Zajímavými prvky jsou jeho stesky nad mladými, které si udržují aktualitu napříč staletími, a pak fatalismus spojený s tím, že všechny stejně čeká smrt, takže je lepší vybrat si takovou, se kterou je spojeno alespoň společenské uznání. Motivace válečníků je v jeho podání externí a ochrana majetku a rodiny je upozadněna jen jako prostředek k získání lepšího společenského postavení.Do boje za vlast!
Dokdy si budete hovět, vy mladí? Kdy vzmužíte srdce?
Zříte-li sousedy své, nikdo se nestydí z vás
za tu svou velkou chabost? Vy myslíte, v míru že klidně
sedíte, když celou zem zachvátil válečný běs?!
Teprve až budeš mřít, naposled oštěpem hoď!
Pro muže přec je slávou a ctí, když za rodnou půdu,
za děti, manželku svou bojuje, chrabrosti pln,
s nepřítelem; a smrt, ta přichází teprve tehdy,
Moiry až dovinou nit. Jdi tedy přímo a vpřed,
do výše pozdvihni kopí a pod štítem udatné srdce
ukryj, kupředu spěj, jakmile zavíří boj!
Neboť ujíti smrti, to není osudem dáno
nikomu, třebas mu byl praotcem nesmrtný bůh.
Stává se zajisté často, že třeskotu zbraní a řeži
nejeden unikne muž, doma však stihne ho smrt,
Ten však není u lidu ctěn ni předmětem touhy;
ale kdo zbraní kles, mladý i starý proň lká,
Neboť chrabrého muže, jenž skoná, provází touhou
veškeren lid; a živ, bývá jak polobůh ctěn.
Hledí na něho všichni jak na svou ochrannou hradbu:
takový, i když je sám, tak vydá za mnohé přec!
S ohledem na diskusi o hoplitském způsobu boje a době jeho vzniku je pak zajímavá zmínka o oštěpech, které si válečník nechává k dispozici až do úplného konce. Otázkou však je nakolik je to jen literární a romantická představa.
---
Český překlad pochází ze sbírky Nejstarší řecká lyrika, pro ty, kteří mají přístup do Digitální knihovny, je sken tady.
