Jaderné zbraně a jejich použití ve válce proti Japonsku
Část 4.
Současně s vývojem jaderné pumy probíhaly i přípravy leteckých sil, které je měly dopravit nad cíl. V rámci projektu SILVER PLATED, jenž později vykrystalizoval do podstatě ambicióznějšího programu známějšího pod názvem SILVERPLATE, byly již v srpnu 1943 zahájeny první práce na vhodném leteckém nosiči. Po krátké myšlenkové ouvertuře v podobě britského Avro Lancasteru byl jako nejvhodnější letoun vybrán tehdy v porodních bolestech se rodící Boeing B-29 Superfortress.
S ohledem na předpokládanou hmotnost a atypické rozměry doposud neexistujících bomb, musel však být stroj do značné míry upraveny. S tím se začalo již v listopadu 1943, tedy dávno předtím, než bylo jasné že projekt Manhattan skončí úspěšně. Z počátku bylo objednáno 17 strojů běžné produkční varianty, jež záhy podstoupilo přestavbu na verzi Silverplate. Pomineme-li odstranění všech dálkově ovládaných věží a pancéřování, kdy jediná obrana letounu byla svěřena pouze zbraním v ocasním střelišti, největší penzum konstrukčních změn absolvovala pumovnice a závěsníky samotné jaderné bomby.
V září 1944 začala být organizována nová skupina č. 509, z důvodu utajení označovaná jako smíšená - Composite Group. Z počátku předurčená k testování a nalezení vhodné taktiky shozu jaderných bomb, načež později se tohoto úkolu měla sama zhostit. Jejím velitelem se stal plukovník Paul Tibbets. V únoru 1945 došlo k objednání dalších 28 kusů B-29 Silverplate, určených již k operačnímu nasazení a na rozdíl od první série sjíždějících přímo z výrobní linky. Kromě výše zmíněných úprav, tyto stroje obdržely nejnovější a podstatně spolehlivější variantu pohonných jednotek a vrtule s možností nastavení reverzního chodu listů.
V červnu 1945 se 509. smíšená skupina přesunula na tichomořský ostrov Tininan, součásti souostroví Severní Mariany, a od poloviny července zahájila cvičné lety nad japonským územím. Po prvních seznamovacích letech došlo ve třetí dekádě téhož měsíce na první ostré bombardování, realizované konvenčními pumami Pumpkin. Narozdíl od svého vzoru, jaderné bomby Fat Man, obsahovala její cvičná kopie vysoce explozivní výbušninu Composition B, nicméně zběžným pohledem nebyla od "originálu" k rozeznání. Celkem bylo na vybrané cíle svrženo čtyřicet devět Pumpkinů, přičemž parametry jednotlivých misí věrně imitovaly plánovaný ostrý shoz. Mj. jednotlivé cíle byly vybírány nedaleko potenciálních míst předurčených pro atomový útok, kdy útoky byly realizovány v malých tříčlenných skupinkách, a to z důvodu, aby v již tak přetížené japonské protivzdušné obraně nevzbuzovali přespřílišnou pozornost. V té době také byly na Mariany doručeny postupně po částech obě jaderné pumy.
Jadernou pumu na Tinian 26. července dopravil těžký křižník INDIANAPOLIS, čímž jeho účast na prvním bojovém nasazení této strašné zbraně končí, ale protože posádku o několik dní později postihla tragická událost. Věnujme této události alespoň několik odstavců. Po mezipřistání na Guamu vyplul INDIANAPOLIS pod velením námořního kapitána Charlese McVaye ráno 28. července z guamského přístavu Apra, přičemž jeho cílem byl Tacloban na filipínském ostrově Leyte kde jej očekávali o tři dny později. Do cílové destinace však nikdy nedorazil, neboť jej v noci z 29. na 30. července na Filipínském moři torpédovala ponorka I-58, které velel korvetní kapitán Močicura Hašimoto.
Většina posádky sice potápějící se křižník včas opustila, ale protože vlivem řetězce lidských pochybení ani poté co INDIANAPOLIS nedorazil do Taclobanu, nebylo vyhlášeno pátrání, většina trosečníků v následujících dnech podlehla utrpěným zraněním, žízni a vyčerpání, popřípadě se stala obětí žraloků. Teprve dopoledne 2. srpna při leteckém pátrání po nepřátelských ponorkách spatřil skupinku trosečníků poručík W. Gwinn, načež byla konečně zahájena záchranná operace. Jako první dorazil na místo katastrofy torpédoborec CECIL J. DOYLE a následně ještě další lodě, které zachránily přes 300 mužů, což znamená, že celkem zahynulo téměř 900 členů posádky INDIANAPOLISU.
Námořní kapitán McVay byl později na popud velitele Amerického námořnictva admirála E. Kinga postaven před vojenský soud. Jednalo o první případ v dějinách zdejší floty, kdy se velitel zodpovídal za ztrátu lodě potopené nepřátelským útokem, přičemž mezi předvolenými svědky nechyběl ani Hašimoto. Vojenský tribunál jej vskutku shledal vinným a odsoudil ke spíše symbolickému trestu odečtení stovky služebních bodů nutných k postupu na hodnostním žebříčku. Trest mu byl později defacto prominut a McVay nakonec v r. 1949 odešel do výslužby v hodnosti kontradmirála, ale o 19 let později spáchal sebevraždu. Oficiálně byl rehabilitován až v r. 2000. Ale nyní pojďme zpět k meritu věci.
Výběr místa, kde budou jaderné pumy nasazeny, probíhal od dubna 1945. Byla zvažována řada míst, nakonec byla vybrána města Hirošima, Kokura, Niigata a Nagasaki. Politické rozhodnutí o nasazení jaderných pum bylo učiněno po Postupimské konferenci v červenci 1945. Japonsku byly předloženy podmínky kapitulace, které Japonci odmítli. Dne 27.července 1945 vydalo velení armády USA rozkaz pro provedení jaderného útoku na dvě z výše uvedených měst.
Příprava a průběh obou jaderných úderů již byly mnohokrát popsány, takže jen stručně. Dne 6.8.1945 v 08:15 místního času byla puma Little Boy svržena nad japonským městem Hirošima. K odhozu došlo ve výšce 9600 metrů, exploze nastala ve výšce 580 metrů a uvolnila energii o ekvivalentu výbuchu 15 000 tun trinitroluenu. Dne 9.8.1945 v 11:02 místního času byla z výšky asi 10 km shozena jaderná puma Fat Man nad městem Nagasaki. Explodovala ve výšce přibližně 550 metrů a uvolnila energii ekvivalentní výbuchu 20 000 tun trinitroluenu.
Dne 15.8.1945 oznámil císař Hirohito v rozhlasovém projevu kapitulaci Japonska. Kapitulační listiny byly podepsány na palubě bitevní lodi Missouri dne 2.9.1945 a tím byla ukončená druhá světová válka.
Část 1. viewtopic.php?f=403&t=10850
Část 2. viewtopic.php?f=403&t=10857
Část 3. viewtopic.php?f=403&t=10865
Zdroje:
Kruh se uzavírá, Edwin P. Hoyt, vydalo Naše Vojsko 2022, ISBN 978-80-206-1425-4
Jaderné zbraně, Vladimír Hnatowicz, vydalo Naše Vojsko 2024, ISBN 978-80-206-2024-8
https://is.muni.cz/th/mjiyf/Cisar_BP.pdf
https://utf.mff.cuni.cz/~podolsky/Ejemc ... AEFDR.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Atomov%C3 ... kibomb.jpg
https://www.handelsblatt.com/technik/fo ... 14950.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Uran_%28prvek%29
http://www.unbekannter-bergbau.de/inhal ... chacht.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Pumpkin_bomb
https://cs.wikipedia.org/wiki/Silverplate
https://itoldya420.getarchive.net/amp/m ... 298-fbf475
https://www.thisdayinaviation.com/tag/silverplate/
https://vintageairphotos.blogspot.com/2 ... inian.html
