Jediné co mohl četař Furoy vidět byl corporal Sean Teal, který zuřivě bojoval proti nepříteli. Talibanci byli jednou tady, podruhé tamhle a přitom využívali k pohybu pole marihuany, které bylo těsně vedle školní budovy. Furoy byl zdravoťák přidělený k 7. četě, od 2 Field Ambulance. Když přišel k jednotce vzal ho Nolan pod svojí ochranu a ukázal mu jak se chovat v boji. Teď když je Nolan mrtvý zůstal jenom s Tealem a situace byla děsivá. Ještě než G-wagon začal hořet podařilo se jim vyprostit to co zbylo z Nolana a zraněného tlumočníka. Nolan teď ležel bez dechu vedle něj a on sám trpěl bolestí od zranění po výbuchu RPG. Z jeho rozpoložení ho vytrhl Teal, který mu dal dloubáka pažbou a dal mu do ruky C8 se slovy: „ Nepřítel 50m před námi. Braň se!“
Vzápětí se Tealovi podařilo signalizací přivolat pomoc. LAV s volacím znakem 3-1 se dostal na dohled. Velitel družsva seržant Scott Fawcett určil dva vojáky a poslal je těmto dvěma na pomoc. V krupobití střel se jim podařilo doběhnout až k nim a byl zázrak že ani jeden nedostal smrtelný zásah. Všichni měli škrábance na těle, ale byli živý.
Prostor Rugby je rájem pro vzbouřence. Po celé generace budovali tento prostor až z něj byla pevnost, do které bylo těžké proniknout. Je v něm zavlažovací systém, který je doplněný vybudovanými zákopy, tunely a kukuřičnými poli a polemi s marihuanou, která v tomto ročním období byla tak vysoká že byly z vozidel vidět jenom antény. Na východě je tento prostor ohraničen cestou Comox vedoucí na sever, která je na vysokém náspu a byla poničena leteckým bombardováním, čímž se samozřejmě stala nesjízdnou i pro koaliční jednotky. A uprostřed toho všeho se nachází, tak říkajíc jako pěst na oko, bílá školní budova. Hlava medusy, která musí být useknuta.
Rota „C“ po obsazení vrcholků Masum Gharu, rozmístila svoje LAV III do palebných pozic a začala s ostřelováním prostoru Rugby. Ženisté ihned zahájili práci na vytvoření cesty pro sestup k řece. Před zahájením operace musel Major Sprague vyřešit několik problémů a to jak překročit řeku, nejlépe beze ztrát a jak se dostat do prostoru Rugby. Jelikož řeka v tomto období nebyla hluboká dala se překročit bez větších problémů. Ženisté museli jenom úpravit nájezdy a výjezdy z řeky a vytvořit průchody přes zavlažovací kanály. Jednou bylo toto vytvořeno, dala se rota na pochod do prostoru Rugby. První byla 7. četa, následována 8.četou, ženijním družstvem, jednotkou afghánské armády s americkými poradci, americkým odminovacím týmem a jako poslední jelo velitelské družstvo Majora Spragua s leteckými návodčími – FACy pro snadnější koordinaci leteckých úderů. Před výjezdem se mezi vojáky rozšířila zpráva, že se talibanci stáhli, ale i tak všem běhal mráz po zádech z toho co je tam dole za řekou čeká a tušili, že to nemusí být nic hezkého.
Překračování řeky se obešlo bez jakýchkoliv incidentů a bez zahlédnutí jediného talibance. Při vjíždění do předmostí na druhé straně řeky mohli kanadští vojáci zahlédnout letáky povalující se na zemi s výzvou pro místní obyvatele, aby opustili své domy. Tato zpráva byla vysílána i rádiem. Takže se nekonal žádný překvapivý útok. Předmostí mělo rozměry přibližně jako jedno fotbalové hřiště. Po příjezdu 8. čety do tohoto postoru byl vydán rozkaz 7. četě k zahájení útoku. Kvůli špatné orientaci, tato zamířila k silnici Comox. Velitel roty ji zastavil a poslal správným směrem – k bílé budově.
Četa se dala do pohybu se svými třemi LAV s volacími znaky 3-1 Alpha, Bravo and Charlie, následována ženijním družstvem s volacím znakem Echo 3-2 Alpha za nímž byl v těsném závěsu G-Wagon, s volacím znakem 3-1 Whiskey. Všechno toto se odehrávalo za absolutního klidu, který neznamenal nic jiného než ticho před bouří. Vozidla projely průchodem ve zdi a dostala se na nějakých 50m od školní budovy. A stále nic. Seržant Fawcett ve svém Echo 3-1 Charlie velel zastavit a pozorovat okolí.
Vteřinu na to přišlo hromobití ze tří stran od talibanu. Ze čtvrté strany byla palba talibanců po chvíli doplněna kanadskou 9. četou, která zůstala na Masum-Ghar a kryla palbou sesterské jednotky. Vzápětí seržant Fawcett zpozoroval jak se věž Echo 3-2 po zásahu rozpíná k prasknutí a instiktivně se přikrčil a předal hlášení ZVR, který seděl dole s výsadkem. V tu chvíli na druhé straně uviděl gestikulujícího Teala za kterým stál zčernalý a dýmající G-wagon. Na nic již nečekal a skočil dovnitř se slovy, že musí pomoct osádce G-wagonu.
Ti dva co přiběhli k četaři Furoyovi byli celý zasypaní marihuanou, kterou kosila střelba talibanců. Četař Furoy pocítil pocit jistoty, že je s dalšími parťáky a viděl před sebou poslední chvíle v G-wagonu, kdy zrovna udělal fotku a ukazoval ji na displeji Nolanovi a v tom se všechno kolem změnilo v ohnivou kouli. První co ho napadlo, že vybouchl fotoaparát. Ale nevybouchl. Nolan dostal přímý zásah do obličeje a hrudníku a tlouk z RPG roztrhal Furoyovi rameno a střepiny těžce zranily tlumočníka.
Teal a O’Rourke kryli palbou Funnela, který očetřoval poraněné rameno četaře Furoye a tlumočníka. Ještě předtím než tito dva opustili bezpečí svého obrněnce, jim Fawcett řekl, že musí dostat raněné zpátky do transportéru. Což ve skutečnosti znamenalo přežít běh v palbě k nim, provést ošetření pod palbou a vrátit se pod palbou zpátky! Oba dva to dokázali a byli odměněni Medailemi za statečnost. Jakmile byl pod ochranou pancíře, začal Furoy ošetřovat ostatní zraněné. Jako zázrakem Teal měl jenom několik škrábanců a stále byl schopný bojovat se seržantem Fawcettem. Oba dva leželi v ohlušující palbě za doutnajícím G-wagonem a když Fawcett zjistil, že kulky létají i zpod vozidla, rozhodl se jednat. Zařval na Teala a schovali se za auto. Aspoň na chvíli byli v bezpečí a to stačilo Fawcettovi aby uviděl Echo 3-1 Bravo se zaseknutým kanónem. Střelec, rotný Niefer, na nic nečekal a vylezl poklopem ven ke zklopenému kanónu a začal ho opravovat. Vypadal jako zjevení, kterému se vyhýbají všechny kulky.
Na druhé straně stál znehybnělý ženijní transportér Echo 3-2 s roztrženou věží a nevypadalo to vůbec dobře. Již hodnou chvíli se nepohnul a nebyl s ním rádiový kontakt. Ihned k němu byl vyslán další LAV aby ho odtáhl do bezpečí. Jakmile se vojáci dotkli kovovými konci háků, řidič se probral z bezvědomí, zařadil zpátečku a podařilo se mu průchodem ve zdi vycouvat do bezpečí. Ti dva zůstali stát s lanem v ruce uprostřed bitevního pole. Echo 3-2 zastavilo těsně vedle vozidla velitele roty, jehož osádka se okamžitě začala starat o vojáky v Echo 3-2. Zničehonic se u nich objevil americký zdravoťák, který byl s afghánskými vojáky a začal se také starat o zraněné. Po jejich ošetření se četař Lewis nabídl, že doprovodí zdravoťáka zpátky ke svým. Znamenalo to překonat 700m tam a zpět. Štěstí stálo na jejich straně neboť se ani jednomu nic nestalo.
Major Sprague začal organizovat ústup jeho poničené 7. čety. Echo 3-1 Bravo se přiblížilo k G-wagonu. Jakmile rampa dosedla na zem dva vojáci šli krýt palbou Fawcetta s Tealem, kteří táhli Nolana do transportéru. První z nich když uviděl co se venku děje, zůstal stát jako zmražený na kraji rampy a druhý o něj zakopl. Podařilo se jim naložit Nolana a když Fawcett viděl, že se dovnitř s Tealem již nevejdou, zařval na velitele družstva Crellina ať jedou bez nich, že se nějak s Tealem probije zpět. Crellin kývl hlavou a se slovy „Hodně štěstí“ zmáčkl tlačítko ke zvednutí rampy.
Jakmile se zavřely dveře Echo 3-1 Bravo, řidič zařadil zpátečku a vyrazil zpět. Místo aby se pokusil trefit stejný průchod jako ženijní LAV, vzal to přímou čarou do pole s marihuanou kam vletěl v plné rychlosti a zastavil se až o protější svah 3m hlubokého zavlažovacího kanálu. To ještě více zkomplikovalo už takhle složitou situaci, kdy 3 ze 6 vozidel 7. čety byly nepoužitelné. V interkomu se ozývaly nadávky a nářek výsadku.
A co se dělo jinde mimo sektor sedmé čety? Osmá četa bojovala na levém kraji, dostatečně daleko od sedmé čety a snažila se zajistit skupinu osamělých domů. Vedla odlišný boj než sedmá četa. Byla sesedlá a čistila dům od domu za podpory jejích LAV. Na úplně druhé straně byli afghánští vojáci vrženi do pole marihuany, kde se v krutých bojích pod vedením amerických instruktorů vypořádávali s talibanci. Byli ponecháni na tomto křídle, neboť nikdo nedůvěřoval jejich zkušenostem a kanadské velení se chtělo vyhnout blue-on-blue. Na severu držela pozice, jako kovadlina, rota „B“ majora Abthorpeho a roli kladiva měla právě rota „C“. Na bocích se určené jednotky snažily zabránit ústupu talibanců z prostoru. Dále byly po okolí rozmístěny speciální jednotky z Kanady a dalších států koalice, které nedovolovaly vstup a ústup dalším talibancům do prostoru.
Teal a Fawcett osamoceni v poli se vrátili zpátky za G-wagon a pálili na nepřítele. Jakmile Echo 3-1 Bravo zmizel z jejich blízkosti zdálo se že veškerá palba se soustředila jenom na ně. Několik RPG proletělo neúčinně vzduchem a i přes veškerou palbu zůstali nezraněni. Jenže pak se zezadu ozval dutý náraz, který byl slyšet i přes hluk palby. Oba dva se otočili a uviděli LAV trčet špičkou k nebi. Ani se nemuseli dlouho domlouvat a oba vyrazili vpřed. Zaběhli stovku ve svém životním rekordu a bez zranění. Teal obdržel kanadskou Hvězdu za statečnost a Fawcett Medaily za statečnost.
Podle všech pozorování jsou v Afghánistánu dva druhy bojovníků. První jsou najatí farmáři nebo mladí kluci, kteří nemají co na práci a za peníze od drogových dealerů nebo talibanců jdou bojovat. Většinou útočí AK proti obrněným vozidlům, dalo by se říci potrava pro kanony. V rámci operace Medusa se velení domnívalo, že víc jak půlka bojovníků byla z této kategorie. Vedlo je k tomu zjištění, že po několika korupčních skandálech místní vlády byli farmáři pěkně naštvaní. No a pak je tady druhá kategorie tzv. A-teamy. Tito jsou ostřílení borci, kteří umí bojovat, provádějí koordinované útoky, jsou mazaní a těžce se likvidují. Podle závěrů zpravodajců se kanaďanům podařilo několik těchto bojovníků zlikvidovat a s nimi i jejich velitele.
Major Sprague řídící ústup jednotek musel teď vyřešit vyproštění zapadlého Echo 3-1 Bravo, které znehybněné v okopu poskytlo skvělý cíl pro talibance. A tak netrvalo dlouho a dvě RPG se zakously do otevřených zadních poklopů. Uvnitř vozidla se neustále ozývalo cink, cink, cink’ tak jak palba z ručních zbraní bušila do pancíře. Major Sprague vyslal další LAV k místu neštěstí, aby se pokusil vyprostit uvězněný LAV. Po několika pokusech kdy se transportér ani nepohnul, rozhodl o jeho opuštění a zaměření se na potlučenou osádku. Ti co mohli, vylezli ven sami. Na scéně se objevil Echo 3-1 Charlie se ZVR a poskytl krycí palbu. ZVR se spojil s Fawcettem a běžel zkontrolovat jak vypadá osádka Brava, která i přes tento hrozivý náraz byla jenom potlučená bez vážných zranění. Echo 3-1 Charlie kryl palbou jejich ústup k rotnímu shromaždišti. Když se tam všichni shromáždili a major Sprague si dal všechno dohromady rozhodl se provést protiútok. Jenže člověk míní a nepřítel mění.
Asi největší překvapení pro kanadské vojáky bylo, když po týdnech strávených výcvikem v boji proti vzbouřencům, museli najednou vést útok na obrannou pozici vybudovanou podle sovětského vzoru.
Rotní shromaždiště raněných bylo vybudována ve skrytu za kolovým dozorem Zettlemeyer a vytvořeným valem. Jeho činnost řídil četař Lewis. Zdálo se, že tento prostor je mimo ohrožení. Podle všeh odhadů dostal kolový nosič zásah 82-mm bezzákluzovým kanónem. Výbuch zabil vojína Williama Cushley a praporčíka Mellishe, který podlehl svým zraněním o několik minut později. Vrchní praporčík roty John Barnes měl taky smůlu, že se nacházel poblíž výbuchu a utpěl těžký otřes mozku. Lewis byl výbuchem odhozen a měl rozervanou ruku a nohu. V šoku se začal plazit na druhou stranu a zastavil až na volání Funnela. Otočil se a plazil se zpět, když dostal zásah do té zdravé ruky po které se plazil. Pak už si pamatuje jen to, že ho vyzvedly silné ruce………..
Dalším hřebíčkem do rakve protiútoku bylo přistání další 220kg pumy na pravém křídle sestavy, která ale nevybuchla. Jelikož nikdo nevěděl co bude dál, zůstalo pravé křídlo na místě, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám. Nezbylo nic jiného než se vrátit na původní pozice a zkusit to jindy.
Další věc, která se musela vyřešit bylo vyproštění Nolana z Echo 3-1 Bravo. K tomu všichni kdo mohli vytvořili takovou palebnou přehradu, která přikryla vojáky 8. čety, kteří doběhli k Bravu a vyprostili Nolana. A jako třešnička na bonbón už zůstává skutečnost, že při počítání vojáků před odchodem se zjistilo že chybí celé jedno družstvo na které se v tom zmatku zapomělo a jeho vojáci byli někde pod palbou. ZVR a poručík Hiltz se rozběhli je zachránit, což se jim podařilo a rota se mohla stáhnout.
Po stažení na Masur Ghar, docházelo po zbytek dne a noci k přestřelkám s talibanci. Opuštěná vozidla byla zničena koaličními letouny. Tento den se bojovalo od 06.00hod a rozkaz ke stažení byl vydán v 09.20hod. Tento čas je znám velice přesně neboť přesně v tu chvíli dostal Lewis svoje morfium.
Další den měl být ale výrazně lepší jak se všichni domnívali. Jenže válečné štěstí se k rotě Charlie opět obrátilo zády.
Nad ránem se na obloze objevil pár A-10 Thunderbolt a jeden z nich omylem zaútočil na nic netušící kanadské vojáky. Výsledkem byl jeden mrtvý a 30 dalších zraněných, mezi nimi i těžce raněný velitel roty. Jak k tomu došlo?
Kanaďáci ráno pálili odpadky a pilot viděl kouř a myslel si, že je to kouř z pozic talibanců a tak je vzal šmahem. Obraz hrůzy, který se po útoku objevil pro vojáky, kteží vyvázli nezranění byl otřesný. Celá 8. četa s rotním velitelstvím byla na zemi a vypadalo to, že jsou všichni mrtvý. Major Sprague byl zasažen střepinou do hlavy a několika dalšími po těle, což znamenalo že byl ihned z mísa evakuován do Německa a následně do Kanady. Rota „C“ byla vyřízena a velení převzal kapitán Wessan. Se zbytkem roty musel zůstat v boji, ale jejich úkol už nebyl provést útok proti prostoru Rugby, ale působit jako kovadlina.
Zbytek roty Charlie se spojil s kanadskou průzkumnou rotou ISTAR z Royal Canadian Dragoons a vytvořili spolu Task Force Grizzly 6, které přešlo pod velení amerického plukovníka Steva Williamse, který nyní zodpovídal za jižní sektor a byl znám svým kovbojským přístupem k plnění úkolů.
Je třeba poznamenat že kanaďané si dobrovolně nevybrali tuto operaci, víceméně jim byla vnucena situací. Od 3. srpna byli v denních potyčkách s talibanem a tak bylo nutno zakročit.
Rota Bravo byla rozmístěna jižně od Highaway 1, cesty, která spojuje Kandahar s Kabulem. Jejich úkolem bylo držet pozice a přilákat pozornost talibanců a tím je oslabit na jížním směru. Po dvou dnech rozsmítění neměla rota žádné ztráty a zažila několik sporadických přestřelek. Změnu přineslo až 4.září, kdy jim byl vydán rozkaz k útoku. Po chvíli se dostali do kontaktu s talibanci. Jejich útok měl za úkol odlehčit situaci problémy zmítané rotě „C“ při překračování řeky Arghandab, ke kterému jak víme nedošlo. Během několika dalších minut však přišel další rozkaz, zastavit boj! Všichni věděli z poslechu rádiových stanic co se stalo u roty „C“, a tak se nikdo moc nedivil.
Kanaďané museli přepracovat plán. Veškeré akce byli zastaveny a generál Fraser s podplukovníkem Lavoie pracovali společně na plánu. Což jim zabralo pomalu dva dny.
Po vyřazení roty „C“ , kanaďané zastavily veškerou bojovou činnost a kanadská vojska se začala přeskupovat. Hlavní tíha útoku teď byla na rotě „B“, která byla rozmístěna na severu. Z jejího prostoru vedly úzké cesty, které nevedly přímo do prostoru Rugby. Bylo tam pouze obrovské pole marihuany se zavlažovacími kanály. Rota byla posílena rotou Alpha z pluku princezny Patricie. Vzdušný prostor nad Panjwai byl uzavřen.
V těchto dnech na jihu odváděla skvělou práci rota ISTAR, která odposlouchávala veškeré hovory talibanců, kteří si vůbec nelámali hlavu s utajováním. A tak tlumočníci jeli na 100% ve dne v noci, a když se v rádiu ozvalo „Haji jdeš na večeři? a odpověď zněla „Ne, musím zůstat u bílého mostu“ tak byla tato informace ihned porovnána s fotoprůzkumem a jestliže byla ověřena, tak tam byla navedena dělostřelecká palba nebo letecká puma. Další pomocí bylo když se v rádiu ozvalo: „Máme hodně zraněných, potřebujeme odvoz“ a tak si ISTAR počkal na to až se náklaďák objeví a byl na něj poslán letecký úder.
Každou noc vycházeli průzkumníci z roty ISTAR do obce a mapovali prostor. Na druhý den byly vybrané pozice ostřelovány. K tomu byla ještě rota „C“ posílena odstřelovači a ti odváděli taktéž skvělou práci. Díky této činnosti byl nápor na jižní sektor ještě větší než ze začátku a podle všech hlášení této roty bylo zabito více jak 80 talibanců, které oni mohli vidět na vlastní oči umírat.
Ne všechno šlo tak hladce jako činnost roty ISTAR, neboť kanaďané byli pod velením američanů, jejichž velitel neustále tlačil na to, aby se překročila řeka a šlo se i z jihu do útoku. V tuto chvíli měl těžkou situaci kapitán Wessan, který podle všech zvyklostí nemohl odmítnout plukovníka. A tak zasáhl velitel roty ISTAR major Lussier, který mu vysvětlil, jak se má situace a že nehrozí aby rota „C“, šla tou samou cestou do útoku a že nejdřív bude proveden potřebný průzkum a pak se provede další útok.
Měl štěstí, že ho plukovník nevystřelil z gatí, ale rota „C“ šla do útoku více na východ u Mar Ghar, společně s Task force Grizzly a jejich útok proběhl více méně bez jakýchkoliv problémů. A tak kapitán Wessan byl mezi prvními vojáky, kteří se dostali do prostoru Rugby a k bílé školní budově. Jejich pocity museli být opravdu nepěkné, dostat se na stejné místo, kde nedávno umírali jejich kamarádi.
Na severu, 5. a 6. září, byl povětšinou klid a rota Bravo dál prováděla patroly s cílem zmást nepřítele a vnutit mu myšlenku, že je vše při starém a přitom prováděla průzkum cest a prostoru kudy měla vést útok. Při jedné z těchto patrol byla napadena talibanci a ti ji vyřadili jeden LAV a zabili jednoho vojáka. Průzkum probíhal dál a když byl zahájen postup na jih, byl veden naprosto konvenčně, nejdříve průzkum a pak hlavní síly. Odpor byl minimální. Nad ránem 8. září vyrazila do útoku. Jejich bojová činnost probíhala až do 10.září, kdy odpor talibanců klesl na minimum, neboť většina z přeživších opustila prostor, který nebyl až tak neprodyšně uzavřen. Dalším problémem pro taliban byla a je nemožnost odsunu a ošetření raněných z obklíčení. A tak tam prostě umírali ať už přímou palbou nebo na zranění, která utrpěli.
Ze severu nevedla do Pushmalu žádná pořádná cesta a tak bylo rozhodnuto o vybudování cesty Summit. To dostali za úkol ženisté a ti ještě za bojové činnosti roty Bravo zahájili práci. Nejhorší část představovaly pole se svými zavlažovacímí kanály, kam nebylo možno poslat kolový dozer. A tak přišly na řadu ženijní bojová vozidla Beaver. Cesta byla ze začátku nezpevněná a po skončení všech operací byla vyasfaltována a spojena s Highway 1 na severu.
Kapitán Wessan 9. září večer zaujal obrannou pozici na sever od školní budovy. Krátce po svítání 10. září bylo slyšet hluk motorů a vzápětí bylo vidět antény roty Bravo. Prostor Rugby byl dobit.
Jenže to nebyl všem problémům konec. Bylo třeba vyčistit zbytek vesnice Pashmul a to zabralo další čtyři dny, kdy byl zlikvidován nespočet nástrah, skladů zbraní, tunelů a bunkrů. Při budování cesty Summit docházelo k útokům talibanců, kteří se nechtěli vzdát ztraceného území a tak se období po bojových operacích stalo ještě krvavějším. Kanaďani byli napadáni skoro každý den a při těchto útocích zahynulo dalších 10 kanadských vojáků a to ať už minometnými přepady, nástrahami nebo sebevražednými útočníky. Ne, že by kanaďané měly problém uhlídat jednu cestu, necelé 4km dlouhou, ale měli problém v počtu vojáků, kteří nemohli být nasazeni na západ a zatlačit talibance dostatečně daleko – zrovna začali dovolené, ale i tak by jich nebylo dost.
Operace byla oficiálně ukončena 17. září 2006.
Podle hodnocení jak NATO, tak kanaďanů, byla úspěšná, protože se podařilo vyčistit oblast okolo Panjwai, kde se shromažďovali talibanci a ohrožovali Kandahar. Podle všech dostupných zdrojů bylo zabito nebo zajato 700 talibanců. Toto číslo není ale jisté, neboť podle místních, talibanci odcházeli a přicházeli do prostoru Zbytek uprchl do sousedního okrsku FARAH, kde pokračoval v činnosti dál.
Podle hodnocení kanadského velení si všichni zúčastění počínali dobře a nelze nikomu nic vytýkat. Z nižších stupňů je vytýkáno zrušení letecké podpory na první dny operace, která musela být vyžadována pro nejnutnější případy, což bylo ne vždy splněno.
Nedostatek sil je neustálým problémem pro NATO a snaží se ho vyřešit tlakem na své spojence, kteří ale nejsou až tak vysoce motivování k honění ďábla po horách a hlavně jejich ekonomická situace tomu nedovoluje.
13.září NATO prohlašovalo, že je již vyčištěno přibližně 65% obsazeného prostoru. V tomto je rozpor s nezávislými zdroji, které uvádějí že byl vyčištěn opravdu prostor Rugby což je nějakých 20km2 z 55.000m2 celého okrsku.
Po vyhlášení vítězství dne 17. září, NATO tvrdilo, že zlomilo páteř hnutí v oblasti Panjwai. Taliban naproti tomu tvrdil, že provedl strategický ústup z oblasti.
Těsně po bitvě bylo provedeno „opětovné sčítání“ mrtvých talibanců a NATO přišlo s číslem 1.000. A podle prohlášení amerického generála Jonese, jich klidně mohlo být 1.500.
Další tvrzení, kanadských oficiálních zdrojů je, že na začátku operace se jednotky dostaly do léčky!! Dále je stále těžké, ak pro zúčastněné, tak nezúčastněné, přijmout tvrzení, že provést útok o dva dny dopředu nemělo žádný zásadní vliv na operaci a že 48hodin bombardování by nepřítele neoslabilo. A jelikož se nejednalo o žádný překvapivý úder, bylo nutno využít všech prostředků k oslabení nepřítele a to se nestalo.
Rota Charlie se stala jednotkou s nejvíce vyznamenáními v kanadské armádě.
Statistika na závěr: z 19 zabitých vojáků v průběhu operace, jich 11 zemřelo přímou palbou nepřítele. V posledních šesti letech co je kanadská armáda v Afghánistánu, k nim přibyli pouze dva. Dalšími mrtvými byl jeden americký instruktor ANA a jeden příslušník holandské amády.
Na vrcholcích Masum Ghar byla vybudována předsunutá bojová základna – FOB – Masum Ghar, ke střežení Panjwai.
