Máte pravdu v tom, že to bylo tehdy na samé hranici technologických limitů.
Aby stroj překonal limity raketového pohonu a dokázal se vznášet, musel by využívat kombinaci principů z oblasti pokročilé aerodynamiky.
Coanda efekt a vnitřní oběžná kola: Objekt mohl využívat turbínové oběžné kolo (podobně jako u projektu Avrocar vyvíjeného po válce v Kanadě).
Celý vnější prstenec stroje by pravděpodobně rotoval. Tento gyroskopický efekt by zajišťoval extrémní stabilitu ve vzduchu bez nutnosti složitých kormidel.
Zase na předchozí stránce je o tom svědectví, že to bylo pozorováno v Kanadě.
Neposuzuji do jak velké míry to je blbost či odkud si to vymysleli, dávám dohromady indicie, ale je klidně možné, že to bylo všechno vyfabulované.
Resp. jen částečně pravdivé, ale příběhy byly vymyšleny. Co je známo, tak AVRO disky úspěch příliš neměly. Vysoký dostup dosažen nebyl.
Byla založeny na úspornějších proudových motorech, oproti raketovým.
Vzduch se z levé nebo pravé strany disku náhodně „odtrhával“, což není principiálně dobře. Existují projekty, kde je hrana vyřešena jinak.
Viktor Schauberger se svou Repulsinou věděl, že molekuly vzduchu musí vířit a proudit.
Ovšem také se nepodařilo prokázat, že by jeho stroj fungoval, resp. to zatím nikdo nedokázal efektivně replikovat.
Co mi je známo tak uspokojivého Coanda efektu dosahují jen drony a řiditelné balóny, ale velká tělesa mají jaksi problém, možná by to dnes už šlo taky řešit.
Pokoušela se o to britská společnost GFS Projects, která představila koncepty letadel s Coanda efektem pro přepravu lidí a nákladu, přičemž rozpětí kotoučů dosahovalo až 30 metrů.
https://www.flightglobal.com/military-u ... -aircraft/
Renato Vesco tvrdil, že Kugelblitz (kulový blesk) byl tajný projekt naváděný rádiem. Samozřejmě je otázka, proč by Němci nepoužili čistě jen rakety.
Nesmysl to byl, ale záleží na co to chtěli hypoteticky použít. Možná jen na radioelektronické, radarové rušení (Duffel). Poté i explodující aerosol.
Výdrž byla sice krátká v rámci možností, pokud by nedošlo ke zdokonalení stroje.
Jinak řečeno objekt by se musel vznášet i nějakým jiným způsobem a raketové motory třeba použít jen pro urychlení, ale v podstatě se to tak popisuje.
Raketové motory (například na principu peroxidu vodíku, jako u stíhačky Me 163 Komet) by dávaly smysl pouze pro krátkodobé urychlení, únik z boje nebo rychlý start do operační výšky, případně pro stíhání bombardovacího svazu.
Jakmile by stroj dosáhl cílové oblasti, přešel by na úspornější režim vznášení. Nebo by prostě explodoval mezi bombardéry jako ionizovaná prachová grisou plazma.
Falkenhagen měl vyrábět N-Stoff jako extrémně výbušnou látku.
Němci prováděli tajné pokusy s jeho využitím jako příměsi do raketového paliva pro zvýšení tahu motorů (např. testy raket V-2).
Dnes je metan v kombinaci s kapalným kyslíkem (Methalox) nejpopulárnějším palivem pro moderní chemické rakety. Tehdy to byl C-Stoff.
