Letadlové lodě Sorjú a Hirjú
Sorjú při rychlostních testech v r 1938
Na počátku roku 1930 se v Londýně sešli zástupci světových mocností na konferenci, která měla upravit stávající Washingtonskou smlouvu omezující námořní zbrojení. Japonci se snažili posílit své loďstvo a navrhovali změnit poměr celkového výtlaku válečných lodí mezi USA a Japonskem z 5:3 na 10:7. Ostatní mocnosti byly pochopitelně proti a nakonec Japonsko získalo výhodnější poměr jen pro lehké křižníky a menší lodě.Sorjú při rychlostních testech v r 1938
Naopak smlouva povolovala vybavit část křižníků vzletovou a přistávací palubou. Tuto možnost se Japonci pokusili využít v projektu G-6. Šlo o letadlový křižník o standardním výtlaku 10 050 t, vyzbrojený 6 děly ráže 203 mm, 20 ráže 127 mm a nesoucí rovnou 100 letadel. Námořní generální štáb v r. 1934 rozhodl o stavbě dvou jednotek. Od počátku bylo jasné, že není možné takové požadavky splnit. Projekt byl postupně upravován, letecká skupina zmenšena na 70 letadel a výzbroj postupně oslabována. Děla velké ráže byla nakonec úplně odstraněna a původně letadlový křižník se změnil na letadlovou loď. Tím otevřeně porušili platné mezinárodní smlouvy. Na následující druhé Londýnské konferenci se Japonsko odmítlo podrobit tlaku ostatních mocností a odstoupilo od všech omezujících smluv.
Sorjú
Práce na lodích tak mohly pokračovat dál. Stavba první z nich začala v listopadu roku 1934 a loď obdržela jméno Sorjú („Tmavomodrý drak“). Projekt využíval zkušeností nabytých při stavbě předešlých letadlových lodí. Trup Sorjú se tvarem podobal těžkému křižníku. Velká váha byla přikládána rychlosti a úderné síle, tj. počtu letadel. Naopak opomíjeno bylo pancéřování. Chráněny byly jen strojovna, sklady munice a palivové nádrže. Boční pancéř měl tloušťku 46 mm, paluba nad strojovnou 25 mm a nad sklady 55 mm. Nádrže s leteckým benzínem byly umístěny ve vzduchotěsných prostorech, vyplněných oxidem uhličitým. Loď tak byla chráněna před dělostřeleckou palbou torpédoborců, postrádala však protitorpédovou obšívku. Letecké hangáry nijak chráněny nebyly.
Sorjú v loděnici v Kure
Sorjú měla dva hangáry, které mohly pojmout 71 letadel. Přesun letounů na palubu a zpět zajišťovaly tři výtahy, každý s nosností 5000 kg. Letová paluba byla tradičně dřevěná, umožňující přistávání letadel o váze do 10 000 kg. Přistávajícím letounům ulehčovalo zastavení 9 napříč paluby natažených záchytných lan. Novinkou na Sorjú byly dvě pevně instalované záchranné sítě, doplněné dalšími dvěmi mobilními.
Japonští námořní piloti si museli při přistávání sami určovat vhodnou sestupovou dráhu. Při tom jim nepomáhal žádný signalista jako na Britských či Amerických lodích. Proto v r. 1932 vyvinuli přistávací naváděcí systém. Původně měl ulehčovat noční přistání, ale brzy se začal využívat i ve dne. Systém tvořily dva páry barevných světel, umístěných po stranách letové paluby před zadním výtahem. Zadní pár měl červenou barvu, zhruba 10 m před ním byla umístěna zelená. Při správném přiblížení viděl pilot zelená světla hned nad červenými. Pozici zadního páru bylo možné zvýšit nebo snížit a určovat tak sestupovou dráhu v rozmezí 4 – 6 stupňů. Obvykle se používal úhel 5,5 stupňů pro stíhačky a 5 pro bombardéry. Po přistání bylo letadlo okamžitě přesunuto na příď před záchranné sítě a uvolnilo tak prostor pro přistání dalšího stroje.
Strojovna byla stejná jako u křižníku Suzuja. Pohon zajišťovalo osm kotlů Kampon RO dodávajících páru čtyřem turbínám. Dohromady poskytovaly výkon 152 000 shp a poháněly čtyři lodní šrouby. Palivové nádrže, umístěné před a za strojovnou, dokázaly pojmout 3400 t paliva.
Výzbroj plavidla tvořilo 12 dvouúčelových děl typ 89 ráže 127 mm/40 osazených ve dvojicích na bocích pod úrovní letové paluby. Řízení palby zajišťovaly dva dálkoměry Typ 91 na každém boku. Dálkoměr na pravém boku se nacházel na velitelském můstku a mohl v případě nouze řídit palbu všech šesti stanovišť. Lehkou výzbroj tvořilo 28 kanónů typ 96 ráže 25 mm/60 v dvouhlavňových kompletech rozmístěných na ochozech kolem letové paluby.
Tempo stavby poněkud narušil silný tajfun, do jehož spárů se během cvičení dostala 4. flotila. Překvapivě těžce poškodil několik lodí. Při následném vyšetřování se ukázalo, že konstrukce mnoha lodí je příliš slabá, díky snaze o dodržení stanoveného výtlaku a současně velmi silné výzbroji. Trup Sorjú byl proto dodatečně zesílen. Rampa pro nakládání letadel byla odstraněna. Jak se totiž ukázalo u menších lodí, mohla tudy za bouře pronikat do lodi voda. Nakládání letadel se nadále zajišťovalo jeřábem, umístěným na levoboku vedle záďového výtahu. Se všemi úpravami také vzrůstal výtlak a nakonec přesáhl 18000 t.
Hirjú
Mezitím započala stavba druhé lodě, pojmenované Hirjú („Vysoko letící drak“). Původně byla navržena jako identické dvojče, až na umístění ostrova na levoboku. Nicméně, zkušenosti získané během stavby Sorjú vedly k provedení řady změn. Trup byl zesílen, jeho šířka na vodorysce vzrostla o 0,68 m. Při stavbě starší Sorjú se hojně využívala tehdy nová technologie svařování. Při již zmíněném tajfunu se ukázalo, že svařované spoje jsou sice lehké, ale postrádají potřebnou pevnost. U Hirjú se proto raději vrátili k osvědčenému nýtování. Zesíleno bylo boční pancéřování strojovny a skladů munice na 90 a 150 mm. Pro zlepšení plavbyschopnosti byla poněkud zvýšena příď a záď. Dalším nedostatkem u Sorjú byla příliš úzká letecká paluba. Ta byla proto u Hirjú rozšířena o 1 m. Pro usnadnění operací s moderními letadly byly zvětšeny všechny výtahy a přidána další mobilní záchranná síť. Výkon strojů vzrostl o 1000 shp a kapacita nádrží o 350 t. Hirjú také obdržela jednoduché kormidlo, oproti dvojitému u Sorjú. Tuto změnu zřejmě ovlivnily špatné zkušenosti s podobným systémem na torpédoborcích třídy Hacuharu, nicméně Sorjú žádné problémy neměla.
Hirjú v loděnici v Jokosuce
Stanoviště protiletadlových děl byla (oproti Sorjú) rozmístěna symetricky po obou stranách letové paluby. Řízení palby zajišťovaly dva nové dálkoměry Typ 94, umístěné na levém boku. První z nich byl na bojovém stanovišti a druhý na letové palubě před velitelským můstkem. Mírně odlišná byla také lehká protiletadlová výzbroj. V pěti bateriích (po 2 na každé straně letové paluby a 1 na přídi) bylo umístěno 31 kanónů typ 96 ráže 25 mm v 5 dvouhlavňových a 7 trojhlavňových kompletech. Každá baterie měla vlastní dálkoměr Typ 95.
Nejviditelnější změnou bylo umístění ostrova na levém boku, přímo ve středu lodě. To mělo ulehčit letecké operace při spolupráci se sesterskou Sorjú a zároveň, díky komínům umístěným na pravé straně, zlepšit stabilitu lodi. V praxi se toto řešení neosvědčilo, ostrov na levoboku způsoboval nechtěné turbulence, které komplikovaly letcům život při přistání.
Hirjú při rychlostních testech v dubnu r 1939
Operační nasazení
Sorjú byla přijata do služby dva dny před koncem roku 1937 a zařazena spolu s menší a starší Rjúdžó do 2. divize letadlových lodí. Její leteckou skupinu tvořily převážně již zastarávající dvouplošníky (stíhací A4N1, střemhlavé D1A a torpédové B4Y) doplněné moderními, ale nedostatkovými A5M. Sorjú byla brzy nasazena v bojích proti Číně, ale na jaře ji opustila část její letecké skupiny a putovala za nepřítelem hlouběji do vnitrozemí. Později se opět shledaly a na podzim Sorjú podporovala vylodění japonských jednotek na jihu Číny a podílela se na blokádě pobřeží.
Hirjú byla zařazena do 2. divizi letadlových lodí po boku Sorjú 15. listopadu 1939, kde nahradila starší Rjúdžó. Ta putovala do rezervy. Pro Hirjú se plánovala následující letecká skupina:
12 + 4 stíhacích A5M4 Typ 96
27 + 9 střemhlavých D1A2 Typ 96
9 + 3 torpédových B5N1 Typ 97
9 průzkumných C3N1 Typ 97
celkem tedy 57 operačních a 16 rezervních letadel. Ve skutečnosti takto nikdy vyzbrojena nebyla. Po řadu měsíců nesla jen malé množství letadel a pro jednu akci si je dokonce musela vypůjčit od Sorjú. Navíc průzkumné C3N nakonec nebyly zavedeny do výroby a nahradily je bombardéry B5N.
Na přelomu 30. a 40. let se obě lodě účastnily operací proti jižní Číně. V září 1940 Hirjú podporovala obsazení severní části Francouzské Indočíny (dnešní Vietnam). O necelý rok později se obě lodě účastnily okupace zbytku této francouzské kolonie. Po této operaci došlo k vyhrocení vztahů s Amerikou, která už delší dobu s nelibostí sledovala agresivní rozpínavou politiku Japonska. Američané zmrazili japonská aktiva ve svých bankách a zakázali dovoz ropy a ropných produktů. Zrušení embarga podmiňovali stažením vojsk z okupované Číny a Francouzské Indočíny. Japonsko, závislé na mezinárodním obchodu, se tak dostalo do kritické situace. Militaristická klika, ovládající Japonsko, takové požadavky rozhodně odmítla a rozhodla se získat potřebné suroviny násilím.
Sorjú a Hirjú se vrátily do Japonska a začaly se připravovat na válku s Amerikou. Spolu s loděmi Akagi, Kaga a novými Šókaku a Zuikaku vytvořily První leteckou flotilu, tehdy prakticky nejsilnější flotilu na světě. Její první úkol byl také velmi ambiciózní – ochromit americké pacifické loďstvo. Pro takový úkol se už zastaralé dvouplošníky příliš nehodily. Naštěstí letecké továrny již vyráběly dostatečné množství nových výborných letadel, a tak mohly být letecké skupiny obou lodí v období 1940/41 přezbrojeny. Nová letadla však potřebovala více místa a lodě jich proto nesly méně:
18 + 3 stíhacích A6M2 Typ 0
18 + 3 střemhlavých D3A1 Typ 99
18 + 3 torpédových B5N2 Typ 97
celkem 54 operačních a 9 rezervních letadel.
Válka s Amerikou začíná – Pearl Harbour
7. prosince 1941 První letecká flotila napadla Havajské ostrovy a zahájila tak válku s USA. V první úderné vlně vyslaly Sorjú a Hirjú proti americkým lodím každá po 10 B5N nesoucích 800 kg pumy a 8 B5N vyzbrojených torpédy. Ochranu jim poskytlo 8 Reisenů ze Sorjú a 6 z Hirjú. Ke druhé vlně přispěly každá 17 střemhlavými D3A s doprovodem 9 a 8 Reisenů. Útok byl nad očekávání úspěšný, způsobil Američanům velká ztráty a vyřadil jejich pacifickou bitevní flotilu z boje. Sorjú při něm ztratila 3 A6M a 2 D3A, Hirjú 1 A6M a 2 D3A.
Při návratu od Havajských ostrovů se obě lodě zúčastnily menší neplánované akce. Statečným obráncům ostrova Wake se totiž podařilo odrazit japonskou invazi. Rozzuřený admirál Jamamoto okamžitě nařídil druhou invazi, podporovanou 2.divizí letadlových lodí. Ta již byla úspěšná, nicméně Sorjú při ní ztratila 2 B5N.
Jako vlci mezi ovcemi – 1. letecká flotila řádí v jižních mořích
Řetěz úspěšných akcí pak dále pokračoval. Lodě zamířily na Palauské ostrovy, odkud podporovaly vylodění na ostrově Celebes. V únoru, společně s Akagi a Kagou, zavítaly k australskému Darwinu, kde jejich letadla potopily mnoho převážně obchodních lodí. Z tohoto náletu se na Sorjú nevrátil jeden D3A, zatímco Hirjú postrádala jeden A6M. Tomu se stala osudným jediná kulka ráže 7,7 mm, která zasáhla olejovou nádrž. Pilot Tojošima byl nucen nouzově přistát a padl do zajetí. Na počátku března pak podporovaly vylodění na Jávě, nejvýznamnějším ohnisku odporu v Nizozemské východní Indii.
Pronásledování britského loďstva – útok na Cejlon
Po zkáze Svazu Z a pádu Singapuru si britská východní flotila našla nové útočiště na ostrově Cejlon. Její síla výrazně vzrostla, ale stále se nemohla měřit s Japonským loďstvem, operujícím v blízkosti jejich kolonií. Přesto představovala určitou hrozbu, a tak První letecká flotila zamířila do Indického oceánu. 5. dubna z palub vzlétlo 91 bombardérů, doprovázených 36 Reiseny a napadlo hlavní britskou základnu v Kolombu. V přístavu však našly jen několik menších a obchodních lodí. Admirál Somerville již o jejich přítomnosti věděl a rozhodl se před silnějším protivníkem ustoupit. K tomuto útoku Sorjú a Hirjú přispěly každá 18 bombardéry B5N a 9 A6M.
Své střemhlavé bombardéry si tentokrát ponechaly v záloze. Průzkumné hydroplány mezitím vytrvale pátraly po nepřátelských lodích. Před polednem nalezly křižníky Dorsetshire a Cornwall. Ze Sorjú, Hirjú a z Akagi vzlétlo 53 bombardérů D3A, které obě lodě rychle poslaly ke dnu.
O čtyři dny později Japonci podnikli nálet na další důležitou základnu, Trincomalee. Útok provedlo 91 B5N doprovázených 41 A6M. Žádné válečné lodě zde však nenašli. Mezitím průzkumné letouny objevily starou letadlovou loď Hermes. Urychleně proti němu vzlétlo 85 D3A s 9 A6M. Nebohý Hermes, navíc v tu dobu bez vlastních letadel, neměl žádnou šanci.
Japonské lodě se poté konečně stáhly z Indického oceánu. Ačkoliv nedokázaly přinutit hlavní síly britské flotily k boji, dosáhly slušných úspěchů. Velkým úspěchem bylo potopení několika desítek obchodních lodí v napadených přístavech i na volném moři. Značný podíl na tom měl druhý svaz, tvořený Rjúdžó a několika křižníky, který pod ochranou 1. letecké flotily nerušeně operoval v Bengálském zálivu.
Potápějící se Hermes
Poslední bitva - Midway
Úspěšná kariéra obou lodí skončila v červnu. Spolu s Akagi a Kagou bojovaly v bitvě u Midway. Ta měla vylákat americkou flotilu na otevřené moře, kde by byla zničena v záloze číhajícími japonským silami. Američané ale tento plán odhalili a místo toho zde připravili na Japonce past. Ti nejprve vyslali údernou vlnu proti Midway. Sorjú a Hirjú vyslaly 35 B5N nesoucích 800 kg pumy a 18 Reisenů. Střemhlavé bombardéry D3A zůstaly prozatím na lodích, pro případ, že by se v okolí objevila nepřátelská flotila.
Sorjú uhýbá při napadení bombardéry B-17 z Midway
A ta se skutečně brzy objevila. Bohužel, díky mnoha komplikacím připravená letadla včas neodstartovala a japonská flotila se nechala zaskočit americkými střemhlavými bombardéry. Ty zasáhly Sorjú třemi pumami. Jedna dopadla na příď před příďový výtah, zatímco zbylé dvě zasáhly střed lodi před a za středním výtahem. Na lodi vypukl nezvladatelný požár, navíc živený palivem a municí na lodi stojících letounů. K večeru se loď potopila. Ke dnu sebou vzala 35 důstojníků a 683 mužů posádky. Zahynulo 10 letců.
B-17 si našly i Hirjú, ale ani jí nezasáhly
Stejně postiženy byly i Akagi a Kaga. Jen osamocená Hirjú stále bojovala a vyslala proti americké flotile 18 D3A, doprovázených 6 A6M. O dvě a půl hodiny později vzlétla další skupina, tentokrát tvořená 10 torpédy obtěžkanými B5N a 6 A6M. Obě skupiny si za cíl vybraly letadlovou loď Yorktown a zasáhly ji 3 pumami a 2 torpédy. Přes těžká poškození posádka dokázala svou loď zachránit a Yorktown pomalu zamířila k Havajským ostrovům. O dva dny později však její osud naplnila ponorka I-168.
Hirjú stále byla v kritické situaci. Oba útoky byly sice poměrně úspěšné, ale Američané stále měli několikanásobnou převahu a její vlastní letecká skupina byla už téměř zničena. Pro další útok mohli připravit jen 5 D3A a 4 B5N s doprovodem 6 Reisenů. Kontraadmirál Jamaguči se proto rozhodl zaútočit až za soumraku, kdy jeho letadla budou mít větší šanci vyhnout se nepřátelským stíhačům.
USS Yorktown po útoku střemhlavých bombardérů
K tomu už nedošlo. Necelou hodinu před plánovaným startem Hirjú napadly bombardéry SBD a na její příď dopadly čtyři pumy. Exploze rozmetaly přední část hangáru a rampu předního výtahu vrhly proti velitelskému můstku. Velitel záchranných operací zpočátku věřil, že loď může být zachráněna, ale posádka nedokázala zvládnout šířící se požár. V noci pronikl do strojovny a zabil většinu strojníků. Kapitán Kaku poté vydal rozkaz k opuštění lodě. Po evakuaci doprovodné torpédoborce vypálily na Hirjú dvě torpéda a zmizely ve tmě. Jamaguči se společně s kapitánem rozhodli zemřít spolu s lodí. Celkem zahynulo 29 důstojníků a 387 mužů posádky. V tvrdých bojích zahynulo 72 letců, tj. přibližně 60 % letecké skupiny Hirjú.
Jeden z posledních snímků Hirjú, pořízený z letounu B4Y
Hirjú však stále vzdorovala svému osudu. Následující den ji nalezl průzkumný B4Y z Hóšó a navíc zpozoroval na palubě několik mužů, kterým se konečně podařilo uniknout z odříznuté strojovny. Pro jejich záchranu byl vyslán torpédoborec Tanikaze. Nikoho už nenalezl, zato jeho našly americká letadla, také pátrající po letadlových lodích (pochopitelně ze zcela jiného důvodu). Na nebohý Tanikaze zaútočilo 8 B-17 a 38 SBD, ale žádný jej nezasáhl a on unikl. Část mužů z Hirjú se přesto „zachránila“. O 15 dní později zajali Američané záchranný člun s 34 muži. Tito přeživší námořníci jsou pravděpodobně zahrnuti v celkovém počtu padlých.
Zajatí námořníci na palubě USS Ballard
Ztráta obou lodí, spolu s Akagi a Kagou, byla ranou, ze které se japonské námořnictvo už nikdy zcela nevzpamatovalo.
TTD:
Loď: ....................................... Sorjú .................... Hirjú
Rozměry
Celková délka: ...................... 227,5 m .............. 227,35 m
Šířka (na vodorysce) ............. 21,36 m ................ 22,04 m
Ponor ..................................... 7,4 m .................... 7,5 m
Letová paluba ..................... 216,9 x 26 m .... 216,9 x 27 m
Rozměr výtahů:
Přední .................................. 16 x 11,5 m ........ 13 x 16 m
Střední ................................. 12 x 11,5 m ........ 13 x 12 m
Zadní ................................... 12 x 11,8 m ....... 11,8 x 13 m
Nejvyšší počet nesených letadel
Při přijetí do služby ...................... 71 ......................73
Maximální za 2. světové války ...... 63 ..................... 63
Výtlak
Standardní .............................. 15900 t .............. 17300 t
Plný ........................................ 18450 t .............. 20250 t
Pohon ................................ 152000 shp .......... 153000 shp
Max. rychlost ........................ 34,5 uzlů ........... 34,3 uzlů
Dosah při rychlosti 18 uzlů ..... 7680 nm ................ ---
Posádka ............................... 1100 mužů ......... 1103 mužů
Výzbroj:
střední ................................ 12 x 127 mm ...... 12 x 127 mm
lehká .................................. 28 x 25 mm ......... 31 x 25 mm
Postavena v loděnici ................ Kure ................ Jokosuka
Zahájení stavby .................. 20.11.1934 ............ 8.7.1936
Spuštění na vodu ................ 23.12.1935 ......... 16.11.1937
Zařazena do stavu .............. 29.12.1937 ............ 5.7.1939
Potopena ............................... 4.6.1942 ............. 5.6.1942
Zdroje:
Pavlík: Japonské letadlové lodě z období II. sv. války
Shores, Cull, Izawa: Krvavá jatka I & II
Sino-Japanese Air War 1937-45
Warships of the Imperial Japanese Navy, Volume 6
World War II Database
Japanese Carrier Operations: How Did They Do It?
