Belleau Wood
Píše se rok 1917, čtvrtý rok zatím nejkrvavější války v lidských dějinách. Pro příslušníky USMC, kteří doposud bojovali v konfliktech spíše menšího charakteru, byla toto zkušenost naprosto nových rozměrů. Celosvětový masakr, který po podtržení a sečtení účtu vyplivne neuvěřitelné číslo 8,6 milionu padlých vojáků a 21 milionu raněných. Z tohoto čísla, patří američanům 116 000 mrtvých a 243 000 raněných.
Američané se zapojili do válečného dění dne 8. června 1917,v den kdy se v Liverpoolu vylodil generálmajor John j. Pershing, vrchní velitel amerických expedičních sil ( AES). Čtrnáctého června vyplul do Francie první sled AES, jednu pětinu jeho síly tvořilo 2579 příslušníků 5. Pluku námořní pěchoty, pod velením Charlese A. Doyena.
Většina mariňáků se domnívala, že jejich hlavním úkolem ve válce bude podpora námořnictva, jehož byli součástí. Vrchní velitel George Barett však trval na tom, že USMC je jednotka ve stavu plné pohotovosti a schopnosti podílet se spolu s pozemním vojskem na prvním nasazení na západní frontě. Poté, co Spojené státy vyhlásili válku, Barett prohlásil v Kongresu „ Nechci, aby byl Sbor námořní pěchoty považován za policejní jednotku!“ Dne 22. Května 1917, byl úřední stav mužstva USMC zvýšen na 30 000 a o tři dny později podepsal prezident Wilson prováděcí rozkaz, kterým byl 5. Pluk námořní pěchoty přičleněn k pozemnímu vojsku k výkonu služby ve Francii.
Druhý batalion 5. pluku.Charles A. Doyen.
Než se 5. pluk dostal do bojové akce, měl postupně tři velitele. Col. Charlese A. Doyena, Lt.Col. Hirama I. Bearsse a Col. Wendela C. Nevillea. V Quanticu ve Virginii vznikal zatím 6. Pluk USMC, který dorazil do Francie mezi 5. říjnem 1917 a 6. únorem 1918. Dne 23. října 1917, se oba pluky (později ještě s 6. kulometným praporem USMC), přeskupili do 4. Brigády USMC. Velitelem byl jmenován Doyen, povýšený do hodnosti brigádního generála. V řadách vojáků, byli většinou nováčkové. Col. Catlin uvedl, že 6. pluk tvořili až z 60% středoškoláci.Prošli tím nejnáročnějším možným výcvikem, stali se moudřejšími,tvrdšími a motivovanějšími. V polovině března 1918, nastoupili mariňáci do služby v přední linii úseku spojeneckých pozic u Verdunu a odbyli si zde svůj první bojový křest.
Druhá bitva na Marně.
Němci se rozhodli možné početní převaze američanů čelit útokem. Dne 21. března zaútočili Němci na britské pozice na severu a za čtyři dny postoupili o víc než 22 kilometrů (od roku 1914 největší německý postup na západní frontě). Britská 5. Armáda, byla tímto útokem zničena, aniž by se německý útok podařilo zastavit. Dne 9. dubna Němci udeřili podruhé, ale po 20-ti dnech zuřivých bojů Brity neporazili. Ztráty spojenců byly ny konci dubna vyčísleny na 350 000 mužů, Německé na cca 200 000. Třetí Německý útok směřoval proti Francouzům na jihu mezi Soissons a Remeší. Němci Soissons dobili a obsadili severní břeh řeky Marny u Chateau-Thiery ( 64 Km od Paříže ). Tento třetí Německý útok vtáhl do boje i Američany, ovšem nikoli USMC, ti u Chateau-Thiéry nebojovali, ačkoli tato informace proběhla dobovým tiskem. Paříž evakuovala, davy poražených francouzských vojáků, promíchaných s civilním obyvatelstvem prchali do vnitrozemí a 2. pěší divize spolu s Marinky pochodovali proti tomuto lidskému proudu na schůzku s dějinami.
Dne 1. června padl Chateau-Thiéry, Němci obsadili Vaux a postoupili až k lesíku Belleau. Francouzský generál velící celému sektoru umístil 9. Pěší pluk mezi silnici Paříž-Mety a řeku Marnu proti Vaux. Naléhavě žádal o další pluk, který by posílil jeho postavení. Této pomoci se mu dostalo v podobě 6. Pluku námořní pěchoty, který se přesunul vlevo od 9. Pešího, severně od Le Thiolet na silnici Paříž-Mety. 2.prapor Maj. Holcomba ležel v pravo od mariňáků, 1.prapor Maj. Maurice E. Shearera vlevo na sever. 5. Pluk USMC a 23. Pěší pluk zaujaly pozice v záloze. Bundy a Harbord se dohodli, že 4. Brigáda USMC bude umístěna severně od silnice a 3. Pěší brigáda jižně od silnice.
V noci Němci prorazili francouzskou linii fronty vlevo od mariňáků . 23. Pěší pluk, 1. Prapor 5. Pluku USMC pod velením Julia S. Turrilla a část 6. Kulometného praporu s rotou ženistů spěchaly usilovným 10 Km pochodem, aby zacelily vzniklou ránu. Na místo dorazily za svítání a na Harbordův rozkaz 2. Prapor 5.pluku USMC pod velením Maj. Fredericka Wise posílil obranu mezi Turrillem na levé a Shearerem na pravé straně. Wiseovi mariňáci se roztáhli po frontové linii dlouhé přes tři kilometry, (Turrill byl později stažen do zálohy a na jeho místo nastoupil 23. Pěší pluk). Linie mariňáků, která se táhla mezi obilnými poli byla obsazena velmi slabě. Mariňáci měli nedostatek střeliva, teplé stravy a vody. Německé granáty dopadaly na jejich pozice a vybíraly si krvavou žeň. V noci 2. Června stáli Němci na linii z Vaux přes Bouresches do Belleau a obsadili lesik Belleau. Proti nim stáli Američané od statku Triangle přes Lucy ke kótě 142. Úkolem mariňáků bylo „držet frontu za každou cenu“. Harbord dokonce zašel tak daleko, že odvolal francouzský rozkaz, který nařizoval vykopat zákopy 100 metrů v týlu a prohlásil „ Mariňáci zůstanou tam, kde jsou!“ Bodáky a jídelními miskami vykopali vojáci mělké okopy ve kterých mohl pěšák ležet a střílet, pevně odhodláni neustoupit a Němce přes sebe nepustit.
Odpoledne 3. června napadla německá pěchota v rozvinutých řadách s nasazenými bodáky postavení mariňáků. Lt. Lemuela C. Shepherda Jr. zasáhla kulka do krku, mariňáci přes nepřátelskou palbu tiše vyčkávali, dokud se Němci nepřiblížili na méně než 100 metrů, a potom se Němci poprvé seznámili s Mariňáky, kteří je kosili smrtonosnou palbou z pušek. Německý útok se posléze zastavil a nakonec byli Němci donuceni k ústupu.
Maj. Frederick Wise později napsal:
" Jestli se někdy ve válce stal zázrak, tak to bylo tady. Na široké frontě, převážně otevřené, kde si mohli vybrat, německý útok narazil přímo do středu těch jediných 4 kilometrů, které jsme měli obsazeny. Kdyby stejná útočná síla napadla kterékoliv naše křídlo, rozdrtili by nás a zametli s námi. Neměl jsem možnost nějak využít náš úspěch. Jediné, co jsme vůbec mohli udělat, bylo zalehnout do okopů a držet tu linii. Před námi stáli Němci v neznámém počtu. Obě naše křídla byla bez ochrany. Jen sám Bůh věděl, jak daleko od nás je nějaká záloha. Němci však už nikdy nezaútočili.
Pro tuto chvíli Německá ofenziva skončila. Ač měla vyšší stav vojáků a zásob, nepodařilo se jí prorazit obranu. Německé ztráty byly nedozírné a Paříž byla mimo dosah. Němečtí velitelé vydali rozkaz, zakopat se na obranné linii Torcy, lesík Belleau, Le Thiolet a kóta 204 a až na západ k Chateau-Thiéry. Francouzi byli velmi vyčerpáni, celou noc ustupovali skrz americké linie. Jeden francouzský major nařídil Capt. Lloydu Williamsovi, aby se svými vojáky ustoupil. Odpověď kterou dal Williams francouzskému majorovi, vstoupila mezi „legendy Marines“, odpověděl mu „ Hovno a ne ústup. Právě jsme sem dorazili!“
Cpt. Lloyd Williams.
Dne 4. června, převzal velení nad tímto úsekem západní fronty generálmajor Bundy, následující dva dny přinesly pouze nerozhodné vyčkávání. Němci sice podnikali místní útoky, ale přesná palba mariňáků je vždy odrazila. Dne 6. června se Němci opět chystali k útoku, ale Američané a Francouzi je předešli. 6. června v 03:45 hod spojenci vyrazili první, podle následného plánu:
Vlevo od 2. Pěší divize zaútočí 167. Francouzská divize. Mariňáci jako první udeří na kótu 142 a vyřadí její palbu do boku útočící 167. Francouzské divize. V druhé vrcholné fázi útoku v pět hodin odpoledne zaútočí 2. Pěší divize na hřeben nad městy Torcy a Belleau a obsadí lesík Belleau a městečko Boresches.
Plán vypadal takto, ovšem výsledek byl poněkud jiný. Mariňáci udělali fatální chybu. Když se 4. června stahovali Francouzi, vykládali mariňákům, že lesík Belleau je zcela prázdný. Na základě těchto „plků“ mariňáci nevyslali do Belleau Wood žádnou průzkumnou hlídku……a krvavě za to zaplatili. V lesíku byl totiž zakopán pluk německé pěchoty, se systémem vzájemně se jistících kulometných postavení, navíc krytý dělostřelectvem. Pole cti a slávy pro mrtvé bylo připraveno.
Kóta 142.
Před svítáním, měl 1. Prapor 5. Pluku USMC (Maj. Turrill), společně s 8. A 23. Kulometnou rotou a s rotou „D“ 2. Pluku ženistů dobýt kótu 142. Třetí prapor 5. Pluku USMC ( Maj. Berry ), měl postupovat po Turrillově pravici, jenže většina Turrillových velitelů, byla ještě rozptýlena na plnění předchozích úkolů. Když nadešla hodina „H“, byly ve výchozích postaveních pro útok pouze 67. Rota Cpt. Orlanda C. Crowthera a 49. Rota Cpt. George W. Hamiltona. Ve čtyřech vlnách přešly ve tmě přes vrcholek, se vztyčenými bodáky postoupili v rojnici do pšeničného pole…………………a po 50 metrech je zničily německé kulomety!
Cpt. Hamilton.
Hamilton donutil přeživší vojáky kteří zalehli, aby se zvedli a přeběhli se ukrýt do menších hájů. V těch propukl odhodlaný boj proti zakopaným Němcům. Cpt. Crowther a Sgt. Daniel A. „Beau“ Hunter, byli téměř okamžitě zabiti. Hamilton nutil postupovat své Mariňáky od krytu ke krytu až nakonec svůj operační cíl přeběhli téměř o 600 metrů. Do Torcy, kde byli Němci soustředěni, se ovšem bohužel dostali jenom tři mariňáci. Jeden z nich, který byl raněn, byl vyslán pro posily. Zbývající dva si nalezli jámu, ze které bojovali dál. Tam byli napadeni dvěma Němci. V následujícím boji na místě zahynuli všichni čtyři. Cpt. Hamilton, ztratil při útoku všech pět nižších důstojníků a u 67. Roty byli z pěti důstojníků na živu jen dva. Cpt. Hamilton , se pokusil obě roty přeorganizovat a zřídit opěrné body, když přišel Německý protiútok, který zbytky obou rot zasypal granáty.
Německá obrana kóty 142.
Sgt. Ernest A. Janson (sloužící pod jménem Charles Hoffman) ze 49. Roty, zpozoroval dvanáct Němců s automatickými puškami, jak se plíží k mariňákům. Varovně vykřikl a první dva Němce zabil bodákem. Ostatní po tomto rychlém zásahu utekli. Za svůj rychlý a včasný zásah, který jeho rotu zachránil, obdržel Medaili cti, jako první mariňák v WW I.
Sgt. Ernest A. Janson
Jednotky Maj. Turrilla postupně dorážely a zapojovaly se do boje. Kóta 142 byla odpoledne dobyta, za cenu 325 mužů a 9 důstojníků…….. V pět hodin odpoledne, začala druhá část americké ofenzívy. Berryho a Sibleyho prapory přešly přes vrcholek a dostaly se do krupobití nepřátelských kulek, dopadajících na ně z Belleau Wood, kde podle Francouzů „nikdo nebyl“. Přesto postupovali stále vpřed až vstoupili do Belleau Wood.
Postavení USMC dne 6. června
Ráno, sedmého dne měsíce června shlédlo na bojiště poseté mrtvými a raněnými. Čtvrtá brigáda USMC zaujala postavení na linii od statku Triangle do Bouresches ( v Bouresches měli Němci ještě stále obsazené nádraží), přes konec lesíka Belleau dále na sever ke kótě 142. Po půlnoci Němci zaútočili, ale byli tvrdě odraženi. Dne 8. Června v 04:00 hod ráno, zaútočil Sibleyho prapor. V 10 : 00 byl jeho postup zastaven s těžkými ztrátami. V noci se na místo přesunul 1. Prapor 6. Pluku pod velením Johna A. „Tough“ Hughese a nahradil vyčerpané Sibleyho muže. Sibley ztratil 400 mužů.
Operační mapa prostoru
Během 8. června zničila dělostřelecká palba spojenců lesík Belleau, ze kterého se stala změť zpřerážených kmenů, prostoupených pachem smrti. Desátého června Hughesův prapor s částí 6. Kulometného praporu Maj. Edwarda B. Coleho, lesík napadl. Přes počáteční snadný nástup nakonec útok smetla soustředěná Německá kulometná palba, které padl za oběť i Maj. Cole. Vzápětí přišel Harbordův rozkaz, aby Wiseův 2. Prapor 5. Pluku USMC napadl střed lesíka od západu a Hughes aby postupoval od jihu. Jedenáctého června před svítáním se dostal Wiseův prapor u lesíka Belleau do těžké palby, která roty jdoucí v čele útoku rozstřílela na kusy. Cpt. Lloyd Williams, autor okřídlené věty která se stala legendou byl záhy těžce zraněn a zemřel v průběhu noci. V lesíku se rozpoutal klrutý a nelítostný boj malých skupin, kdy na sebe muži útočili vším včetně polních lopatek a zubů. V sedm hodin ráno, brigádní generál Harbord oznámil, že severní cíp Bois de Belleau je v rukou 5. Pluku USMC. Bohužel se mýlil. Díky mohutné dělostřelecké přípravě, zmizeli v lesíku jakékoli orientační body a Wiseho mariňáci místo aby směřovali na severovýchod, postupovali přes nejužší část lesíka a skončili tam, kde měl být pravý bok. Mariňáci se na severní konec lesa vůbec nedostali.Tento omyl zaplatili později vlastní krví.
Belleau Wood po dělostřelecké palbě.
Tam, kde mariňáci udeřili, okamžitě smetli německá obranná postavení a zničili Německou jižní obrannou linii. Německý vojín, v jehož rotě zbylo ze 120-ti mužů pouze 30 v dopisu napsal: „ Proti nám jsou Američani (mariňáci) a to jsou strašně nebezpeční chlapi“. Němci mariňákům začali přezdívat „ Teufelhunde“. Mariňáci tuto přezdívku přijali s hrdostí. Zatím však německá obrana severně od Wiseho posilovala svoje obranné pozice. V této části lesíka ztratil v boji s Němci Wise už polovinu svého praporu! Zatím Pershingovo vrchní velitelství oznámilo světu, že Američané dobili Belleau Wood. Zpráva sice vypadala hezky, skutečnost však byla jiná. Naplnění této správy skutkem, mělo stát ještě mnoho mariňáků život. Dne 12. června v 17:00 hod, nařídil Harbord Wiseovi, aby znovu zaútočil. Tentokrát šla v čele útoku 55. Rota Lt. E.D. Cooka (U.S.Army), 43. Dunbeckova rota a Wassova 18. Rota. Hughesův prapor měl zaútočit z jihu, Wise ze západu. Díky špatné informaci, přehradná palba spojenců dopadla 1000 metrů za udané souřadnice a německým postavením, která byla mariňákům vůbec neublížila. Němci čelili americkému útoku vším co měli…….včetně Yperitu.
Jak vypadala situace v boji,, víme opět díky zápiskům Maj. Wiseho : „ Was mi ten den oznámil, že jedno družstvo z jeho roty ukořistilo uprostřed lesa německý kulomet, zamaskovaný za hromadou roští. V okamžiku, kdy skočili s bodáky mezi Němce, kteří do té chvíle obsluhovali kulomet a zle mariňákům zatápěli, se Němci vzdali. Mariňáci je všechny zajali, nikdo nebyl zabit. V tom okamžiku spustil na jejich křídle palbu další německý kulomet. Nechali zajaté Němce být a zaútočili na ten druhý kulomet. Jakmile vnikli s bodáky mezi Němce u druhého kulometu, Němci se opět vzdali. V tom okamžiku, na ně ovšem začala pálit obsluha prvního kulometu, kterou před chvílí zajali a opustili!!! Takhle mohli poskakovat celý den, dokud by byl některý z mariňáků na živu. Probodli tedy všechny Němce z druhé zajaté osádky kulometu, vrátili se a zmocnili se znovu prvního kulometu. Všechny muže z osádky, které před tím zajali, si pojistili na trvalo. Probodli je stejně, jako druhou osádku. Pak se vydali dál.“ ( Zajímalo by mne, co si mysleli ti Němci, kteří se nechali zajmout a potom začali na své přemožitele střílet. Že je ukecají i podruhé??? …poznámka autora postu )
Mariňákům se podařilo zatlačit Němce na sever, mezi skaliska a soutěsky Belleau Wood. Na pravém křídle mariňáci Němce vytlačili, ale další jednotky bojovaly v lese dál. Celou linii mariňáků Němci „obšťastňovali“ vysoce výbušnými střelami a granáty s Yperitem! V lese byl smrtelně zraněn i mladý kapitán Edward C. Fuller, velitel 75. Roty a syn budoucího vrchního velitele. V 03:00 hod, Němci zahájili protiútok na východním okraji lesíka a u Bouresches, kde byli zastaveni Shearerovým praporem. Ten den časně ráno, byl vyslán Turrillův 1. Prapor 5. Pluku USMC. Wisea však nenašel tam, kde měl být. Západní část lesíka byla nečekaně plná Němců, kteří zahájili hrozivý plynový útok. Následky pro Holcomba, byla ztráta 160 mužů, kteří si za strašných bolestí „vykašlali“ plíce. Díky plynovému útoku, musela být z místa dotyku evakuována 74.,96. a 78. rota. Sgt. Fred W. Stockham z Detroitu z 96. roty dal svou masku zraněnému sedmnáctiletému vojínu USMC, jehož masku zničila střela. Stockham byl zasažen Yperitem a zemřel 22. června. Za svůj čin obdržel Medaili cti. Ráno 15. června, se na západním okraji lesíka udržela 17. rota Cpt. Roswella Winanse, který jako řadový voják při tažení USMC v Dominikánské republice obdržel Medaili cti. Ten den a později během noci, vystřídal 4. Brigádu USMC 7. Pěší pluk a Francouzi. Vyčerpaní mariňáci odešli do týlu s touto statistikou: 4. Brigáda, ztratila 50% svého stavu. Holcomb ztratil 21 důstojníků a 836 mužů, Sibley 16 důstojníků a 400 mužů, Turrill 16 důstojníků a 544 mužů, Wise 19 důstojníků a 615 mužů. Celkem tedy 2467 mariňáků……… Jenže. V době, kdy se mariňáci stahovali z „horké půdy“, do Belleau Wood dorazil nový německý prapor, druhý posílil pravé křídlo a třetí zůstal v záloze. Kolotoč smrti se mohl znovu roztočit.
7. pěší pluk, který byl v boji zcela nezkušený, nebyl schopen vytlačit Němce z lesíka. Na pomoc mu přišel Shearerův 3.prapor 5. Pluku USMC, který zaútočil 23. června v 19:00 hod a před hlavněmi německých kulometů velmi rychle zůstalo ležet 130 mariňáků. Operace byla zastavena a rozdrcena. Následně byla povolána zpět na pozice 4. Brigáda USMC.
Postavení USMC dne 25. června
Dne 25. června v 17:00 hod, začala mohutná dělostřelecká celodenní přehradná palba, po které vyrazil do útoku Shearerův prapor napříč lesíkem. Mariňáci měli těžké ztráty, ale Němci kvapem opouštěli svoje postavení a stahovali se k silnici Belleau-Torcy severně od lesíka. Dne 26. června v 07:00 hod, dorazila 16. Rota Shearerova praporu pod velením Cpt. Roberta Yowella k severnímu okraji Belleau Wood a velitel praporu poslal Harbordovi zprávu: „ Belleau Wood, je zcela obsazen Sborem americké námořní pěchoty.“ Shearerovy mariňáci ztratili 250 mužů, zabili 150 Němců, 300 jich zajali a ukořistili 30 kulometů. Belleau Wood byl dobit!!!!!
Památník USMC v Belleau Bois
Francouzský parlament, vyhlásil 4. červenec za národní svátek na počest Američanů bojujících na francouzské půdě. Francouzský generál velící šesté armádě, složil mariňákům nejvyšší poklonu a nařídil, aby se od té chvíle Bois de Belleau jmenoval „ Bois de la Brigade de Marine“.
Kolik byla cena za toto vítězství? Otřesná! Závěrečný součet činil 126 důstojníků a 5057 mužů brigády USMC padlých, nebo raněných.
Mezi těmi, kteří se u Belleau Bois vyznamenali, byl i Čech Matěj Kocák. Obdržel za MIMOŘÁDNOU ODVAHU MEDAILI CTI. Jrho příběh jsem popsal v jednom z minulých postů, konkrétně v „ Češi v řadách USMC“.
Aisne-Marne American Cementery. Zde leží oběti bitvy o Belleau Bois.
Dnes jsem našel toto foto. Jedná se o nález z bojiště u Belleau Wood. Říkám si , ta přilba určitě nemá jenom cenu plechu.......
Použitá literatura:
J.R.Moskin Dějiny námořní pěchoty USA
First to Fight
Wikipedia
Za přání děkuji, silvestra trávím opět ve službě.........
.................tak jsem to trochu "osekal" 
A cim to fotili, olejovkama? 
