LT vz. 38

[YAMATO]

LT vz. 38

Vývoj tanku započal v roce 1935. Vývoj vedl ing. Alexaj Surin, jenž na něm uplatnil několik skvělým způsobem řešených novinek, které přispěly k vynikajícím vlastnostem stroje. Jednalo se zvláště o podvozek: řešení pásu prakticky znemožňovalo jejich sesmeknutí, čtveřice velkých pojezdových kol kombinovala výborné jízdní vlastnosti, vysokou životnost a jednoduchou výrobu. Také řízení tanku pomocí planetového soukolí bylo v té době novátorské, běžně byl používán dvojitý diferenciál.

Prvním zákazníkem se stal Írán, který objednal 26 těchto strojů v roce 1935. V září byl hotov prototyp, označený TNH, zatím jen s maketou věže. Vozidlo udělalo na íránskou komisi takový dojem, že objednávka byla zvýšena na 50 kusů. Splněna byla do května 1937. Íránská armáda s nimi byla velice spokojena. Na jaře 1938 se začalo jednat o dodávce dalších 100 kusů. Zakázku zhatila okupace. Dodané tanky sloužili v Íránu minimálně 20 let...

Na domácí půdě měla zpočátku navrch Škoda se svým LT vz.35. Tyto tanky měly vysoké kvality, avšak jejich spolehlivost nebyla ideální a také byly konstrukčně dost složité. Proto byla pro objednávku dalších cca. 300 tanků na doplnění mobilizačních počtů v roce 1937 vypsána nová soutěž. Zatímco Škoda nabídla nepříliš vylepšený stroj, ČKD měla připravený nový prototyp, označený TNH-S.

TNH-S vycházel z íránského TNH, lišil se motorem a převodovkou. V roce 1938 prošel řadou zkoušek, postupně byl upravován (věž, výzbroj, podvozek...) a prokázal vynikající vlastnosti, pro něž byl navržen k zavedení do výzbroje pod označením LT vz.38. Záhy následovala objednávka na 150 kusů. Naše armáda se bohužel svých tanků nedočkala a naopak z nich měla radost armáda, proti které nás měli bránit...

Poté, co komise Waffenamtu (zbrojního úřadu), vyslaná do ČKD zjistila kvality tohoto tanku, byla nejenom převzata celá zakázka pro ČS armádu, ale také rozhodnuto o následném pokračování výroby, a to i přes naprosto odlišnou technologii výroby. To dokazuje špičkové kvality tohoto stroje. Tank byl přeznačen na L.T.M. 38 a později na konečný název PzKpfw38(t).

PzKpfw38(t) Ausf.A
Jednalo se o původně pro ČS armádu objednaných 150 kusů. Provedeny byly jen malé úpravy: elektrické vybavení Bosh místo Scintilla a doplnění kulometů vnějšími kruhy. Později ovšem byly, a to platí pro všechny verse, při opravách doplňovány další prvky, zavedené později. Vozy provedení Ausf.A byly dodány do listopadu 1939.

PzKpfw38(t) Ausf.B
Jednalo se o druhou objednanou sérii v počtu 110 kusů. Vyrobeny byly v období leden-květen 1940. Změny: standartní německé rádiové a elektrické vybavení, klopný světlomet Notek, byla odstraněna trubková bojová anténa

PzKpfw38(t) Ausf.C
3 série, vyrobená od května do srpna 1940, opět v počtu 110 kusů. Změny byly opět jen malé, byl zjednodušen úchyt antény, některé stroje měly výše montovaný výfuk z důvodu montáže schránky s pěti dýmovnicemi. Výraznější změnou bylo pouze zesílení předního pancíře vany z 25 na 40 mm a doplnění dráhy věže odrazným kruhem.

PzKpfw38(t) Ausf.D
Série 105 kusů vyrobená od září do listopadu 1940. Platí pro ni vše jako pro Ausf.C.

PzKpfw38(t) Ausf.E
Výroba této varianty běžela od listopadu 1940 do května 1941 a dala 275 kusů. Jednalo se o první výrazněji upravené stroje. Jelikož boje ukázaly nedostatečnost pancéřování německých tanků, došlo k zesilování pancéře na nejdůležitějších místech. Neminulo to ani PzKpfw 38(t). Čelní pancíř před hlavami řidiče a radisty byl z ze stupňovitého změněn na rovný a zesílen z 25 na 50 mm.Stejně byl zesílen i přední pancíř vany a čelo věže. Také kryty průzorů řidiče a radisty byly montovány nové, zesílené odlévané. Na věži byl odstraněn vnější kruh kulometu. Z 15 na 30 mm byl zesílen plášť věže a části boků korby nad blatníky. Došlo také k řadě zjednodušení z důvodu urychlení výroby zmenšením počtu nýtových a šroubových spojů. Hmotnost tanku stoupla o téměř tunu, především vepředu vozidla, bylo proto posíleno odpružení předních párů kol. I přes výrazné (cca 10%) zvýšení hmotnosti zůstala pohyblivost na vysoké úrovni.

PzKpfw38(t) Ausf.F
Výroba 250 strojů této varianty běžela souběžně s výrobou Ausf.E a stroje se od této varianty ničím neodlišovali.

PzKpfw38(t) Ausf.S
Spolu s tanky Ausf.F se expedovalo také 90 strojů TNH-Sv, které byly původně určeny pro Švédsko. Jednání se Švédy začalo na začátku roku 1939. Původně měli zakoupit 50 strojů ze zakázky pro ČS armádu, ty však byly po okupaci zabrány pro Wehrmacht. Jednání pokračovala dále se souhlasem Německa, které potřebovalo švédskou rudu. V lednu 1940 ojednalo Švédsko 90 strojů. Tato série však byla v červenci 1940 zabavena a po upravách zařazena do výzbroje Wehrmachtu jako Ausf.S (=Sweden). Jednání o náhradní sérii pro Švédsko ztroskotala, podařilo se však prodat licenci. Tank byl ve Švédsku vyráběn pod označením Strv m/41 (viz níže).

PzKpfw38(t) Ausf.G
Tato varianta se od řady Ausf.E/F lišila pouze dalším zjednodušením výroby čili zmenšením počtu spojů a přesunutím Notku z blatníku korbu. Výroba běžela od října 1941. Původně bylo objednáno 500 těchto vozidel, ale boje na východní frontě, především pak sovětské tanky T-34 a KV, prokázaly zastarání lehkých tanků jako prostředku pro boj s tanky. Proto bylo rozhodnuto o postupném zastavení výroby lehkých tanků a jejich úpravě na samohybná děla-stíhače tanků. Tanků řady Ausf.G vzniklo proto pouze 306, poslední byl vyroben v červnu 1942.

PzKpfw38(t) Ausf.H
Jednalo se o objednávku další série 500 strojů identických s Ausf.G, která se z výše uvedených důvodů nerealizovala.

Velitelské varianty
Část vozidel různých versí existovala v provedení PzBfwg38(t). Jednalo se o velitelská vozidla pro vyšší jednotky (prapory, pluky). Nejviditelnější úpravou byla rámová anténa nad motorovým prostorem. Výzbroj byla redukována, odstraněn byl kulomet z korby a kanon, ten byl nahrazen maketou. Druhou velitelskou variantou, určenou provelitelství rot, odlišovala od standartních tanků pouze druhá prutová anténa nalevo za věží a absence kulometu v korbě. Tato varianta nesla standartní označení PzKpfw.

LT-38
Zcela mimo řadu PzKpfw38(t) bylo v období 1940-1942 vyrobeno 37 tanků, označených LT-37, pro Slovensko. Dalších 37 strojů bylo dodáno ze zásob Wehrmachtu v období 1943-44, jednalo se o vozy různých provedení.

Strv m/41
První série 116 tanků byla dodána mezi prosincem 1942 a červencem 1943. Tyto stroje nesly označení Strv m/41 SI a svým řešením vcelku odpovídaly PzKpfw38(t) Ausf.E-G. Zásadní odlišností byla výzbroj švédského původu: kanon Bofors m/38 ráže 37 mm a dva kulomety m/39 ráže 8 mm. S tím souvisela také odlišná lafetace zbraní. Mimoto měla věž delší zadní nástavec pro munici a druhý periskop pro nabíječe. Poháněn byl motorem Scania-Vabis 1664/13 (107 kW). Na přelomu let 1943-44 bylo dodáno 104 strojů Strv m/41 SII (18 dalších bylo přímo v závodě přebudováno na samohybná děla Sav m/43 s houfnicí ráže 105 mm). Tanky řady SII měly prodloužený podvozek, silnější motor Scania L-603/2 ( 118 kW) a větší, zjednodušenou věž. Typ Strv m/41 sloužil švédské armádě do roku 1957, ke konci jako záložní. Podvozky vyřazených tanků poté byly využity pro konstrukci obrněných transportérů Pvb 301, vyráběných v letech 1960-63.

Pro další uživatele nebyly vyráběny nové tanky, ale byly dodány ze zásob Wehrmachtu. Jednalo se o 111 strojů, převážně Ausf.F/G, dodaných v roce 1942 Maďarsku, kde sloužili pod označením T-38. Na jaře 1943 obdrželo Rumunsko 50 strojů Ausf.A-C, rovněž označených T-38. Třetím uživatelem bylo Bulharsko, které koupilo na jaře 1943 10 strojů různých provedení, které zde sloužili pod označením lek tank Praga.

TECHNICKÉ ÚDAJE (pro LTvz.38/ PzKpfw 38(t) Ausf.A/G)

ROZMĚRY
Délka: 4560 mm
Šířka: 2150 mm
Výška: 2260 mm

HMOTNOST
Bojová: 9725 kg (Ausf.G-10354 kg)

VÝKONY
Max. rychlost- silnice: 42 km/h
Měrný tlak: 0,5 kg/cm2 (Ausf.G-0,55 kg/cm2)
Dojezd: 210 km

MOTOR
Praga TNHP/S (licence švédského Scania- Vabis 1664) o výkonu 92,4 kW

VÝZBROJ
1x kanon Škoda A 7 (ÚVvz.38) ráže 37 mm
2x těžký kulomet ZBvz.37 (MG 37(t)) ráže 7,92 mm

[sa58]

Do Iránu s tanky TNH odešlo ještě 50 tančíků AH-IV-P, které zde sloužily nejméně do roku 1957

[sa58]

několik švédských obrněnců na podvozku TNH

[Lord]

Pokud vidím dobře tak ti švédské stroje - jde v prvním případě asi o podpůrné vozidlo pěchoty - zajímavě je řešen kulomet umístěný na střeše - předpokládám, že byl ovládán nějakým důmyslným mechanismem zevnitř tanku.

Druhá verze je jakási samohybná houfnice. Zajímavé je umístění rekuperátoru venku - jistě kvůli úspoře místa, či technickým problémům, jakou ráži mělo to dělo?

[YAMATO]

Jednalo se o samohybnou houfnici Sav m/43, ráže 105 mm.
Ano, bylo to kvůli úspoře místa v nástavbě.

[sa58]

Trochu to tu oživím:

Kromě TNH existovaly i mírně zmenšené či odlehčené verze:
Praga LTH pro Švýcarsko
Praga LTL a LLT pro Litvu, posléze prodané Slovensku jako LTS
Praga LTP pro Peru

Zajímavý je ten LTP, 24 ks bylo něčím vyjímečným pro tento region, ty tanky sloužily u bojových jednotek až do roku 1971!

[hydrostar]

Toto je obrněné vozido pěchoty Pvb 301 postavené na podvozcích vyřazených tanků Strv m/41. Přestavby probíhaly v letech 1962 a 63 a k vyřazení došlo v polovině let sedmdesátých. Na zcela neupraveném podvozku (to mluví o jeho kvalitě) byla úplně nová karoserie (mimo jiné lépe balisticky navržená), která pojala 7 pěšáků, řidiče a velitele. Vstup do vozidla byl zadními dveřmi a poklopy nad velitelem a řidičem. K obraně vozidla sloužil dálkově ovládaný kanon Bofors ráže 20mm, který ovládal velitel. Vozidlo bylo poháněno dieslovým motorem, který konstruktéři umístili dopředu vedle řidiče.

Zajímavý je ten LTP, 24 ks bylo něčím vyjímečným pro tento region, ty tanky sloužily u bojových jednotek až do roku 1971!

Pozor dva bojeschopné stroje LTP byly viděny ještě v roce 1988!! Sila co.

[Tex]

jj s tim rokem 88 souhlasim taky jsem to četl u nějáký základy byli viděný...50let služby to svědší o kvalitě a důmyslnosti tanku.Přijít o rok dřív němci by si válku hned líp rozmýšleli

[kacermiroslav]

O spolehlivosti LT vz. 38 i svědší, že to byl jedinný typ vojenské techniky, který byl němci na dobytém území uveden do sériové výroby i přes rozdílnou koncepci než sami použávali. Taky o jeho kvalitách svědčí to, že v době útoku na západ a poté i na východ tvořili tyto tanky cca 1/5 všech něměckých tanků. A nesmíme zapomenout ani na to, kolik různých typů strojů na jeho podvozku vzniklo, nebo bylo plánováno.
Německo za dobu války vyprodukovalo cca 50.000 tanků, stihačů tanků atd. Z toho nějakých 6.500 ks bylo při tom postaveno na podvozku LT vz. 38 !!! To je síla. Kdo ví, jestli by šli vůbec na Rusa, nemít náš zbrojní průmysl pod palcem.....

[kacermiroslav]

Ten LTP pro Peru, to byl skutečně unikátní kousek. Vždyt si představte Peru, jeho nadmořské výšky, cesty, hory. A tam všude se LTP dostal a pohyboval a vydržel tak dlouho. Někde jsem četl, že ještě v 80 letech bojoval proti teroristům ze Světlé stezky...atd. A Ti se asi jen tak někde na přístupném místě nepohybovali. Šest strojů pak z celkem 24 ks dodaných, je do dnešních dnů zachováno jako památníky na různých místech v Peru. To asi svědčí i o jejich vysoké oblíbenosti.

[kacermiroslav]

Pro zajímavost přikládám tabulku měsíční produkce LT-38 (PzKpfw 38 (t).

[Zemakt]

Chtěl jsem se zeptat, jakou minulost má "Lešanské Ltéčko", ausf. ? rok výroby? atd.

[hydrostar]

Opravený tank z Lešan je původně LT-38 pro slovenskou armádu vyrobený v roce 1940 s několika modifikacemi během oprav. Přesné modifikace ale neřeknu. Jedná se tedy o verzi Ausf A, ale bez boční rámové antény.

Přesné nasazení ve slovenské armádě nevím, ale během SNP byl zabavený Němci a nějakou dobu stál v Bratislavě na hradě, jako součást němcům věrných jednotek. Po válce se stal součástí naší armády jako LT 38/37 a v roce 1953 prošel částečnou rekonstrukcí. Byl jedním z 18 strojů, které se vyhnuly první vlně šrotování a dostal se do stavu svazarmu k výcviku řidičů. Na konci padesátých let zůstaly jen dva exempláře, jeden je vystaven v muzeu SNP. Druhý, tedy lešanský LT vz. 38 se stal v roce 1959 součástí VHÚ a několik let stál nepojízdný na Hradčanech. Své rekonstrukce do pojízdné podoby se dočkal od roku 1993 (přesné datum bohužel neznám).

Edit:
Jedná se ale o staré informace. V současné době probíhá další bádání v oblasti původu jak tanku z Lešan, tak z Banské Bystrice. Je možné, že oba tanky budou patřit mezi později dodané německou armádou.

[Zemakt]

Díky za odpověď, zcela postačující.

[Molotov]

Tank OK - dojel s gen. Hothem až k branám Stalingradu, ovšem jako podvozek pro Jägdpanzer 38(t) Hetzer, řekl bych, ještě o něco lepší.

[skelet]

Kdesi v SSSR

[Pátrač]

To by člověk nevěřil, co všechno se na bázi našich podvozků v armádách objevilo. Ani se nechce věřit, že bychom se nedokázali dokopat k tomu, abychom si nějaké pancíře nevyrobili sami.

[hydrostar]

Jak sis určitě přečtl u strojů TVP a TNH 57/900, tak určitě ano. To by ale nesměli někteří soudruzi zastavit další vývoj.

[kacermiroslav]

Možná by nebylo špatné uvést, kolik strojů a jakých typů bylo na podvozku LT-38 vyrobeno před válkou, během války a po válce. Kdysi jsem to jen tak zkoušel počítat a vyšlo mi, že Německo za celou válku postavilo nějakých 50.000 strojů s celopásovým podvozkem (převážně tanky a stíhače tanků) a z toho cca 6.000 strojů bylo na podvozku LT-38. Což ukazuje na důležitost našeho průmyslu v době WW2.

[hydrostar]

Tak kdybys s tím opravdu začal s tím vypočítáváním, tak bys stoprocentně na nějaký ten stroj zapomněl. Musíme si totiž uvědomit, že veškeré lehké konstrukce se od určitého roku dělaly jen na tomto jednoduchém, lehkém a funkčním podvozku. Takže veškeré projektované prototypy musely být přepracovány na tento podvozek. Takže tam je několik desítek strojů, o kterých nikdo ani nemusí vědět. Třeba takový kubelblitz nebo jak se to píše byl v konečné podobě taky na tomto podvozku. Jak moc ale byl rozpracovaný prototyp nevím. Jestli se vůbec začalo, že...