Kam se poděli padlí od Waterloo
Obecně se dá říct, že bitva není zrovna dobré místo k životu, ale v některých případech to není dobré místo ani ke smrti. Pokud si totiž myslíte, že těla všech těch padlých vojáků byla s poctami pohřbena do země, pak se šeredně pletete. Mrtví a umírající vojáci byli již krátce po bitvě svlečeni a okradeni o cennosti - ať již místními rolníky nebo davy drancířů. I když byly ostatky brzy pohřbeny v masových hrobech, i ty byly později znovu vyrabovány při hledání dalších cenností - těmi byly jak zuby mladých vojáků (vyráběly se z nich protézy - a to v opravdu velkém měřítku) a samotné kosti posloužily po rozemletí jako hnojivo. Ale nejen to. Skupina odborníků shromáždila informace o tom, jak potravinářský průmysl doslova ve velkém měřítku zpracovával ostatky vojáků padlých z bitvy u Waterloo (1815). Kostní uhlí totiž hrálo zásadní roli v cukrovarnictví. Získaný fosforečnan vápenatý se totiž používal k výrobě cukru z řepy. Konkrétně k odbarvování a čištění řepných šťáv, z nichž dokázal doslova odsát nežádoucí složky. Granulované kostní uhlí bylo v pozdějších letech známé především pod názvem spodium.
Autoři zmíněné studie Bernard Wilkin, Robin Schäfer a Tony Pollard na příkladu bojiště u Waterloo uvádějí, do této oblasti dorazila vlna zájmu o těžbu kostí v plné síle ve 30. letech 19. století. Tehdy byly v okruhu několika kilometrů od bojiště postaveny dva cukrovary. Filtrace cukru v nich vyžadovala velké množství spodia - konkrétně se uváděla třetina hmotnosti vyrobeného cukru. Tyto závody tak od prvního roku potřebovaly půl milionu liber kostního uhlí, což představuje jeden milion kilogramů kostí (!) Historické důkazy sebrané autory přitom naznačují, že minimálně v případě dvou zmíněných velkých cukrovarů u Waterloo pocházela většina použitých kostí ze samotného bojiště. Nutno poznamenat, že sběrači kostí očividně odvedli svou práci velmi svědomitě (byť byla nelegální), jelikož se nyní na bojišti nenacházejí prakticky žádné kosterní pozůstatky padlých lidí nebo tažných či jezdeckých zvířat. A to třeba ani kolem statku Hougoumont, který byl dějištěm vážných bojů, a kolem kterého se mrtví údajně původně vršili do výše několika metrů. Jak sami autoři studie uvádí, na bojišti je zatím doložený spolehlivě moderní nález jen dvou těl. V bitvě přitom mohlo padnout kolem 10 000 mužů a stejný počet koní. Což je podle hrubého výpočtu zhruba 1700 tun kosterních pozůstatků. V roce 1837, tedy na vrcholu boomu, se 100 kg surové kosti prodávalo za 14 franků. A pod zemí u Waterloo leželo tedy necelých čtvrt milionu franků. To se dnes dá přirovnat řádově k několika desítkám milionů korun. Našince jistě potěší, že u nás o průmyslovém využívání ostatků vojáků po napoleonských válkách zprávy nemáme. Naopak známe několik hromadných hrobů, umístěných buď v bezprostřední blízkosti slavkovského bojiště, nebo v širším okolí, kde obvykle souvisejí s existencí lazaretů.
Zdroj:
https://www.journalbelgianhistory.be/en ... n%20v2.pdf
https://waterloouncovered.com/wu22/bone ... ine-sugar/
https://www.thebulletin.be/soldiers-bon ... esearchers
https://en.wikipedia.org/wiki/Waterloo_sugar_factory
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Waterloo
https://www.dotyk.cz/magazin/bitva-u-wa ... 01116.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech ... afe-250095
