VI. díl. Polsko září 1939. Č 17.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 17.

Při Polsku, jako státu, stála zčásti, na počátku 2. světové války dne 1. září 1939, jen ta trocha přírody. Jen ta. Nikdo jiný.
Ano, byla to mlha, která brzy ráno 1. září 1939 halí větší část Polska. Údery Luftwaffe na 1 500 km dlouhé hranici musí být o nějakou tu ranní hodinu odloženy.
Začíná 2. světová válka.
Ve 4,45 hodin dne 1. září 1939 začíná do této ranní mlhy ostřelovat německá školní bitevní loď Schleswig-Holstein (14 900 tun), zakotvená v gdaňském přístavu (vzdálenost střelby byla asi 360 metrů od polské enklávy Westerplatte).




Také na celé 1 500 km dlouhé frontě od Východního Pruska až po Vysoké Tatry na Slovensku, střílí německé dělostřelectvo, kterému po dosti dlouhé době začíná jen sporadicky a jen na některých místech, odpovídat slabé dělostřelectvo Polska. Dělostřelectvo Wehrmachtu střílí na předem průzkumem zjištěné cíle v Polské republice.
Po skončení dělostřelecké přípravy se do Polska vrhá přibližně 3 200 tanků různých typů, které podporuje přibližně 4 300 děl různé ráže a do polské země vstupuje 1 500 000 vojáků Wehrmachtu, které bude podporovat za nějakou tu hodinu (okolo 7 hodiny) 1 929 letadel různých typů. Na druhé straně hranice, a dál v Polsku, je čeká přibližně 1 000 000 polských vojáků (v různém stádiu mobilizace), kteří mají asi 1 350 děl, přibližně 600 mnohem horších tanků (především však málo a špatně rozložených) a asi 463 letadel (z nich je jen několik desítek modernějších).

Útok na Polsko září 1939.




Až po postupném rozpuštění mlhy (okolo 7 hodiny ranní) začínají bojové eskadry Luftwaffe plnit své bojové úkoly.
Zde bychom měli vyvrátit jeden mýtus, který pro mnoho lidí vytvořila historická literatura 50., 60. a 70. let. Ta tvrdila, že první údery Luftwaffe zničily polské letectvo na zemi.
Není to pravda.
Polské letectvo již 31. srpna 1939, na rozkaz velení, přemístilo své bojové letectvo na záložní letiště. Údery letectva Luftwaffe tak zasáhnou, ale dejme konečně slovo – Janusz Piekalkiewicz – Hitler a Stalin rozbíjejí Polsko – Polské tažení. To, co on říká, pak potvrzují i další prameny na konci mého článku a mnoho dalších, které vycházejí i z později otevřených archivů( po roce 1990). Janusz Piekalkiewicz prozkoumal v 80. letech archivy celé Evropy, takže cituji jeho výzkum ze str. 91 této knihy:

„Jedno z tvrzení nacistické propagandy, které se dodnes objevuje v různých publikacích, říká, že Luftwaffe již v prvních dnech zničila polské letectvo na zemi. V této době byla zničena pouze zařízení mírových letišť, školní letadla (jako RWD-8) a průzkumná (jako R-XIII.) a také stoje, které se právě nacházely v opravě nebo na revizi stavu. Ve skutečnosti v souladu s polskými prameny v prvních dnech války ani jediný bojový stroj nebyl zničen na zemi (všechny přelétly dne 31. srpna 1939 na záložní letiště).
Nicméně kvalitativní a početní převaha Němců jim od první chvíle zajišťovala neomezenou převahu ve vzduchu.“

Ale vraťme se zpět do Gdaňska.
Když přestane palba palubního dělostřelectva školní bitevní lodi Schleswig-Holstein, začíná útok úderné roty SS Danziger-Heimwehr (což byla Gdaňská domobrana) a také úderného oddílu Henningsen (ten byl několik dní utajen a připraven v útrobách školní bitevní lodi Schleswig-Holsteinu).
V samotném Gdaňsku útočí dne 1. září 1939 ve 4 hodiny 50 minut oddíly SA na polskou Poštu. Tady se však 50 poštovních zaměstnanců pod velením poručíka Guderského překvapit nedá a udatně se brání. Zde bylo hrůzné to, že po skončení obrany jsou všichni obránci, kteří přežili, ihned popraveni!
Na celé 1 500 km dlouhé hranici překračují pak jednotky Wehrmachtu polské státní hranice.
Na útoku proti Polsku se podílí: skupina armád Sever pod velením generálplukovníka von Bocka se svou 3. Armádou pod velením generála dělostřelectva von Küchlera (z Východního Pruska) a 4. Armádou pod velením generála dělostřelectva von Klugeho a skupina armád Jih pod velením generálplukovníka Rundstedta (ze Slezska a Slovenska) s jeho 8. Armádou pod velením generála pěchoty Blaskowitze, 10. Armády pod velením generála dělostřelectva von Reichenau a 14. Armádou pod velením generálplukovníka Lista.

Postup německých armád.





Celkem tak na Polsko útočí 7 tankových divizí, 4 divize lehké, 4 divize (mot.) motorizované, 3 divize horské a 37 divizí pěších (postupně budou samozřejmě zapojovány divize záložní a toto číslo vzroste na více než 70 divizí).
Všechny tyto divize mají ve svých řadách jen modernějších 98 tanků Pz III. a 211 tanků Pz IV. Mimo toho je podporuje 1. letecká armáda pod velením generála letectva Kesselringa (podporuje skupinu armád Sever, tedy 3. A a 4. A) a 4. letecká armáda pod velením generála letectva Löhra (podporuje skupinu armád Jih - 8., 10. a 14. A), které do akce zapojují celkem 1 538 připravených letadel.
Rychle se pohybující oddíly Wehrmachtu jsou soustředěny na dvou „Hlavních směrech“ úderů. Mají za úkol:
Obklíčit polské hlavní síly od linie Visla – Narew. Skoro polovina takto rychle se pohybujících vojsk je ze Slezska útočící skupina armád Jih se dvěma tankovými, dvěma motorizovanými, třemi lehkými a šesti pěšími divizemi.
Mnohem výraznější koncentrace sil v menším prostoru, je rychle se pohybující kolona ze skupiny armád Sever, která útočí ze středních Pomořan a Východního Pruska. Tady má generál tankových vojsk Guderian se svým 19. tankovým sborem (ts) ze 4 tankových divizí soustředěny 3. Ty mají útočit z Východního Pruska na jih a vytvořit na východ od řeky Bug druhé rameno kleští, které bude tvořit oblouk obklíčení. Zároveň mají znemožnit další ústup všem polským svazkům a oddílům, které by chtěly ustoupit za řeku Vislu.

A jak to vypadá na polské straně?
Tady stojí v obraně 38 polských divizí, 1 motorizovaná brigáda (další 2 motorizovaná brigáda se teprve mobilizací formuje). Dále 11 jezdeckých brigád a 745 převážně zastaralých letadel, k tomu 1 134 lehkých slabě pancéřovaných OA (obrněných automobilů) starého typu.
Polská armáda jako celek se nemůže útočícímu Wehrmachtu rovnat ani počtem, ani výzbrojí.
Polské jezdecké jednotky, a je to více než 70 000 Hulánů, je v posledních dnech měsíce srpna 1939 šablonovitě rozmístěno podél celé více než 1 500 km dlouhé polsko-německé hranice.
Polská armáda nemá operační zálohy!
Operační zálohy jsou totiž právě mobilizovány, nebo převáženy, někdy i na velké vzdálenosti ke svým armádám.
Dalším, do nebe volajícím a tragickým problémem je, že z více jak 2,4 miliónu vycvičených polských vojáků, kteří byli k dispozici, bylo možno vyzbrojit jen a pouze 1,5 miliónu. Z toho tedy vlastně jen 30 polských divizí disponuje předepsanou výzbrojí, která se však vůbec nedá srovnat s palebnou silou divizí Wehrmachtu.
Další strašný problém, který si polské velení a polská armáda zavaří je, že ihned po vypuknutí války se z polských tanků a OA, které jsou k dispozici – kromě 10. jezdecké motorizované brigády pod velením plukovníka Maczeka – zformuje dodatečně: celkem 15 samostatných výzvědných rot, které se rozdělí mezi 15 polských pěších divizí, 11 tankových oddílů a 11 výzvědných tankových oddílů, které jsou přiděleny k 11 brigádám, dohromady 3 tankové a 2 roty lehkých tanků 7-TP a 3 roty tanků. Toto rozptýlení polských tanků v taktických svazcích pěchoty a jízdy již předem vylučuje, že budou účelně využity slabě vyzbrojené tanky a OA.

Jen na některých místech se daří polské armádě zastavovat dne 1. září 1939 údery Wehrmachtu (Westerplatte a poloostrov Hel jsou mimořádnou a skutečně legendární obranou polské armády a budeme je průběžně den po dni sledovat).

Westerplatte.



Poloostrov Hel.






Jedna taková obrana dne 1. září 1939 je zaznamenána ve Slezsku, kde došlo k prudkým bojům. Tady se polské 55. pěší divizi pod velením plukovníka Kalabinskiho podaří vzdorovat u Mikolowa dvěma německým pěším divizím 8. as, kterému velí generál pěchoty Busch. (8.A generál pěchoty Blaskowitz), když se zde skupiny německých diverzantů také pokouší ovládnout hutě a šachty. Ve Slezsku se také polské jednotky Sboru obrany pohraničí a prapory domobrany uchytí v horských dolinách, kde kladou houževnatý odpor německým tankovým kolonám, které pronikají do Polska.
Na severu jsou pobřežní vody okolo poloostrova Hel a Gdaňska neprodyšně odříznuty německými hladinovými loděmi, ponorkami a letectvem.

Okolo 7 hodiny ranní dne 1. září 1939 dojde nad vískou Nieporet na severu od Varšavy ke střetu polské stíhací brigády s německými bombardéry. Útočí tady více než 80 letadel He 111 a Do 17, které doprovází 20 těžkých stíhaček Me 110. Toto je první a až do léta roku 1940 bezpochyby zatím největší letecká bitva 2. světové války. Trvala kolem 50 minut.
Paradoxem pak je, že v tuto dobu, a jak uvidíme nejen 1. září 1939, čekají na polských letištích bombardovací brigády na rozkaz ke startu eskadry jediných modernějších bombardérů Loś s podvěšenými pumami.

Bombardéry PZL 37 Loś.




Věřilo se na zastavení války, a tak maršál Rydz-Śmigly pod nátlakem spojenců (Velké Británie a Francie) nedává letecké brigádě rozkaz, aby provedla bombardovací údery na přesouvající se a útočící Wehrmacht.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 18.

Ten den, tedy 1. září 1939, operuje polská Volyňská jezdecká brigáda pod velením plukovníka Filipowicz mezi Klobuckem a Liswartou, kde má za úkol krýt jižní křídlo polské A-Lodž, které velí divizní generál Rómmel. Zároveň kryje území na severovýchod od Čenstochové. Náhle se před Volyňskou jezdeckou brigádou, kolem 8 hodiny ranní ,vynoří několik tuctů obrněných vozů s pěchotou německé 4. td generálporučíka Reinharda ( skupina armád Jih, 10. A, 16. ts) na kraji obce Rebielice. Z návrší kóty 268 ostřeluje obrněné vozy 4. td – 1 dobře postavený a zamaskovaný polský protitankový kanón, několik kulometů a protitanková puška. Pro německou kolonu obrněných transportérů, které polský odpor způsobí ztráty je to moc a ustoupí do vsi Wilkowiecko. Z Volyňské jezdecké brigády se pak do posílení této obrany u kóty 268 zapojí jedna jezdecká eskadrona podporučíka Berezowského (jak za chvíli uslyšíme, byla to dobrá obrana i když na krátkou dobu).

Přesně v 10 hodin dne 1. září 1939 vstupuje Adolf Hitler na scénu Krollovy opery v Berlíně, aby pronesl svůj projev. Hitler je v šedé polní blůze, ve které jej nikdo nikdy předtím neviděl.
Svou řeč přednáší před nadšeným a plným sálem k poslancům říšského sněmu a samozřejmě jej přenáší německý rozhlas.
Ve své řeči Adolf Hitler informuje německou a přes rozhlas světovou veřejnost o tom, co se děje. Hovoří rovněž i o ratifikaci dohody o neútočení, která byla dne 31. srpna 1939 parafována zároveň v Berlíně a Moskvě. Přitom vzpomene na Molotovovu řeč a za sebe dodává, že by ji mohl slovo od slova podepsat. Pak začne hovořit o tom, že Polsko nezareagovalo na jeho velkodušnou nabídku, aby byly provedeny změny v koridoru. Polsko, že naopak reagovalo mobilizací, terorem a násilím a donutilo jeho, Hitlera, který „s neomezenou trpělivostí“ činil vše pro zachování míru, že musel použít odpovídající reakci. A pak řekne ta památná slova, cituji:
„Od 5,45 hodin odpovídáme výstřelem na výstřel. Od této hodiny platíme pumou za pumu.“

Toto licoměrné vědomé klamání, Hitlerovi tolik vlastní, má oklamat německou i světovou veřejnost, u které má vzniknout dojem, že polské teroristické akce začaly dříve, a Němci byli donuceni k protiúderu.

My jsme opustili Volyňskou jezdeckou brigádu plukovníka Filipowicze dopoledne dne 1. září 1939. Této jezdecké brigádě se daří u Mokré zadržovat po celý den postup německé 4. td. Právě tento boj u Mokré je jedinou známou událostí 2. světové války, kdy se slabé jezdecké brigádě s podporou minima protitankových zbraní (1 protitankový kanón, 1 protitanková puška a kulomety) podaří zastavit na celý den jednu tankovou divizi.

Je nutné se také zmínit o tom, jak si počínalo SSSR.
Dne 1. září 1939 se před polednem ve Varšavě, v paláci Bruhla, kde bylo sídlo ministerstva zahraničních věcí Polska, objevuje k všeobecnému polskému překvapení sovětský vyslanec Šaranov a ptá se, proč Polsko nejedná s jeho vládou na téma dodávek surovin. Vždyť přece máte v paměti, uvádí Šaranov, že maršál Vorošilov v interview pro list „Izvěstije“ z 27. srpna 1939 jasně řekl, že sblížení mezi Moskvou a Berlínem přece nevylučuje podporu Polska formou dodávek surovin a zbrojního materiálu, jedná-li se o čistě obchodní záležitosti.
Překvapený ministr zahraničí Polska Jósef Beck pak následně toho okamžitě telegrafuje do Moskvy svému vyslanci Grzybowskému a sděluje mu, že kurýr se seznamem nezbytného zboží je již z Polska vyslán.
Tady je také místo, abychom řekli, že SSSR tento den 1. září 1939 mobilizuje 3 000 000 lidí.

První den 2. světové války, tedy 1. září 1939, německé bombardovací eskadry Luftwaffe, které suverénně ovládají vzdušný prostor nad Polskem, podporují seskupení tanků a pěchoty (jak však vidíme u Mokré se pomoci 4. td nedočkala – na všechny cíle Luftwaffe také nestačila) a napadají důležité operační a taktické cíle v polském týlu.
Tak například dne 1. září 1939 ve 14 hodin, provádějí nálet Ju 87 Stuky z 1. letecké divize na válečný přístav Gdyni – Oksywie. Při náletu Stuky potopí loď „Nurek“, což je nevelké opravárenské vozidlo pro potápěče, a zakrátko potom Stuky potopí torpédovku „Mazur“. Toto jsou první vojenské, i když pomocné lodě, které jsou ve 2. světové válce potopeny výhradně leteckými pumami.





A nyní bych chtěl vyvrátit další legendu, kterou rozšířila nacistická propaganda a kterou zvláště v 50., 60. a 70. a ještě v 80. letech papouškovala prakticky všechna historická pojednání o válce mezi Německem a Polskem v září 1939. Z různým zabarvením od hrdinství po sebevražedné úmysly a já nevím co všechno si vymyslely za slova, říkali různí spisovatelé, že polští Huláni s šavlí a na koni útočili proti německým tankům.
Není to pravda!

Krojanti 1.září 1939.




Řekněme si z které události a jak tato legenda vznikla. Dám opět slovo Janusz Piekalkiewicz – Polské tažení – str. 87, cituji:

„V takzvaném polském koridoru útočí dne 1. září 1939 ze západu na Chojnice německá 20. divize motostřelecké pěchoty – generálporučík Wiktorin. Okolo 14 hodiny odpoledne podél železniční trati Chojnice – Naklo dochází k boji mezi předními německými strážemi a 18. hulánským plukem – plukovník Mastalerz – z Pomořanské jezdecké brigády. Huláni dostávají rozkaz provést protiútok, aby umožnily ústup vlastní pěchotě. Jezdci se formují do volného šiku v řídkém lesíku poblíž vsi Krojanty.
Náhle se v zatáčce silnice do Chojnic objevuje dlouhá kolona tanků a obrněných vozů, které si Huláni ihned nevšimli. Na Poláky doléhá krupobití střel z obrněných transportérů a dříve než stačí obrátit zdivočelé koně začíná masakr. Rotmistr Świeściak, který útočí, padá z koně na zem. Smrt zde zastihne rovněž velitele pluku plukovníka Mastalerze ( plukovník Mastalerz), jenž mu s několika Hulány spěchá na pomoc. V několika chvílích ztrácejí Huláni polovinu stavu.
Tento útok hulánů u Krojant z 1. září dá vzniknout legendě: polská jízda útočí šavlemi a kopími na německé tanky, jež jsou podle jejího mínění vyrobeny z překližky.
Rozšířena nacistickou propagandou, straší dodnes v historiografii německo-polské války ze září roku 1939.“

Také seskupení německé 3. A generála dělostřelectva Küchlera (útočí z Východního Pruska), ze skupiny armád Sever, odpoledne dne 1. září 1939 narazí v okolí Mlawy na silný odpor polské 8. pěší divize plukovník Furgalski a 20. pěší divize plukovník Liszka-Lawicz a také Nowogrodké jezdecké brigády brigádní generál Anders (známé jsou potom polské jednotky generála Anderse, které přejdou ze SSSR do Afriky na pomoc Velké Británii). Tady je útok německých tanků zastaven za jejich velkých ztrát palbou protitankového dělostřelectva z řady opevnění u Mlawy.
U skupiny armád Jih, konkrétně u německé 14. A generálplukovníka Lista se německým oddílům podaří po těžkých bojích odpoledne dne 1. září 1939 vypudit části polské 10. jezdecké motorizované brigády plukovníka Maczeka od Nowého Targu a tak očistit od polských jednotek celý Jablunkovský průsmyk.

Večer dne 1. září 1939 vyhlašuje Francie všeobecnou mobilizaci a velvyslanci Velké Británie a Francie také předávají von Ribbentropovi ultimátum stejného obsahu, ve kterém vyzvou Německo k přerušení útočných operací a stažení německých jednotek z polského území.

Německý Wehrmacht již první den války, tedy celého 1. září 1939, mimo námi popsaných operací, používá taktiku bleskové války.
Jeho jednotky postupují po cestách dle mapy. Když se někde na cestě postupující německá tanková kolona dostane do polské obranné palby, nebo je zadržena zátarasy, pokračuje v útoku tak, že buď palbu nebo zátaras prostě objede a to co nejkratší cestou. Nejde-li jinak, nebo v jiném krajním případě, vyžádá si taková tanková kolona leteckou podporu ( zvláště pak na hlavních směrech útoků). A tak je jí, s využitím náletů Ju 87 Stuk na hnízda odporu, zase otevřena cesta vpřed. Je to novum ve světovém válčení a v německé armádě to bude každým dnem fungovat lépe a lépe ( a nejen na hlavních směrech útoků).

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 19.

Když německá skupina armád Jih obnovuje v sobotu dne 2. září 1939 v 6 hodin ráno svou bojovou činnost, kladou jí zde opět polské jednotky houževnatý odpor, a to zejména v opevněních u Katovic a u Čenstochové.
Přesto se 8. A generála pěchoty Blaskowicze daří překonat řeku Prosnu již ráno. Také 10. A generála dělostřelectva von Reichenau dosahuje na severu u Čenstochové řeky Varty a 5. td ze 14. A , které velí generálplukovník List útočí tak, aby se na sever od Nového Targu spojila s 10. A.
Na severu zažívá v 10 hodin dopoledne dne 2. září 1939 heroická obrana poloostrova Hel své první těžké bombardování. Německá bombardovací letadla, včetně přesných Ju 87 Stuk, mnohokrát a bezvýsledně útočí na polská opevnění na Helu.
Také polské bombardéry se dne 2. září 1939 poprvé zapojují do bombardování. Velitel polské bombardovací brigády plukovník Heller důrazně intervenoval u maršála Rydz-Śmiglyho a ten konečně dovolil, aby 18 letadel Karaś z jeho brigády – 6. skupiny - zaútočily u Čenstochové na německý 16. ts generála jezdectva Hoepnera. Karaśe házejí pumy, a pak přes rozhodný zákaz střílejí ve střemhlavém letu z palubních zbraní na německé obrněné vozy. Při těchto bombardovacích akcích je tak 5 Karaśů sestřeleno německou protiletadlovou obranou a 2 těžce poškozené Karaśe se rozbíjí na svém polním letišti (na počátku války k 1. září 1939 měl Wehrmacht 2 600 kanónů ráže 88 a 105 mm pro boj proti vysoko letícím cílům a 6 700 kanónů ráže 20 a 37 mm proti nízko letícím a střemhlavým letounům pro PVO a PVOS Říše, mimo toho mělo protiletadlové dělostřelectvo ve výzbroji 188 světlometných baterií což znamená 1 700 světlometů o průměru 150 cm a 1 300 světlometů o průměru 60 cm – PVO jednotek Wehrmachtu v Polsku byla již tehdy skvělá, do té doby v žádné armádě světa nevídaná).
Ale ty modernější polské perutě bombardérů Loś, tak ty ještě stále čekají na rozkaz ke startu na svých polních letištích dobře zamaskovány.

Dne 2. září 1939 zahajuje SSSR psychologickou kampaň, jejíž podobnost je v dalších letech tak často používána.
Oč se jedná?
SSSR začíná připravovat svůj vlastní lid na sovětský vpád do Polska.
Samozřejmě v této psychologické kampani hraje hlavní roli sovětský tisk a rozhlas.
Je to list „Pravda“, oficiální orgán sovětské vlády, který prudce napadá Polsko, útočí na chování polských státních orgánů proti Bělorusům a Ukrajincům na území Polska. Noviny „Pravda“ pak v závěru dodávají, že „sovětskému veřejnému mínění nemůže být osud Bělorusů a Ukrajinců na území Polska lhostejný“!!!! Postupně v tomto duchu mluví všechny sdělovací prostředky v SSSR a také rozhlas (jak podobné Hitlerovské propagandě v ČSR 1938, i dnešním dnům).

Před polednem dne 2. září 1939 Mussolini pod nátlakem Francie navrhuje svolat do Berlína konferenci zemí Osy s účastí Francie, Velké Británie a Polska. Zároveň vše Mussolini obhajuje výrokem, že Gdaňsk je již německý a první německé bojové úspěchy zajistily Říši morální satisfakci.
Opět nám nepochopitelně, je ve Francii a v Paříži, jak francouzská vláda, tak i francouzská veřejnost proti válce. Francouzskou vůli k akci paralyzuje slogan – umírat za Gdaňsk? (Mourir pour Danzig?). Zvláště francouzský levicový tisk, který je nakloněn Kremlu, toto heslo všude prosazuje.
Francouzský ministr zahraničních věcí Bonnet proto tak jednoznačně souhlasí s Mussoliniho návrhem a na přání Mussoliniho pak Bonnet předkládá tento návrh na jednání Varšavě a očekává její stanovisko.
Ovšem Poláci jsou již na jiné vlnové délce. A tak ministr zahraničních věcí Francie Bonnet pak musí od ministra zahraničních věcí Polska Jósefa Becka vyslechnout oprávněné ponaučení – něco ve stylu, parafrázuji:
„Pane Bonnete, tady se vede válka a v dané chvíli nejsou na pořadu žádné konference, ale je třeba tvrdě, energicky a vojensky zasáhnout proti Hitlerovu Německu!!!“

Dne 2. září 1939 útočí německá 4. A (skupina armád Sever) v Pomořanech, velkou tankovou skupinou podél linie Chojnic-Tczew. Je to německý 19. tankový sbor generála tankových vojsk Guderiana, který začíná rozšiřovat klín v polském uskupení. Polské jednotky zde všude ustupují.
Záměrem tohoto rychlého svazku generála Guderiana je obklíčit polské jednotky v Tucholských lesích a otevřít tak spojení s Východním Pruskem. Polské divize A – Pomořany, kterým velí divizní generál Bortnowski, sice všude kladou tvrdý odpor, ale proti spojení letectva a tanků Guderiana nemají šanci.
Také na jihu ve Slezsku, u skupiny armád Jih, stále probíhají těžké boje, když se zde polské divize úporně brání ve svých obranných pozicích. A tak v oblasti Pszczyny utrpí polská 6. divize brigádního generála Monda těžké ztráty, když na ní útočí německé tankové oddíly.
Také u Woźnik německé tanky prorazí polská obranná postavení Krakovské jezdecké brigády, které velí brigádní generál Piasecki. V lesích u Čenstochové je pak zcela obklíčena polská 7. pěší divize brigádního generála Gasiorowskiho.
Dne 2. září 1939, stejně jako 1. září 1939, mají útoky Luftwaffe částečně také „strategickou povahu“, když kromě útoků na polská vojenská letiště se zaměřují na komunikace, aby znemožnily pohyb polských vojsk.
Tyto letecké útoky Luftwaffe mají tragický vliv na prováděnou polskou mobilizaci. Polská mobilizace je tak chaotická a polský systém velení je již v této chvíli paralyzován.
Odpoledne dne 2. září 1939 pak bombardovací eskadry Luftwaffe, perfektně kryty německou stíhací ochranou útočí ve Varšavě na mosty přes Vislu a na okolí Východního nádraží na předměstí Praga.

Bombardování Varšavy.





Přestože jsou tyto nálety opakovány, nepodaří se polským stíhacím brigádám vůbec se přiblížit k německým bombardérům. Stíhací ochrana Luftwaffe je tak perfektní, že i když se Poláci mají možnost připravit, zvolit různé taktiky, nedovolí německá stíhací ochrana, polským stíhacím eskadrám se přiblížit. Polské stíhačky jsou vždy sestřeleny, nebo zahnány na útěk. Polská pozemní protiletadlová obrana skoro neexistuje, když se někde projeví (těch pár kanónů), je rozbita a nemá na bombardování žádný vliv.

Na Westerplatte útočí dne 2. září 1939 v 18 hodin celkem 60 Ju 87 Stuka a po tomto doslova pekle na zemi je polská obrana dezorganizována, její komunikační síť je přerušena a všechny minomety v obraně jsou vyřazeny. Tady je nutno říci, že již 1. září 1939 vyřadil dělostřelecký granát z paluby školní bitevní lodi Schleswig-Holsteinu jediné dělo ráže 7,5 cm, které obrana Westerplatte měla. Obráncům této hrdinné pevnosti, po vyřazení minometů dne 2. září 1939 bombardováním Stuk tak zůstanou jen kulomety a 2 lehké protitankové kanóny.

Také postavení polské A – Krakov brigádního generála Szyllinga se v průběhu dne, 2. září 1939, stává stále kritičtější, protože jeho jednotky jsou ohrožovány ze severu i jihu. Polská A – Krakov tak musí zahájit ústup podél řeky Visly za řeky Dunajec a Nidu.

Celkově tak je k večeru 2. září 1939 skončeno pro Wehrmacht prorážení příhraničních pásem (někde jsou jak jsme viděli německé jednotky již mnohem dál). Německé jednotky se tedy po skončení příhraničních bojů, zvláště tankové oddíly, posouvají rychle dopředu a polská armáda všude ustupuje.
Polská armáda 2. září 1939 večer ustupuje – na severu – na západě – na jihu. Na středním úseku rozložení polských sil tak vzniká nebezpečná mezera, která se prostírá od Čenstochové přes Piotrków, Kielce až po Sandoměř.

I po západu slunce dne 2. září 1939 pokračují nálety na hrdinné polské obránce poloostrova Hel, když tohoto dne Němci bombardují i 2 zmobilizované lodě pobřežní plavby, kterými jsou „Gdynia“ a „Gdaňsk“.
U zbývajících bojišť se pak Luftwaffe soustřeďuje na podporu pozemních vojsk, ale bombarduje také města, železniční uzly a silniční křižovatky.
V polském vnitrozemí vládne dne 2. září 1939 večer velký chaos. Co přinese den 3. září 1939?

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 20.

Již časně ráno dne 3. září 1939 začne torpédoborec Wicher, minonoska Gryf, které se nacházejí v přístavu na poloostrově Helu, společně s pobřežní baterií děl 152,4 mm Heliodora Laskowského, pálit na vzdálenost 12 námořních mil na německé torpédoborce, které jsou nuceny klást kouřovou clonu. Jeden německý torpédoborec je zasažen pobřežní baterií, a protože ztrácí možnost manévrovat, musí ho německé loďstvo odtáhnout. Na polské lodě a poloostrov Hel pak útočí Ju 87 Stuky. Ju 87 Stuka, pilotované poručíkem Lionovem ze 4. letky 186. skupiny nosičů letadel „Graf Zeppelin“ se podaří v 15 hodin potopit torpédoborec Wicher a minonosku Gryf. Potopení těchto válečných lodí je takto prvním potopením faktických válečných lodí ve 2. světové válce a zároveň se tak potvrzuje pozdější převaha letadel nad válečnými loděmi.
U Mlawy, na severním úseku fronty, se postavení polských oddílů stává stále beznadějnější.
Polská armáda A – Modlin, které velí brigádní generál Przedrzymirski-Krukowicz se připravuje na ústup. Také vlevo stojící A – Pomorze (Pomořany), pod velením divizního generála Bortnowski, která během 1. a 2. září 1939 ztratila v bojích téměř polovinu všech svých jednotek, je nucena ustoupit do Toruně a Bydhoště. Je to právě německý 19. tankový sbor generála tankových vojsk Guderiana z 4. A, který zde útočí a takto získává spojení s Východním Pruskem (4. A se spojuje s jednotkami německé 3. A – skupina armád Sever).
Polské velení se rozhoduje dne 3. září 1939, že vyklidí předmostí u Bydhoště a stáhne oddíly A – Pomorze (Pomořany) z pravého břehu Visly. Během těchto manévrů útočí polské letectvo na německé motorizované kolony a polská bombardovací brigáda ztrácí přitom na kvalitní PVO německé 3. A 15 letadel ze 45 letadel útočících. Opět většinu letadel polská bombardovací brigáda ztrácí v nízkých výškách během útoku na nepřátelské kolony, které jsou vybaveny lehkými protiletadlovými kanóny (20 a 37 mm).
Přestože maršál Rydz-Śmigly dostává pravidelné zprávy z fronty, nedovede je se svým štábem dobře vyhodnotit. Polský vrchní velitel si tak neuvědomuje vůbec rozsah ohrožení německými tankovými oddíly. Je stále přesvědčen, že se polským armádám podaří ustoupit na plánovanou čáru obrany a tam se udržet.
Německé jednotky 8. A (generál pěchoty Blaskovitz), ze skupiny armád Jih, obsazují dne 3. září 1939 Čenstochovou. Tady zapracovala polská propaganda, která tvrdila, že slavný klášter v Čenstochové je poškozen, ale nebyla to pravda.
Dne 3. září 1939 si 10. A generála dělostřelectva von Reichenau vytvoří, přes silnou polskou obranu, několik předmostí na řece Vartě. Také 14. A generálplukovníka Lista se probíjí přes opevnění u Katovic a útočí směrem na východ podél řeky Visly.
Polská A – Krakov brigádního generála Szyllinga je zatažena do neustálých bojů a zahajuje nařízený ústup. Její zadní voj, který tvoří 55. pěší divize plukovníka Kalabinski, musí opustit Katovice. V Katovicích zůstává jen několik skupin dobrovolných střelců a harceři pod velením Jana Faska, kteří vedou boj na zdrženou.

Velká Británie prohlašuje dne 3. září 1939 v 9 hodin ráno, že se od 11 hodin nachází ve válečném stavu s Němci, pokud do té doby Londýn neobdrží dostatečné ujištění o skončení všech útočných akcí proti Polsku a stažení německých vojsk z Polska.
Bonnet, francouzský ministr zahraničních věcí, naproti tomu, chce odložit moment vyhlášení války až na odpoledne 3. září 1939, neboť stále doufá, že ještě dojde k mírové konferenci.

Jak si někteří polští velitelé vymýšlejí, tak o tom svědčí hlášení velitele polské letecké jednotky. Ten 3. září 1939 v 10 hodin hlásí od Radomska, o útoku bombardérů na motorizované proudy německé 1. a 4. td, které postupují na hlavním směru německé 10. A (generál dělostřelectva von Reichenau). V hlášení polský velitel tvrdí, že ztráty nepřítele jsou odhadovány na 30%. Je to samozřejmě velice nadsazené, neboť 18 ks bombardérů Karaś, nemůže v žádném případě způsobit takové ztráty.
Co je však skutečností, že si zde u Radomska vyžádala německá 1. a 4. td stíhací ochranu pro své postupující jednotky.

Ministr zahraničí SSSR Molotov přijímá v Moskvě dne 3. září 1939, před polednem, velvyslance Polska Grzybowského a hned na úvod Molotov prohlašuje, že Německo je třeba považovat za agresora… Potom se Molotov ptá, zda Polsko počítá s pomocí Francie a Velké Británie a v kterou dobu. Polský velvyslanec Grzybowski mu odpovídá, že podle jeho mínění obě země v nejbližších hodinách vypovědí válku Německu. Na což mu jízlivě Molotov dává najevo skepsi a přímo prohlásí, cituji:
„A to ještě uvidíme, pane velvyslanče.“

Berlínu je po poledni dne 3.září 1939 předána francouzská nóta s termínem na odpověď do 17 hodin. Tato zpráva, že Francie a Velká Británie po uplynutí ultimata vyhlásí Německu válku vyvolává ve Varšavě ohromné nadšení a tisíce Varšavských občanů se shromažďuje před velvyslanectvím Francie a Velké Británie.

Dne 3. září 1939 se v městě Bydhošť stanou události, které mají nedozírné následky.
A jak to v Bydhošti bylo? Co to bylo za události?

Směrem na Bydhošť útočí německá skupina armád Sever a konkrétně zde na město její 50. pěší divize generálporučíka Sorche z 3. as.
Ještě před polednem toho dne, je německá 50. pěší divize vzdálena od Bydhoště 15 km.
V tu dobu začnou nedočkaví němečtí diverzanti střílet na jednotky polského trénu (zásobovací jednotky - logistika), který ustupuje přes Bydhošť . Německým diverzantům se nedaří využít momentu překvapení a nejsou schopni udržet Bydhošť jako celek do příchodu jednotek německé 50. pěší divize. V městě dojde k velice tvrdým bojům s polskými jednotkami, které podporuje i polské obyvatelstvo města Bydhošť. Polským jednotkám a obyvatelstvu se daří do 16 hodiny dne 3. září 1939 pochytat a na místě zastřelit 300 německých diverzantů a incident začne pomalu vyhasínat.
Ale!!!
Protože německá 50. pěší divize nepřišla, začíná si polské obyvatelstvo a někteří polští vojáci, kteří jim pomáhají, vyřizovat účty. Začíná docházet k velice častým případům lynčování, při kterém umírají i naprosto nevinní němečtí obyvatelé. Dojde k vyvolání tisícleté nenávisti mezi Poláky a Němci. Vraždění německého obyvatelstva je hromadné.
Nacistická propaganda nazve den 3. září 1939 – „Krvavá neděle“. Ano, tento název dostávají bydhošťské události, které se stanou záminkou a zároveň ospravedlněním vražedných akcí německých speciálních komand a popravčích skupin, které ještě během polské války a bezprostředně po jejím skončení vraždí i nevinnou část polské inteligence (učitele, úředníky, kněze, inženýry, doktory…).
Německá propaganda řízená doktorem Goebbelsem ihned spustí křik, že „Krvavá neděle“ znamenala, že bylo zavražděno Poláky 58 000 civilních obyvatel německé národnosti.
Skutečnost je taková, že zahyne přibližně 10% německou propagandou uváděného množství, což je samozřejmě stejně moc a ukazuje to, jak hrozná byla nenávist, která se od konce 1. světové války nahromadila v západním Polsku mezi Poláky a Němci.
Tady je nutno dodat, že v listopadu 1939 sám Adolf Hitler přikazuje stáhnout z oběhu ministerstvem zahraničních věcí Německa zveřejněný počet osob z německé menšiny, které zabili Poláci. Bylo to 5 400 lidí, kteří byli zabiti v době před a v průběhu polského tažení!!!
Úplně přesné číslo není dodnes známo!!!
Tolik tedy „Krvavá neděle“ – bydhošťské události.

Dne 3. září 1939 vyšle velení Varšavy přes Stockholm svou vojenskou misi do Paříže a Londýna. Maršál Rydz-Śmigly pak během loučení s touto vojenskou misí prohlašuje, cituji:
„Fronta se zhroutila. Zbývá nám již jen ústup za Vislu, pokud se jej podaří provést.“

V rámci reakce na tato slova velitele pak divizní generál Kasprzycki přikazuje ještě 3. září 1939 večer brigádnímu generálu Czumovi, aby zorganizoval obranu Varšavy.

Další, tedy „Druhá fáze“, kterou si řekneme příště se bude týkat období od 4. září – 6. září 1939 a bude zahrnovat zhroucení polské fronty.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
A další knihy.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.