Dlouho se tu neobjevilo nic o sovětské technice, proto zkusím přihodit něco o tomto reprezentantu sovětské obrněné techniky z přelomu 20 a 30 let minulého století.
Skoro každý určitě četl o tancích T-26 nebo řadě BT-2/5/7. Ovšem o jejich předchůdci, tanku T-18 se mnoho nemluví. Pro Rudou Armádu je to ve své době nenahraditelné vozidlo, navíc produkované na svou dobu opravdu velkosériově.
Mladá Rudá Armáda (dále jen RA) měla ve své výzbroji kromě několika ukořistěných britských tanků jen několik nelicenčně vyrobených tanků Renault FT-17. Proto je otevřena odporníky diskuze o novém tanku, v němž spatřují někteří důstojníci budoucnost pozemní armády. Zadání je na jednoduché vozidlo o hmotnosti asi 5 tun.
Vzniká prototyp označený T-16, vycházející z konstrukce Renaultu. Jde však o novou konstrukci, ne o kopii jako u prvních tanků „Russkij Reno“. Podvozek tvoří šest zdvojených pojezdových kol, odpružených párově, dále přední napínací a zadní hnací kolo a tři napínací kladky. Trup je nýtovaný z rovných plechů, je osazena také plně otočná věž s vyzbrojí. Ta ale není asi vůbec u prototypu namontována. Tank byl poháněn motorem Mikulin o výkony 34 HP.
T16Provozní zkoušku na započaté na jaře 1927 nevyzněly zrovna příznivě – pohonný systém vykazoval časté poruchy, pohyb tanku v terénu nebyl optimální, navíc nebyl stroj schopen překonat větší překážky. Bylo rozhodnuto tank urychleně upravit a odstranit nedostatky.
Přepracovaný tank dostal označení T-18, je však znám i pod jiným označením, MS-1 tj. malyj tank soprovožděnija (malý tank pro doprovod pěchoty). To byl ostatně jeho hlavní úkol, doprovod a palebná podpora pěchoty. Oproti T-16 měl delší podvozek (přidáno jedno pojezdové kolo k prvnímu páru), byl změněn i tvar korby a věže. Tup je pět nýtovaný, síla plechů je 8 – 16 mm. V trupu sedí řidič, do vozidla nastupuje dveřmi v čelní desce. Za nám stojí velitel vozu, vzadu je pohon oddělený přepážkou. Tank je vybaven pro překonávání zákopů zařízením na zádi, tzv. chvostem.
Výzbroj je umístěna v šestiboké, plně otočné věži, opatřené velitelskou věžičkou. Je různá podle výrobních verzí tanky. Původně je T-18 vyzbrojen kanonem Hotchkiss ráže 37 mm, jako sekundární zbraň je použit dvojhlavňový kulomet (samonabíjecí puška???) Fedorov ráže 6,5 (asi japonský náboj!). Od roku 1928 je montován kanon Sjačintov PS-1, ráže zůstává jako u předchůdce 37 mm. Od roku je montován kulomet DT ráže 7,62. palebný průměr je pro kanon 104 střel a pro kulomet 2016. Tank není vybaven radiostanicí.
Původní T-18 je po zkouškách přijat do výzbroje jako T-18 vzor 1927. Další verze, výrazně se lišící od předchozí, je označena jako T-18 vzor 1930. Dochází k modernizaci vozidla, na podvozek je přidána další nosná kladka. Třístupňová převodovka je nahrazena čtyřstupňovou, jsou použity jiné pásy a je změněno i hnací kolo. Věž je je zvětšena v zadní části a je tvarově zjednodušena. Do vozila je montována vylepšená verze motoru Mikulin o výkony 40 HP.
V roce 1933 je zkoumána možnost výměny podvozku T-18 za podvozek z tanku T-26. Tato varianta se neprosadila, zůstalo pouze u prototypu. Dalším projektem byla modernizace již opotřebených a zastaralých tanků spočívající ve generální opravě pohonu a podvozku. Na přelomu let 1937/1938 tak vznikl projekt T-18M. Motor a převodovka jsou vyměněny za komponenty z tanku T-38, vozidlo dostává nové napínací a hnací kolo. I když T-18 splňuje požadavky kladené před přestavbou, investice do přestavby by se už nevyplatily.
Stávající nepojízdné tanky však poslouží jako stacionární stanoviště na ruzných pevnostních liniích. Místo kanonu je montován další kulomet DT nebo je odřezáno čelo věže a namontován kanon ráže 45 mm. Podobná přestavba je uskutečněna asi u 70 pojízdných tanků sloužících potom jako samohybná děla
Sériová výroba je zahájena v roce 1928 a pokračuje až do roku 1932. Je vyrobeno celkem 959 tanků, což v té době nemělo nikde na světě obdoby!
Bojové nasazení tank prodělal u v roce 1929 při konfliktu na východočínské železnici, dočkal se i nasazení na počátku druhé světové války. Zbylé stroje končí u v výcvikových jednotek.
technická data T-18 vz. 1927 /T-18 vz. 1930:
hmotnost – 5,3 / 5,68 t
délka – 4,4 / 4,35 m
šířka – 1,76 m
výška – 2,12 m
výkon motoru – 35 / 40 HP
dojezd silnice – 120 km
max. rychlost – 15 / 18 km/h
osádka – 2
Zdroj:
I.Pejčoch S.Spurný - Obrněná technika 3
) neměl ještě Fedorov hotový náboj pro svoji automatickou zbraň a se začátkem války se rozplynuly naděje na dokončení náboje. Upravil proto roku 1916 zbraň pro japonský náboj, aby mohla být použita (k tomu došlo v rámci Rumunského frontu).
