V žádném případě netvrdím, že válka s Německem byla vyhraná. To nelze říci před žádnou válkou (naposledy to zkusili Amíci před Iraquem
). Jenže p.kolega Pátrač má v něčem naprostou pravdu. Nebyli jsme ani slabí, ani zas až tak malí a už vůbec ne nevybavení. Na úspěch jsme tedy nebyli bez šance. Ve svém 1. příspěvku (z 10.11. 2008) píši o potřebě vůle státu k obraně a (přeneseně) o povinnosti bránit se. Ne tedy nezbytně ubránit se 
A v tomto ohledu ČSR fatálně selhala.O vojenské připravenosti toho bylo napsáno již dosti i u jiných článků a v jiných diskusích. Od toho, že ani B-534 nelze zbytečně podceňovati (konečně-za 2.sv.v. si pěknejch pár sestřelů připsaly) až po všeobecné strategické úvahy typu: Německo mělo zdroje na 14 dnů "poklidných" bojů a na týden těch intensivních, nebo-že německý týlový systém v Rakousku prokázal ohromnou nepřipravenost a nebojové ztráty Německé byly značné. A lze oponovati, že ani náš zásob.syst. nebyl oslňující. A s tím lze zas oprávněně nesouhlasiti poukazem na to, že A.ČSR byla "na svém" a mnohé si mohla bráti přímo, bez nutnosti přepravy a přesunů (např.využít šlo každý autoservis v zemi). To vše zde již bylo řečeno a nosil bych jen pověstné dříví do lesa. Jde v podstatě o to, že obě armády byly zhruba vyrovnané a zabalit to, v takovém případě, bez výstřelu je hůře než trestuhodné.
Jde-li o národnostní problematiku prokázala ČSR až nečekanou pevnost. Češi a Slováci mobilizují do 48h.; Rusíni do týdne a zpoždění je přikládáno jejich přepravním podmínkám; Poláci vesměs uposlechli povolávacích rozkazů; největší míra desercí byla mezi Maďary, kteří prchali přes Dunaj; i Němci uposlechli povolávacích rozkazů ze 60%-což je míra velmi vysoká (viz J.B.Uhlíř). Mimochodem-tím končí diskuse o početních stavech A.ČSR. Z prosté aritmetiky vyplývá, že nemohla míti pod 2 000 000 mužů ve zbrani.
Největším problémem tak opravdu zůstává politická scéna. Počínaje jejími intervencemi prakticky do každé sféry života (např.i do intensity předmnichovského zbrojení), pokračujíce faktickou mezinárodní slabostí (naše vláda např. zapoměla? odmítnouti britské memorandum/před Mnichovem podané/, které nabízelo /dnešním jazykem řečeno/ dohodu ČSR/Německo na bázi území za mír, takže GB, ne zcela neoprávněně, po Mnichovu prohlašovala, že se vyjednavači drželi konceptu s nímž byla ČSR již dříve srozuměna) a konče zbabělostí hlavních představitelů státu.
Poznámka na doplněnou. Představa (vskutku Benešem presentovaná), jak president v čase války opouští zemi a řídí boj z dálky tuto zbabělost spíše potvrzuje. Prakticky, co do možností fungování takového modelu, jde totiž o naprostou stupiditu. A to již nemluvím o pocitech "posádky", když by viděla "za patama kapitána" prach mezi 1.-ími.
