Město při ústí Něvy do Finského zálivu dal postavit Peter Veliký jako symbolické ruské okno na Západ. O mnoho roků později byl Petrohrad přejmenován na Leningrad po vůdci bolševické revoluce. Adolf Hitler nařídil druhé nejdůležitější ruské město, klenotnici uměleckých skvostů, ale i sídlo zbrojního průmyslu obsadit nebo zničit. 8. záři 1941 německá armáda Leningrad obklíčila. Blokáda trvala 872 dní až do ledna 1944. Na následky hladu, chorob a vyčerpání zemřelo podle některých odhadů až 1,7 miliónu civilistů a vojáků.
V září 1941 byl Leningrad obklíčený ze všech stran, s výjimkou Ladožského jezera, nad kterým však hlídkovaly německé stíhačky. Leningrad měl v tom čase 3,2 miliónů obyvatel. Nejkrušnější byla první zima. Potravinové zásoby se prudce zmenšovaly. Město navíc postihly kruté mrazy – teplota klesla až na mínus 40 stupňů Celsia. Příděl jediné pravidelně rozdělované potraviny chleba činil 125 gramů denně. V tuto zimu zemřelo údajně nejvíce lidí. Mráz však měl jednu světlou stránku – zamrzlo Ladožské jezero a vznikla tak „Cesta svobody“. Desítkám tisíc lidí se podařilo z města utéct. Z vnitrozemí dorazila na nákladných autech alespoň nejnutnější pomoc městu.
Nezlomnost Leningradu se stala předmětem legend. Město se snažilo žít podle možností „normálně“. Poklady Petrodvorce, bývalého carského paláce byly ukryty ve sklepích Ermitáže a Isakovského chrámu. Některé podniky fungovaly dál, studenti chodili do škol a skládali zkoušky. Leningradský filharmonický orchester uvedl premiéru 7. leningradské symfonie D. Šostakoviče.
Existuje však i temná stránka života ve městě. Pamětníci vzpomínají, že lidé padali přímo na ulici jako mouchy hladem a zimou, plačící děti u mrtvé matky ležící na chodníku atd. Občas byly nalézány části těl s odřezanými částmi stehen, rukou svědčící o kanibalismu z hladu.
Podle usnesení vojenské rady severního frontu z roku 1941 bylo nařízeno nejdříve evakuovat průmyslové zařízení, surovinové zdroje a obilí a až potom obyvatele. Ale jen dělníky, inženýry a úředníky průmyslových podniků, dále mládež způsobilou vojenské služby a straníky. Tedy ne nejdříve ženy, děti a staré lidi. Rozhodoval čistý pragmatismus momentální důležitosti osob pro válečné úsilí.
Otázka do debaty, proč se nepodařilo Němcům obklíčit město ze všech stran, tedy i ze strany Ladožského jezera? Byla obrana Sovětů opravdu tak heroická? Byl zde bažinatý terén?

Leningrad. blokada 1941.