A tak museli Němci až do roku 1931 vystačit s šesti starými řadovými loděmi tříd Braunschweig a Deuschland. Všechny byly postaveny mezi lety 1902 a 1906, tedy ještě před vznikem Dreadnoughtu a z něj vycházejících konstrukcí a jejich bojová hodnota byla ,slušně řečeno, mizivá. Navíc při jejich náhradě platila dvě velmi výrazná omezení, mohly být vyměněny až 20 let po převzetí do služby a hlavně standardní výtlak nových plavidel nesměl překročit 10000 tun.
Všem bylo jasné, že s tímto omezením výtlaku není možno postavit klasickou bitevní loď. A tak nechal vrchní velitel Reichsmarine, admirál Zenker vypracovat několik studií s různou kombinací pancíře, rychlosti a výzbroje.
Nakonec se mu sešly na stole tři návrhy. První předpokládal loď s výzbrojí 4x381 nebo 6x305 a s bočním pancířem o síle 250 mm. Rychlost tohoto plavidla však byla maximálně 18 uzlů. Při omezení pancíře na 200 mm u druhého projektu bylo možno se stejnou kombinací výzbroje dosáhnout rychlosti 21 uzlů. Ani to však nebylo dostačující. Pozornost však vzbudil třetí návrh. Předpokládal výzbroj 6x280 a pancéřování trupu o síle do 100 mm avšak rychlost 26 uzlů. Toto plavidlo by bylo rychlejší než tehdejší bitevní lodě a zároveň silnější než jakýkoliv běžný křižník. Britové ho později označili jako kapesní bitevní loď (tento termín se později všeobecně vžil) zatímco Němci jako panzerschiffe, posléze je překvalifikovali na těžký křižník. Jediný kdo pro něj představoval smrtelné nebezpečí byly britské bitevní křižníky. Ty byly totiž stavěny bez jakýchkoliv limitů a měly vysokou rychlost a zároveň i mohutnou výzbroj.
Vznikly tři jednotky, navzájem se lišící systémem pancéřové ochrany. Deutschland, Admiral Scheer a Admiral Graf Spee měly boční pás místy zeslabený až na 80 mm a výzbroj 6x280 mm, 8x150 mm, 6x88 mm a 8 torpédometů 533 mm. I tak byl však překročen povolený výtlak a v průběhu války bylo dosaženo hodnoty až 15900 tun maximálně.
Podle německého operačního plánu vyplul pod velením Hanse Langsdorffa Admiral Graf Spee 21.8.1939 z Wilhelmshavenu a zamířil do jižního Atlantiku. Podle směrnic měl počkat na pokyn a potom zahájit akce vedoucí k narušení námořní dopravy v dané oblasti. Již 6.8 opustila Německo cisternová loď Altmark. Po proplutí průlivem La Manche otočila na západ a v Texasu naplnila své nádrže a sklady tisíci tunami nafty, maziv, náhradních dílů a potravin. Také ona zamířila na jih a podle předem vypracovaného plánu se měla stát zásobovací lodí Admirala Grafa Spee.
K prvnímu setkání obou plavidel došlo 3.9. a po několika hodinách se bitevní loď s opět plnými nádržemi odloučila. Totéž se opakovalo i 26.9.
Na první úspěch musel Graf Spee čekat až do 30.9. V blízkosti brazilského pobřeží potopil britský tanker Clement. Jeho posádku naložil do člunů a poslal brazilským úřadům zprávu kde je mají hledat. Po jejich záchraně spustila britská admiralita velkou pátrací akci. Bylo vytvořeno osm samostatných bitevních a křižníkových skupin, jejichž jediným úkolem bylo najít a zničit německou loď. Do pátrání se postupně zapojily bitevní lodě Dunkerque a Strasbourgh, bitevní křižník Renown, letadlové lodě Eagle, Ark Royal, Hermes a Béarn a 10 těžkých a 4 lehké křižníky.
Ani to však nezabránilo Němcům v jejich činnosti. 5.10. byla přepadena nákladní loď Newton Beech, 7.10 Ashlea a 10.10. Huntsman. 14.10. se Langsdorff setkal znovu s Altmarkem a přeložil na něj zajaté posádky potopených lodí.
Další obětí Grafa Spee se 22.10 stal Trevanien a po dalším natankování paliva 28.10. zamířila německá loď do Indického oceánu. Zde Langsdorf 15.11. potopil malý britský tanker Africa Shell a o den později oficiálně zkontroloval nizozemský parník Mapia. 26.11. už byl Graf Spee opět v Atlantiku a po opětném doplnění paliva vyrazil na další lov.
Odpoledne 2.12.potopil chladírenskou loď Doric Star a o den později nákladní loď Tairoa. 6.12. se znovu setkal s Altmarkem. Doplnil palivo a na zásobovací loď předal dalších asi 140 zajatých námořníků. Dalšího dne se odpoutal a zamířil do oblasti Montevidea kde očekával další kořist. Ještě téhož dne dohonil a potopil nákladní loď Streonshaln.
Shodou okolností směřovala do stejné oblasti i křižníková skupina G, složená z těžkých křižníků Exeter a Cumberland (kotvily na Falklandských ostrovech) a lehkých Ajax a Achiles (v oblasti Rio de Janeira). Velitel skupiny, komodor Harwood celkem přesně odhadl další chování kapitána německé válečné lodě. Jeho skupina vyrazila do míst kde se měl zakrátko objevit i Admiral Graf Spee, asi 150 mil východně od Rio de La Plata. Měl však pouze tři lodě, Cumberland musel nechat na Falklandských ostrovech kvůli nutným opravám strojů.
A tak se 12.12. brzy ráno připojil Exeter k oběma lehkým křižníkům. O pouhých 24 hodin později, 13.12. v 6.08 spatřily hlídky na můstku Ajaxu na severozápadě proužek kouře. Exeter vyplul neznámé lodi vstříc a o 8 minut později ji ohlásil jako kapesní bitevní loď.
Langsdorff věděl o britském svazu již čtvrt hodiny ale kvůli velké vzdálenosti jej identifikoval jako těžký křižník a dva torpédoborce, tedy snadnou kořist. Nedbal na doporučení svých důstojníků, že by se měl vyhnout boji a zamířil přímo k Britům. Domníval se, že doprovázejí nějaký nepřátelský konvoj.
Britské křižníky zvýšily rychlost a Exeter se oddělil od Ajaxu a Achilla. Harwood měl v úmyslu napadnout Němce z obou stran a donutit ho rozdělit palbu. Britský svaz byl totiž výrazně slabší, proti 6 dělům 280 mm a 8 ráže 150 mm mohl postavit 6 děl 203 mm a 16 152 mm. Plná boční salva Grafa Spee vážila 2250 kg, zatímco kombinovaná britská pouze něco přes 1500 kg. Jedinou výhodou britských lodí byla početní převaha a o 5 uzlů vyšší rychlost.
V 6.14 zahájil Langsdorf palbu. Přední dělová věž střílela na „torpédoborce“, zatímco zadní se věnovala Exeteru. Již druhou salvou se podařilo těžký křižník zarámovat a další již znamenala zásah. Britské lodě se také zapojily do boje a kolem Grafa Spee začaly dopadat jejich granáty. Teprve teď rozpoznal německý velitel lehké křižníky, protože se však palba Exeteru stávala stále nebezpečnější zaměřil na něj i přední děla. Na těžkém křižníku byla z boje vyřazena věž B a těžce poškozen můstek. Granáty zničily komunikační systém a kormidelnu a velitel lodi, kapitán Bell řídil loď tak že řetěz námořníků předával jeho rozkazy do nouzové kormidelny na zádi.
I Graf Spee byl poškozen. Jeden z granátů Exeteru prorazil boční pancíř a vybuchl v prostoru lodní kuchyně a skladu potravin. Bylo zničeno vodovodní potrubí a v podpalubí německé lodě vypukl rozsáhlý požár.
Kolem 6.30 se palba lehkých křižníků stala dost přesnou a nepříjemnou. 152 mm granáty sice nepůsobily větší škody, ale pravidelnost zásahů donutila Langsdorffa znovu rozdělit palbu hlavních děl. V 6.32 a v 6.38 se Exeter pokusil napadnout protivníka torpédy, Němcům se však podařilo vyhnout se jim.
V 6.37 katapultoval Ajax hydroplán (kvůli korigování palby). O minutu později dopadly na Exeter dva granáty a zničily věž A. Ten tak vedl palbu z posledních dvou děl 203 mm.
V 6.40 vybuchl těžký granát v blízkosti Achilla a střepiny zabily celou obsluhu dělostřelecké centrály. O 5 minut později Němci otočili na západ a pokusili se pod ochranou kouřové clony odpoutat z boje. Britské lehké křižníky mu však díky své vysoké rychlosti bez problémů stačily, zatímco Exeter se pomalu vracel na Falklandy.
V 7.24 vypálil Ajax dvě torpéda (bez úspěchu) a o minutu později utrpěl těžký zásah. 280 mm granát vyřadil obě jeho záďové věže. Po krátké přestřelce tak Harwood přerušil boj a vzdálil se východním směrem. Po odplutí na bezpečnou vzdálenost otočil k západu a začal Grafa Spee sledovat. Po celodenním boji zakotvila německá válečná loď v Montevideu a Langsdorf dostal 72 hodin na odstranění škod a opětovné odplutí. Ajax a Achiles zakotvily mimo 12 mílové pobřežní pásmo a později se k nim připojil i Cumberland. Ten vyplul bez rozkazu z Falkland již při prvních zprávách o probíhající bitvě. Zároveň z Ria de Janeira vyrazila maximální rychlostí i skupina K (Ark Royal a Renown), byla však příliš daleko. To však nezabránilo Harwoodovi v tom, aby 15.12 úřady v Montevideu nepožádal o zajištění pořádku až desítky námořníků z letadlové lodě a bitevního křižníku, které prý připlují další den, dostanou propustky k návštěvě města.
Mezitím Langsdorff kontaktoval Raedera a požádal o další pokyny. Potom se však dozvěděl o „britských posilách“ a odeslal do Berlína novou depeši se třemi návrhy. Buď internace v Uruguai, proražení blokády a odplutí do Buenos Aires nebo potopení lodi. Raeder předložil správu Hitlerovi a ten rozhodl , že do úvahy přicházejí druhá a třetí možnost. Internace byla okamžitě zamítnuta.
Večer 17.12.1939 tedy Graf Spee opustil uruguaiské Montevideo. Na lodi bylo jen několik členů posádky, zbytek tajně přestoupil na tři německé nákladní lodě. Přibližně v 19.30 se válečná loď zastavila a opustil ji i zbytek námořníků, kteří předtím po celém plavidle rozmístili nálože. V 19.56 Grafa Spee roztrhl obrovský výbuch a loď dosedla na dno. Hlavní paluba a nástavby čněly nad hladinu a postupně je trhaly výbuchy munice. Trvalo další 4 dny než požár strávil vše hořlavé a uhasl. Němečtí námořníci mezitím odpluli do Buenos Aires kde se Langsdorff v noci z 19. na 20.12.1939 zastřelil.
Byl to první úspěch Royal Navy v době kdy na ni dopadala jedna rána za druhou. Komodor Harwood byl jmenovám kontraadmirálem a král jej povýšil do šlechtického stavu, kapitáni a část důstojníků tří křižníků dostali vysoká britská vyznamenání. Největší díl na zničení Grafa Spee měl však jeho velitel Langsdorff, který v bitvě selhal po taktické stránce.
V Německu zavládlo tak velké zklamání, že Hitler osobně nařídil přejmenovat kapesní bitevní loď Deutschland na Lützov. Nechtěl, aby se při dalším případném neúspěchu potopilo Německo.
Použitá literatura:
M. Hubáček - Moře v plamenech
W. Boyne - Srážka titánů
D. Pope - Graf Spee-The Life and Death of a Raider
Internet:
http://www.grafspee.com/
http://www.defencejournal.com/dec99/river.htm
Námořní přehlídka ve Spiteheadu - korunovace George VI
Hořící bitevní loď
A toto zbylo
