Leidenský lékárník – prosba o historickou oponenturu (Sci-fi / Alternativní historie)

[Vit-Lukas]

Ahoj všem,
pracuji na své románové prvotině a moc rád bych vás, místní komunitu a historické experty, poprosil o věcnou kritiku a oponenturu první a druhé kapitoly. Kniha se jmenuje Leidenský lékárník a žánrově jde o alternativní historii se sci-fi prvky. Hlavní hrdina se záměrně a po dlouhé přípravě vydává časovým portálem do minulosti, z níž se již nemůže vrátit. Cílovou destinací je Leiden v srpnu roku 1590 (doba osmdesátileté války). Je na cestu vybaven – nese si moderní znalosti zakódované na mikrofiších, lékárničku s antibiotiky, nanostrukturovaný kord a sudy se stříbrem a nářadím, které maskuje na masivním trakaři. Jeho cílem je přežít a etablovat se pomocí moderní vědy jako místní lékárník a později obchodník, objevitel a v dalších rolích a postupně měnit minulost.
Chci v románu dodržovat reálie, autentičnost, historii a zároveň měnit některé technologie a postupy na základě znalostí z budoucnosti, ale jen v reálných možnostech dostupných technologií té doby. Vím, že na Palbě je obrovská koncentrace lidí, kteří mají v malíčku novověk, vojenství i reálie Spojených provincií nizozemských. Protože chci, aby kniha stála na pevných základech, zajímá mě vaše zpětná vazba:
Nesedí vám v ukázce logika hrdinovy přípravy?
Co říkáte na volbu roku 1590 a města Leiden z hlediska tehdejší situace?
Narazili jste na nějaký terminologický nebo logický zádrhel?
Níže vkládám odkaz úvodní 2 kapitoly a budu pokračovat v psaní a publikování dalších.
Budu moc vděčný za jakékoliv věcné a tvrdé připomínky k zvolenému období (zlatý nizozemský věk, kdy země byla světovou ekonomickou supervelmocí) a tématu obecně, reáliím, případně i nápady, jak měnit některé technologie, historické souvislosti, čeho by mohl hrdina využít a další. V románu se budou objevovat i reálné historické osobnosti, pro příklad Mořic Nassavský (princ Oranžský) jako vrchní velitel nizozemských sil či profesor Pieter Pauw z leidenské univerzity a další. Budou se zde popisovat i zbraně nebo lodě, které pak hrdina v jistá okamžik nechá nějakým způsobem vylepšit atd.
Předem díky za váš čas.
Odkaz na 1. a druhý díl: https://medium.seznam.cz/clanek/vit-luk ... inu-315627

[palo satko]

ako bude čitať mikrofiše?

[Vit-Lukas]

ako bude čitať mikrofiše?

Pomocí těch čoček, co si veze, sestavených do jakéhosi mikroskopu
"Věděl, že v roce 1590 jsou brýle primitivní a dalekohledy prakticky neexistují. Se svými znalostmi optiky a sadou přesných čoček mohl sestavit přístroje, které by námořním velitelům té doby připadaly jako dar od Boha. A především mu čočky měly sloužit v jeho „čtečce“ - robustním mosazném mikroskopu, který navrhl tak, aby k osvětlení mikrofiší využíval jen odražené světlo svíčky nebo sluneční paprsek usměrněný soustavou zrcátek. Bez elektřiny, bez senzorů, jen čistá geometrie světla."

[bat]

Zajímavý námět to je, ale asi ne úplně originální. Cestování v čase do minulosti je běžné , tak možná ten rozvoj příběhu tomu dá originalitu. Něco jako v šachu... do cca 10+ tahu jsou všechny partie už zahrané a teprve pak to dostane punc novosti.

2 centy
- měl by jazykové problémy i s tou latinou, ale to by časem dal
- v reálu by zřejmě s hrdinou by do roku ámen. Zemřel by na nějakou nemoc, protože jeho imunitní systém z 21.století by nebyl připravený. Očkování by ho chránilo jen částečně a také ATB mají relativně krátkou trvanlivost.
- ten jeho vozík i znalosti by byly podezřelé a byl by označen za čaroděje (v Holandsku tehdy ideální misto

Také si myslím, že ten vozík je trochu cheatování hlavního hrdiny... bez něj by se ukázalo, co v hlavním hrdinovi opravdu je!

Vezmu to pozitivně. Právě v oboru lékařství by se dalo mnohého docílit i bez vozíku. V Londýně za pár let propukne mor, ale i jiným chorobám např. choleře se dá předejít hygienou a dodržováním některých pravidel. Nebo třeba objev očkování, zmodernizování lékařství (porodnictví). Během dekád by došlo k populační explozi - rozhodně zásadnější vliv na společnost, než nějaký "běžný" technický objev. A vedlo by to k urychlení rozvoje ve všech směrech (a s tím opět další a ničivější války a téma pro nás, když už jsme tady na Palbě).

[Lord]

Dobrý, ale furt je riziko, že tam bude za exota nebo čaroděje. Zippo nesmí používat na veřejnosti, jen o samotě. V roce 1590 se k rozdělávání ohně používala ocílka, křesací kámen a troud. Křesání chvíli trvalo.
Hlavně by to bylo tehdy o hledání mecenášů jako byl Reynier Pauw, Petrus Plancius, Johan van Oldenbarnevelt. Třicet kilogramů stříbra je sice solidní kapitál do začátku, ale bez společenského krytí je Maarten nikdo – podezřelý cizinec bez cechovní příslušnosti a rodové historie. Nemůže za těmito lidmi jen tak přijít a říct: „Jsem z budoucnosti.“ Musí hrát roli. Může se vydávat za vzdělaného učence z dálných krajů.

Prvním úkolem byly peníze. S úžasem sledoval, jak se na jeho účtech hromadí částky, které by mu stačily na několik životů v přepychu jednadvacátého století. Vysoké pojistky rodičů, jejich celoživotní úspory z patentů a nakonec i masivní úvěr, pro který zastavil rodinný dům v Rapenburgu. Banka v tom neviděla riziko.
Dům v centru historického Leidenu měl nevyčíslitelnou hodnotu. Maartenovi bylo jedno, že se splátek nikdy nedočkají. Pro něj to byla jen „kulatá suma“, která se v jeho hlavě okamžitě přepočítávala na kila drahých kovů, syntetické polymery a špičkovou ocel.

Nejtěžší položkou bylo stříbro. Maarten věděl, že v roce 1590 je stříbro krví obchodu a jedinou univerzální řečí. Rijksdaalder vážící bezmála třicet gramů byl jeho jednotkou přežití. Po nocích v suterénu plnil první dubový soudek. Stovky mincí, prosypaných jemným říčním pískem. Písek sloužil jako dokonalý tlumič - zvuk sypajícího se stříbra by v tiché noci roku 1590 mohl být jeho rozsudkem smrti dřív, než by opustil první uličku. Další mince uložil do skrytého dna tlumoku.
Celkem třicet kilogramů čistého kapitálu. Dost na to, aby si pronajal dům, koupil ticho hlídek a rozjel podnikání, ale příliš málo na to, aby se cítil v bezpečí.

Z literárního a mírně logického hlediska text skvěle graduje, ale zmíněný říční písek v soudku mohl mít dvojí účel. Kromě tlumení zvuku posloužil jako abrazivo - COŽ ZROVNA nese riziko Lepší je mince promíchat se sušenými rozinkami nebo hrachem, případně část mít jako rašelinový substrát pro tulipány. Organické materiály však časem podléhají zkáze.
Lněné plátno a vosk - Mince naskládá do pevných sloupců (válečků). Pevně je zabalí do lněného plátna napuštěného včelím voskem. Tyto „balíčky“ pak může vložit do soudku s jakýmkoliv běžným zbožím.

Maartenův příběh dostává s příchodem moderních prvků (antibiotika, skrytá ložiska v trakaři) a s přesným zasazením do Leidenu roku 1590 fascinující dynamiku.
Pokud Maarten tvrdí, že veze hrách pro svého pána, stráž se okamžitě zeptá: „Pro jakého měšťana pracuješ? Kde bydlí?“
Místo přímého pronájmu domu může podplatit zchudlého leidenského měšťana, který si dům a dílnu pronajme na své jméno.
V roce 1590 do Leidenu masivně proudí protestantští uprchlíci z Flander (tkalci). Město jim dává úlevy, aby obnovilo ekonomiku. Maarten se může vydávat za vlámského uprchlíka, což by vysvětlovalo jeho cizí přízvuk a potřebu začít znovu.

Popadl rukojeti trakaře. Byl to anachronismus. Masivní dřevěná konstrukce s moderními ložisky ukrytými v nábojích. Uvnitř byly dva sudy: jeden s nákladem stříbrných mincí, druhý s nářadím, a několik balíků ve voskovaném plátně. Jídlo, náhradní šaty, lékárnička plná antibiotik a další drobnosti.

Města žila v neustálém strachu ze zrady zevnitř. Stráž kontrolovala každého cizince. Před branami města (v předměstských krčmách) si najme místního sedláka s povozem. Nebo se zřejmě ocitne s trakařem raději někde uprostřed města LEIDEN. Pro kohokoli, kdo ho potká, je to jen nájemný dělník, tovaryš nebo sluha, který brzy ráno stěhuje zásoby HRACHU pro svého pána. Prvním krokem by muselo být legální provizorní ubytování.
V roce 1590 by si nemohl pronajmout dílnu nebo dům za účelem podnikání, pokud jste nebyli občanem města nebo členem příslušného cechu (např. cechu tkalců, kovářů atd.).


Tehdejší Rijksdaalder měl ryzost jen kolem 88,5 % (zbytek byla měď). Pokud jsou mince příliš čisté a dokonalé, Maarten bude podezřelý z penězokazectví, což se trestalo lázní v kotli s vroucím olejem.
Záleží jak dlouho by se tam chtěl zdržet, ryzost mincí potom měnili. Není ani přesně vysvětleno kde je vzal. Jestli je předtím skupoval na aukcích než se vydal do minulosti. Sehnat 1000 stříbrných mincí by bylo tedy ale extrémně drahé, mince by nesly známky staletí oběhu (patina, opotřebení), což by v minulosti vypadalo prostě podezřele.

V roce 1590 Nizozemci vyvíjejí Fluytu (flétnu) – levnou a efektivní nákladní loď.
Martin jim může vylepšit hydrodynamiku trupu nebo předčasně představit spolehlivý chronometr/sextant pro určení zeměpisné délky, což by zajistilo budoucí VOC (Sjednocené východoindické společnosti) absolutní dominanci na moři.

Tedy potenciál jako sci-fi to má. Ale chceš jít různými směry, což bude hodně rozvláčné - Leidenský lékárník a později obchodník, objevitel a v dalších rolích a postupně měnit minulost.

Využije lékárničku s antibiotiky. V roce 1590 umírají bohatí měšťané a radní na banální infekce. Maarten „zázračně“ vyléčí vlivného leidenského regenta (nebo profesora nově založené univerzity). Podnikání s tulipány slouží jako dokonalá zástěrka pro generování legálního zisku.

Jako bohatý leidentský měšťan začne Maarten investovat do loďařství v nedalekém Hoornu nebo Rotterdamu, kde se právě rodí první prototypy fluyty. Každá fáze financuje tu další.

Pieter Adriaanszoon van der Werff je v roce 1590 vážený starosta (burgemeester), hrdina slavného obležení z roku 1574, který tehdy odmítl město vydat Španělům, i když lidé jedli krysy a kůru ze stromů. Maarten skryl sudy v pronajatém suterénu u zchudlého tkalce. Maarten se prezentuje jako „učenec z dalekých krajů“, který studoval v Padově (tehdejší centrum pokrokové medicíny).
V ložnici starosty to páchne hnilobou... U postele pláče rodina, doktoři mumlají latinské modlitby. Maarten má v lékárničce širokospektrální antibiotika (např. Amoxicilin nebo Doxycyklin) v moderních želatinových kapslích nebo jako potahované tablety. V suterénu pilulky rozdrtí na jemný bílý prášek. Na místě ho před očima rodiny rozmíchá v drahém rýnském víně a přidá špetku běžného koření.

Starosta nebo někdo jiný mecenáš, viz výše se uzdraví - chce mu dát zlato. Maarten odmítá. Ukáže na své ruce: „Nechci zlato pane. Chci být zapsán do městských knih jako svobodný občan Leidenu (poorter). Může si koupit domeček v Leidenu. Má politickou či jinou ochranu vážených občanů.

Je v tom určitá podobnost s Hrabětem Monte Cristo od Alexandra Dumase. Maarten se však liší a to dělá příběh originálním. Monte Cristo je poháněn chladnou, destruktivní pomstou. Maarten má kreativní motivaci – chce přežít, vybudovat si zázemí a posunout lidstvo kupředu, je to technologický inovátor, ale nesmí v té době udělat nějakou chybu.

[Vit-Lukas]

Zajímavý námět to je, ale asi ne úplně originální. Cestování v čase do minulosti je běžné , tak možná ten rozvoj příběhu tomu dá originalitu. Něco jako v šachu... do cca 10+ tahu jsou všechny partie už zahrané a teprve pak to dostane punc novosti.

2 centy
- měl by jazykové problémy i s tou latinou, ale to by časem dal
- v reálu by zřejmě s hrdinou by do roku ámen. Zemřel by na nějakou nemoc, protože jeho imunitní systém z 21.století by nebyl připravený. Očkování by ho chránilo jen částečně a také ATB mají relativně krátkou trvanlivost.
- ten jeho vozík i znalosti by byly podezřelé a byl by označen za čaroděje (v Holandsku tehdy ideální misto

Také si myslím, že ten vozík je trochu cheatování hlavního hrdiny... bez něj by se ukázalo, co v hlavním hrdinovi opravdu je!

Vezmu to pozitivně. Právě v oboru lékařství by se dalo mnohého docílit i bez vozíku. V Londýně za pár let propukne mor, ale i jiným chorobám např. choleře se dá předejít hygienou a dodržováním některých pravidel. Nebo třeba objev očkování, zmodernizování lékařství (porodnictví). Během dekád by došlo k populační explozi - rozhodně zásadnější vliv na společnost, než nějaký "běžný" technický objev. A vedlo by to k urychlení rozvoje ve všech směrech (a s tím opět další a ničivější války a téma pro nás, když už jsme tady na Palbě).

Ano, máte pravdu, tohle téma samozřejmě existuje. Dělal jsem si nějaké rešerše a nenašel ale žádné, které by směřovalo do období přelomu 16. a 17. století, tedy zlatého nizozemského věku, kdy se udály přímo úžasné věci. Jen jsme se o nich v dějepise moc neučili. To dává nevídané možnosti. Ano boje tam budou také i vylepšené zbraně, ale až v pozdějších částech. Realisticky soudím, že Maarten potřebuje čas na vybudování svého světa. Výhodou je, že v Nizozemsku té doby fungovaly peníze, ty ale musí nějak vydělat.

[Vit-Lukas]

Dobrý, ale furt je riziko, že tam bude za exota nebo čaroděje. Zippo nesmí používat na veřejnosti, jen o samotě. V roce 1590 se k rozdělávání ohně používala ocílka, křesací kámen a troud. Křesání chvíli trvalo.
Hlavně by to bylo tehdy o hledání mecenášů jako byl Reynier Pauw, Petrus Plancius, Johan van Oldenbarnevelt. Třicet kilogramů stříbra je sice solidní kapitál do začátku, ale bez společenského krytí je Maarten nikdo – podezřelý cizinec bez cechovní příslušnosti a rodové historie. Nemůže za těmito lidmi jen tak přijít a říct: „Jsem z budoucnosti.“ Musí hrát roli. Může se vydávat za vzdělaného učence z dálných krajů.

Prvním úkolem byly peníze. S úžasem sledoval, jak se na jeho účtech hromadí částky, které by mu stačily na několik životů v přepychu jednadvacátého století. Vysoké pojistky rodičů, jejich celoživotní úspory z patentů a nakonec i masivní úvěr, pro který zastavil rodinný dům v Rapenburgu. Banka v tom neviděla riziko.
Dům v centru historického Leidenu měl nevyčíslitelnou hodnotu. Maartenovi bylo jedno, že se splátek nikdy nedočkají. Pro něj to byla jen „kulatá suma“, která se v jeho hlavě okamžitě přepočítávala na kila drahých kovů, syntetické polymery a špičkovou ocel.

Nejtěžší položkou bylo stříbro. Maarten věděl, že v roce 1590 je stříbro krví obchodu a jedinou univerzální řečí. Rijksdaalder vážící bezmála třicet gramů byl jeho jednotkou přežití. Po nocích v suterénu plnil první dubový soudek. Stovky mincí, prosypaných jemným říčním pískem. Písek sloužil jako dokonalý tlumič - zvuk sypajícího se stříbra by v tiché noci roku 1590 mohl být jeho rozsudkem smrti dřív, než by opustil první uličku. Další mince uložil do skrytého dna tlumoku.
Celkem třicet kilogramů čistého kapitálu. Dost na to, aby si pronajal dům, koupil ticho hlídek a rozjel podnikání, ale příliš málo na to, aby se cítil v bezpečí.

Z literárního a mírně logického hlediska text skvěle graduje, ale zmíněný říční písek v soudku mohl mít dvojí účel. Kromě tlumení zvuku posloužil jako abrazivo - COŽ ZROVNA nese riziko Lepší je mince promíchat se sušenými rozinkami nebo hrachem, případně část mít jako rašelinový substrát pro tulipány. Organické materiály však časem podléhají zkáze.
Lněné plátno a vosk - Mince naskládá do pevných sloupců (válečků). Pevně je zabalí do lněného plátna napuštěného včelím voskem. Tyto „balíčky“ pak může vložit do soudku s jakýmkoliv běžným zbožím.

Maartenův příběh dostává s příchodem moderních prvků (antibiotika, skrytá ložiska v trakaři) a s přesným zasazením do Leidenu roku 1590 fascinující dynamiku.
Pokud Maarten tvrdí, že veze hrách pro svého pána, stráž se okamžitě zeptá: „Pro jakého měšťana pracuješ? Kde bydlí?“
Místo přímého pronájmu domu může podplatit zchudlého leidenského měšťana, který si dům a dílnu pronajme na své jméno.
V roce 1590 do Leidenu masivně proudí protestantští uprchlíci z Flander (tkalci). Město jim dává úlevy, aby obnovilo ekonomiku. Maarten se může vydávat za vlámského uprchlíka, což by vysvětlovalo jeho cizí přízvuk a potřebu začít znovu.

Popadl rukojeti trakaře. Byl to anachronismus. Masivní dřevěná konstrukce s moderními ložisky ukrytými v nábojích. Uvnitř byly dva sudy: jeden s nákladem stříbrných mincí, druhý s nářadím, a několik balíků ve voskovaném plátně. Jídlo, náhradní šaty, lékárnička plná antibiotik a další drobnosti.

Města žila v neustálém strachu ze zrady zevnitř. Stráž kontrolovala každého cizince. Před branami města (v předměstských krčmách) si najme místního sedláka s povozem. Nebo se zřejmě ocitne s trakařem raději někde uprostřed města LEIDEN. Pro kohokoli, kdo ho potká, je to jen nájemný dělník, tovaryš nebo sluha, který brzy ráno stěhuje zásoby HRACHU pro svého pána. Prvním krokem by muselo být legální provizorní ubytování.
V roce 1590 by si nemohl pronajmout dílnu nebo dům za účelem podnikání, pokud jste nebyli občanem města nebo členem příslušného cechu (např. cechu tkalců, kovářů atd.).


Tehdejší Rijksdaalder měl ryzost jen kolem 88,5 % (zbytek byla měď). Pokud jsou mince příliš čisté a dokonalé, Maarten bude podezřelý z penězokazectví, což se trestalo lázní v kotli s vroucím olejem.
Záleží jak dlouho by se tam chtěl zdržet, ryzost mincí potom měnili. Není ani přesně vysvětleno kde je vzal. Jestli je předtím skupoval na aukcích než se vydal do minulosti. Sehnat 1000 stříbrných mincí by bylo tedy ale extrémně drahé, mince by nesly známky staletí oběhu (patina, opotřebení), což by v minulosti vypadalo prostě podezřele.

V roce 1590 Nizozemci vyvíjejí Fluytu (flétnu) – levnou a efektivní nákladní loď.
Martin jim může vylepšit hydrodynamiku trupu nebo předčasně představit spolehlivý chronometr/sextant pro určení zeměpisné délky, což by zajistilo budoucí VOC (Sjednocené východoindické společnosti) absolutní dominanci na moři.

Tedy potenciál jako sci-fi to má. Ale chceš jít různými směry, což bude hodně rozvláčné - Leidenský lékárník a později obchodník, objevitel a v dalších rolích a postupně měnit minulost.

Využije lékárničku s antibiotiky. V roce 1590 umírají bohatí měšťané a radní na banální infekce. Maarten „zázračně“ vyléčí vlivného leidenského regenta (nebo profesora nově založené univerzity). Podnikání s tulipány slouží jako dokonalá zástěrka pro generování legálního zisku.

Jako bohatý leidentský měšťan začne Maarten investovat do loďařství v nedalekém Hoornu nebo Rotterdamu, kde se právě rodí první prototypy fluyty. Každá fáze financuje tu další.

Pieter Adriaanszoon van der Werff je v roce 1590 vážený starosta (burgemeester), hrdina slavného obležení z roku 1574, který tehdy odmítl město vydat Španělům, i když lidé jedli krysy a kůru ze stromů. Maarten skryl sudy v pronajatém suterénu u zchudlého tkalce. Maarten se prezentuje jako „učenec z dalekých krajů“, který studoval v Padově (tehdejší centrum pokrokové medicíny).
V ložnici starosty to páchne hnilobou... U postele pláče rodina, doktoři mumlají latinské modlitby. Maarten má v lékárničce širokospektrální antibiotika (např. Amoxicilin nebo Doxycyklin) v moderních želatinových kapslích nebo jako potahované tablety. V suterénu pilulky rozdrtí na jemný bílý prášek. Na místě ho před očima rodiny rozmíchá v drahém rýnském víně a přidá špetku běžného koření.

Starosta nebo někdo jiný mecenáš, viz výše se uzdraví - chce mu dát zlato. Maarten odmítá. Ukáže na své ruce: „Nechci zlato pane. Chci být zapsán do městských knih jako svobodný občan Leidenu (poorter). Může si koupit domeček v Leidenu. Má politickou či jinou ochranu vážených občanů.

Je v tom určitá podobnost s Hrabětem Monte Cristo od Alexandra Dumase. Maarten se však liší a to dělá příběh originálním. Monte Cristo je poháněn chladnou, destruktivní pomstou. Maarten má kreativní motivaci – chce přežít, vybudovat si zázemí a posunout lidstvo kupředu, je to technologický inovátor, ale nesmí v té době udělat nějakou chybu.

Přiznám se, že nějaké tyto zázraky antibiotiky v plánu nejsou, spíše větší nenápadnost a snaha vydělat peníze - ty jsou limit, ačkoli veze 30 kg stžíbra, což je hodně, není to tolik, že by byl z našeho pohledu multimilionář. Na své znalosti má vymyšlenou krycí historku - ano učenec z dalekých krajů. To bude ve Jinak ano, ten příběh bude rozvláčný do mnoha let, osobně v hlavě mám dokonce úvahy, jak v tom pokračují jeho děti. Nelze předpokládat, že výraznou změnu historie uděláte za 5 let. Ale jinak v úvahách přemýšlíte hodně podobně jako já.

[palo satko]

Ako fajčiar mam dva zapalovače Zippo a jeden jeho klon. Ten klon funguje najlepšie. Čistá imidžovka , nič ine. Použivam plynove zapalovače "do vetra". Zippo krasne funguju v americkych filmoch a nejako fungovali aj u vojakov, lebo americky vojak nemal problem s benzinom. Tych pal kvapiek si vytiahol z kanistra na Jeepe. Iskra zapali benzinove pary uvolnene z knotu a až potom sa chytí knot navlhčeny benzínom. Ten zapalovač musi byť v teple, čo väčšinou splna nosenie v naprsnom vrecku. Lenže to spôsobuje že benzín sa odparuje aj ked ho nepouživate a treba ho dosť často doplnovať. Ale ako píšem vojak problem nemal, ale ja na dovolenke áno. Druhá vec. Bol v Leidene benzín? Pochybujem a taky aby Zippo naozaj fungoval už vôbec nie. Boli tam vtedy normovane kresacie kamienky? Asi nie.