poslední projekt československého středního tanku
Předválečná Československá republika se díky vývoji a výrobě obrněné techniky ocitla v elitní skupině zbrojních velmocí, schopných produkovat a exportovat tanky do méně rozvinutých zemí. Předválečné lehké tanky svou kvalitou a zpracování patřili do světové špičky, pragovácký tank LT vz. 38 považuje většina odborníku za tehdejší nejlepší lehký tank.
Během války pokračovala výroba tanků pro německou armádu, skvělý podvozek se po zastavení výroby těchto tanků osvědčil jako základ pro výrobu stíhačů tanků a samohybných děl, ukončených velkosériovou výrobou vynikajícího lehkého stíhače tanků „Hetzer“. Ten se vyráběl jak v domovském firmě BMM (ČKD), tak i u jejího největšího konkurenta, plzeňské Škodovky.
Výroba v českých zemích probíhá až do konce války, poválečná armáda využívá zavedené výroby Hetzeru a zavádí jej v listopadu 1945 oficiálně do výzbroje jako ST-I. Mimo tyto stíhače tanků je armáda vyzbroje směsicí spojenecké a kořistní obrněné techniky. Tato situace je nadále neúnosná, díky schodným konstrukčním týmům (prim hraje pragovácké oddělení SPE pod vedením Alexeje Surina) začíná opět vývoj vlastní obrněné techniky. Hlavním dodavatelem je Škoda, ČKD se podílí jen částečně na vývoji korby a spolupracuje na konstrukci věže. Podívejme se proto na projekt moderního středního tanku, plně srovnatelného s tehdejší světovou špičkou. Společný projekt Škody a ČKD nesl označení Tank všeobecného použití, zkráceně TVP.
autor: Ivo Pejčoch
Jak jsem již uvedl, poválečný znárodněný těžký průmysl dovolil spolupráci dvou největších předválečných konkurentů na poli obrněné techniky. V druhé polovině 40. let je odstartován ambiciózní projekt středního tanku, vyzbrojeného účinným kanonem a schopným dalšího vývoje v průběhu let. Bohužel se do dnešního dně uchovalo velmi málo dokumentace o tomto projektu.
Podvozek tanku TVP tvořilo šest pojezdových kol, odpružených torzními tyčemi, nahoře pás podpírala trojice kladek. Pohon měl zajišťovat nový škodovácký dieselový šestnáctiválec do H o objemu 42.500 ccm, jeho označení bylo 16AH145. Výkon motoru byl 750 HP, upravená verze AHK měla výkon dokonce 1000 HP při 2.250 ot/min. Při testech měl být prozatím nevyzkoušený motor nahrazen motorem V-2 z tanku T-34/85.
Pancéřování odpovídalo jiným středním tankům té doby, síla pancíře v čele korby měla být 65 mm, bočnice a zadní stěna měly mít sílu 40 mm, zbytek si musel vystačit s 20 mm pancířem. Korba byla elektricky svařovaná, v trupu byla ještě 10 mm deska, oddělující bojový a motorový prostor. Na korbě byla osazena nízká a oblá odlévaná věž, síla jejich stěn byla 100 mm, stropu 65 mm. Otáčení věže bylo poháněno elektromotorem, samozřejmostí byla možnost ručního otáčení.
Rozmístění osádky odpovídalo zkušenostem z právě ukončené války. V trupu měl své stanoviště řidič, po své pravé ruce měl umístěný kulomet. Za jeho stanovištěm byl umístěn na podlaze nouzový kruhový poklop. Ve věži měl své stanoviště střelec, nabíječ a velitel. Ten měl k dispozici na střeše věže malou věžičku s poklopem, pravá byla k dispozici střelci. Ta byla navíc osazena držátkem pro upevnění těžkého kulometu.
Hlavní výzbroj tvořil nově vyvíjený 100 mm L/53 kanon Škoda s palebným průměrem 50 granátů, doplněný třemi kulomety ráže 7,62 mm (4000 nábojů) a protiletadlovým kulometem ráže 12,7 mm (1000 nábojů) na věži. Protipancéřový granát měl být schopen při úsťové rychlosti 890 m/s prorazit na 1000 metrů 130 mm pancéřovou desku, skloněnou pod úhlem 60°. Společně s kanonem byl lafetován i kulomet, třetí kulomet byl k uložený na pravé straně věže. Pevně uložené kulomety bylo možno lehce vyjmou a použít k boji mimo vozidlo. Každý tankista měl k dispozici pistoli, další výzbroj tvořil samopal (2x?) ráže 9 mm s 400 náboji. Samopalem bylo možno vést střelbu výstřelným otvorem v bocích věže.
Tolik o technické stránce projektu. Jak lze vidět, mělo se jednat o více než konkurenceschopný střední tank. Horší to bylo s „politickou“ podporou projektu. Hrobařem projektu se stalo vládní rozhodnutí z listopadu 1949, díky němu je zastaven vlastní vývoj tanků a coby základní typ je vybrán T-34/85, vyráběný u nás v licenci. Nekompetentní vedení nechtělo čekat na vývoj vlastního (modernějšího) tanku a odsoudilo předválečnou zbrojní velmoc k úloze nohsleda Sovětského svazu. I v rámci budoucí Varšavské smlouvy šlo produkovat vlastní obrněnou techniku, naše vedení se však v té době zachovalo jako obvykle – bylo papežštější než papež...
Aby nebylo všem pohromám konec, celý projekt byl samozřejmě označen jako přísně tajný a do dneška se zachovalo minimum dokumentů. Podle všeho nedošlo ke stavbě prototypu, poslední československý střední tank zůstal jen ve fázi projektu...
Technické data TVP (jen projekt)
délka – ? m
šířka – ? m
výška – ? m
hmotnost – ? t
pancéřovaní – 20 až 100 mm
výkon motoru – 750/1000 HP
maximální rychlost – 50 km/h
osádka – 4
Děkuji panu Ivo Pejčochovi za možnost použití jeho bokorysu tanku TVP
zdroje:
Ivo Pejčoch – Tanky Praga – Historie obrněných vozidel ČKD 1918-1956
