Vojenský výcvikový prostor (dále jen VVP) Dědice se rozkládá na východě Drahanské vrchoviny mezi městečky Plumlov a vesnicí Malé hradisko na severu a městem Vyškov na jihu. Už od pradávných dob bylo toto území hustě zalesněno.
Prakticky celé území je rozbrázděno hlubokými žleby jejichž vysoké hřebeny jsou přímo předurčeny k výstavbě opevněných sídel. V současné době je toto území v podstatě neobydleno a tak to bylo i dříve. Toho využila naše prvorepubliková armáda a zřídila zde těsně před 2. sv. válkou vojenské cvičiště, které wehrmacht během války ještě rozšířil (ovšem za cenu vystěhování několika vesnic). Kvůli intenzivnímu výcviku byly vykáceny velké plochy lesa. Z této doby pochází spousta velkých betonových pozorovatelen a strojoven ovládajících pohyblivé terče na střelnicích. V severní části VVP postavila čs. armáda dva výcvikové objekty, v nichž se cvičily posádky předválečného těžkého opevnění. Byly to unikátní objekty, které se nikde jinde v ČR nenacházely. Jeden z nich je už zničen a druhý je v docela žalostném stavu.
Přesuneme se však v čase o několik století zpět. Přesněji na začátek 14.stol. Tehdy opavský vévoda Mikuláš prodal plumlovské panství králi Janu Lucemburskému. K tomuto panství patřilo mimo jiné i městěčko Drahany a také hradisko Starý Plumlov (dříve též Drahanský hrad). Toto panství prodal král za 13 let Vokovi z Kravař. Otázkou zůstává, zda Starý Plumlov již v té době nebyl opuštěnou ruinou. Na základě nalezené keramiky, železných předmětů a zbraní bylo hradisko obýváno mezi 2. polovinou 13. stol. a první čtvrtinou 14.stol. Podle archeologického výzkumu Josefa Blekty (1882-1960) bylo zjištěno, že hradisko vyhořelo. Zda se tak stalo nešťastnou náhodou nebo byl hrádek dobyt se už pravděpodobně nedovíme. Ve starých letopisech je sice zmínka o dobytí hradu Drahaus v roce 1312, ale odborníci jsou toho názoru, že se jedná o hrad Drahotuše (okres Přerov) a nikoliv o Drahanský hrad. S největší pravděpodobností byl Starý Plumlov celý dřevěný. Nikde se totiž nenašly žádné zbytky zdí.
Hrádek měl rozměry 65 x 40 m. Do současné doby se z hrádku zachoval jen příkop vytesaný do skály a val chránící hradisko z jihovýchodní strany. Zbytky hradu se nacházejí na kopci nad Drahanským žlebem, kterým vedla dříve cesta z Plumlova přes vesnici Žárovice do Drahan. Od Žárovic je vzdálen 4,5 km vzdušnou čarou.
.
Číselné označení na výše uvedené mapce:
1. Starý Plumlov
2. Smilův hrad
3. Oberská vrata
4. Ježův hrad – uvedený na mapách
5. Ježův hrad – ve skutečnosti
Zhruba v polovině cesty mezi Žárovicemi a Starým Plumlovem se nachází Smilův hrad (Smilov). Leží na vysokém úzkém ostrohu 3,5 km vzdušnou čarou od Žárovic. Ten ostroh je opravdu úzký – v nejširším místě to není ani 20 m a v nejužším jen 8 m. Hrad na délku měří zhruba 65 m. Podobně jako ze Starého Plumlova se toho ze Smilova moc nezachovalo. Z jihu a východu jsou vidět zbytky zdí odkrytých během vykopávek ve třicátých letech 20. stol. Ze tří stran chránil hrad velmi prudký svah, ale ze západní strany bohužel ne. Obyvatelé hradu to vyřešili tak, že vylámali ve skále příkop o šířce 8 m a hloubce 4 m, který se stáčel k jihu a chránil tak hrad i z této strany – zde však již není tak mohutný. 70 m před tímto příkopem se nacházel ještě jeden menší příkop (6 m široký, 2 m hluboký). Díky výzkumům již výše uvedeného J. Blekty se předpokládá, že do hradu se nevstupovalo padacím mostem přes příkop, ale spíš ze severní strany cestou, která vedla z údolí kolem hradeb. To bylo pro obránce výhodné. Každého návštěvníka měli pěkně na očích. Z výzkumů také vyplynulo, že hrad byl osídlen zřejmě ke konci 13. stol. Z historických pramenů se o něm moc nedozvíme. Je o něm totiž jen jedna zmínka – a to z roku 1391. Nepíše se v ní o hradu, ale jen o hoře, což je uváděno jako důkaz toho, že v té době byl hrad již opuštěný.
Posledním hradem, který se nachází v severní části VVP, je Ježův hrad (někdy nazývaný Ježohrad, vyjímečně i Vícov). Na mapách bývá zakreslen trošku nepřesně. Zbytky tohoto hradu leží nad říčkou Oklukou (Hloučelou) v místech, kde se stéká s Repešským potokem. Měl sloužit jako ochrana obchodní cesty z Hané na Boskovice a dále do Čech. Tento hrad byl ze všech tří hradů asi největší. Na délku měřil cca 100 m a v nejširším místě měl 40 m.
První zmínka o hradu pochází z roku 1355. Roku 1379 vymřeli majitelé hradu a ten i s ostatním majetkem připadl moravskému markraběti, který ho zastavil pánům z Boskovic. Roku 1389 dobyla hrad zemská hotovost. Bylo to za Jana Obzora z Boskovic, který se protivil zemskému míru. Z této doby zřejmě pochází i místní pověst, že na hradě sídlil loupeživý rytíř. Všechno zlato a cennosti si schovával, ale při dobytí hradu se žádný poklad nenašel. Hrad poté přešel do vlastnictví Petra z Kravař, který se pravděpodobně podílel na dobývání hradu. Ježův hrad již zřejmě nebyl obnoven. V údolí pod hradem býval rybník nazývaný Křivohorský, který je uváděn v dobových listinách ještě na konci 16. století.
Hrad se skládal z několika částí – z předhradí a z vlastního hradu rozděleného na dvě části. Všechny 3 části byly od sebe navzájem odděleny příkopem, z nichž nejmohutnější byl mezi předhradím a první částí hradu. Nejsilněji byla opevněna třetí část hradu ve tvaru obdélníku 53 x 25 m. Zdi měli sílu až 2,3 m. Úplně na konci hradu stál palác (zřejmě patrový). Díky archeologickým vykopávkám, které opět prováděl nám již známý J.Blekta bylo zjištěno, že v paláci byla i kachlová kamna. Společně s jinými nálezy to dokazuje, že Ježohrad nebyl až tak úplně bezvýznamným hradem. Výzkumy dále ukázaly, že toto místo bylo osídleno i v prehistorické době - někdy mezi roky 1000-300 př. n. l.
Každý pořádný hrad má i svá strašidla. To platí i o Ježově hradu, který jich má několik. Přímo na hradě se údajně objevuje černě oblečený muž v širokém klobouku. Prý se jedná o ducha loupeživého rytíře, který nemá klid ani po smrti. Jako trest za své zločiny musí hlídat cennosti ukryté na hradě do té doby než poklad někdo najde a tím rytíře vysvobodí. Bohužel tento duch se na hradě už dlouho neobjevil, takže poklad už zřejmě někdo našel. Za tmavých nocí jezdí po cestě údolím pod hradem muž na vozíku taženém velkými černými psy. I toto strašidlo už dlouho nikdo neviděl. Počátkem 20. století se začalo na hradě ozývat cinkání, které znělo jako umíráček. Ozývalo se nepravidelně a údajně minimálně jednou denně. Lidé se báli chodit ke hradu a to zvláště v noci, kdy bylo zvonění nejsilnější. Nakonec se však v blízké vesnici našlo pár odvážlivců a ti se šli na hrad podívat. Našli na zemi pár sklenic a na větvi nad nimi přivázaný na provázku kamínek. Když foukal vítr, kamínek narážel do sklenic a ty zvonily. Nikdy se nezjistilo, kdo to tam dal, ale celou dobu se určitě náramně bavil.
Ještě bych se rád zmínil o jedné věci. Nesouvisí to sice přímo s hrady, ale přesto to sem napíšu. Jen kilometr vzdušnou čarou od Ježova hradu se nachází tzv. Oberská vrata (Války na Brněnce). Jedná se o dva mohutné valy, které jsou od sebe vzdálené asi 1300 m. První, níže umístěný, má délku přibližně 1000 m, druhý pak 550 m. Delší východní val má výšku až 3 m a je široký 10 m. Horní západní val je nižší (max. 2,5 m) a není tak široký (6 m). Delší val má tvar bumerangu. Nejdříve směřuje od severu k jihu, v polovině se však stáčí v úhlu přibližně 90° na západ. Kratší val má tvar skoby. Nejdříve směřuje jihozápadním směrem a až ke konci se lomí k jihovýchodu. Viz nákres vytvořený ve 30. letech minulého století J. Blektou. Mezi náspy je prostor o rozloze cca 50 ha (podle J.Blekty). Severní a jižní strana se velmi prudce svažuje do Repešského žlebu na jedné straně a do Žbánovského žlebu na straně druhé. Zkoušel jsem na dvou místech do náspů trochu hrabat, ale nikde jsem nenarazil na čistý kámen. Všude byl promíchaný s hlínou. Stromy rostou dobře i na náspech. Na několika místech jsou valy přerušeny lesními cestami.Byly zde nalezeny střepy svědčící o osídlení v letech 1500-1000 př. n. l. Ale jestli se zde žilo i před tím? Kdo ví.
Pokud máte někdo nějaké informace o Oberských vratech, byl bych rád, kdyby jste mi je poslali ( jakomi@email.cz ). Předem děkuji.
Oberská vrataPoužité zdroje:
Ročenka národopisného a průmyslového muzea Prostějova, ročník 11, 12, 14
Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, autor Miroslav Plaček
vlastní pozorování
