VI. díl. Polsko září 1939. Č 13.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6842
Registrován: 28/10/2005, 13:43

VI. díl. Polsko září 1939. Č 13.

Příspěvek od michan »

VI.díl. Polsko září 1939. Č 13.

Šablonovité rozložení Polské armády u hranic k 1. září 1939.

Obrázek



Ještě než budeme pokračovat dalšími událostmi na poli diplomacie a diverzní akcí, je zde třeba zaznamenat, že dle historických dokumentů, hlásí polská agentura PAT, dne 25. srpna 1939, cituji:
„ Tiskový úřad senátu oznamuje, že v pátek ( 25.srpna 1939) v 8 hodin ráno připluje do gdaňského přístavu na oficiální návštěvu německá válečná loď Schleswig-Holstein. Velitel lodi má uskutečnit návštěvu podle oficiálního protokolu, mimo jiné včetně návštěvy generálního komisaře Polského státu…. Původně, jak je známo, měl připlout křižník Könisberg.“

A pokračujme večerem dne 25. srpna 1939 u Adolfa Hitlera.
Hitler tedy večer dne 25. srpna 1939 dává generálu Keitlovi příkaz, aby všechny přípravy na vpád do Polska zastavil. Hlavní stan Wehrmachtu tehdy sídlil v městečku Zossen, jižně od Berlína, kde drnčely telefony. Náčelník generálního štábu, generál Alfréd Jodl, tam horečně zjišťoval jak pokročily přípravy k nástupu vojsk. Když obdrží zprávu od Keitla, křičí do telefonu, cituji:
„Nástup se odkládá. Všechny pohyby vojsk zastavit! Vrátit jednotky do výchozích pozic! Je to rozkaz vůdce!“
Tehdejší náčelník spojovací služby OKW, generál Erich Fellgiebel, zlostně začne křičet, cituji:
„Ti nahoře se zbláznili! Copak se tak na ohromné frontě dá velet jako batalionu? Za krajní křídla na Slovensku a ve Východním Prusku už nemohu ručit. Jinde to snad půjde.“
Důstojník operačního oddělení podplukovník Heusinger vyřídil jeho vzkaz generálu Jodlovi. Ten ho snažně prosí, cituji:
„Tlačte, podplukovníku, na Fellgiebela, ať zkusí opravdu všechno. Nelze si ani domyslet, co by se stalo, kdyby na těch křídlech…“
Samozřejmě začaly propukat zmatky. Hranice nástupu Wehrmachtu proti Polsku je dlouhá 1 500 km a tady všude musí být doručen rozkaz, že se válka odkládá!!!
Například jeden Mannsteinův motorizovaný pluk na východním Slovensku se podaří zastavit na pochodu k hranici jen tím způsobem, že kurýr s tímto naléhavým rozkazem k zastavení přistane se svým Storchem na silnici vedle čelní kolony, která je na pochodu a předá rozkaz veliteli.
Někde však rozkaz dorazí pozdě, jako se to stane právě v prostoru Žilina-Čadca, kde se rozmísťují k útoku jednotky 7. pěší divize Wehrmachtu.

A zde je ten náš, málo známý, diverzní přepad Polska již v noci z 25. na 26. srpna 1939.

Tedy zvláštní diverzní skupina o síle 70 mužů, složená ze sudetoněmeckých dobrovolníků Freikorpsu, kteří byli nasazeni loni (1938) do teroristických akcí v československém pohraničí, nyní s uprchlými Němci z Polska, pod velením poručíka Abwehru dr. Albrechta Herznera a politického vedoucího Franze Maye (bývalého poslance za Henleinovu stranu) postupuje v noci na 26. srpna 1939 lesními stezkami zrychleným pochodem k hraniční čáře s Polskem.
Teprve při krátké zastávce těsně před překročením hranice v prostoru Jablunkovského průsmyku se těchto 70 diverzantů dozvídá svůj úkol:
Úkol zní: obsadit polskou pohraniční stanici Mosty a zajistit přilehlé tunely pro příjezd železničního transportu tankové divize. Tento diverzní oddíl nikdo nestihne vyrozumět, že válka s Polskem se odkládá, že se odkládá i jejich útok.
Stanice Mosty až do září 1938 patřila ČSR. Nyní v roce 1939 jí střeží vojáci polské armády.
Je noc, ale obloha už ukazuje náznak rána. Co nevidět se začne rozednívat.
Poručík Herzner, velitel diverzní skupiny, vydává rozkazy pro jednotlivá družstva. Přepadová jednotka se rozvine do rojnice a začne útočit na budovu nádraží Mosty. Rozezní se střelba z pušek a kulometů. Začnou vybuchovat ruční granáty. Útočící diverzní skupiny Wehrmachtu v rojnicích pronikají až k budově nádraží, ale za sebou nechají několik mrtvých a těžce raněných. Boj nabývá na zuřivosti.
Podporučík Osródek, velitel polských obránců nádraží Mosty, nařizuje svým vojákům ústup k budově místní školy, kde se zabarikádují a palbou z oken tlačí rojnici útočící jednotky Wehrmachtu k zemi. Podporučík Osródek hlásí telefonem veliteli 4. hraničářského pluku co se v Mostech děje. V této době se skupince polských vojáků podaří využít toho, že němečtí útočníci jsou blokováni palbou ze školy, a za zády Němců rozmontují v délce 300 metrů koleje, které vedou k tunelům. Když se pak příslušníci Herznerovy skupiny před úsvitem zmocní vlaku, s kterým se rozjedou k prvnímu tunelu, aby jej obsadily, uvíznou beznadějně v místě přerušení tratě, a jsou vystaveny soustředěné palbě polských obránců. Polští vojáci totiž mezitím dostanou posily a začnou německou diverzní skupinu Wehrmachtu obkličovat.
Velitelé diverzní skupiny Herzner i May jsou vzniklou situací skutečně zaskočeni. Nechápou co se děje. Proč ještě nedorazily čelní jednotky 7. pěší divize, která měla proniknout na polské území jako předvoj Jižní armády (14. armáda pod velením generálplukovníka Lista)? Kde jsou tanky z tankové divize? Proč nás nepodporuje dělostřelectvo?
V momentě jejich úvah se konečně přiřítí spěšný kurýr na motocyklu. Doručí oběma velitelům rozkaz:
„Okamžitě zastavit boj a ustoupit zpět za hranice!“
Všichni na sebe koukají a nechápou. Nikdo je předtím neupozornil na to, že v této jasné situaci je možnost nezdaru. Plán akce se zdál být promyšlený a všestranně zabezpečený!

Po válce jeden z účastníků celou akci popsal publicistovi Romanu Cílkovi, když říká:
„Opustili jsme ukořistěný vlak, a pod neustálou palbou jsme se stahovali na okraj vesnice. Vlekli jsme s sebou raněné a našim padlým jsme podle rozkazu museli sebrat vše, co by mohlo třeba jen naznačit jejich totožnost. Dokonce i medailonky s fotografiemi blízkých jsme jim strhávali z krku. Svítilo při tom na nás ranní slunce, takže jsme byli ideálními terči… Naštěstí hned za Mosty byl nějaký zalesněný kopec…“
Zde dají velitelé skupin celý oddíl do pořádku a nechají vyčerpané vojáky odpočinout, ale opravdu jen na chvíli. Pak je hned zvedají ze země a ženou je zpátky přes hranice do prostoru soustředění 7. pěší divize, která se během noci už vrátila do výchozích pozic.
A voják dál pokračuje ve vzpomínkách:
„Nikdo nám nic nevysvětloval, byli jsme zmatení, naštvaní a taky jsme tehdy… věřte mi to nebo ne… snad poprvé zapochybovali, jestli ti, co nám odněkud z Berlína nebo odkud velí, jsou skutečně těmi správnými lidmi na svém místě…“

Ano, tato Hitlerova změna války dne 25. srpna 1939 večer, kterou chtěl začít dne 26. srpna 1939 ve 4,45 hodin ráno, neznamená, že by válku proti Polsku úplně vzdal.
Ne, Hitler se jenom pod tlakem politických událostí rozhodl vrátit k termínu původnímu, na který zněl plán „Fall Weiz“, tedy na 1. září 1939. Tento původní termín určil již v dubnu 1939.

Hitlera jsme opustili večer 25. srpna 1939, kdy překonával nervovou krizi, kdy se rozhoduje, že musí ještě více usilovat o dohodu s Velkou Británií. Hitler ví, že když odradí Anglii, neodváží se do války vstoupit ani Francie.
Tady mu přichází vhod, že Göring navázal s Brity neoficiální kontakt prostřednictvím svého dávného přítele švédského podnikatele Birgera Dahleruse. Když mu Göring 23. srpna 1939 domluvil tajnou schůzku s Chamberlainem, to ještě Hitler odmítl, ale souhlasil, aby místo něj do Anglie jel Dahlerus, který se měl Hitlerovým jménem pokusit britského premiéra přimět, aby Polsku doručil urovnání sporu tím, že dojde k přímým jednáním s Německem.
Dahlerus toto jednání splní a 26. srpna 1939 v nočních hodinách odevzdá osobní dopis lorda Halifaxe Göringovi. V dopise se diplomatickými frázemi vyjadřuje přání Velké Británie, aby se dosáhlo smířlivého urovnání polsko-německého sporu. Göring, který válku nechce je nadšen a jede s Dahlerusem do Berlína. Dá vzbudit Hitlera, ale tady narazí. Hitler o dopis moc velký zájem nemá.
Vede však s Dahlerusem zdvořilostní rozhovor a pak se řeč stočí na německo-britské vztahy.
Dahlerus o celém večeru píše, že Hitler byl zjevně labilní, vztekal se a vykřikoval, že z Londýna nepřišla odpověď na jeho návrh garancí britského impéria a dokonce pak ve svém popisu Birger Dahlerus o rozhovoru s Hitlerem říká, cituji:
„…naslouchal a nepřerušoval mne… ale pak náhle vstal a velmi rozrušeně a nervózně přecházel po místnosti a jakoby pro sebe si říkal, že Německu se nedá odolat… Pojednou se zastavil, stál uprostřed místnosti a díval se do prázdna. Mluvil zastřeným hlasem a svým chováním budil dojem naprosto nenormálního člověka. Vyrážel rychle ze sebe: Jestliže dojde k válce, pak budu stavět ponorky, stavět ponorky, ponorky, ponorky! Mluvil nezřetelně a nakonec mu již vůbec nebylo rozumět. Potom se dal dohromady, zvýšil hlas, jako kdyby se obracel na početné posluchačstvo, a vykřikl: Budu stavět letadla, letadla, letadla a naprosto zničím své nepřátele! Podobal se více fantomu z pohádek, než skutečné osobě. V úžasu jsem na něj zíral, pak jsem se obrátil ke Göringovi, abych viděl, co tomu říká, ale ten nehnul ani brvou.“
Tolik Dahlerus.
Hitler se pak uklidnil a na místě sestavil návrh, který měl 6 bodů (později je těchto 6 bodů zakomponováno do 16ti bodového souhrnu požadavků Německa vůči Polsku). Tady oněch 6 bodů, cituji:
1) Uzavřít německo-britský pakt.
2) Velká Británie pomůže Německu získat Gdaňsk.
3) Polsko dostane v Gdaňsku volný přístav a koridor do Gdyně.
4) Německo bude garantovat polské hranice při souběžných polských zárukách pro německou menšinu v Polsku.
5) Německu budou navráceny jeho někdejší kolonie.
6) Německo poskytne záruky britskému impériu.
Hitler nedovolil Dahlerusovi pořídit opis, ale souhlasil s jeho ochotou odletět ihned, Hitlerovým zvláštním letadlem do Londýna a tam tlumočit tento návrh ve všech 6ti bodech představitelům britské vlády.
Dahlerus doletěl do Londýna v neděli 27. srpna 1939 a setkal se s Chamberlainem a Halifaxem, kterým sdělil Hitlerovy návrhy.
Byla to jiná nabídka, než s kterou přiletěl předtím Henderson, britští představitelé tady zjišťují pozitivní změny jako je ta, že Hitler projevil ochotu jednat s Polskem prostřednictvím Velké Británie a chce přistoupit na mírovou dohodu.
Odpověď, kterou si z Londýna Dahlerus odváží, říká, že britská vláda je v zásadě ochotna uzavřít dohodu s Německem, ale bude stát nadále za zárukami, které poskytla Polsku. Velká Británie doporučuje přímé jednání mezi Německem a Polskem o hranicích a menšinách s požadavkem, aby výsledky jednání byly garantovány nejen Německem, ale i všemi evropskými mocnostmi. Britové odmítají navrácení německých kolonií, jež Hitler rovněž požaduje, a odmítají je i za cenu války, i když ponechávají možnost o této otázce ještě jednat. No a nabídku německých garancí britského impéria zamítají jako bezpředmětnou.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6842
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VI.díl. Polsko září 1939. Č 14.

Když Dahlerus s Göringem vyřídili Hitlerovi britský vzkaz, který měl být dodatečně potvrzen písemně velvyslancem Hendersonem, byli překvapeni Hitlerovou reakcí. Hitler jim odpověděl, cituji:
„Výborně! Jestliže se oficiální britská odpověď bude shodovat s tím, co jste mi sdělil, pak neexistuje žádný důvod proč by nemělo být dosaženo dohody.“
Hitler pak jenom dodal, že podezřívá Poláky, že se budou jednání vyhýbat.
Dahlerus pak 28. srpna 1939 časně ráno telefonuje Halifaxovi Hitlerovu reakci a Halifax mu zpět slibuje, že zajistí, aby polská vláda s Německem jednala. Hendrson ještě týž den večer předá písemnou zprávu, ve které britská vláda potvrzuje výsledek Dahlerusova jednání a zároveň vysloví očekávání, že další krok nyní vstřícně učiní polská a německá vláda. Polská vláda s jednáním souhlasí. Německá odpověď se podle Hitlerova slibu očekává následující den.
Náhle to vypadá, že se podaří válku odvrátit, ale to přeci odporuje Hitlerovým záměrům.
Ano, Hitler jen zájem o mírové jednání předstírá. Chce Poláky dotlačit do situace, kdy nebudou moci s jednáním souhlasit.
Hitler chce Gdaňsk!
Hitler chce koridor!
Odmítnutím Poláků chce vrazit mezi Polsko a Velkou Británii klín, a když dá takové požadavky, s kterými Poláci nebudou souhlasit, označí Velká Británie Poláky za neschopné domluvy.
Hitlera Hendersonem doručená nóta potěší. Zakomponuje vše do mezinárodních záruk. Do kroužku svých přátel pak říká, cituji:
„To se mi líbí. Od nynějška budu jednat jen na mezinárodním základě. Mezinárodní vojenské jednotky tam napochodují – včetně Rusů! S tím Poláci nikdy nebudou souhlasit.“
Göring varuje, cituji:
„Měli bychom přestat hrát vabank.“
Hitler už opět ve formě odpoví, cituji:
„Já hraju vabank celý život.“
Velvyslanec Henderson večer 29. srpna 1939 v budově kancléřství předává britskou odpověď.
Adolf Hitler velvyslanci Velké Británie hraje výstup, kde vášnivě rozhorlen mluví o pro Německo nesnesitelných provokacích Poláků na hranicích, barbarském týrání příslušníků německé menšiny v Polsku. Pak dokonce Hitler obviní britskou vládu, že nečinně přihlíží vraždění Němců.
To již Henderson nevydrží a vzteká se a křičí, cituji:
„To je urážka! Jste-li rozhodnut začít válku, tak ji začněte!“
Hitlera i Ribbentropa (byl Hitlerem opět vzat na milost) výstup Hendersona, tohoto diplomata vždy zdvořilého, překvapí. Hitler okamžitě Hendersona ujišťuje, že navzdory všemu souhlasí s britskými návrhy, i když nevěří, že vzniklé rozpory se dají vyřešit přímým jednáním. Přesto se Hitler vyjádří, že na důkaz upřímných záměrů Německa chce udržovat trvalé přátelství s Velkou Británií a dodá dvě úplně nové podmínky:
1) Při rozhodování o územních změnách německá vláda nadále nemůže poskytnout Polsku žádné záruky bez účasti SSSR.
2) Němci zabezpečí příjezd polského zplnomocněného zástupce k jednání do Berlína pouze tehdy, pokud přijede následující den, tedy 30. srpna 1939.
Na to velvyslanec Velké Británie Henderson řekne, cituji:
„Ale to je ultimatum! Odmítáme vyvíjet na Poláky nátlak, aby do 24 hodin vyslali do Berlína svého zmocněnce.“
Nakonec po krátké hádce Henderson slíbí, že bude informovat své ministerstvo zahraničí.
Hitler pak s výrazem zájmu dodá, cituji:
„Dobrá, předložím britské vládě seznam svých návrhů na řešení polské otázky, jako podklad pro jednání.“
Celý den 30. srpna 1939 pracuje německé ministerstvo zahraničí na souhrnné formulaci německých požadavků.
Tehdejší pracovník ministerstva zahraničních věcí Německa Weizsäcker si do deníku o vzniklém dokumentu napsal, cituji:
„… po měsících první konstruktivní myšlenka. Ale pouze jako divadýlko.“
Hitlerův tlumočník Paul Otto Schmidt pak potvrdil, že vůdce v jeho přítomnosti prohlásil, cituji:
„Potřeboval jsem alibi, zejména pro německý národ, abych ukázal, že jsem udělal vše pro udržení míru.“
Henderson si 30. srpna 1939 o půlnoci, když vypršela lhůta stanovená Hitlerem, přijede právě k Hitlerovi pro požadavky. Je mu tam řečeno, že vše vyřizuje Ribbentrop, kterého Hitler pověřil. Henderson tedy jede na ministerstvo zahraničních věcí Říše pro dokument, který historie nazývá 16 požadavků Říše.
Ribbentrop na Hendersona místo zdvořilého pozdravu vyštěkne, cituji:
„Kde je ten Polák?“
Henderson odpoví, že by bylo nesmyslné se domnívat, že by polský zmocněnec mohl přijet v tak krátké lhůtě a proč nemohou být jednání zahájena prostřednictvím velvyslance Polska v Říši Lipského.
Ribbentrop štěká, že nemohla a jestli Britové vůbec poradili Polákům, aby někoho poslali.
Henderson řekl, cituji:
„Naše vláda, pokud vím, poradila Polákům, aby se vyhnuli incidentům a doufá, že Němci se jim vyhnou rovněž.“
Co skutečně poslal jako radu Polsku lord Halifax velvyslanci Velké Británie ve Varšavě dne 30. srpna 1939 v 17,30 hodin je tento (Tajné) telegram, cituji:

„Snad se podaří poněkud zlepšit atmosféru, pokud polská vláda vydá nebo obnoví přísná nařízení pro všechny vojenské i civilní instance:
1) Nestřílet na uprchlíky, nebo osoby rozšiřující paniku z německé menšiny, ale uvěznit je.
2) Ustoupit ze své strany od používání násilí vůči příslušníkům německé menšiny a znemožnit podobné násilí obyvatelstvem.
3) Členům německé menšiny, kteří chtějí opustit Polsko, povolit svobodné vycestování.
4) Ukončit pobuřující rozhlasovou propagandu.
Prosím informovat o tom pana Becka s podotknutím, že si uvědomuji, že pan Hitler využije tyto informace k ospravedlnění rozsáhlé akce, zatímco já bych mu chtěl vzít tuto záminku. Obracím se na německou vládu, aby podnikla obdobné kroky, a varuji ji, že od polské vlády je možné očekávat respektování takových nařízení jen v případě, že německá menšina se ze své strany nedopustí žádné provokace.“

Ribbentrop na Hendersonova slova o tom, že se mají Němci rovněž vyvarovat násilí propadne vzteku a křičí, cituji:
„Poláci jsou agresoři!“
Henderson křičí, cituji:
„To je lež!“
A pak vzdor veškeré diplomacii se oba diplomaté začínají napadat urážlivými výroky. Věci dojdou tak daleko, že si přítomný Paul Otto Schmidt poznamenal, že oba protivníci stáli proti sobě jako 2 rozkurážení kohouti a zrychleně dýchali, jen se na sebe vrhnout. Když uplynulo několik napjatých vteřin Ribbentrop si sedl do křesla a vytáhl z náprsní kapsy dokument 16 bodů jako souhrn německých požadavků. Německy je Hendersonovi předčítal, když je dočetl požádal Henderson o kopii, jak bylo v diplomacii zvykem, ale Ribbentrop řekl, cituji:
„Žádnou kopii nedostanete.“
Hitler totiž nařídil použít tento dokument výhradně k propagandistickým účelům.
Henderson znovu zopakoval svou žádost a Ribbentrop znovu v rozporu s běžnou praxí v diplomacii odmítl vyhovět. Pak odhodil listinu před sebe na stůl se slovy, cituji:
„Už to stejně nemá smysl, když polský vyjednávač nepřijel.“
Henderson z ministerstva zahraničních věcí Říše odcházel se svěšenou hlavou a trvalo mu 3 hodiny než se na britském velvyslanectví vzpamatoval a podal telefonickou zprávu lordu Halifaxovi.
Za to Ribbentrop, který byl na výsost se sebou spokojen, odjel za Hitlerem, aby mu podal zprávu.

Tady je ještě nutno říci, že již 30. srpna 1939 v 17,30 hodin, telefonuje z Varšavy německý velvyslanec říšskému ministerstvu zahraničních věcí do Berlína toto, cituji:
„Před hodinou byl v Polsku vylepen rozkaz o všeobecné mobilizaci. Prvním dnem mobilizace je 31. srpen 1939: dostavit se mají všechny osoby, které mají bílé povolávací karty.
Podepsán – von Moltke.“

O tzv. Šestnáctibodovému Hitlerově programu rádio Varšava dne 31. srpna 1939 hlásí, cituji:

„Dnešní vyhlášení oficiální německé zprávy zřetelně osvětlilo cíle a záměry německé politiky. Zpráva svědčí o zjevně agresivních záměrech Německa vůči Polsku. Podmínky, za jakých by Třetí říše byla ochotna jednat s Polskem, zní: Gdaňsk se neprodleně vrací do Říše. Pomořany s městy Bydhoští a Grudziadzem se podřídí plebiscitu, přičemž Němci, kteří po roce 1918 odtamtud z jakýchkoli příčin vycestovali mají být na dobu plebiscitu puštěni nazpět. Polské vojsko a policie opustí Pomořany. Moc převezme policie Anglie, Francie, Itálie a Sovětského svazu. Plebiscit proběhne po 12 měsících. Zahrne rovněž území poloostrova Hel. Gdyně jako polské město z něj bude vyjmuta. Nezávisle na výsledcích plebiscitu bude vybudována exteritoriální dálnice s pruhem území o šíři 1 km…
Německá agentura informuje, že termín přijetí těchto podmínek uplynul včera (30. srpna 1939 o půlnoci). Němci nadarmo čekali na příjezd polského vyslance. Odpovědí byla vojenská opatření polské vlády.
Nyní již žádná slova nezamaskují agresivní úmysly novodobých Hunů. Němci usilují o ovládnutí Evropy a porušují s dosud nevídaným cynismem práva národů. Tento nestydatý návrh jasně dokazuje, jak nezbytná byla vojenská opatření polské vlády.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6842
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VI.díl. Polsko září 1939. Č 15.

A pak již následuje všeobecně známý scénář.
Agentura DNB ve čtvrtek 31. srpna 1939 hlásí, cituji:

„Přepadení rozhlasové stanice v Hlivicích (Gleiwitz).

Ve čtvrtek kolem 20,00 hodin byla vysílací stanice v Hlivicích obsazena polskou bojůvkou. Poláci násilím vtrhli do vysílací budovy. Podařilo se jim přečíst výzvu v polštině a částečně v němčině. Avšak po několika minutách byli zneškodněni policií zalarmovanou hlivickými posluchači rozhlasu. Policie byla nucena použít zbraně, následkem čehož byli mezi útočníky zabití.
Kromě události v Hlivicích, o kterých jsme již informovali, je známo to, co následuje:
Zmíněný útok na hlivickou radiostanici byl nejdůraznějším signálem k útoku polských partyzánů (povstalců) na německé území. Víceméně ve stejné době, jak bylo zmíněno, překročili polští povstalci německou hranici na dvou dalších místech. Byly to těžce ozbrojené oddíly, pravděpodobně podporované polskými vojenskými jednotkami. Oddíly Bezpečnostní policie umístěné v pohraničním území se útočníkům postavily. Tvrdé střety dosud trvají.“

A tady je výpověď účastníka pod přísahou o tomto útoku na rozhlasovou stanici v Hlivicích (Glewitz), cituji:

„Útok na rozhlasovou stanici v Hlivicích (Gleiwitz).

Výpověď účastníka:
Já, Alfred Naujocks, činím pod přísahou a po předchozí přísaze následující prohlášení:
… kolem 10. srpna (1939) velitel Sipo (Bezpečnostní policie) a SD (Bezpečnostní služba) Heydrich mi osobně navrhl simulovat útok na rozhlasovou stanici u Hlivic (Gleiwitz), poblíž polské hranice, aby to vypadalo tak, že útočníky byli Poláci. Heydrich řekl: ‚Pro zahraniční tisk a pro německou propagandu je potřebný důkaz o polských útocích.‘ Byl jsem vyzván vydat se s pěti či šesti jinými lidmi z SD do Hlivic a tam čekat na heslo dané Heydrichem. Rozkaz zněl: ovládnout stanici a udržet ji tak dlouho, aby polsky mluvící Němec stačil polsky pronést v rádiu řeč. Polsky mluvící Němec mi byl dán k dispozici. Heydrich řekl, že v promluvě je třeba tvrdit, že přišel čas účtování mezi Poláky a Němci, že se mají Poláci sjednotit a likvidovat každého Němce, který se jim postaví…
Mezi 25. a 31. srpnem (1939) jsem se setkal s vedoucím Gestapa Heinrichem Müllerem, který se tehdy nacházel v Opolí. V mé přítomnosti Müller projednával s člověkem jménem Mehlhorn plány pohraničního incidentu, ve kterém jsem měl předstírat útok polských vojáků na německé vojsko…
Müller potvrdil, že má kolem dvanácti nebo třinácti odsouzených zločinců, kteří dostanou polské stejnokroje, a jejich těla mají zůstat na místě incidentu, aby se mohlo potvrdit, že byli zabiti během útoku…“

K samotnému útoku podle plánu „Fall Weiss“ existuje rozkaz z 31. srpna 1939, ve kterém se říká, cituji:

„Vrchní velitel Wehrmachtu, Berlín 31. srpna 1939.
OKW/WFA Nr 170/39.

(Tajná zpráva velení).
Rozhodnutí velitele (pouze důstojníkem).
Instrukce č. 1 týkající se vedení války.
1. Po vyčerpání všech politických možností změnit mírovou cestou pro Německo nesnesitelnou situaci na jeho východních hranicích jsem se rozhodl užít sílu.
2. Útok na Polsko je třeba provádět dle předem připravených příprav na operaci „Fall Weiss“, se změnami, které vyplývají pro armádu z téměř již dokončeného soustředění.

Den útoku: 1. září 1939.
Čas útoku: 4,45 hodin.

Podepsán Adolf Hitler.“

A jaké bylo to téměř dokončené soustředění? Jak vypadalo soustředění německých branných sil na útok proti Polsku?

Mapa směru útoků jednotlivých armád Wehrmachtu od 1. září 1939.

Obrázek



Již od 25. srpna 1939 stojí na téměř 1 500 km dlouhé hranici od Východního Pruska až na Slovensko celkem 2 skupiny armád. Skupina armád Sever (Nord) a skupina armád Jih (Süd).

Skupina armád Sever (Nord) pod velením generálplukovníka Fedor von Bocka, se skládala z 3. Armády a 4. Armády.
Této 3. Armádě velel generál dělostřelectva Georg von Küchler a 3. Armáda bude útočit z Východního Pruska v jižním směru.
Německé 4. Armádě velel generál dělostřelectva von Kluge a 4. Armáda bude útočit z Pomořan na východ s úkolem obsadit tzv. polský koridor (Chojnice, Toruň, Bydhošť, Grudziadz).

Skupina armád Jih (Süd) pod velením generálplukovníka Karl Rudolf Gerd von Rundstedt je určena pro hlavní útok, který má ovládnout střední a jižní Polsko.
Do skupiny armád Jih (Süd) patří 8. Armáda pod velením generála pěchoty Johannese Blaskowitze, která bude útočit z okolí Vratislavy (Breslau, Wroclaw) ve směru na Lodž.
Dále to byla směrem na jih 10. Armáda pod velením generálplukovníka Waltera von Richenau, která bude útočit ze Slezska ve směru na Kielce, Krakov, Pulawy a Varšavu.
A potom 14. Armáda pod velením generálplukovníka Wilhelm Lista, která má vázat polské jednotky mezi Čenstochovou a Krakovem ve směru řek Visla a San. Ve svazku 14. Armády bojuje i Slovenská armáda.

Skupina armád Sever (Nord) von Bocka, složení a úkoly:
Německá 3. Armáda von Küchlera se skládá ze sboru Wodrig, 21. sboru a 1. sboru. Zde je zařazena nová tanková divize zformovaná ve Východním Prusku, která byla nazvána podle svého velitele generálmajora Kempfa – tanková divize „Kempf“ (Panzerdivizion „Kempf“). Divize je tvořena štábem 4. tankové brigády, 4. tankovým plukem, plukem SS „Deutschland“, dělostřeleckým plukem SS, průzkumnou rotou SS a protitankovou rotou.

Německou 4. Armádu von Klugeho tvoří 19. tankový sbor, 3. a 2. sbor, když 19. tankovému sboru velí generál Guderian, který má k dispozici 3. td a 2 a 20. motorizovanou divizi. Na žádost Guderiana je k 3. td přiřazen i 6. instrukční tankový prapor, který má ve výzbroji novější tanky PzKpfw. III. a IV. Úkolem Guderianova 19. tankového sboru je překročit řeku Brdu u Chojnic, postoupit k Visle v okolí Chelmna a tak odříznout a zničit polské jednotky nacházející se v tzv. polském koridoru. Jižně od 19. ts bude bojovat 2. as do kterého je v posledním okamžiku zařazena 10. td. Úkolem tohoto taktického svazku je zatlačit polské oddíly k Varšavě.

Skupina armád Jih (Süd) generálplukovníka von Rundstedta, složení a úkoly:
Ze všech armád, které budou útočit na Polsko nemá jen německá 8. Armáda pod velením generála pěchoty Blaskowitze žádné rychlé (nebo také tankové) divize. Jejím jediným motorizovaným svazem je motorizovaný pluk SS „Liebstandarte Adolf Hitler“.
Německá 10. Armáda má v boji vázat a postupně vytlačit polské síly ze středního Polska. 10. Armáda disponuje kromě 6 pěších divizí i 2 tankové divize a 3 lehké divize. Celý úkol mají provést 1. td a 4. td. Ty mají za úkol překročit řeku Vartu a pak dále útočit směrem na Piotrków Trybunalski. Jejím úkolem je krýt 14. motorizovaný sbor, který tvoří 2. lehká divize a 3. lehká divize. Do těchto tankových jednotek patří i 1. lehká divize, která nebyla zařazena do žádného sboru a působila samostatně.
V týlu těchto rychle útočících svazků 10. Armády se nacházel 14. motorizovaný sbor složený z 13. a 29. (mot.) motorizované divize, které představovaly 2. tzv. podpůrný sled 10. Armády, která měla po prolomení pohraniční obrany polské armády zahájit bez operační přestávky a přeskupení sil pronásledování protivníka. Pro tento zvlášť důležitý úkol se rozhodl nasadit generálplukovník von Richenau všechny síly a hlavní úkol měl 16. tankový a také 14. a 15. motorizovaný sbor. V těchto svazcích byla nasazena polovina všech tanků a obrněných automobilů, které Wehrmacht proti Polsku nasadil. Takto mohutná síla měla za úkol postoupit k polské obranné linii na Visle v úseku Varšava – Pulawy.
Německá 14. Armáda, která operuje v rámci skupiny armád Jih (Süd) má provést hlavní úder ze Slovenska. Zde je součástí útočné skupiny 22. ts se svojí 2. td a 4. lehkou divizí. Tyto 2 svazky mají přibližně 430 tanků. Útok povede 22. sbor podél jižního břehu toku Visly ve směru na Tarnów a pomocný útok na severním břehu Visly provede 5. tanková brigáda.
Naposledy upravil(a) michan dne 2/9/2009, 07:38, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6842
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VI.díl. Polsko září 1939. Č 16.

Proti německé 3. Armádě, která nastupovala z Východního Pruska stála polská A ( armáda) – Modlin, když vpravo směrem na východ ještě stojí SGO Narew. Proti německé 4. A směrem na koridor z Pomořanska stojí polská A – Pomorze a pod ní na své západní hranici stojí polská A – Poznaň a směrem na jih proti německé 8. A stojí polská A – Lodž, pod ní, proti německé 10. A stojí polská A – Krakov. A proti na jihu ze Slovenska útočící německé 14. A pak stojí polská A – Karpaty.
Východně od A –Lodž, tedy pod Varšavou byla ještě dislokována A – Prusy, (viz. mapa).
Polské jednotky jsou podél své hranice rozmístěny šablonovitě a válka je 1. září 1939 vlastně zastihne ve druhém dni mobilizace (počátek mobilizace byl 31. srpna 1939 ráno). To znamená, že vojáci z celého Polska se podle různé vzdálenosti od domova přesouvají ke svým jednotkám – Armádám. I toto má neblahý vliv na bojeschopnost Polské armády.

Vrchní velení německých branných sil určilo jako podporu ze vzduchu pro skupinu armád Sever (Nord) a skupinu armád Jih (Süd) 1. a 4. leteckou armádu.
Velitelem 1. letecké armády byl generál letectva Albert Kesselring, který bude podporovat skupinu armád Sever (Nord) ( 3.A a 4. A).
Velitelem 4. letecké armády byl generál letectva Alexander Löhr, který se svou leteckou armádou bude podporovat skupinu armád Jih (Süd) ( 8. A, 10. A a 14. A. ).
Oba generálové letectva nasadí proti Polsku 1929 letadel z toho:
- 648 bombardérů Ju 86, Do 17, He 111.
- 219 střemhlavých bombardérů Ju 87 (Stuka).
- Viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348
- Německé „létající dělostřelectvo“ - Ju 87 Stuka.

Obrázek


- 30 bitevních Hs 123.
- 210 stihačů jedno- i dvoumotorových Bf 109 a Bf 110, skvěle popsáno, technicky erudovaným Hans.S, jehož smysl pro technický detail nelze přehlédnout:
- Bf 109 viz zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2585
- Bf 110 dvoumotorový, viz zde : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2236
- 474 průzkumných letounů Hs 126 a dopravních Ju 52/3m.
- 348 zbývajících letounů v dispozici Wehrmachtu, je určeno k ochraně Třetí říše.
Některé ostatní letouny Luftwaffe zde jmenované viz: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20

O nasazení polských leteckých sil si řekneme v průběhu bojů. Tady snad jen, že polské letecké síly měly v bojové linii 397 letadel, což představovalo 51% počtu bojeschopných strojů. Kromě toho se v záloze a u leteckých škol nacházelo přes 1 000 letounů, z nich 600 školních, RWD-8, PWS-26, PWS-16/16 bis a PWS-18, asi 200 vyřazených Potez XXV., několik desítek Bréguet XIX., 20 Fokker F-VIIB/3m, 10 letounů sanitárních R-XVI bis, RWD-13S a LWS-2, asi 100 školních letadel různých typů vyřazených z výroby.
Námořní letectvo mělo 25 strojů, z toho 23 hydroplánů a 1 moderní CANT Z-506B. Tyto letouny však nepředstavovaly žádnou bojovou sílu.

Lodím Kriegsmarine Ost, které mají od 1. září 1939 zablokovat moře pro polské loďstvo velí generáladmirál Albrecht Conrad.

Proti Polské republice nasazuje Wehrmacht prakticky všechny tankové síly, kterými Říše disponuje.
Obrněnou techniku Wehrmachtu viz zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116

Jedná se o 7 tankových divizí a 4 lehké divize.
Jsou to 1. td, 2. td a 3. td (zformovány v roce 1935). Dále 4. td, 5. td – zformovány v roce 1938, 10. td a tankovou divizi „Kempf“, které byly zformovány v březnu 1939. Když tyto poslední dvě td (10. td a „Kempf“) mají jen jeden tankový pluk.
Z lehkých divizí pak 1. lehká divize ( zde byly zařazeny také LT vz. 35), 2. lehká divize ( zde byly zařazeny také LT vz. 38) a 4. lehká divize podléhají velení jezdectva.
Ještě bychom si měli říci rozdíly mezi lehkou a tankovou divizí.
Začněme tankovou divizí.
V době přípravy války proti Polsku, tedy v srpnu 1939, tvoří podle tabulek tankový pluk celkem 2 tankové prapory. Každý z těchto tankových praporů má ještě štábní, průzkumnou a ženijní jednotku. Tankový prapor se skládá ze 2 rot lehkých tanků PzKpfw. I. a II., 1 roty středních tanků PzKpfw. III. a IV., kolony zásobování pohonnými hmotami a technického praporu. Ve skutečnosti však tanky v praporech tabulkových počtů nedosahují. V důsledku pomalých dodávek tanků PzKpfw. III. a PzKpfw. IV. nevznikly do počátku září 1939, v celkem 15 tankových praporech, roty těžkých tanků.
Německý tankový prapor tvořilo 71 až 74 tanků (včetně 5 velitelských), tankový pluk tvořilo 150 až 156 tanků (12 velitelských) a pak tedy tankovou divizi celkem tvořilo 308 až 316 tanků (26 velitelských). Samozřejmě tankové divize, mimo 10. td a tankové divize „ Kempf, mají vždy 2 tankové pluky.
Impozantní palebnou silou disponovaly pomocné jednotky, které byly začleněny do tankových divizí. Ty disponovaly 24 polními houfnicemi, 8 lehkými pěchotními kanóny, 12 těžkými a 21 lehkými minomety, 48 protitankovými kanóny a 12 lehkými protiletadlovými kanóny.
Dopravu v tankové divizi zajišťovalo 580 osobních a terénních automobilů, 1 400 nákladních automobilů a 1 300 motocyklů (samozřejmě u tankové divize „Kempf“ a u 10. td jsou nižší početní stavy).

U lehkých divizí je celkem 73 až 190 tanků, 39 až 76 obrněných automobilů, 24 polních houfnic, 6 až 10 lehkých pěchotních kanónů, 18 až 30 těžkých a 21 až 45 lehkých minometů, 48 až 51 protitankových kanónů a 12 protiletadlových kanónů. Dopravu u lehké divize zajišťuje 600 osobních a terénních automobilů, 1370 nákladních automobilů a 1 100 motocyklů.

U tankových divizí plní velice důležité úkoly průzkumné prapory složené ze 2 švadron po 6 automobilech. Každá švadrona se skládala ze 3 čet (1 těžké a 2 lehkých).
V lehkých divizích pak mají průzkumné pluky 2 prapory se stejným složením jako v tankových divizích.

K 1. září 1939 má německá armáda k dispozici 1 445 PzKpfw. I., 1 223 PzKpfw. II., 98 PzKpfw. III. a 211 PzKpfw. IV. Mimo těchto německých tanků má Wehrmacht také 219 kořistních československých PzKpfw. 35 (t) (LT vz. 35) a 59 ks. PzKpfw. 38 (t) (LT vz. 38).

Válečného tažení proti Polsku, které bylo označeno krycím názvem „Fall Weiz“ se účastní 60% všech německých ozbrojených sil, přičemž do války jsou nasazeny všechny motorizované a tankové divize, kterými Německo disponuje. Je to tedy jak jsme již řekli 7 divizí tankových, 4 lehké divize, 4 (mot.) divize, 3 horské divize a 37 divizí pěších. V záloze jsou však další divize, které jsou postupně, jak později uvidíme, nasazeny, takže celkově Wehrmacht proti Polsku nasazuje něco přes 70 divizí.
O počtu polských divizí a dalších podrobnostech si řekneme při samotných bojích příště.

Některá čísla množství použité techniky se v historických dílech liší, vzal jsem proto v mnoha případech čísla průměrná a někde jak vidíte i rozmezí. Vzácná shoda panovala ve většině historických materiálů v použití tanků PzKpfw.III – číslo 98ks a PzKpfw.IV – číslo 211ks.



Použitá literatura:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“