Tank vyniká mimořádně nízkou siluetou (výška pouhých 190cm), která znesnadňuje objevení nebo zasažení vozidla. Díky absenci těžce pancéřované věže je také výrazně lehčí. Se svou hmotností pod 40 tun se řadí k nejlehčím západním tankům, což mu umožňuje plavat, zatímco všechny ostatní typy se musejí brodit. Základním problémem bezvěžového tanku je ovšem neschopnost mířené palby za jízdy. Otočení děla do požadovaného směru musí být provedeno natočením celého tanku. Uvádí se, že otočení o 90° trvá dvě až tři sekundy, což se v 60. letech považovalo za dostačující (rotační mechanismy věží tehdejších tanků nebyly o mnoho rychlejší).
Sériová výroba tohoto tanku probíhala od roku 1966 až do roku 1971, byla vyrobeno přes 300 vozidel. Tank nebyl nikdy vyvezen, přestože několik zemí o něj zájem projevilo. V současnosti je Strv 103 ve švédské armádě plně nahrazen německým Leopard 2.
Vodotěsná korba má šikmý čelní horní pancíř a podseknuté čelo s radlicí, která slouží i jako vlnolam, boky jsou kolmé a záď rovněž podseknutá. Na zádi jsou umístěny dvě schránky na pomocné vybavení. Uprostřed horního čelního pancíře je lafetován kanón. V přídi se nachází motor a převodovka oddělený od osádky přepážkou. Střecha korby je vodorovná, s velitelskou věžičkou v její pravé části a průlezem s periskopy v levé. Pro zvětšení výtlaku jsou používány nylonové plováky složené podél střechy korby. Osádka je tříčlenná, velitel sedí v pravé části, řidič-střelec v levé a za ním je radista. V případě nouze je tank schopen ovládat jediný muž, protože všechny důležité systémy jsou zdvojené. Za osádkou se nachází prostor s municí.
Pohybové ústrojí je tvořeno po každé straně čtyřmi pojezdovými koly, hnacím kolem vpředu a napínacím vzadu. Pásy jsou podpírány dvěma nosnými kladkami.Další prvenství Strv 103 spočívalo v použití hydropneumatického odpružení podvozku. Celý systém je ovládán pomocí servomotorů, díky nimž je možné naklápění korby.
Hlavní výzbroj tvoří 105mm kanón L74 s drážkovaným vývrtem hlavně, což je upravený britský L7, schopný odpalovat střely APDS, APFSDS, HE a zadýmovací střely. Odměr je udělován otáčením celého vozidla a náměr v rozsahu -10° až +12° výše zmiňovaným naklápěním korby. Kanón je vybaven automatickým nabíjecím systémem, což umožnilo zredukovat osádku, prázdné nábojnice jsou automaticky vyhazovány otvorem v zádi korby. Pro kanón je vezena zásoba 50 kusů munice. S kanónem jsou spraženy dva 7,62mm kulomety, další 7,62mm kulomet je lafetován u velitelské věžičky, po jejíž bocích jsou dvě čtyřnásobné výmetnice zadýmovacích granátů. Zásoba munice pro 7,62mm kulomety je 2 750 nábojů.
Pohled do budoucnosti
Perspektivně se o bezvěžové koncepci uvažuje pro lehké průzkumné tanky. Na druhou stranu je ale třeba říci, že klasická věž už se pokládá za překonanou. Pro tanky budoucnosti se počítá s přesunem celé osádky do korby. Moderní elektronika má zajistit dostatečnou kvalitu přenosu informací ze senzorů ve věži. Na uspořádání samotné věže pak panují dva názory. První možností je ponechání menší bezosádkové pancéřované věže. Druhou cestou je tzv. polověžový tank, jehož „věž“ je tvořena jen pohyblivě lafetovaným kanónem.
Americký náčelník štábu pozemních sil USA generál Eric Shinseki vyhlásil ihned po nástupu do funkce v červnu 1999 jako prioritu svého funkčního období reformu U.S. Army. Usoudil, že pásová obrněná technika není příliš vhodná pro jízdu po nekvalitních komunikacích. Generál Shinseki označil za hlavní problém U.S. Army skutečnost, že její prostředky jsou buď těžké, což komplikuje jejich strategickou přepravitelnost, nebo naopak lehké bez dostatečné palebné síly a proto vyhlásil záměr vybudovat „středně těžké síly“, které budou prozatímním řešením. Hlavní výzbrojí těchto sil budou bojová vozidla Stryker v různých verzích.
Tank Stridsvagn 103
