Raritní a zajímavé fotografie, filmy, články - První světová válka

[Rase]

Cesta domů - fotografie byla pořízena pravděpodobně na přelomu října a listopadu 1918, na trati Villach–Franzensfeste. Pevnost Franzenfeste byla postavena v první polovině 19. století a měla za úkol zabránit vstupu nepřítele do Brennerského průsmyku. Villach se nachází v Korutansku a jde o důležitý dopravní uzel celé oblasti jižního Rakouska i celého alpsko-adriatického regionu. Zmíněná trať byla zvaná Pusterthalbahn a tak si rovnou povíme i něco víc k její historii. Již v roce 1858 měla Jižní dráha své první plány a krátce poté i stavební povolení na spojení Vídně s Tyrolskem prostřednictvím Jižní dráhy (Südbahn-Gesellschaft). Společnost Hügel & Sager byla pověřena výstavbou trati a stavba začala koncem podzimu 1869. Protože práce postupovaly mnohem rychleji než bylo plánováno, byl provoz na 209 kilometrů dlouhém úseku Villach–Franzensfeste zahájen 20. listopadu 1871, tedy o celý rok dříve než bylo původně plánováno. Zatímco Drávská dráha (Drautalbahn) byla postavena jako rovinatá trať z Villachu do Lienzu, její další trasa do Franzensfeste je již dráha horská, která dosahuje svého nejvyššího bodu v sedle Toblach v nadmořské výšce přibližně 1 215 metrů. Jedním z původních účelů Pusterské dráhy (Pusterthalbahn) bylo propojit Východní Tyrolsko s jeho hlavním městem Innsbruckem. S rozpadem Dunajské monarchie a ztrátou Jižního Tyrolska Itálií po skončení první světové války však význam trasy prudce poklesl.

https://www.facebook.com/groups/5348073 ... 804713879/
https://www.ceskycestovatel.cz/franzens ... a-pokladu/
https://de.wikipedia.org/wiki/Pustertalbahn

[Rase]

Obrovská hromada lidských ostatků po bitvě u Verdunu (1916). Dohromady zde mělo nalézt smrt 300 000 vojáků. C. N. Trueman ve své knize Bitva u Verdunu cituje popis bojů francouzského vojáka v dopise domů. "Muži byli rozdrceni. Rozřezáni na dvě části nebo rozpůleni odshora dolů. Rozprášeni na kousíčky; břicha obrácená naruby; lebky vtlačené do hrudi, jako by ranou kyjem." Dva francouzští vojáci napsali: "Jíte vedle mrtvých; pijete vedle mrtvých, vykonáváte potřebu vedle mrtvých a spíte vedle mrtvých". "Lidé si přečtou, že frontová linie byla peklo. Jak ale mohou lidé začít chápat, co to jedno slovo – peklo – znamená?" Dopis francouzského vojáka "Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden kráter vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne."

[Zemakt]

Někde jsem četl, že díky těmto kvantům padlých po válce docela kvetl bussines s masokostní moučkou, respektive magi. Vše se spotřebovalo a matroše bylo dost a dost. Tak nevím, docela morbidní.

[Raiden]

No to teda... nějak mi to připomnělo ten známý citát Mao Ce-tunga o užitečnosti pohřbívání mrtvých do země z důvodu hnojení půdy.

[Rase]

Za starých dobrých časů se kosti padlých vojáků používaly k výrobě cukru.

viewtopic.php?t=10770

[Zemakt]

Ty vogo, tak to bylo od Tebe, kde jsem to četl. Tak beru zpět. Prdlajs Verdun, mea culpa.

[Rase]

Podobně se vyčistily ty americké pláně od miliónů a miliónů kostí bizonů. Když do srdce Středozápadu dorazili první osadníci, vybělené kostry pro ně zpočátku představovaly problém, ale záhy o surovinu bohatou na fosfor projevily zájem fabriky na východním pobřeží. V závodě Michigan Carbon Works v Detroitu na řece Rouge, se tehdy z bizoních kostí vyráběl klíh, hnojivo, barviva a kostní popel nutný pro produkci kostního porcelánu a krystalového cukru. Fabrika zaměstnávala 750 lidí a zpracovávala až 13 % všech bizoních kostí. Pro osadníky jejich sběr představoval dobrý přivýdělek, továrny za tunu kostí platily asi 10 dolarů. V polovině 80. let odjíždělo na východní pobřeží asi čtyři sta vlaků naložených kostmi ročně, do jejich sběru se zapojily celé rodiny včetně dětí. O deset let později už byly Velké pláně zcela vyčištěné a sběrači kostí proto začali rabovat i indiánská pohřebiště.

https://www.kabinetkuriozit.eu/bizoni-prezili-genocidu/

[Rase]

I za Rakousko-Uherska se měnily názvy obcí. Zde z Mrdákova na Mrákov. Změna byla na žádost místních obyvatel.

https://www.facebook.com/share/p/1DtmYr ... tid=wwXIfr

[Zemakt]

se jim ani nedivím.

[Raiden]

Pěkný

[Alfik]

Jak se jazyk vyvíjí... původně "mrdat" nebylo sprosté slovo, podobně jako dodnes známé "šmrdlat" znamenalo něčím hýbat, takže Mrdákov nebyl sexuální slovo, ale byla to obec, kde lidé s něčím šmrdlají sem tam
Srv. také jídlo "vejmrda" apod.

[Zemakt]

Aneb, kdo včera šmrdlal, mrdá už opodál

[Raiden]

Tak to jsem netušil

[Alfik]

Aneb, kdo včera šmrdlal, mrdá už opodál

Nooo přeeesně!
Trága ovšem je, že mladí nešmrdlaj. Ani nemrdaj. Blbý, co?

[Raiden]

No

[Zemakt]

R-U předmostí na Montellu. Neudržitelné.

[Rase]

Z vojenské obědové menáže Rakousko-Uherské armády. Samá vybraná jídla. Třeba z rýže v mléce musel mít žaludek opravdu neskonalou radost. A což taková sobota, kdy se podávaly "bosáci", největší postrach všech vojáků. A ty bývaly velmi často. Zde nešlo ani tak o chuťové pocity, ale o rychlé, jednoduché a co možná nejlevnější nasycení útrob mužstva. A mnohdy se vařilo ze zkažených, nahnilých či přemrzlých surovin. Ba ani ten "komisárek" nebyl zrovna chuťový požitek. V době válečné to bylo ještě neskonale horší.

https://www.facebook.com/share/p/18TkL8 ... tid=wwXIfr

[Alfik]

Koukám že Maďaři měli trošku jiná jídla. Nebo to byl jiný týden
Ohledně pošušňání, no nejhorší je ten "grenadýrmarš". Kdyby někdo nevěděl, to je směs těstovin a brambor... pozvánka na diabetologii
A jméno? To je jídlo tak těžké, nehezké, a nechutné, jako když pochodují granátníci!

[Rase]

Hhhh, jsem si říkal co to asi tak znamená. Z ostatních jídel tam mají čočku na kyselo, kyselé zelí s knedlíkem, brambory na kyselo (často s octem, smetanou a koprem), fazole s omáčkou, na pátek polévku (to vypadá poněkud chabě), zmíněný Grenadiermarsch a na závěr uzené maso s knedlíkem. Na první pohled to byla dost "kyselá" vojna

[Alfik]

Na první pohled to byla dost "kyselá" vojna

No, to byla. A to hned ze dvou důvodů:

1) Byl na to v R-U nějaký předpis. Někdo "nahoře", spíš "vševědoucí" politik než člověk s odpovídajícím vzděláním či zkušenostmi, vydal předpis, podle kterého se kyselina octová = kyselině askorbové...
Prostě vojáci tlačili kyselé aby neměli kurděje
U přírodně kysaného zelí a jiné zeleniny to funguje. U čočky nakyselo, a u čalamád a okurek ve sladkokyselé nálevu nic moc...

2) Mno, jak to říci aby se někdo nepořygal. Častokrát kuchaři a provianťáci předepisovali na jídelníček jídla na kyselo prostě proto, že "co je kyselé, to už nemůže zkysnout". Každý kuchař a vůbec člověk co vaří aspoň doma ví, že např. před hlášenou přírodní katastrofou je dobré mít zavařené či zamražené předpřipravené kyselé jídla.
Před posl. povodněmi (byly před nimi varování) jsem uvařil plný papiňák kyselice a plnou remosku zapečených těstovin. Proč? No protože kyselica nezkysne když už je aj tak kyselá, a zapékané těstoviny se dají jíst i studené
Kyselé maso ani nezezelená!