Rafinerie v Ploješti byla v té době klíčovou pro nacistické válečnictví a dodávalo Německu drtivé procento jeho ropy, udává se že kdyby byla zničen ihned při prvním, nebo druhém útoku mělo by to pro nacisty velice vážné následky.
Letadla vzlétla 12. června mezi 22.30 a 23.00 hodinami a nad cíl se dostala ráno dalšího dne.10 bombardérů trefilo rafinerii Astra v Ploješti, jeden B-24 zaútočil na přístav v Constantě a 2 zbývající bombardéry zaútočily na náhradní cíle.3 bombardéry skončily v Turecku a zbytek přistál na základnách ve spřáteleném Iráku. Škody které bombardéry způsobily byly malé ale mise jako taková byla ohodnocena jako úspěšná.
Operace Tidal Wave byla plánována jako útok na rafinerii v Ploješti za použití maximální možná síly = počtu bombardérů.První kdo přišel s nápadem bombardovat Ploješť težkými bombardéry letícími v malé výšce byl plukovník Jacob E. Smart, člen dozorčí rady letectva v tomto sektoru.Bylo to velice prudká, někteří cítili že je to až sebevražedný plán, ale dostal se až na generální štáb, ke generálu Arnoldovi a prezidentu. Plánování bylo pečlivé, byly provedeny také 2 cvičné mise v plné rozsahu proti replice Ploješti vytvořené v poušti.Ploješť se nacházela severně od těžce bráněné Bukureště, tento aspekt nedovoloval jakékoliv skupině letadel se dostat k Ploješti nerušeně a bez prozrazení.Tohle byl klíčový důvod operace Tidal Wave – ta volala po precizním navádění a striktním rádiovém klidu.
Na náletu se podílely hlavně letky 9. letecké armády a další byly 3 letky z 8. letecké armády. 376th BG a 8th BG B-24 byly z 9. l.armády a 93rd BG, 44th BG a 389th BG byly z 8. letecké armády.
Starost o bombardování z nízkých výšek ve 3 vlnách nad sebou pokračoval a krátce před datem mise 1. srpnem 1943 velitelé 5. skupiny a hlava 9. bombardovacího velitelství, generálmajor Uzal Ent, napsal dopis veliteli bombardérů generálmajorovi Luisi Breretnovi že má povoleno bombardovat z velkých výšek.Brereton však rozkázal aby byl o uskutečněno bombardování z malých výšek tak jak bylo plánováno.
Útok na Ploješť byl plánován se 154 bombardéry B-24, vzlétlo jich dokonce 177.Byly naloženy čtyřmi 500 librovými bombami které měly zpožďovač roznětky na zádi nastaven na 45 sekund a 4čtyřmi shluky amerických zápalných pum.
Avšak i přes pečlivé plánování se operace špatně vyvíjela už od startu letadel, když jeden B-24 havaroval při startu.Protože ihned od začátku mise letěly bombardéry B-24 v naprostém rádiovém klidu začaly se skupiny letadel poněkud oddělovat a vzdalovat během dlouhého letu přes středozemní moře.Největší pohroma přišla když se nad řeckým ostrovem Korfu zřítil do moře vedoucí bombardér který vezl na své palubě citlivé naváděcí zařízení které zajišťovalo přesnou trasu letu po waypointech. Druhé letadlo ze 376 BG se slétlo dolů podívat po přeživších, jenže poté už nebylo tohle druhé – klíčové letadlo které mělo zastupovat zřícené letadlo v navigaci schopno najít svou skupinu bombardérů a proto se vrátilo zpět na svou základnu!Nicméně se bombardéry rozhodly pokračovat dále k cíli bez speciálního navádění a to v malé výšce a navíc letem který byl bez těchto přístrojů velice obtížný.
Husté mraky uvítaly přilétající bombardéry jakmile se blížily k horám.Jakmile se 2 vedoucí skupiny bombardérů propletly skrz nebo pod mraky 99 th BG, 44 th BG a 389 th BG se různě dostaly přes mraky v různých výškách a trochu se rozdělily. Po čase se tyto 3 skupiny zformovaly a dostaly k výchozímu bodu, byly 29 minut pozadu za 376 th BG a 93 th BG.
Mezitím když se tyto 2 skupiny přibližovaly k prvnímu výchozímu bodu nad Pitesty, před hlavním výchozím bodem ve Floresty, nevěděly 3 skupiny které letěly pozadu zda se vedoucí letadla vrátila nebo ne.Ovšem v polovině cesty k podstatnému výchozímu bodu se 376 th Bg zmýlila a zaměnila vesnici Targoviste za Floresty, to byla chyba na kterou se přišlo až se bombardéry dostaly k hlavněmi flaku se ježící Bukurešti. Právě v tomto bodě generálmajor Uzal Ent porušil rádiový klid a rozkázal 2 skupinám aby se stočily na sever a zaútočily na příležitostné cíle v komplexu rafinerií.Pečlivě připravovaný plán byl definitivně zničen když bombardéry udeřily na špatné rafinerie nebo jiné cíle která vypadaly dobře.Bohužel rozkaz porušit rádiový klid byl hodně špatný,ale bez něj by se letadla asi pořádně nezformovala, ale tím že porušila rádiový klid upozornila jak německé protiletadlové dělostřelectvo, tak německé stíhačky.
Při příletu k cíly bylo několik letadel sestřeleno přímo flakem pro který nebylo těžké zaměřit nízko letící bombardéry. První stíhačky se u bombardérů objevili ve chvíli kdy se obrátily k domovu a zůstaly u nich po dlouhou dobu,letky se jednotlivě střídaly a doplňovaly. Sestřelena stíhačkami byla prlná1/3 ze všech bombardérů.
Při návratu domů pronásledovaly německé stíhačky bombardéry, sestřelily hodně poškozených letadel od dělostřelců.Ze 177 bylo 54 letadel sestřeleno a 53 letadel bylo těžce poškozeno.To byla těžká cena za malé poškození rafinerie která v té době používala jen malé procento svojí kapacity a za krátký čas naplno obnovila svojí výrobu a těžbu ropy.
Nejvyšší americké vyznamenání Medal of Honor bylo uděleno 5 členům US Army kteří se zúčastnili této akce – 3 z toho posmrtně.
Rafinerie v Ploješti a ropná pole byla zničena až postupem dalších let, útoky těžkých bombardérů ze základen v Itálii ale to už byly němci z Rumunska takřka pryč.
