Mapa bojových akcí a přesunů od 21. září 1939 do 12. října 1939.

Po bitvě u Dernaki je ve středu časně zrána dne 27. září 1939 napaden ze zálohy Sověty polský 19. pluk hulánů plukovníka Petrowskiho (bitva u Dernaki 26. září 1939 – účastní se jí Vilénská brigáda OS generála Anderse. Zde v zářijové kampani a později i v zajetí v SSSR, se rodí důvody, proč generál Anders nechtěl bojovat v sestavě Rudé armády v 2. světové válce a raději odešel s více jak dvěma, spíše třemi, polskými divizemi bojovat proti nacistům na Blízký Východ k Angličanům).
Polský 1. jezdecký pluk plukovníka Albrechta, který postupoval za 19. plukem hulánů ihned napadne sovětské tanky a pěchotu a na palbu Sovětů odpovídá palbou svých 4 protitankových děl a palbou kulometů. Poláci hned 3 sovětské tanky zničí a sovětská pěchota se musí stáhnout. Když se potom sovětské útoky začínají opakovat, rozdělí plukovník Albrecht zbytky svého 1. jezdeckého pluku do dvou skupin.
V tu samou hodinu ranní pak překvapují silné sovětské obrněné jednotky polský 26. pluk hulánů plukovníka Schweizera a 27. pluk hulánů plukovníka Pajaka (všichni jsou z Operační skupiny – OS – generála Anderse) a po nerovném boji oba pluky téměř vyhladí. Zničen je tak vlastně jediný polský svaz, který ještě mohl uniknout Němcům u Tomaszowa Lubelského.
Generál Wladyslaw Anders.

Mapa okolí Lvova, kde je i Tomaszow Lubelski.

Poláci jsou Sověty zničeni u Dobromilu, což bylo jenom 40 km před maďarskou hranicí.
Tehdy k tomu generál Anders přiznává svou chybu, když říká, cituji:
„Měli jsme se rozdělit na malé skupiny a pokusit se dosáhnout pod ochranou noci a lesů Maďarska…“
Tady je nutné vložit popis méně známé události, která tyto jednotky postihla, vyjadřuje je tento historický dokument z 15. října 1939, kdy jej uveřejnily noviny La Stampa v Miláně, když pod názvem – Sověti ve východní Haliči říká, cituji:
„Zpráva „Stampy“ ze Stryje hovoří o Ukrajinci uspořádaném masakru po zhroucení polské armády ve východní Haliči. Sovětská letadla rozhazovala (rozuměj po 17. září 1939) letáky v ukrajinském jazyce: ‚Lidová armáda vyrazila, aby osvobodila obyvatele Běloruska a Ukrajiny. Soudruzi! Hodina osvobození udeřila! Kdo utrpěl násilnými činy nebo špatným zacházením, je připraven zajistit si sám právo.‘
Následky této výzvy shrnul zpravodaj do lakonické věty: ‚Toto byl text letáku a jen Bůh ví, co se potom dělo.‘
Každý, kdo byl toho schopen, uspokojil, jistý si beztrestností, svou často 20 let starou žádost po pomstě na Polácích.
‚Ukrajinci masakrovali Poláky bez rozdílu pohlaví a věku.‘
Během tohoto masakru spoléhali ukrajinští nacionalisté stále ještě na obsazení Haliče Němci a snažili se dokonce klást odpor nástupu Rusů. Nešťastníci nevěděli, že i jejich osud je zpečetěn.“
Toto je zde vloženo pro pochopení dalších událostí.
Ono totiž již toho jitra dne 27. září 1939 po bitvě u Chliple mezi jednotkami Rudé armády a polskými jednotkami, když bitva trvala celou noc, nastane to, že polský velitel 25. pluku hulánů, plukovník Stachlewski je se svým doprovodem důstojníků obklíčen Ukrajinci (těmi nacionalistickými skupinami), při odpočinku ve vesnici Pinkut, a zavražděn a jeho doprovod vyhlazen. Jen zbývající 2. eskadroně 25. pluku hulánů se na chvíli podaří uniknout Ukrajincům, aby v Kuniuchách byla obklíčena sovětskými oddíly. Když takto vpadnou hulánům Ukrajinci do zad z vesnice a zahájí na ně palbu, složí 2. eskadrona zbraně do rukou Rudé armády.
Jen polský 19. pluk hulánů, který se právě nachází jižně od Krysowice v lese, zanechá na místě koně a těžké zbraně a pokouší se probít pěšky do Maďarska.
A co polský generál Langner, velitel hrdinné obrany Poláků proti Němcům?
Tak nejprve je po 2 dny hostem sovětské vlády na její dače – chatě – v Kuncevu u Moskvy. Poté je dne 27. září 1939 v 11 hodin 30 minut dopraven do generálního štábu Rudé armády. Generál Langner doufá, že se zde konečně dozví jaký bude osud jeho hrdinných vojáků.
Ovšem Sověti mají v úmyslu úplně něco jiného!
Sledují si 2 cíle, jeden bližší a jeden vzdálenější. Ten vzdálenější jsme si řekli – bude to Katyň. Ten bližší si řekněme a nejlépe nám je řekne sám generál Langner, cituji:
„Otázky, které mi generál Ivanov kladl, se týkaly hlavně německého letectva, obrněných sil a pěchoty:
1) Které německé letecké svazy jsou nasazeny na polském území a kde se nacházejí jejich operační základny?
2) Jakým způsobem provádělo německé letectvo své útoky?
3) Jak dobře jsou vycvičeni němečtí letci?
4) Kolik tankových svazů, kolik motorizovaných svazů bylo nasazeno Němci v Polsku?
5) Jaké nové poznatky jsem získal v boji s tanky?
6) Kolik tankových svazů, motorizovaných jednotek mělo Polsko?
7) Kolik tanků?
8) Jak hodnotím údernou sílu německé pěchoty?
Pak mi Ivanov sdělil, že se odebereme k jeho představenému, náčelníku štábu Šapošnikovi.
Otázky armádního generála 1. stupně Šapošnikova zněly podobně:
a) Na kolik svazů odhaduji německé jednotky, které jsou nasazeny v Polsku?
b) Kolik je z toho motorizovaných obrněných svazů?
c) Zda je mi známo postavení německých svazů?
Když jsem se podíval na mapu, která visela na stěně, viděl jsem, že červeně nebyla zaškrtána pouze východní část Polska, ale také Besarábie, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Bylo mi jasné, že také tyto země byly přepadeny Rudou armádou. Po několika otázkách ohledně našeho ubytování rozhovor skončil. Při odchodu ke mně přistoupil armádní velitel 1. stupně Šapošnikov a řekl, že o kapitulaci se mnou bude mluvit ještě maršál Vorošilov.“
Tento den, tedy dne 27. září 1939 v poledne ve 12 hodin, zahajuje německá školní bitevní loď Schleswig-Holstein palbu z Gdaňského zálivu na polské obranné baterie na cípu poloostrova Hel. Potom bitevní loď přenáší palbu na různé body obrany poloostrova Hel. Odpoledne pak přechází německá pěchota do útoku na obránce poloostrova Hel. Ale opět, jako již mnohokrát, je polskými obránci zahnána zpět do výchozích postavení.
Také pevnost Modlin se dne 27. září nadále brání útokům německé 3. A generála dělostřelectva von Küchlera a pěchotě 8. A generála pěchoty Blaskowitze, která na ní útočí z jihu.
Německé oddíly na všech úsecích ve Varšavě dne 27. září 1939 dopoledne útočí proti polským obráncům. Po poledni se před německými liniemi objevuje generál Kutrzeba, aby jménem velitele obrany Varšavy generála Rómmela vedl jednání o kapitulaci. Přesto se ve středním úseku Varšavy stále bojuje okolo osady Ochota a těžké boje také probíhají v Belwederské ulici, která vede z Wilanowa do centra Varšavy.
Teprve ve 14 hodin jsou ve Varšavě boje zastaveny a 140 000 polských vojáků, obránců Varšavy, složí zbraně.
Ve východní části Polska však mezitím dál pokračuje dne 27. září 1939 generál Podhorski v čele své jezdecké brigády Zaza v pochodu na jih. Polská jezdecká brigáda Edward plukovníka Milewskiho vybojuje přechod u Kijan, jezdecká brigáda Plis plukovníka Plisowskiho s 10. plukem hulánů plukovníka Buslera podniká ještě jeden výpad na obec Jawidz. Povede se jí zde zlikvidovat německé opěrné body, má přitom těžké ztráty, ale tato akce otevírá jezdecké brigádě Zaza cestu na jih k maďarské hranici.
Odpoledne dne 27. září 1939 také zbytky 26. a 27. pluku polských hulánů operační skupiny (OS) generála Anderse mají odpočinek v obci Balice. Tady je náhle přepadnou sovětské motorizované jednotky a jen plukovníku Schweizerovi se podaří přesunout se s 80 jezdci do lesů u Chalup Balickie, má přitom ztráty a jen s 45 jezdci se vydá ve směru na Lisko.
K večeru pak 27. září 1939 navazuje polský generál Podhorski spojení se samostatnou OS Polesí generála Kleeberga v prostoru Wlodawy.
Wojwodstvo Polesie ( Polesí), kde je i Wlodawa – mapa.

To již generál Kleeberg přeorganizoval svazy a táhne nyní se svou armádou ve směru na Varšavu (jihozápadním směrem).
Generál Franciszek Kleeberg ( umírá v roce 1941 v německém zajetí).

K večeru se také podaří jezdecké brigádě Zaza generála Podhorskiho dosáhnout lesů u Parczewa, což je západně od Wlodawy.