Tajemství výroby španělské píky
Vyrazit si takhle s kamarády na výlet, za Neapolským sluníčkem nebo jen tak do Nizozemí. Pěkně pod španělským praporem a pětimetrovou píkou v ruce. Jak se ale ona legendární píka vlastně vyráběla? Zbraň, díky níž španělská Tercie vládla sto let evropským bojištím.
Píka používaná španělskými pikenýry (tercios) měřila přes pět metrů a byla zcela rovná. Jak se ale takové tyče vyráběly bez průmyslových soustruhů nebo mechanických pil? Ideálním dřevem pro píky byl jasan (Fraxinus excelsior a angustifolia). Díky svým rovným vláknům, vysoké pružnosti a střední hustotě absorboval nárazy, aniž by se tříštil. Dub totiž rostl s více suky a byl křehčí při ohýbání, buk zas měl tendenci se při tlaku tříštit, ve vlhku se snadno ohýbal a podléhal dřevokazným houbám. Právě jasan tak nabízel dokonalou rovnováhu pro zbraň, kterou bylo nutné ovládat celé hodiny, aniž by se rukou vojáka zlomila nebo jinak poškodila. Nejlepší jasanové háje na Pyrenejském poloostrově rostly podél kantabrijského pobřeží, v Navarrských a Aragonských Pyrenejích, odtud pocházely píky pro celou říši.
Klíč k úspěchu spočíval v samotném lesnictví. Jasany totiž nesměly vyrůstat do vysokých stromů a tak k jejich sklízení byla využita poněkud zapomenutá metoda. Výmladkový les (nízký les, pařezina) je tvar lesa, který vzniká z pařezových a kořenových výmladků. Není tedy na rozdíl od lesa vysokokmenného ani uměle vysazen či vyset, ani nevzniká přirozenou obnovou (náletem). Využívá se schopností některých dřevin tvořit pařezové kořenové výmladky (coppice v angličtině, taillis ve francouzštině). Strom byl pokácen až na úroveň země a z pařezu vyrašily desítky svislých výhonků, které soupeřily o světlo, dokonale rovné a bez jakýchkoli spodních větví. Po deseti nebo patnácti letech byly nejrovnější výhonky sklizeny a cyklus začal nanovo. Jeden jasan tak mohl produkovat výhonky po celá staletí, aniž by jej bylo potřeba znovu vysadit. Variantou pro delší kusy bylo vyšší řezání, kdy byl strom pořezán dva nebo tři metry od země (mimo dosah hospodářských zvířat), a výsledné výhonky mohly dosáhnout šesti metrů nebo více.
Jakmile byly výhonky sklizeny, začalo se se zpracováním. Kůra se ihned po řezu oloupala, aby se předešlo dřevomorce, která by dřevo oslabila. Kmínky byly svázány do svazků a sušeny ve svislé poloze ve větraných přístřešcích po dobu jednoho až tří let. Pomalé sušení zabránilo deformaci a vnitřním prasklinám. Všechny výhonky, které se zkroutily, byly narovnány suchým teplem nebo párou na tesařských stolech, přidržovány klíny, dokud opět nezchladly. Poté byly hoblovány, pokud to kus vyžadoval tak i soustruženy, a naolejovány lněným olejem, aby se dřevní vlákna ochránila před vlhkostí.
Výrobce pík byl uznávaným řemeslníkem, pro jehož má španělština termín "haztero" nebo "astilero". Jednalo se o specializovaný cech, v němž mistři, tovaryši a učni byli v mnoha městech organizováni do bratrstev. Tercios (španělské pěchotní pluky čítající 3 000 mužů) měli ve svých ubytovnách a arzenálech vlastní výrobce pík a zbrojíře, kteří píky opravovali a obměňovali. Vyhlášky ze 16. století specifikovaly délku, průřez, hmotnost a druh dřeva (jasan byl pro bojové píky povinný) s téměř průmyslovou přesností. Pikenýr kastilského, valonského nebo lombardského tercia tak dostával píky vyrobené podle regulovaného standardu.
Celý systém fungoval v předindustriálním měřítku. Jen tercios potřebovali mezi 16. a 17. stoletím v oběhu desítky tisíc pík a po každém tažení je potřebovali nahradit. Lesní logistika, řemeslné zpracování a výrobní cechy udržovaly po dlouhá dvě století jeden z nejúčinnějších vojenských systémů v historii a nic z toho by nebylo možné bez propracované tradice lesního hospodářství. Les byl plánovaně těžen, s obměnami trvajícími několik desetiletí a znalostmi předávanými z generace na generaci. Píka, kterou pikenýr nesl na rameni v bitvě u Rocroi v roce 1643, tak pocházela ze stromů pokácených ještě před narozením jeho prarodičů.
Zdroj:
https://twitter.com/i/status/2054240440707317833
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDmladkov%C3%BD_les
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0pan ... %A1_tercie
https://www.csfd.cz/film/213331-kapitan ... e/prehled/
Oliver Rackham, Ancient Woodland: Its History, Vegetation and Uses in England, Edward Arnold, 1980
Tom Williamson, Coppice Management and the Medieval Landscape, Oxbow, 2017
René Quatrefages, Los Tercios Españoles 1567-1577, Fundación Universitaria Española, 1979
