Zaplať a nepůjdeš do šturmu
Verstka přišla s obsáhlým článkem o tom, kterak velitelé ruské armády vymáhají peníze od vojáků "Plať, abys nebyl poslán na maso". Platí se skoro za všechno – od přeložení do týlu až po získání dovolené. Polovina platu, milion z výplaty za podpis smlouvy, alkohol, plazmové televize nebo dokonce indické sekery. Takové "dárky" velitelé ruské armády vymáhají od vojáků doslova za všechno – od přeložení do týlu až po získání zákonem stanovené dovolené. Jak to funguje – v textu serveru "Верстка". Jména některých respondentů byla na jejich přání změněna.
"Chlapci, musíte pochopit, já v této válce pohřbil dvanáct rot. Vy budete třináctá. Jste potrava pro děla, maso. Na této válce vůbec přežívá jen 5 %." Takovými slovy přivítal v srpnu 2024 nováčky velitel s volacím znakem Psych. Poslouchal ho i 28letý bývalý skladník Sergej. Ten podepsal smlouvu v Moskvě před třemi dny: "Na Kursk zaútočili… probíhala agitace… otčím na začátku SVO zahynul… trochu jsem se v sobě ztratil… něco mi bouchlo do hlavy… Ani jsem nevěděl, že smlouva je na dobu neurčitou." Podle zdrojů Verstky v ministerstvu vnitra ale policie Sergeje den předtím zadržela s třemi gramy mefedronu v kapse, a tak zřejmě nechtěl jít do vězení. Místo toho, po obdržení 2,5 milionu rublů, které náleží moskevským kontraktním vojákům, se ocitl v okupované vesnici v Luhanské oblasti Ukrajiny, kde poslouchal slova velitele o tom, že při prvním bojovém úkolu zahynou skoro všichni útočící. "Nejdřív jsem nechápal, proč nás tak strašil," vzpomíná Sergej. Pochopil to následující den: v soukromém rozhovoru v autě mu Psych navrhl zaplatit milion rublů, aby se vyhnul útoku. Kontraktnik souhlasil s platbou a zároveň se pokusil domluvit s Kolduňem – spolubojovníkem, který slíbil pomoci s přeložením do oddílu "Lichoradka" (Horečka). V tomto oddílu ovládají drony, což je bezpečnější než jít do útoku. Kolduň si za přeložení nejdřív řekl o 150 000 rublů, pak ještě o 350 000 na drony. Zároveň velitel požadoval od Sergeje, aby koupil sapérské lopaty pro celou četu a vybral dalších 350 000 rublů – maximum, které dovolil bankomat – prý na nákup vysílačky. Psych si vzal všechny peníze se slovy "všechno vrátím" a zmizel. Ukázalo se, že s Sergejem mluvil kurátor nováčků z jiné jednotky: "Ten chlap oškubal všechny Moskvany a odjel. Počítal s tím, že při bojovém úkolu nikdo nepřežije a my to nikomu nemůžeme říct." Během prvních 12 dnů ve válce – od podpisu smlouvy 8. srpna do prvního bojového úkolu 20. srpna – Sergej, aby se zachránil před hrozbou smrti, zaplatil skoro milion rublů. Ty peníze mu nikdo nevrátil. Psych se ozval v září – omluvil se, že peníze vzal, a slíbil, že vše vrátí. Ale znovu ho podvedl. A Kolduň si od Sergeje půjčil 200 000 na "humanitárku", Sergej dal telefon matce, která měla přístup k jeho účtu – a matka nakonec poslala 500 000, "protože Kolduň to tak řekl". Podle Sergeje byl Kolduň nakonec zadržen kvůli obvinění z vydírání a podvodu. Verstce se to nepodařilo potvrdit, ale od října 2025 muž skutečně zmizel ze sociálních sítí.
Příště se Sergej setkal s vymáháním peněz před novým rokem 2025, když ho znovu chtěli poslat do útoku. V sedm hodin ráno před odchodem na frontu, vzpomíná kontraktnik, poslal velitel praporu hlasovou zprávu: "Řekni jim, jestli se bojí útoku, ať si koupí Mavic – a já je zachráním." Sloveso "zachránit" je jedním z prvků vojenského "novojazyka" a znamená "neposílat do sebevražedného útoku". Sergej už nechtěl posílat peníze, ale podle jeho slov spolubojovníci souhlasili: minimálně 180 000 rublů odešlo ze dvou účtů na "něčí bankovní spojení". Poté jim nabídli přejít do "režimu předplatného": 100 000 měsíčně od každého, aby mohli zůstat na evakuačním stanovišti a nechodit na bojové úkoly. Sergej souhlasil, ale po dvou týdnech přišel nový velitel praporu a znovu ho poslal na frontu v Charkovské oblasti. Nakonec zraněný Sergej dokázal frontu opustit. V nemocnici se rozhodl, že už má války dost, a pokusil se utéct. Znovu musel platit – "služba vyjet polními cestami bez kontrolních bodů a postů" ho stála 200 000 rublů a celkem, jak tvrdí Sergej, utratil ještě asi dva miliony. "Rozumím dobře, že vojáci co si šli do války vydělat takto přicházejí prakticky o celý plat?" "Ano, přesně tak. No a já jsem utrácel i sám na sebe. Pro své kluky mi nevadilo kupovat jídlo, energetické nápoje po bednách pro všechny. Kluci se mě ptali, kolik mi mají vrátit, a já říkal – nic, to nejsou moje peníze, to jsou peníze ministerstva obrany."
Vydírání v ruské armádě není však vždy přímočaré. Jsou věci, které kontraktnik Sergej ani nepovažuje za úplatek, dokud se mu nepoloží správná otázka. Například práce ve stavebních brigádách – stavba krytů pro velitele. Některé z nich připomínají spíš byty v novostavbách. "To je jejich soukromé bydlení. Všechno tam musí být v ideálním stavu – parkety, dveře, kamery, lednice, sprcha, kamna, televize, plasma, PlayStation – a přitom je to doslova zemljanka. Ale zemljanky o 50, o 100 metrech čtverečních. Velitel dostává plat – a na tohle všechno neutratí ani kopějku. Ani za jídlo neutratí – alkohol mu vojáci vozí na své náklady. Nakupují stavební materiál, domácí spotřebiče, barvy, obklady – v nejbližším obchodě v Novopskově v LNR třeba, vše na vlastní účet."
O tom, že velitelům nosí dárky v podobě všeho co stojí víc než 5 000 rublů – jen aby je neposlali do útoku, mluví 26letý Ilja. Mobilizovali ho v 22 letech, teď slouží v týlu. "Zůstat v týlu stojí pro každého vojáka milion za přeložení, pak 100–150 000 měsíčně, aby mohl zůstat v místě stálého dislokace. Podle mých skromných odhadů má velitel této jednotky takových, jako jsem já, asi 20 lidí." Ilja tvrdí, že kromě toho je třeba platit i za to, aby na vojensko-lékařské komisi dostal kategorii "В" (omezeně způsobilý) – tak ho nepošlou do útoku. O vymáhání peněz za potřebnou kategorii způsobilosti Verstce vypráví i voják Anton, který je nyní v "pluku rekonvalescentů" v Moskevské oblasti. Podle jeho slov tam "z tebe dřou za všechno", byť screenshoty bankovních převodů voják neposlal. "Tady se prostě z tebe dřou peníze za všechno – aby tě neotravovali, abys dostal potřebnou kategorii na VVK, abys se nevrátil zpátky, abys šel na dovolenou. Dal jsem stovku za dovolenou kvůli zranění. Za propuštění žádají ljam (patrně milion), ale záleží na vážnosti zranění a situaci," vypráví muž. Podle jeho slov často takové úplatky začínají pod záminkou sbírky na potřeby vojáků, na nákup dronů, vybavení nebo jídla. Ale když jednou zaplatíš, "budeš platit pořád, abys nebyl poslán na maso", říká Anton.
Pravidelné platby velitelům posílá i mobilizovaný Ilja. Od ministerstva obrany dostává každý měsíc 196 000 rublů, 100 000 z nich platí za to, že ho nepošlou na frontu. Po všech úplatcích mu zůstane asi 96 000, z čehož musí zaplatit dovolenou, pokud chce dojet za ženou. Zakoupená dovolená stojí každého 5 000 za den, říká Ilja. Tvrdí, že od začátku SVO nebyl na oficiálně náležité dovolené. Ilja říká, že "dávku" posílá každý měsíc, jakmile přijde plat od ministerstva obrany, na kartu pomocníka velitele, nastrčené osoby. "Velitel do toho tak vůbec není zapletený. Lidi už chodili i na prokuraturu. Dokonce přijeli lidé z místní FSB, brali výpisy z karet všech důstojníků, ale nějak se nikomu nic nestalo. A jak se člověku se mzdou 60 000 na kartě objeví každý měsíc dva miliony, já nevím, proč to všechno jen tak smetli pod koberec. Vybírají se peníze na všechno. Doslova. Na svátky důstojníkům po pěti tisících od každého. Přispějte, říkají, na dárek. Na jaký dárek – to nevíme. Za "vymyšlené prohřešky" požadují peníze na drahý alkohol, říká Ilja. Neoholený – nějaký koňak typu "Askaneli" (asi 1600 za litr). Předjel velitele části autem – totéž. Přistižen s alkoholem v dechu – dva kartony šampaňského. Odplácejí se i vodkou "Beluga", vyjmenovává Ilja. Alkohol se zkonzumuje v odpočinkové místnosti, kterou vojáci postavili velitelům na vlastní náklady: "Stůl šest metrů, lavice. A muzika tam hraje naplno. Poslouchají všechno to svinstvo, od 'Já jsem Rus' až po tu neurobabu, už si nepamatuju, jak se jmenuje." Ilja říká, že "firemní večírky" mají důstojníci v jeho jednotce každý týden. "Někdy i dva za týden. Sedí jich tam 26. Nedávno byl den ženijních vojsk. Narozeniny. Povýšení. Medaile. Narodil se syn. A i bez důvodu… Vojáci jsou tady otroci a číšníci." Právě teď kluk nesl veliteli dary – rybu. Úplný průser," směje se Ilja. "Syrovou, jesetera. No všichni něco nesou, všechno možné. Bojí se, že je pošlou z týlu pryč. Drahé nože. Ručně vyráběné věci, typu masky, indické sekery. Viděl jsem pneumatickou pušku s nápisem 'ZA KTO' za víc než 200 000 rublů." "Na co tam ty indické sekery?" "Dekorace. Obecně nikdo nic nenosí levněji než za tři tisíce. Kaviár, červená ryba, nějaké sádlo…" "Jako dary chánovi u Tatarů." "Přesně. On je tu místní polobůh." "Ty zrůdy někdy potrestají?"
Velitelé jsou hlavními příjemci této šedé ekonomiky války. Někteří z nich jsou ochotni "obnulit" (zabít) své podřízené, pokud odmítají odevzdávat své platy. "Moje žena posílala 60 000", "Dal jsem dva miliony", "Z karet všech mrtvých opsali PINy a dali mu je. A mrtví byli skoro všichni", tak různí vojáci popisují výdělky velitelů s volacími znaky Kemer a Dudka z 80. tankového pluku, vojenská jednotka 87441. "Kemer" je 35letý Dmitrij Kemerov, velí útočné rotě "V". "Dudka" je jeho 39letý zástupce Michail Dudukov. V jejich rotě vymáhají peníze pod hrozbou likvidace doslova za všechno – na nákup vybavení, aby nešli do útoku, aby neseděli v jámě. Rozsah úplatku je takový, že u jednoho z velitelů, podle slov vojáka Alexeje, našli na účtu 53 milionů rublů. Podle jednoho z vojáků této jednotky se může jednat o příslušníka vojenské policie spojeného s velením pluku. Všechny peníze si velitelé rozdělují, říká Alexej. "Těm, co měli auta, jim je brali a prodávali, peníze si nechávali, pak je z jámy pustili." Za odmítnutí odevzdat auto na příkaz velitelů "Dudky" a "Kemera" zabili Andreje Bykova, který sloužil v útočné rotě 80. gardového tankového pluku. V únoru 2025 se ze šturmu dostal do nemocnice a když mu přišly výplaty za zranění, Kemer a Dudka začali vymáhat polovinu částky. Bykov neodevzdal, koupil si Toyota Camry. Jak vypráví Verstce jeho matka Taťána, velitelé požadovali, aby jim auto odevzdal. Za odmítnutí ho začali bít a nakonec "obnulili". Nepomohla ani videa, která Taťána natáčela, zatímco syn žil, ani oznámení na vyšetřovací výbor a prokuraturu. "Jak mi řekli, před smrtí na něm nezůstalo místo nedotčené, umlátili ho. Leží tam ve stromořadí u Galicynovky. Kluci i ukážou kde. Ale od vyšetřovatelů naprostá nečinnost. Bojí se, prostě všichni se bojí. Jsem v šoku. Kluk tam leží od 8. května. Nemůžu ho ani pohřbít, vůbec nic." Žádné výplaty za mrtvého ani jeho plat matka nedostala – syn je veden jako nezvěstný. Její známá Marina zachraňovala syna před Kemerem tak, že se zadlužila. Jelena vypráví, jak jí psal zprávy: "Co mám dělat mami. Jestli do zítřka nezaplatím, obnulí mě. Miluju vás, promiň, že jsem byl špatný syn." Marina si vzala úvěr na své jméno a podle Jeleny poslala milion jednomu z podřízených Kemera. Syna pak poslali do nemocnice.
Kemer a Dudka, oba pocházejí z Novosibirské oblasti, podle jejich spolubojovníků nejsou kariérní vojáci, ale lidé s trestní minulostí. Verstka zjistila, že Dudukov byl v roce 2011 a 2023 odsouzen za loupeže. Kemerov se do války dostal nejdříve v roce 2023. Odešel z trestanecké kolonie, kde si odpykával trest za podvod. Verstka se je pokusila kontaktovat, zprávy si přečetli, ale neodpověděli. Kemerov později zavolal se slovy "Ty kurvo, kdo jsi?! Najdu tě – uříznu ti koule, a sežereš je!!", ale další rozhovor odmítl. "Olesjo. Ty zrůdy někdy potrestají, nebo ne? To je totální průser, co se děje!" – tak v lednu začala rozhovor 39letá Jelena, která na podzim vyprávěla Verstce o vymáhání peněz a vraždách v rotě velitele s volacím znakem "Kemer". V únoru 2025 pohřbila syna – sloužil v Kemerově rotě, platil podle matky 100 000 "na potřeby jednotky" a zemřel, jak se říká, při bojovém úkolu. A 11. ledna 2026 podle jejích slov Kemer nařídil zabít jejího muže, který byl také jeho podřízeným. V roce 2025 voják utekl, natočil a zveřejnil několik videí o milionových úplatcích a "obnulování" těch, kdo odmítali Kemerovi platit. A podal oznámení na prokuraturu – o tom, jak mu Kemer osobně vzal dva miliony. Ale před novým rokem 2026 ho našli a poslali zpátky k Kemerovi do jednotky. Muže zabili 11. ledna, říká Jelena. "Umlátili ho k smrti, až mu selhalo srdce. Přivázali ho ke stromu a bili. Telefon mu vzali a rozbili. V úmrtním listu napsali, že mu na evakuaci zastavilo srdce," převypravuje Jelena slova svědků, jeho spolubojovníků. "Řekni mi prosím, ty obnulatory někdy potrestají, nebo jim to projde? Nevím, jak ty svině potrestat. Nevím, jak je teď potrestat s našimi státními orgány, kterým je to všechno jedno. Prokuratura vůbec nefunguje, samé odmítnutí," říká Jelena, sama zaměstnankyně jednoho ze státních silových resortů. Je přesvědčena, že obnulování a vymáhání Kemerovi projde, protože jeho nadřízený "Akula" "má své patrony na ministerstvu obrany" a jde o celé naloupené miliardy. Začátkem února Jelena napsala novináři Verstky, že Kemer na ni podal oznámení na vyšetřovací výbor a prokuraturu – obvinil ji z šíření informací poškozujících jeho čest a důstojnost a z diskreditace ruské armády.
https://verstka.media/kak-komandiry-ros ... i-u-soldat
