V roce 2005 se v časopise ATM objevil poměrně zajímavý materiál. Měl šest dílů a celý ten cyklus se jmenoval „ Tanky na rozcestí“. V roce 2007 jsem byl jednou skupinou vojenských nadšenců požádán jestli bych pro ně neudělal několik přednášek o ČSLA a potom právě o tankové technice. Tanky jsem zpracoval ve dvou přednáškách, tedy od jejich vzniku jako zbraňového systému po řekněme současnost a pak jsem se věnoval možnostem jejich dalšího rozvoje. Jelikož na tuto techniku nejsem odborník , využil jsem jako nosnou kostru uvedený cyklu. K tomu jsem využil další a další materiály, jejichž seznam je na konci tohoho dílu. Po dokončení a odpřednášení jsem práci uložil k ledu.
Zde na Palbě se tankům specializovaně věnuje několik lidí. Práce podobného typu zde ale není. Proto jsem práci upravil a ve spolupráci s jedním palbákem, kterému jsem ji přeposlal jsem z ní odstranil některé chyby a naopak na jeho doporučení pár věcí doplnil.Jedná se o kompilační práci a i když jsou v ní i moje vlastní pohledy na věc, nejsou nosné. Celá problematika této práce se odvíjí od myšlenky že:
Tanky v dnešní podobě jako zbraňový systém jsou za svým zenitem a je to dáno tím, že MBT (hlavní bojový tank) už dneska nevyhovuje požadavkům současných válek. Rozhodně nevyhovuje válkám, které lze očekávat v blízké a středně vzdálené budoucnosti. MBT byly stavěny jako hlavní úderná síla pro pozemní sražení velkých vojenských uskupení a ta v této době nejsou reálná.
Hlavní protivník NATO, které se dopracovalo k MBT 3,5. generace a v případě státu Izrael v podobě tanku Merkava IV k tanku 4. generace; tzn. SSSR a jeho spojenci sdružení ve Varšavské smlouvě už neexistuje a samotné Rusko je od států NATO odděleno věncem zemí, které nejsou pro armády NATO hrozbou. Dílem jsou to spojenci - Polsko, Maďarsko, naše země, Slovensko a Rumunsko jsou samy jeho členy. Ukrajina s Moldávií jsou státy s částečnou prozápadní orientací a Bělorusko i když verbálně kope za svého silného souseda, tedy Rusko si prakticky realizuje svoji vlastní politiku.
Čína bude vojenskou globální hrozbou nejdřív za 15-20 let a to hlavně pro Rusko. Islámský svět je nevyzpytatelný, ale masová tanková střetnutí hrozí pouze tehdy, pokud by se tento svět sjednotil a napadl Izrael. Pak je mi líto arabských armád; proti tankům Merkava nemohou obstát. To ale platí jen tehdy, pokud západní země a Rusko za potřebné peníze nevyzbrojí arabské země moderní tankovou technikou. Tedy novou a nebo tou co jim zbude jako nadbytečná po radikálním přezbrojení a změně filozofie výstavby ozbrojených sil, které se už třeba u armády USA začínají rýsovat.
Celý svět ale prožívá nekončící vlnu KNI (konfliktů nízké intenzity), ve kterých jsou MBT použity proti sice velmi motivovanému, ale slabě vyzbrojenému protivníkovi, který bojuje skrytě a pouze někdy za pomoci lehce obrněné nebo improvizovaně obrněné techniky. Jen naprosto výjimečně se evropské nebo americké jednotky musí utkat s tanky, a to většinou pouze 2 či 3. generace. Proto je potřeba si položit otázku - je užití MBT v těchto konfliktech na místě? Odpovídat zatím nebudu ale představme si hypotetický KNI:
Pěší jednotka velikosti brigády s vlastní dopravní a lehkou obrněnou technikou operuje někde v Africe, Středním Východě a nebo někde úplně jinde. Vlivem činnosti nepřítele ztratí část svých bojových a dopravních vozidel a na nástražných výbušných systémech utrpí ztráty na živé síle. Vznikne dojem, že na její podporu je potřeba neprodleně nasadit těžkou techniku, tedy tanky. Přestože USA, Čína nebo Rusko a možná Francie mají k dispozici lehké tanky (LT), tyto jsou většinou zastaralé a je důvodná obava že by na bojišti nemuseli obstát. Proto je přijato rozhodnutí nasadit MBT.
V ten moment vznikne zajímavý a samozřejmě řešitelný problém, který se pokusím popsat ve dvou bodech.
1) Přeprava na místo. Je možná lodí - velmi pomalé, nebo letecky - což je logistický oříšek,který stojí za to. Předpokládejme, že musíme nasadit 10 MBT.
Při použití letounu C-17, 10 tanků = 10 letů. Při nasazení C-B5 10 tanků = 5 letů. ale ještě musíme dopravit tanky na letiště, což je přeprava deseti 60-ti tunových nadměrných nákladů.
Potom tanky musíme dopravit z místa vykládky do prostoru bojového použití. Při přepravě po ose nastává opotřebení strojových spodků, jejichž životnost kolísá mezi 2,5 až 4 tisíci kilometry. Pokud je chceme přepravit na přepravnících, připočítáme další let C-B5 a přepravíme 2 soupravy přepravníků, které nám v pěti kolobězích přepraví tanky na místo.
2) Velký nárůst LP (logistické podpory).
10 MBT za jeden měsíc bojové činnosti spotřebuje přibližně 600 tun materiálu. Tedy PHM, munice, technické podpory. Potřebujeme tedy na místě alespoň dvě cisterny Na PHM a 8 ANTT a v podobě pojízdných dílen a na přepravu materiálu. Tzn. další 3 lety C-B5 a potom měsíčně 2 lety dvou letounů s materiálem.
Je to velmi nákladné a tento náklad poběží po celou dobu nasazení těchto tanků v akci. Pokud se vrátíme k dopravě lodí tak je možno převést vše najednou. Pokud nás nebude až tak tlačit čas, je to nejlepší řešení. Je ale potom potřeba vyřešit jak dostat tankovou techniku do prostoru nasazení což obsahuje další náklady a zcela jistě větší opotřebení nasazené techniky. Ale v souhrnu by tento způsob byl levnější.
Přepravní problém ale vyřešit lze a tak také vyřešen bude - 10 tanků je na místě potřeby. Co tím získáme?
- impozantní palebnou sílu, v Africe, ale ani kdekoliv jinde na světě není nic, na kolech nebo na pásech, co by MBT zvláště západní provenience nedokázal zničit jednou ranou. a ani nic, co by jednou ranou zničilo jeho samotného.
-10 tanků dokáže pokrýt až 50 km čtverečních prostoru nebo posílit linii dlouhou až 30 km a v kruhové obraně udrží prostor o průměru 10 km.
- získáme schopnost razantních výpadů až do dálky 100 km a schopnost zničit protivníka malou jednotkou i při jeho vlastní velké síle.
- při razantním útoku protivníka za pomoci BVP, OT, příp. jiné techniky je potřeba vědět, že MBT je takových prostředků schopen zničit až 15 za dobu ujetí tří kilometrů. V Africe a myslím si, že ani v jiné rizikové oblasti není vojsko tak statečné a disciplinované, aby za těchto ztrát dokázalo postupovat vpřed. Jistě při boji v zalesněném terénu jsou možné ztráty protivníka menší ale jde o příklad ne o nalezení jediné pravdy.
Závěrem to zkusím vyhodnotit:
Pěší brigáda je výrazně posílena a její možnosti jsou několikrát větší. Do prvního nasazení nás to stálo 15 letů C-B5. Za tím musíme vidět: asi 150 letových hodin, 2 300 tun leteckého paliva, 30 tun paliva pro pozemní techniku, 2 500 km najetých tanky a potřeba dlouhodobého nasazení logistické jednotky a jejího krytí.
Proto je potřeba znovu položit otázku - je nasazení 10 MBT jako způsob řešení posílení pěší jednotky adekvátní? Nedalo by se nalézt stejně účinné řešení, než nasazení MBT?
Pravdou se zdá být závěr, že pro soudobé operace v KNI, kdy se bojuje proti silám, které nemají techniku odpovídající MBT 3 a 3,5 generace je nasazení MBT s jejich omezeností a vysoce nákladnou logistickou podporou natolik nerentabilní, že bojový přínos je převážen cenou natolik, že je lepší KNI raději nezačínat nebo z něj vystoupit.
Řešení ze nabízí skoro samo. Bude se týkat možností výše zmíněných lehkých tanků dnes a v blízké budoucnosti.
Tato technika prodělala historicky složitý vývoj, a je problém dokonce najít jejich definici. Dlouhou dobu se navíc tvrdilo, že jsou téměř k ničemu - neobstojí v otevřeném boji proti MBT a tím jsou ve válce odsouzeny k průzkumu což ale zvládnou lépe speciální průzkumná vozidla nebo na okraj bojiště kde nehrozí jejich střed s MBT.
Domluvme se, že podle dostupných TTD jsou MBT těžké od 35 tun - lehké ruské typy až po 65 tun- M1A1 nebo Merkava. Lehký tank tak jak je ve výzbroji některých armád dnes je těžký od 8,1 tuny LT Scorpion, po 23.6 tuny u vyvinutého ale do výzbroje nezavedeného LT M8 AGS. Myslím si, že LT budoucnosti by neměly překročit hmotnost 25 tun a že optimální by byla hmotnost do 20 tun. Navíc jsem zjistil, že je velmi úzká hranice mezi LT a stíhači tanků, často jeden typ bývá označován oběma názvy podle toho jak je nasazen. Je to dáno tím, že konstrukční uspořádání je u LT a hlavňových stíhačů tanků naprosto stejné.
LT má podstatně slabší pancéřování a to by se muselo s použitím moderních technologií a pasivních a aktivních doplňků ochrany tanků před působením střelby protivníka změnit-lze použít stejné prvky jako u MBT modifikované podle daného typu. Měl by tím dostat na úroveň balistické odolnosti jako tanky 3 generace a tím se stane odolným proti většině prostředků, které by mohly být proti němu použity v KNI. Zde podle mě cesta nevede zesilováním pancíře - jde pořád o hmotnost ale o použití všech možností, které jsem se snažil vyjmenovat v této práci poslední části, včetně aktivního působení tanku proti přilétajícím střelám.
Ze všech LT vyvíjených v poslední době se k této představě přiblížil LT M8 AGS, který vyvíjela americká armáda. Měl mít klasické uspořádání, kanón 105 mm s možností náhrady za 120 mm, třístupňový pancíř. Základ - sendvič hliníková slitina, keramika a kevlar, druhý stupeň byl dán deskami modulárního pancíře a třetí úroveň pak bloky dymamické ochrany.
Projekt skončil zkouškami, které byly mimořádně úspěšné. 82. a 101. vvd už je viděli jak nahrazují poměrně neoblíbené Sheridany. Nakonec byl celý projekt zrušen.
Při zde prezentovaném pohledu na KNI je to neuvěřitelně krátkozraké - přednost dostala flotila MBT A1M1, M2 ve všech modifikacích.
Přitom tato skvělá vozidla by v KNI dnešní doby měla své místo, výrazně by je zlevnila a hlavně - silná výzbroj by zabezpečila zničení všech typů ruských a čínských tanků, které se v krizových oblastech nachází, o všech typech OT a BVP jakéhokoliv původu ani není třeba mluvit.
Ale na druhou stranu musím poctivě přiznat že i toto je možná slepá ulička. Většina KNI se vede v oblastech Středního východu a Africe. Zde zkušenosti spojeneckých vojsk ukazují že pásové podvozky díky své malé životnosti a tím jak zvyšují potřebu logistické podpory přestávají být přínosem. Lépe se osvědčují podvozky kolové. Navíc armáda USA jako první na světě pochopila, že MBT jako hlavní úderná síla jsou na konci cesty. Zdá se že v dohledné době-cca 15-20 let by mělo být celé pozemní vojsko přestavěno do podoby jakou mají dnes síly rychlého nasazení. Tedy do podoby 18.výsadkového sboru. Tak jak je dnes koncipován je to vlastně vojenské uskupení budoucnosti.
Z toho co jsem našel vyplývá, že pokud ozbrojené síly USA projdou přestavbou do podoby toho sboru, žádné bojové vozidlo nebude těžší 25 tun. MBT asi budou uloženy v omezených počtech, průběžně modernizovány a budou čekat, tak jako čekávaly bitevní lodi třídy Iowa na svou příležitost. Tak jak známe svět, asi se nakonec dočkají. A že náhrada za lehké tanky je, to víme. Jde o kolový bojový prostředek STRYKER a na tyto nakonec naváží vozidla FCS která jsou od samého počátku vyvíjena v pásové i kolové verzi a je u nich jako podmínka nepřekročitelný limit 25 tun.
Vozidla STRYKER jsou multi modulárním prostředkem přechodného typu jednotek US Army a jsou předzvěstí jednotek nového typu vybavených vozidly FCS. STRYKER je postaven tak, že od obrněného transportéru odvíjí dalších devět verzí. Bude to samohybný kanón ráže155 mm a stíhač tanků 105 mm v dělostřelecké verzi. Dále pak průzkumný prostředek pro radiační,chemický biologický průzkum, raketový stíhač tanků, samohybný minomet ráže 120 mm, vozidlo palebné podpory, velitelské, ženijní a sanitní vozidlo. Zaměnitelnost komponentů je 85 %. Zdá se, že taky nejsou bez vad a že kolem nich je dost potíží ale jde o realizaci myšlenky jak zjednodušit logistickou podporu jednotek v poli a hlavně je progresivní modularita. Je to veliký pokrok ale LT, jak jej na bojišti vidím já to není.
Proto lze tvrdit, že v této době a v nejbližší budoucnosti LT na bojištích KNI citelně chybí a chybět budou. Ale není prostor zavádět úplně nový prostředek. Skutečně bych viděl cestu v pronikavé modernizaci stávajících LT. Jako nejvhodnější se k tomuto účelu hodí švédský modulární kolový prostředek CV 90105, americký Stingray, velký potenciál mají ruské a čínské plovoucí tanky. Ani nové typy nejsou vyloučeny ale zdá se že cesta povede jinudy. Například vloni v létě uskutečnila finská Patria světovou premiéru toho co bylo nazváno kolový tank a který je složen z podvozku AMV 8x8 HWP a nové věže CT-CV-105 belgické firmy CMI Defence. Je sice nejisté zda termín tank je správný ale parametry jsou velmi dobré ochrana osádky je příkladná.
Každopádně je zde nevyřešený rozpor - máme k dispozici kvanta skvělých MBT, které KNI strašně prodražují a na druhou stranu máme LT které jsou zastaralé a nedokáží je ihned nahradit. Pro přechodné období se tak kvalitní modernizace jeví jako nejlepší řešení.
Lehké tanky -tedy první možná cesta jak řešit zastaralost technickou ale i vojensko filozofickou kterých se tanky a jejich zasazení v současnosti nachází je nyní potřeba porovnat s MBT. Napřed ale důležitá odbočka.
Dneska světem vládne mýtus speciálních jednotek, které laická veřejnost považuje za zázračný produkt vojenství, který vyřeší právě v KNI všechny problémy. Budu stručný a slušný-je to z mého pohledu nereálné, přestože si ledaskdo myslí opak. Speciální jednotky -Delta Force, SAS, SEAL, Specnaz a podobně dokáží hodně ale dojde-li na boj s přesilou pěchoty protivníka podpořenou čímkoliv obrněným, mají velmi krátkou životnost. Pokusím se vysvětlit proč ve dvou bodech:
1-Speciální síly jsou skvělé tam, kde působí skrytě, ze zálohy,nebo kde udeří překvapivě při slabosti protivníka. Jak já chápu termín speciální jednotky jde o síly o omezených počtech pečlivě vybraných lidí kteří projdou mimořádně všestranným a odpovědným výcvikem, Jejich úkol je skrytě ze vzduchu, po vodě, pod vodou či jinou infiltrací dosáhnout stanovený prostor a splnit úkol. Tedy zničit, zajmout, krátkodobě obsadit, osvobodit zajatce, zlikvidovat živou sílu. Vše bez otevřeného sražení a pokud možno beze ztrát ustoupit do prostoru určeného k evakuaci. Pro tyto operace jsou nenahraditelné a mohou plnit i roli preventivního úderu kdy mohou i rozhodnout drobný konflikt nebo zabránit vzniku rozsáhlejšího
2.V otevřeném boji pro ně platí jako pro všechny vojáky zákonitosti pěšího boje- kulka nebo střepina zlikviduje stejně účinně supervojáka, jako čerstvého brance po základním výcviku. Na druhou stranu vím že za určitých okolností i malá jednotka těchto bojovníků dokáže zlikvidovat pěší jednotku protivníka i několikrát početnější než je sama. Ale to není jejich úkol. Bral bych to jako nouzové nasazení a nestandardní
Jen idiot takové vojáky nasadí do boje s běžnými silami protivníka a do otevřeného prostoru. Tuto šílenost udělalo ruské velení se SPECNAZ a tvrdě za to zaplatilo napřed v Afganistanu a potom v Čečensku.
Proto je podpora jakékoliv pěší nebo speciální jednotky v otevřeném boji pomocí lehkých tanků nenahraditelná. Zde se musímalespoň na skok obrátit k možnosti použití BVP/OT. Tato technika je většinou stejně těžká jako LT a oproti nim si veze pěchotu. Jejich palebná síla je menší než u LT ale na druhou stranu pestřejší výzbroj –velkorážový kulomet, malorážový kanón, u ruských typů PTŘS, ruční zbraně vezené pěchoty umožní větší flexibilitu palebného působení na protivníka. Pokud ale chceme, aby BVP/OT dále jen BVP mělo stejnou odolnost proti palbě, tedy dejme tomu ekvivalent pancíře 50mm, podíváme se na tuto tabulku:
.………………………….............LT…....BVP s 6-ti členným výsadkem……………BVP s 8-mi členným výsadkem
hmotnost, tuny………..do 20…………….........5-18…………………………………........7- 24
plocha pancíře, m2…cca 20…………..........30-32……………………………….......37- 40
Řečeno obligátně - BVP o odolnosti LT poskytuje 2x větší plochu na působení protivníkem než tento LT. Je tedy jasné, že BVP bez podpory tanků nebo LT se stávají problémem k řešení. Při stejné hmotnosti bude mít LT vždy lepší ochranu než jakkoliv BVP.
Tímto vsunutým textem nechci snižovat hodnotu speciálních jednotek nebo BVP v boji. Jen jsem chtěl dokázat, že 80% dnešních KNI vyžaduje z důvodu reálného působení protivníka a potřebné logistické podpory nasazení LT. Bohužel je dnešní západní armády nemají k dispozici na potřebné úrovni početní ani technické. Proč se začíná tvrdit, že jsou potřeba? POkusím se to vyjmenovat:
1. V KNI plně nahradí MBT při 50-60% snížení potřeby LP
2. Mohou operovat v těsné blízkosti pěchoty a díky větší odolnosti mohou pěchotu ušetřit zbytečných ztrát na živé síle i technice.
3. Lepe reagují na změny na bojišti a jsou schopny rozsáhlých manévrů při relativně nízké potřebě logistické podpory.
4. Jsou vhodné v těchto KNI i k průzkumu a pro boj v neznámém terénu. Zde platí neúprosná matematika: Zničit LT dá více práce než zničit BVP. Pokud se to podaří, zahynou 3-4 vojáci oproti až 11vojákům v BVP.
5. Žádný potenciální protivník v KNI kdekoliv na světě nemá k dispozici nic, co by odůvodňovalo nasazení MBT. A pokud ano, tak v takových počtech, že je levnější tyto cíle ničit pomocí stíhačů tanků, které dnes dokáží zničit jakýkoliv tank 3 a 3,5 generace.
Podpořit by snad tyto závěry mohla tato tabulka s porovnáním dvou tanků:
………………………………………………………......................M1A2…….…......Stingray
hmotnost, tuny…………………………………………................63…………..…....22,6
výkon motoru, kW……………………………………............1120.…………….....410
Spotřeba paliva, litr/100 km…………………………....... 610........………...160
Odolnost čelního pancíře jako čisté oceli, mm……..900….…………......210
Kinetická energie podkaliberní střely, MJ…………… ..9,5……………........6,5
Kinetická energie na plochu, MJ/cm2…………………..3,1……………........2,4
Průraznost pancíře-homogenní ocel, mm……………..540………….....…..370
Závěr - LT dokáže zničit jakýkoliv tank 1,2,3 a 3,5 generace v přímém střetnutí. Pokud by se do vývoje LT investoval 1/3 prostředků jako do vývoje MBT, ekonomika zabezpečení vojsk v KNI by se až o dvě třetiny zlevnila. Stačí připomenout:
1kus MBT = jeden let C-17. ale stačí 1 let C-17=3 kusy LT.
Myslím si, že možnosti LT jsou podceněny a vše se vylobovalo ve prospěch výrobců MBT-je to logické, kontinuálně vyšší zisky. Jenže abychom byli poctiví, musím napsat, že nasazení LT má několik „ale“:
ALE1) –LT nelze nasadit do boje proti MBT 3,5. a 4. generace, nemá na to ochranu, ani kanón
ALE2) - LT nelze nasadit do prostorů s PTO, určenou pro boj s MBT 3. a vyšší generace
ALE3) - spoléhat se na výrazně lepší dynamické vlastnosti LT oproti MBT je ošidné - v přímém boji navzájem to nepřináší pro LT žádnou podstatnou výhodu
ALE4) - stávající LT nejsou pro svoji úlohu v KNI vhodné svojí výzbrojí a ni balistickou ochranou. Zde se platí daň zastaralým doktrínám armád NATO a VS z minulosti, kde pro LT nebylo místo. V dnešní době zanedbaný vývoj není schopen toto dohnat v reálném čase.
Celý vyspělý svět a jeho satelity mají nadbytek MBT, pro které není využití. Dále pak mají minimum moderních lehkých tanků, pro které by použití bylo. Jen pro ilustraci - v Íráku je v rámci spojeneckých sil nasazeno podle různých údajů až 1500 MBT 3,5. generace. Jsou opravdu efektivně využity? Asi ne. Relevantního protivníka nemají a v boji ve městech, kde byly nejčastěji používány, jsou příliš zranitelné. Jejich logistická podpora je tak nákladná, že si to může dovolit utáhnout jen opravdu bohatá koalice v čele s USA. Navíc jejich výzbroj je pro válčiště tak, jak se vyvinulo, naprosto nevhodná. Dám příklad:
Na zničení kulometného hnízda se spotřebuje jeden tříštivě - trhavý granát tanku M1A2, jehož cena je 1820 USD. Jeden výstřel tanku Stingray stojí 780 USD.
Přitom by to celé zvládl minomet ráže 60mm, jehož mina stojí 150 USD. Pokud je kulomet v budově tak by možná stačila dávka z granátometu. Neříkám tímto že se tyto situace řeší přímou ranou z kanónu. Ale když tam ty tanky tuto práci nedělají na co tam potom jsou.
Soudobá koncepce tanku je stará 89 let. Právě nesu dříví do lesa, tím že uvedu, že vznikla u tanku Renault FT 17 z roku 1917. Tento tank byl pro tankovou techniku stejně přelomovou konstrukcí jako severoamerický Monitor pro konstrukci válečných lodí.
II. SV tuto koncepci upevnila tak, že její vážné nedostatky jsou neustále znovu a znovu akceptovány jako nutné zlo a koncepce je obnovována. Švédské tanky STRV byly jakýsi jiný vánek, ale zapadly a dnes se jeví jako slepá ulička. Dnešní doba však umožňuje tuto koncepci částečně revokovat. A já se pokusím popsat jak. Nápadů jsem v literatuře objevil poměrně dost.
Klasická koncepce je postavena tak, že je sestaven podvozek s pohonem vzadu, pásovým pojezdovým ústrojím a vše rozhodující je umístěno v tankové věži - hlavní kalibr, pomocná výzbroj, většina prvků pasivní i aktivní ochrany, elektronika a pozorovací prostředky. Osádka je umístěna tím pádem ve věži, výjimka je řidič, který bývá umístěn v přední části tanku. To znamená, že nejpotřebnější a zároveň nejcitlivější prvek tanku - tedy osádka - je umístěn v té části tanku, kde je nejvíc ohrožen působením nepřítele. Toto uspořádání je největší nutností a zároveň nejslabším místem každého soudobého tanku.
Věž je na tanku nejvýše umístěná a přitom obsahuje vše nejdůležitější. Špatné je, že je i nejčastěji zasahovanou částí tanku v boji. Tím se dostáváme do nekonečného rozporu. Jde o rozpor mezi potřebou maximální ochrany posádky proti hmotnosti věže. Tento rozpor nelze uspokojivě vyřešit. Věž musí být velmi odolná - chrání nejdůležitější ústrojí tanku a hlavně draze vycvičenou posádku, tvořenou velmi kvalitními lidmi, dobrovolníky, sloužící vlasti z přesvědčení, lidi statečné a velmi schopné. Jejich ztráta je obtížně nahraditelná. Přitom konstrukce věže je narušena mnoha otvory:
- uložení zbraní
- vstupní otvory
- průzory
- průchody pro senzory
- otočné uložení věže, atd.
Mám rád hrady. Vím, že jejich nejslabší místo je v bránách a zazděných bránách. Podívejte, kolik takových bran a zazděných bran je vytvořeno v tankové věži. Jediné řešení – které teoretiky napadlo a to už dávno se nazývá:
BEZOSÁDKOVÁ VĚŽ.
Dnešní doba toto řešení umožňuje, existuje mnoho konstrukčních možností a mnoho pokusů bylo provedeno a ledacos i vyzkoušeno v praxi.. Dnešní HW a SW vojenských technologií bez problémů umožňuje shromáždění dat, jejich vyhodnocení a předání osádce v takové kvalitě i reálném čase, že je to jedna z cest, jak z věže udělat vysoce funkční, přitom menší a tím výrazně lehčí součást tanku.
Zároveň tím, že osádku umístíme do korby ji lépe chráníme a ve věži je možno umístit další doplňkové zbraně a podpůrné systémy pro vedení boje. Spoustu dat mohou osádce
dodat i vysoce specializované externí systémy (družice, bezpilotní průzkumné prostředky, letecký průzkum, pěchota). A to už zpracované do obrazové nebo textové podoby. Věž se tak stane z relativně nejcitlivějšího místa odolným a homogenním zbraňovým systémem, který naopak při úderu shora bude dokonale osádku chránit. Pokud navíc umístíme pohonný systém do přední části tanku a osádku do jakési z odolněné kapsle v zadní části korby a záď vybavíme výstupním otvorem, zvýšíme šance osádky na přežití v boji několikanásobně. Takto nastíněné koncepci se dnes přiblížil pouze izraelský tank Merkava IV. Tento tank je na Palbě dokonale popsán.
A pouze jeden tank na světě podle některých informací už tuto koncepci dosáhl v plném rozsahu. A to ruský T-95, oficiálně Objekt 195. Můj článek na jiném fóru na toto téma zapadl a reakce se nesly v duchu "stejně je to krám" a "tlupa blbců s pancéřovkami ho stejně zničí". Informace o tomto stroji jsem bral poměrně vážně, než jsem zjistil od jednoho kolegy jehož názor respektuji, že vše už skončilo a tento tank prostě nebude.
Pro mě to bylo zklamání, protože si myslím, že jedinečnost této konstrukce pokud bylo vše co se psalo pravda lidem úplně unikla. Ti zůstávají zahledění do Tygrů, Panterů, Téček, ISů, nověji pak Abramsů, Challengerů, Leclerců a pod. Přitom jim uniklo, že všechny tyto tanky by v boji proti T-95 pokud by k němu mělo dojít, odsouzeny ke zničení. Důvody jsou zcela jistě finanční a druhé řadě jsou možná i v tom, že i Rusko zjistilo že v nové době je takový tank vlastně k ničemu.
Všeobecně vládne přesvědčení, že nejlepší tanky na světě jsou Abramsy posledních verzí, Challengery, Leclerky – koneckonců jejich bojové výsledky v obou pouštních válkách jsou poměrně přesvědčivé. Já osobně tvrdím, že nade všemi ční mimořádná konstrukce tanků Merkava . Asi před dvěma lety se objevily první informace o dvou typech ruských nebo post-ruských tanků.
V roce 1991, když se rozpadala Sovětská armáda, měla asi dva nejlepší tanky v typech T-80U a T-80UD. Byly stejné, jen pohon se lišil - verze UD měla plynovou turbínu. Protože nebylo možno z důvodů ekonomiky držet dva různé typy velmi drahých strojů, vznikl jakýsi hybrid - tank T-90A - strojový spodek T-72 a zbraňový systém z T-80. Já bych to označil za paskvil - jako většinu sovětsko - ruských kompromisních konstrukcí, kam klidně zařadím třeba i takzvané bitevní vrtulníky Mi-24 jakékoliv verze. Ruská armáda však odmítla i T-80UD - který měl výrazně lepší motor a nový systém řízení palby - a páteří jejích sil se stal tento hybrid, a to ve 4 různých verzích. Pořád se ale držel tradiční ruské konstrukční školy - malé lité věže, munice po celém tanku, minimální ochrana posádky - šlo to tak daleko, že v těchto tancích nešlo nabíjet dlouhé kinetické střely na západě označené APFSDS. A6 tank T90A má svařovanou věž.
A pak se v roce 1997 objevil demonstrátor něčeho, co vypadalo jaksi jinak - mělo to označení Objekt 640, později T-80UM-2 a nakonec T-2000-Černý orel. Svařovaná věž - totální odklon od tradice, a od roku 1999 podvozek dlouhý 7 pojezdových kol. Je vysoký pouze 2000mm - tedy asi o 500 mm nižší než průměrná výška západních tanků, do věže zasahují jen hlavy její obsluhy a může střílet vším, co na světe je. Při výkonu motoru - není jisté zda dieselu nebo turbíny - 1100 kw a hmotnosti do 50 tun je to čipera. Rusové tvrdí, že jeho možnosti jsou na úrovni tanků 4 generace typů Leclerc a Merkava Mk.4. Tímto by převýšil i Abramsy a Challengery.
Jeho údaje jsou spíše odhadované - odolnost pancíře proti kinetickým střelám 1000 mm a 1500 mm proti kumulativním. Dále pak má na věži 12 antiraket i speciální rušící zařízení. Kanón pak 125 mm - a je znám i prototyp s kanónem 135 mm. Dále pak dva kulomety - 7,62 a 12,7 mm - což je ruský standart. Není určen pro zařazení v ruských ozbrojených silách, ale jako soukromá aktivita výrobce OZTM. Je určen pouze pro export. Nic více jsem k tomuto nesehnal – tedy aby to vypadalo alespoň trochu věrohodně.
I když původně jsem následující odstavce chtěl vypusti-už vím že to je o chiméře která nebude, nakonec jsem popis tanku T-95 jak měl být údajně koncipován v této práci ponechal. TO hlavně proto, že na sobě měl soustředit dost prvků, které budu jmenovat v dalších částech, takže to berte jako jakési návěští.
Měla to být dokonalá revoluce pak je tank značený T-95. Ještě v roce 2001 se řešilo, jestli to není ruské Šangri La. Nakonec se ale začalo objevit stále více a více informací. Měl to možná být stroj, který měl západu zamotat hlavy ale přišel pozdě. Západ o vážném problému nemluví - mají jiné starosti a navíc Rusko oddělené od jejich území nástupnickými státy není považováno za hrozbu. Myslím si ale, že pro USA už to spíše není zajímavé. Pro ně budoucnost začíná FCS a tak přes možné nesporné kvality tento tank už od samého počátku byl zastaralý a byl by to jen to relikt minulosti.
Popis - mohutná svařovaná věž, 7 pojezdových kol, výška 1800 mm. Kanón 135, 140 nebo 152 mm, motor o výkonu 1035 kW nebo plynová turbína 1480 kW. Věž je bezosádková, celá osádka je umístěna ve zvláštní kapsli v čelní části korby. Celá věž je uložena na pyronáložích a je možno ji v případě ohrožení posádky výbuchem munice celou odhodit. Při hmotnosti do 50 tun by mohl údajně dosáhnout i magické hranice 100 km za hodinu.
Jeho ochrana je na úrovni která nemá obdoby - obtížná zjistitelnost optickými, infra i radar prostředky. Optoelektronické rušiče a antirakety. Dynamická ochrana a dynamická ochrana 3. generace, která odpaluje protinálože ještě před dopadem útočícího projektilu. Jeho dynamická ochrana v kombinaci s vrstveným pancířem dosahuje jako jediná na světě koeficientu tloušťkové účinnosti 2, zatímco na světě nikdo nedosáhl lepší číslo než 1,5. Ochranná kapsle posádky "plave" obklopena korbou a speciálním kapalino - mřížkovým protistřepinovým obalem. Jeho elektronické vybavení je odvozeno od techniky letecké a je to jediný tank na světě vybavený výsuvným radarem, který lze použít i pro navádění zbraní. V boji komunikuje v reálném čase s ostatními tanky a doprovodnou leteckou technikou a prostředky PVO. Může odpalovat i PTŘS. Vše zde uvedené tento tank řadí do 4,5 generace a tím přestihuje vše, co na světě na pásech jezdí. Znovu píšu - nebude nikdy zaveden do výzbroje, ale mohl to být zajímavý prostředek.
Pro mě je tato vsuvka důležitá. Tato nová i když nezavedená koncepce se mi jeví jako nejbližší cesta k tankům jaké svět doposud neviděl. A to k tankům s modulovou variabilitou..
Zde budu vycházet z předpokladu, že v nejbližší době (do 20 let) nebude politická vůle, ani ekonomická možnost MBT odstavit na vedlejší kolej. Tedy alespoň 80% z nich.
Přitom víme, že jejich užití pro jejich hlavní úkol je téměř nepravděpodobné. Budou se velmi draze nasazovat v KNI, budou je ještě dráž neustále modernizovat v obrovských sériích a přitom je budeme ztrácet ve městech a budou ničit naprosto neadekvátní cíle - viz.
výše uvedený příklad zničení kulometného hnízda někde v Bagdádu. Prostě na zatlučení padesátky hřebíku místo stogramového kladívka použijeme desetikilový perlík. Řešení může být cesta vyvinutí tanku modulárního. Narazil jsem na názor že:
Modulární tank se jeví jako určitá možnost vývoje v těch státech, které nejsou finančně schopné jít cestou FCS, ale mají vývojovou, výrobní a servisní základnu pro MBT a jinou těžkou techniku.
Pro zjednodušení budu vycházet z těchto podmínek. Připadají mi totiž jako reálná:
-hmotnost by neměla překročit 30-35 tun
-osádka 4 až 5 vojáků- např. u pěchotní verze je 5 vojáků nezbytných
-bezosádkové věže všech modulů - možnost snížení hmotnosti při zachování velikosti
-maximální péče o přežití osádky
-modularita na alespoň tři až čtyři varianty: varianta MBT, tank pro boj ve městech, tank pro podporu pěchoty a tank pro boj s vzdušnými cíly.
Co se týká podvozku - je nezbytné aby motor - převodové ústrojí bylo v přední části tanku a řidič aby byl ukryt za tímto monoblokem. Tím bude zajištěna jeho velmi dobrá ochrana i ochrana zbytku osádky umístěné v zadní čísti korby vybavené zadním únikovým východem- lépe než Izraelci u Merkavy to nikdo nevymyslí. Umístění osádky do speciální kapsle jako u zavrhnutého T-95 je nejlepší ochrana jakou je možno použit a já ji považuji za dokonalou. Navíc prostor v zadní části korby podél únikové cesty bude možno použít na silně obrněná muniční skladiště pro zbraňové systémy věží. Bezosádková věž položená na korbě i při menší hmotnosti - není potřeba chránit lidi pouze mechanismy nabíjení a odpalování zbraní - poskytne osádce výrazně lepší ochranu při útocích na tank shora.
Nic jiného není třeba vymýšlet -vrstvené pancíře, přídavné pasivní a dynamické prvky ochrany jsou známé a vyzkoušené v boji. Vší svojí myslí pak horuji pro systémy, které samy aktivně působí proti přilétajícím střelám, zde jsou nejdále Rusové ale USA a jiní je rychle dohánějí pokud je už nedohnaly. Tak jako je možno u letadel odhodit kryt kabiny a katapultovat osádku, je potřeba vyřešit možnost odhození celé věže v případě, že je natolik poškozena, že hrozí zničení podvozku a likvidace osádky.
Tolik tedy to jednodušší, nyní to nejdůležitější, jak zařídit, aby jedna osádka dokázala používat tři moduly-pěchotní, městský a protiletadlový když tyto moduly jsou každý jiný a podvozek je unifikovaný?
Myslím si že i zde je možné řešení které je známo z jiných zbraňových systémů letadel. Jsou letadla, která mají jeden trup i osádku a základní HW a SW vybavení. Přitom modulací výzbroje a výstroje mohou sloužit pro stíhací, stíhací bombardovací boj, průzkum a REB.
Znamená to, že jednotlivé zbraňové systémy nebo výstroj mají vlastní HW a SW ale přepnutím palubních systémů HW a SW podle potřeby se rozhraní obou těchto systémů stává kompatibilní a letoun je tak dokonale modulární. Kvalitně vycvičená osádka pak řeší případné nestandartní situace. Stejně může fungovat i použití jednotlivých modulů tanku. Každá věž bude mít vlastní senzorové a průzkumné vybavení. To bude spolupracovat se správně zapojeným základním vybavením tanku. Navíc je možno do základního vybavení dodávat informace získané externě a to od:
-špionážních a průzkumných družic
-průzkumných leteckých systémů všeho druhu
-pozemního průzkumu
-meteorologického průzkumu
Tyto informace lze do tankového základního SW dodat už zpracované a vyhodnocené a osádka pak sama zvolí nejlepší způsob jejich využití při působení na cíl.
Ovládání zbraní „na dálku“ je opět vyzkoušené. Automatické vyhodnocování pole cílů, volba pořadí ničení, volby nejvhodnějších zbraní, možnost okamžitého působení osádky nebo automatický chod ničení cílů - to vše už dnes letadla a vrtulníky dokážou - modifikace pro pozemní boj by neměla být až tak těžká. Vezměte si, jaké možnosti poskytují přilbové zaměřovače, dneska běžná výbava bitevních vrtulníků
Celý problém tedy stojí na vytvoření jednotného HW a SW rozhraní, na vytvoření jednotného uchycení jednotlivých věží a jednotných datových a energetických propojeních. V dnešní době pokročilých přenosových technologií není konec konců vyloučen bezdrátový přenos dat.
.
Nebudu popisovat možné podoby jednotlivých věží. Ale dám tento příklad – věž pro přímou podporu pěchoty. Myslím si, že by mohla obsahovat:
-PTŘS
-rychlopalný kanón 30 mm ale i větší
-minomet v samostatné věžičce
-protiletadlový kulomet i když o jeho účinnosti mám své pochyby
-dva kulomety - jeden spřažený s kanónem a druhý obsluhovaný řidičem
-dvě samostatné věže se sdruženým zbraňovým systémem tvořeným sestavou granátomet + velkorážový kulomet (u městského tanku jsem uvažoval o kompletu granátomet, kulomet a rychlopalný kanón malé ráže. Ale to už by bylo u pěchotního tanku moc) - více se těmto tankům budu věnovat v dalším textu.
Takto uspořádaná věž jakéhokoli modulu je bezproblémově ovladatelná právě pomocí přilbových zaměřovačů. Je možno volit cíle, zaměřovat a pálit zvolenou zbraní a navíc po vzájemném propojení je možná soustředěná palba více nebo i všech zbraní na jeden cíl, je možná palba několika směry najednou a tank se navíc do jisté míry dokáže ochránit sám.
Pamatuji že když jsem byl malé zlatovlasé dítko, jezdil u nás po dědině zemědělský stroj -jmenovalo se to „eres“ a říkalo se tomu splašená traverza - byla to dokonalá ukázka modulární technologie-na nosnou lištu se dalo zavěsit 11 technologií a mohlo to orat, vláčit, sít, podmítat, ořezávat listí z řepy a další - bylo to z 50-tých let. Dnešní doba nic z toho co jsem se pokusil popsat nevylučuje.
Jako velitel v boji bych si dokázal představit kterýkoliv citovaný tankový modul a věřím že by mi v boji specifikovaném pro jejich použití velmi pomohly. Vím ale také, že zcela jistě bych je nedostal, alespoň ne ve všech variantách.
Má to tyto důvody:
A/ ekonomika - nejsem si jist zda se najde vůle kdekoliv jít cestou vývoje takovéto techniky. Jistě, není třeba nic nového hledat , stačí vzít co je k dispozici a poskládat, ale i to je velmi nákladné a co potom s flotilou MBT. Navíc vyrobené moduly a jejich podvozky je třeba skladovat, ošetřovat a modernizovat-najde se vůle modernizovat jeden typ podvozků ale tři typy věží?
B/ nejistota budoucích potřeb - nikdy nevíme jaké typy a hlavně v jakých počtech budeme potřebovat.Válka.je vždy permanentní krizí, kdy vždy něco velmi potřebného není a něco naprosto zbytečné přebývá.
Nedovedu si představit jak by dopadla osoba odpovědná za to, že na bojišti je posledních 35 MBT a ve skladech 300 modulárních tanků ostatních variant , které nelze proti protivníkovým MBT nasadit.
Tolik k prvnímu dílu. Na závěr této části, chci uvést, že mi v této práci mohlo něco uniknout a že jsem se mohl dopustit chyb v indexech, toků výroby a podobně. Za to se omlouvám. Ale doufám, že jich není moc. Podstata této práce je v tom, že jsem se pokusil tanky vyhodnotit, porovnat je navzájem a to jako celky tak i jejich části. A potom jsem chtěl popsat možné cesty jejich vývoje –zase jako celku tak i jednotlivých skupin.A nakonec jsem se pokusil zamyslet nad tím, co by vojáci na bojišti nejraději viděli.
Nakonec malou vsuvku. Jedná se o jordánské projekty vyvedené na světlo firmou KADDB, která je asi největší arabskou zbrojovkou. Její produkce se v poslední době lehce srovnává kvalitou s výrobky konkurence z USA, Ruska a Západní Evropy.
Jordánská armáda se vlastně vždy vyvíjela pod vlivem Velké Británie. Její bojová způsobilost převyšovala ostatní armády z regionu. Mimo tanky M60 má ve výzbroji tanky Centurion, Chieftain a Challenger 1. Místně se jmenují Tarig, Khalid, Al-Hussein. Uvedená firma vyvinula skutečnou bezosádkovou věž. V roce 2003 byl postaven prototyp a začaly střelecké zkoušky. Projekt dostal název Falkon I. A byl umístěn na Centurionu. Sloužil jako demonstrátor a hlavně ke zkouškám a vychytání chyb. Na Challenger umístěný Falcon II už je plnohodnotná bojová věž kterou se Jordánsko pokusilo dohnat svět A vyvíjená věž Falcon III už bude součástí prvního tanku 4. generace vyrobeného vlastními silami státu, který nepatří mezi zmiňovanou smetánku ve vývoji tankové techniky.
Jak to vypadá?
-kanon 120 mm CTG který patří mezi nejlepší tankové kanony na světě. Má malý zpětný ráz, samočinné nabíjení .
-věž je široká jen 1,4 metru, váha jen 17 tun,
-osádka 3 muži a tito jsou umístěni pod věncem otáčení věže. Dále se tím nebudeme zatěžovat, nakonec padlo rozhodnutí sériovou výrobu nezahajovat a počkat na věž Falcon III.
Věž Falconu III podle demonstrátoru bude široká 1,875 metru a měla by být odlehčena až na 10 tun. Ta to věž je vyvíjena ve spolupráci s Jihoafrickou republikou. Dalo by se psát dále ale stačí - je to zvláštní ale zdá se první vysoce kvalitní tank z bezosádkovou věží bude z dílny třetího světa.
Druhý díl článku najdete ZDE
Výběr z literatury:
Časopis ATM, ročník 2005, čísla 2,4,6,8,10,12. Zde prezentovaný seriál mi posloužil jako aspirace a dodržel jsem i sled. Vše jsou doplňoval z dalších zdrojů a křížově kontroloval z hlediska přesnosti dat.
Časopis ATM, bez určení, posledních 15 ročníků, hlavně dva seriály o ruských tankových konstrukčních kancelářích
Lidel Basil Hart, Dějiny I.SV a dějiny II.SV
Miloš Hubáček, Invaze a Boj o středomoří 1.díl
Chaim Herzog, Válka ze dne usmíření
Bryan Perrett, Ocelová pěst
Ivo Pejřích, Obrněná technika, 1 až 7 díl
Technika a vojenství
Jiří Macoun, Tanky –stručná historie
Ralph Zwiling, Stryker a Stryker II
František Kořán, Strv 103 B/C v detailu
To to je to čo máme vidieť. Tieto krajiny sa vždy do teraz v tichosti dohodli. ZSSR ešte koncom socíku dovolilo časti židom sa zo svojho územia vysťahovať. Bolo vyrátané, že ich príchod do Izraela, bol ako injekcia v hodnote 50.mld dolárov. Za to im je Izrael dosť vďačný. Po USA je najväčšia židovská menšina v Rusku a v Izraeli je už taký počet Ruských židov, že tam majú vlastnú stranu a dosť slušný polit. vplyv a domov je vždy domov. Rusko potrebuje Izrael, veď vďaka nemu tam predáva zbrane. Keby v Rusku a v bývalom ZSSR nebol taký silný ich vplyv aj vojny v Arabskom svete by možno inak vyzerali. Nie sú nepriatelia len sa k sebe pristupujú s rozumom, ako žid k židovi.
