Dělostřelectvo Československé armády v 50. letech

[komisař]

Dělostřelectvo Československé armády v 50. letech
(od června 1954, konkrétně X. sjezdu KSČ, změna názvu na „Československá lidová armáda“)



Jednalo se o období, ve kterém byla Československá republika plně v moci KSČ a v důsledku toho se i výstavba čs. armády jako jejího mocenského nástroje postupně přizpůsobila organizaci Sovětské armády. Důležitým mezníkem bylo vytvoření Varšavské smlouvy 14. května 1955, jehož členem bylo i Československo.


Velitelské stupně :
I. podřízené přímo MNO ( záloha hlavního velitelství )
II. vojenský okruh : 1956 - 1958
III. vševojsková srmáda : od r. 1958
IV. sbor :1950 – 1954 armádní, 1954 – 1956 střelecký, od 1956 zrušen (mimo 4. sboru)
V. divize
VI. pluk
VII. prapor, rota
------------------------------------------------------------------------------

Počty a typy dělostřeleckých zbraní ve výzbroji v letech 1950 - 1960

kanóny, houfnice, kanónové houfnice
…...........k 1. 5. 1951....1. 4. 1960 : časové údaje se vztahují i na níže uvedené PTK, M a RM
76 mm K........644............261 – divizní vz. 42 S (ZIS-3), plukovní vz. 27 S, vz. 43 S
85 mm K........nula.......nezjištěno – nový čs. vz. 52, plánován pro stupeň divize a vyšší
100 mm K......nula...........599 – nový čs. vz. 53, zatím úhrada 152 mm H vz. 18/47
105 mm K.........42..........nula – vz. 18 N
122 mm K......nula...........116 – vz. 31/37 licenční výroby, ve větších počtech od r.1955
105 mm H.......448...........276 – vz. 18/40 N
122 mm H.......129.........1480 – vz. 38 S, divizní : plánováno úplné přezbrojení tímto typem
150 mm H.......124...........nula – vz. 18 N
152 mm H.......196............379 – vz. 18/47
152 mm KH......96..............94 – vz. 37 S (ML-20)

K, H, KH : perspektivní typy a jejich začlenění
----- stupeň sbor, vojenský okruh a hlavní velení
152 mm KH vz. 37 S (ML-20)
plánována licenční výroba 122 mm kanónu vz. 31/37 S, ve větších počtech až od r. 1955
plánován nový čs. kanón vz. 52
plánován nový čs. kanón 100 mm kanón vz. 53, zatím úhrada přebytkem 152 mm H vz.18/47
----- stupeň divize
plánován nový čs. kanón vz. 52
122 mm H vz. 38 S
----- stupeň pluk
76 mm plukovní kanón vz. 43 S
plánováno přezbrojení výlučně 76 mm Sh kanónem vz. 42 S (SU-76)

PT kanóny
stupeň pluk, prapor
37 mm.....................52.......................nula – vz. 34 čs., 37 čs., 38 N
45 mm...................324............................1 – vz. 37 S, 42 S
50 mm.....................58.......................nula – vz. 38 N
57 mm...................169........................779 – postupné úplné přezbrojení na vz. 43 S licenční výroby
stupeň divize nebo vyšší
75 mm...................302.......................102 – vz. 40 N
85 mm...................nula......................727 – nový československý vz. 52

minomety
82 mm..................1774....................2859 – vz. 34 N, 37 S, 41 S, 43 S, nový čs. vz. 52 (B-22)
120 mm................1104....................1233 – vz. 42 N, 38 S, 43 S, nový čs. vz. 24 (B-24)
160 mm.................nula............149 (jiný zdroj 220 již v r. 1955)– vz. 43 S licenční výroba od 1954



bezzákluzové zbraně
130 mm RM..........nula....................470 - čs. RM vz. 51, zpočátku nahrazován 120 mm M
82 mm tarasnice T-21................................1638 kusů : údaj se vztahuje k srpnu 1957
pancéřovka vz. P-27 (P-27 A).................18400 kusů : údaj se vztahuje k r. 1957


-------------------------------------------------------------------------------

I. Podléhající přímo Velitelství dělostřelectva MNO, tzv. záloha Hlavního velitelství

1950 – 1956
dělostřelecká divize

---21. těžká dělostřelecká brigáda - od r. 1955 : 25. houfnicová dělostřelecká brigáda
1950 – 1955 : 3 oddíly – 152 mm H vz. 18/47
1955 – 1956 : 3 oddíly – 122 mm H vz. 38

---22. těžká dělostřelecká brigáda (minometná)

---23. těžká dělostřelecká brigáda
…..........: 2 oddíly kanónů 122 mm vz. 31/37 po 3 bateriích – 24 děl
…..........:1 oddíl kanónových houfnic 152 mm : 3 baterie – 12 děl

---24. těžká dělostřelecká brigáda ( RM )

1950 – 1956 : brigády nepodléhající dělostřelecké divizi
31. těžká dělostřelecká brigáda

32. těžká dělostřelecká brigáda : od r. 1951
--- 2 oddíly kanónové po 3 bateriích – 24 kanónů 122 mm vz. 31/37
--- oddíl kanónových houfnic : 3 baterie po 4 KH – 12 KH 152 mm

33. těžká dělostřelecká brigáda : 3 PT děl. pluky – 72 hlavní

od roku 1956 : nejsou uváděny žádné přímo podřízené dělostřelecké útvary
------------------------------------------------------------------------------

II.. Stupeň vojenský okruh - mírově, ( válečně vševojsková armáda )

1950 – 1956
těžká dělostřelecká brigáda - 36 děl
--- 2 oddíly 122 mm H
--- 1 oddíl 152 mm H

PT dělostřelecký pluk - 36 děl

od 1. října 1956 - 1958
dělostřelecká divize
--- těžká dělostřelecká brigáda – 3 oddíly 122 mm H
--- těžká houfnicová dělostřelecká brigáda – 4 oddíly 152 mm H po 3 bateriích, v bat. 6 děl : 72 H
--- RM brigáda - 20 RM 130 mm, 1. oddíl 3 baterie, 2. oddíl 2 baterie

PT brigáda : 3 PT pluky - 72 děl
-----------------------------------------------------------------------------------
III. od 1958 vševojsková armáda (mírová)

1. vojenský okruh zrušen, nahrazen 1. a 4. vševojskovou armádou
dělostřelecká divize
--- těžká dělostřelecká brigáda - 4 oddíly 122 mm H
--- těžká houfnicová dělostřelecká brigáda - 4 oddíly 152 mm H po 3 bateriích, v bat. 6 děl : 72 H
--- RM brigáda

PT brigáda : 3 PT pluky – 72 děl
------------------------------------------------------------------------------
IV. stupeň sbor

1950 – 1954 armádní sbor, 1954 – 1956 střelecký sbor

dělostřelecký pluk – 24 děl
PT dělostřelecký oddíl – 12 hlavní
RM oddíl – 12 RM
------------------------------------------------------------------------------
V. stupeň divize

pěší divize1950 – 1954, střelecká divize1954 – 1958

1950 – 1958
PT oddíl : 3 baterie po 4 dělech – 12 děl

1951 – 1958
RM oddíl : 3 baterie po 4 RM – 12 RM

1950 – 1955
kanónový dělostřelecký pluk – 36 hlavní
--- 2 oddíly K 76 mm (od r. 1953 - 85 mm) po 12 dělech
--- 1 oddíl houfnic 122 mm – 12 děl
houfnicový dělostřelecký pluk – 36 hlavní
--- 2 oddíly H 122 mm – po 12 dělech
--- 1 oddíl K 76 mm (od r. 1953 – 85 mm) – 12 děl

1955 - 1957
2 dělostřelecké pluky, v každém 36 děl, celkově 72 děl
---2 oddíly H 122 mm po 12 dělech
---1 oddíl K 85 mm – 12 děl

1957 - 1958
dělostřelecký pluk, celkově 72 hlavní
---2 oddíly H 122 mm po 18 dělech
---1 oddíl K 85 mm – 18 děl
---1 oddíl M 120 mm – 18 M

mechanizovaná divize 1950 – 1958
1950 – 1951 shodné jako u pěší divize

1951 – 1958
RM oddíl : 3 baterie po 4 RM – 12 RM

1951 -1955
houfnicový dělostřelecký pluk : 2 oddíly H 122 mm, celkově 24 děl

minometný pluk : 2 oddíly M 120 mm, celkově 24 minometů


1955 - 1957
2 dělostřelecké pluky, v každém
---oddíl H 122 mm po 2 bateriích – 8 děl
---oddíl M 120 mm po 2 bateriích – 8 M

1957 - 1958
dělostřelecký pluk
---2 oddíly H 122 mm po 12 dělech
---oddíl K 85 mm – 12 děl
---oddíl M 120 mm – 12 M

motostřelecká divize1958 – 1960

dělostřelecký pluk - 72 děl : 4 oddíly H 122 mm po 18 dělech
RM oddíl – 12 RM : 3 baterie po 4 RM 130 mm
PT oddíl – 18 děl : 3 baterie K 85 mm po 6 dělech

tanková divize1950 – 1960

1951 – 1960
RM oddíl : 3 baterie po 3 RM – 12 RM

1950 – 1951
dělostřelecký pluk
---2 oddíly 122 mm H po 12 H (případně 105 mm H )
---1 oddíl 76 mm K – 12 K (případně 75 mm K )

1951 – 1955
dělostřelecký pluk : 2 oddíly 122 mm H po 12 H ( kanónový oddíl zrušen )

1955 – 1957
dělostřelecký pluk : 2 oddíly 122 mm H - po 2 bateriích : 16 děl

1957 – 1958
dělostřelecký pluk
---2 oddíly H 122 mm po 12 dělech
---oddíl 85 mm K – 12 děl
---oddíl 120 mm M – 12 M

od 1958
dělostřelecký pluk : 4 oddíly H 122 mm po 18 dělech, celkově 72 děl
---------------------------------------------------------------------------------------
VI. stupeň pluk

pěší pluk pěší divize
1950 – 1954
protitanková baterie
baterie minometů
baterie lehkých ShD

střelecký pluk střelecké divize
1954 – 1958
protitanková baterie
baterie minometů
baterie lehkých ShD

mechanizovaný pluk tankové divize
1950 - 1954
dělostřelecký oddíl 76 mm K
minometná baterie
tankosamohybný prapor

1954 - 1958
baterie 85 mm K
baterie 120 mm M
prapor ShD

mechanizovaný pluk mechanizované divize
1950 - 1954
dělostřelecký oddíl 76 mm K

1954 - 1958
shodná s mechanizovaným plukem tankové divize

motostřelecký pluk : od 1958
minometná baterie
PT baterie

---------------------------------------------------------------------------------------
VII: Stupeň prapor a rota

1950 – 1954
průzkumný prapor mechanizované divize – protitanková rota

pěší prapor1950 – 1954, střelecký prapor1954 – 1958
--- minometná rota : M 82 mm
--- rota těžkých zbraní : PT četa, četa T-21

od 1958
motostřelecký prapor
--- minometná četa : M 82 mm
--- PT baterie

od 1950 – 1960
pěší / střelecká / mechanizovaná / motostřelecká rota
---Postupná přeměna kulometné čety na četu doprovodných zbraní, jejíž součástí bylo i tarasnicové družstvo s T-21

Pancéřovka P-27 byla PT zbraní družstva

[CZ 97]

Máš to pěkně zpracované. V dělostřelectvu se příliš nevyznám a tak mě zarazilo, že třeba dělostřelecký pluk do roku 1958 měl jen tak málo hlavní. Tak bych se chtěl zeptat kolik to obnášelo vojáků a jaká byla jejich případná další výzbroj.
Nevím kolik vojáků je potřeba k logistice jedné houfnice, řízení palby, zásobování municí, přímá ochrana palebných postavení, atd. . Proto se ptám na takovou základní věc

[kopapaka]

Pancéřovka P-27 byla PT zbraní družstva

Ale na obrázku máš 82 mm tarasnici T-21...

[komisař]

Za prvé :
Ta věta na konci o pancéřovce vz. 27 měla být na levém kraji stránky a doplněna obrázkem, který se mi neuložil.

Za druhé :
Dělostřelecké pluky mechanizovaných a tankových (do 1958) divizí měly pouze 2 oddíly, po 2 - 3 bateriích, v baterii 4 děla. Tak si to spočítej a dá ti to 16 - 24 děl. Byly tak málo početné, protože to podle tehdejších představ to pro ně postačovalo a odpovídalo jejich úkolu, tj. podpoře střeleckých
divizí na hlavním směru. Zároveň se předpokládala jejich dělostřelecká podpora sborovým a vyšším dělostřelectvem.
Počty a celkové organizační struktury doplním, to je dobrý nápad. Ale není v mých silách u všech jednotek, vyberu nejčastější pouze jako informativní.


Dále rozšiřuji článek o následující : (a mám rozdělané další dvě doplnění)

Dělostřelectvo výsadkových jednotek Československé armády v 50. letech







Českoslovenští výsadkáři pocházeli :

1.Z příslušníků západních jednotek, které ve 2. světové válce prováděly hlavně zpravodajské, méně už diverzně sabotážní akce v malých skupinách.
2.Na sovětské straně vznikla navíc 2. československá samostatná paradesantní brigáda, která získala zkušenosti z pěchotního boje. Za Slovenského národního povstání byla nasazena po menších jednotkách i v zimním horském terénu.
3.Českoslovenští partyzáni, kteří měli ovšem různorodý stupeň výcviku a většinou žádný výsadkový.
4.Nově nastoupivší branci, podmínkou byla dobrovlonost přihlášení k výsadkovému vojsku.

Ve 40. letech proběhla jednání a hledání koncepce pro výsadkové jednotky. Zde se jasně ukázalo, že různý původ a výcvik výrazně komplikuje vybudování bojeschopných výsadkových jednotek.

K 1. říjnu 1947
pěší prapor 71 „Československých parašutistů“.
První jednotka, byla svým způsobem výcvikovým a experimentálním střediskem.
--- rota těžkých zbraní
----------četa M 82 mm : 3 minomety
----------četa PTK 57 mm : 2 kanóny
--------------------------------------------------------------------------------------------------
1948 :
dělostřelectvo přímo podřízené Velitelství výsadkových vojsk
*návrh válečné organizace výsadkového vojska
---výsadkový dělostřelecký oddíl K 105 mm
---výsadkový dělostřelecký oddíl M 120 mm
---výsadkový dělostřelecký oddíl PTK 57 mm

*návrh mírové organizace výsadkového vojska
výsadkový dělostřelecký oddíl
---baterie K 105 mm (2. a 3. rámcová)
---baterie 120 mm (2. a 3. rámcová)
výsadkový dělostřelecký oddíl
---baterie PTK 57 mm (2. a 3. rámcová)

výsadková brigáda
výsadkový dělostřelecký oddíl

1952-1958 mírová organizace výsadkového vojska
výsadkový dělostřelecký oddíl 173 22. výsadkové brigády
---baterie PTK 57 mm
---baterie PTK 76 mm
---baterie 120 mm M

Od tohoto roku až do 60. let byla organizační struktura prakticky neměnná.

1955
22. výsadková brigáda přetvořena na výsadkový pluk
Už po třech měsících „odvolávám, co jsem odvolal“, tudíž opět 22. vzdušná brigáda
---------------------------------------------------------------------------------------------------
1948
výsadkový prapor výsadkové brigády
výsadkový dělostřelecký oddíl : celkem 3 pancéřovky
---minometná četa – 3 M 81 / 82 mm
---četa PTK – 2 PTK 45 / 57 mm

1949
výsadkový prapor : celkem 18 pancéřovek
rota doprovodných zbraní
---minometná četa : 6 M 82 mm
---četa PTK : 2 PTK r. 45 / 57 mm
---tarasnicová četa : 6 T-21

1950
výsadkový prapor : celkem 6 pancéřovek
---minometná rota : 2 minč – 3 M 82 mm
---kanónová rota : 2 kanónové čety – 2 PTK r. 45 / 57 mm

1951
výsadkový prapor : celkem 27 pancéřovek
---minometná rota : 2 minč – 4 M 82 mm
---kanónová rota : 2 kanónové čety – 4 PTK r. 45 / 57 mm
výsadková rota
---tarasnicové družstvo

1952-1953
výsadkový prapor výsadkové brigády : celkem 27 pancéřovek P-27
minometná rota :
---3 minč (3. rámcová) – 6 M 82 mm
protitanková baterie :
---2 PT čety (2. rámcová) – 4 PTK 57 mm
---tarasnicová četa – 6 T-21

[Pátrač]

Komisaři když porovnám tuto práci a Tvoji první prácí musím s potěšením napsat, že jsi na velmi dobré cestě. Toto je dobrý článek.

Myslíš, že bys dokázal něco dohledat o možných tahačích těžkých děl a pokud se věnuješ výsadkářům i způsoby přepravy těžkých zbraní do místa nasazení u těchto jednotek

[komisař]

[Pátrač]

komisař - o co tím autor chtěl říci? Tedy tou tabulkou?

Pokusím se to doplnit.

8. pevnostní brigáda byla svazek přímo podřízený velitelství 2. vojenského okruhu a byla ustavena 15. dubna 1952. Velitelství brigády sídlilo v Rajhradě a brigádu tvořily čtyři prapory, rozmístěné po celé délce moravské a slovenské hranice s Rakouskem. Jejich dislokace byla tato:
1. pevnostní prapor byl dislokován v Jemnici,
2. pevnostní prapor se nacházel ve Znojmě,
3. pevnostní prapor byl ubytován v Pohořelicích a
4. pevnostní prapor sídlil v Malackách.

Základ jednotlivých praporů představovaly kulometné roty, zastoupené v různém počtu podle množství obsazovaných objektů:
u 1. praporu byly vytvořeny čtyři,
u 2. praporu tři a
3. i 4. prapor bylo shodně k dispozici pět kulometných rot.

Zmíněné roty dále doplňovalo poměrně silné dělostřelectvo, tvořené rotou minometů 82 mm, baterií minometů 120 mm, baterií protitankových kanonů 75 mm, baterií kanonů 105 mm a baterií houfnic 105 mm.

Zdá se že tyto dělostřelecké prostředky jsi dodal v přesné podobě.

Organizaci praporu dotvářely:
- samopalná rota,
- spojovací rota,
- ženijní rota,
- velitelská četa,
- zdravotnická četa,
- družstvo chemické ochrany,
- automobilní dílna a
- veterinární ošetřovna.

Vzhledem k početným dělostřeleckým jednotkám a potřebě soustředit odborný výcvik jejich příslušníků, doposud prováděný roztříštěně u různých dělostřeleckých útvarů 2. vojenského okruhu, byla k 1. listopadu 1953 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic vytvořena brigádní dělostřelecká škola.
V návaznosti na přijetí nového polního řádu čs. armády Oper-I-1 byl svazek k 1. listopadu 1954 přejmenován na 8. střeleckou brigádu.

Brigáda zanikla výnosem o zrušení k 1. listopadu 1955.

Zrušením pevnostní brigády se velení čs. armády nevzdalo myšlenek na aktivní využití prvorepublikového opevnění.
V letech 1960 až 1999 se kromě jiného počítalo s aktivním využitím šesti stavebně dokončených a vyzbrojených těžkých objektů na jižní Moravě.

Za tímto účelem nejprve u 5. motostřeleckého pluku v Mikulově a později ve Znojmě existovala „rota osádek těžkého opevnění”.

Což by stálo za zmapování ale moje znalosti jsou omezené na jiný druh fortifikací.

[komisař]

Ta tabulka byla pokus, a jelikož jinak než přes obrázek jí vložit nejde, byla to vzhledem k jejímu rozsahu vhodná příležitost.
-Jinak dodávám, že z tohoto důvodu jsem se soustředil pouze na její dělostřelectvo.
-První přejmenování proběhlo již ve čtvrtém čtvrletí 1952, a to z důvodu utajení na 8. pěší brigádu.

Pro reaktivované těžké opevnění se navrhovalo v roce 1958 vytvoření specializovaných jednotek.
Pěchotní sruby u Šatova - 87 vojáků z 9. motostřeleckého pluku Znojmo
Pěchotní sruby v Hevlíně a Mikulově - 87 vojáků od 5. motostřeleckého pluku Mikulov

Pevnostní jednotka byla od roku 1963 mírově udržována pouze u 5. msp v Mikulově. Cvičila mimo jiné i v 90. letech ve VVP Boletice, a to i s těžkými kulomety vz. 37.

Od roku 1963 bylo válečně počítáno s vytvořením pevnostního praporu, který by obsazoval pěchotní sruby MJ 2, 3, 4, 15, 16 a 29, dále BS 1, 3, 4, 8, 13 a IV.

[Pátrač]

Kulomety vzor 37 v 90. letech na Boleticích? Neklínuj! Já tedy vím, že ve skladech nedotknutelných zásob se našlo ledacos ale toto je neuvěřitelné.

Jinak to dělostřelecké vybavení bylo velmi pestré. Až budeš pokračovat, myslíš, že najdeš něco o tom, že by i v pozdější době byly plánovány i dělostřelecké jednotky k obraně stálých opevnění?

[komisař]

Jako jedna z mála útvarů nebyla 8. brigáda v roce 1954 přezbrojena na nově zavedené kulomety vz. 52 a těžké kulomety vz. 43, ale ponechala si lehké vz. 26 a těžké vz. 37. Hádej z jakého důvodu asi, když byla určena k obsazení objektů, které měly pro ně speciální podstavce, lafety a střílny. Dokonce jsem zjistil, že dlouho přetrvávaly i německé MG-42, ty ale pravděpodobně nepřečkaly 60. léta.

Jinak ve VVP Boletice byla v 90. létech pro potřeby výcviku "ROTO" zřízena střelnice objektů SLO. Ten snímek je originál z r. 1996.

V roce 1999 Armáda České republiky objekty definitivně opustila. Možná jsou někde ještě udržovány LO-37, ale nevím o žádném konkrétním případu.

[kacermiroslav]

Pánové, moc se v tomto nevyznám a tak nevím jestli nebude můj dotaz úplně OT, ale vzpomínám si, že snad v 50tých letech měla naše armáda ve výzbroji nějaké dělo, které mohlo střílet ty atomové granáty. Víte o tom někdo něco prosím?

[komisař]

Pro Kacermiroslav

---V padesátých letech nebyla v naší armádě zavedena zbraň, pro kterou byl sériově zaveden jaderný granát.
---Konstrukta Trenčín vyvíjela 152 mm minomet "Klokan" firemně označovanou jako granátomet B-35, což byla instalace 152 mm hlavně kanónové houfnice vz 37S na upraveném ložišti 160 mm minometu vz. 43. Dostřel činil 17 km. Nebyl však zaveden do výzbroje.
---Další náš pokus byl 240 mm granátomet "Kominík" s dostřelem 20 - 25 km a hmotností střely 150 - 160 kg. Dálková střela projekt STŘEDA měla mít dostřel 34, teoreticky až 42 km !! Na tehdejší dobu !! Byl vyvíjen ve třech verzích : Na čtyřkolovém dvounápravovém podvozku s hmotností 8 tun a samohybné na kolovém podvozku odvozeného z vyvíjeného středního dělostřeleckého tahače SDT-138 (Tatra T-812) a na podvozku T-54 o hmotnosti 20 - 26 tun. Hlaveň měla být umístěna na sovětském ložišti pro 240 mm minomet. Zbraň měla být začleněna u těžké minometné brigády dělostřelecké divize a tvořilo by ji 12 baterií po 6 hlavních.

V SSSR probíhal vývoj jaderné munice pro tyto ráže, do naší výzbroje se však nedostaly.
Od 60. let byly "v kurzu" rakety, takže naše armáda dostala do výzbroje hlavňové zbraně schopné střílet jadernou municí až v 80. letech - podívej se na článek od Pátrače.

[komisař]

Odpověď na dotaz CZ97 : Příklady organizace po roce 1945
Myslím, že pro ukázku je to dostačující. Sehnat podrobné počty dělostřelecký útvarů je dost složité, když něco najdu, doplním.

3. těžká dělostřelecká brigáda v podřízenosti 1. vojenského okruhu : stav k 1.10.1950 měla 1200 osob.
: 3 dělostřelecké oddíly po 12 dělech (3 baterie po 4), celkem 36 houfnic
: průzkumný dělostřelecký oddíl

Další příklad, tentokrát brigáda s plukovním stupněm
:dělostřelecká brigáda podléhající velitelství 3. oblasti, stav k 1. 10. 1949
* 2 dělostřelecké pluky, celkem 72 děl
- 72 děl, přibližně 1350 vojáků (bez brigádních jednotek)
Dělostřelecký pluk : 36 děl
57 důstojníků, 8 poddůstojníků z povolání, 573 vojáků základní služby
-velitelská baterie
---- velitelská četa, telegrafní četa, radiová četa, dopravní četa
-3 dělostřelecké oddíly po 3 bateriích ( vždy 3. baterie rámcová )
-náhradní oddíl s náhradní baterií

Dělostřelecký oddíl 16 : stav k 1. 10. 1949 :
12 (v jiném zdroji 10 ? )děl
Podřízen velitelství dělostřelectva MNO
43 důstojníků, 9 poddůstojníků z povolání, 283 vojáků základní služby
-velitelská baterie
----velitelská četa, spojovací četa, dopravní četa
-3 dělostřelecké baterie na plných počtech
----jedna baterie hipomobilní
----dvě baterie motorizované
-náhradní baterie

[Pátrač]

komisař - ale vida, to jsou zajímavé věci. Nenašel bys nějaké fotky a přesnější TTD? Hlavně u těch velkorážových minometů?

[komisař]

Problémy s pancéřovkou P-27

Je sice pravda, že v roce 1957 měla ČSLA již 18400 kusů a v roce 1958 už 20000, ale zároveň byl v roce 1958 vydán po četných haváriích zákaz střelby při výcviku.Byly totiž zjištěny problémy s pevností materiálu hlavní.V rámci dodatečných zkoušek výrobním závodem, započatých v roce 1959 bylo zjištěno, že ocel zvolená pro jejich výrobu byla vhodná pouze pro klidové zatížení, zároveň se prokázalo, že nebyly dodrženy technické podmínky pro tepelné zpracování. Materiál byl málo prokalen a měl různorodou tvrdost. Dále vadila excentricita vývrtu.

Výsledky dodatečných zkoušek byly šokující : Jako minimum pro bezpečnost byla stanovena pevnost hlavně v rozmezí 105 – 125 kg/mm2

Do 30. 11. 1959 bylo přezkoušeno 4000 kusů, zjištěná pevnost byla 82 – 140 kg/mm2. Zbraně byly rozděleny do tří skupin :
--- 1. kategorie nejlepších určených k výcviku se vešlo pouze 5,3 %, tj. 212 hlavní
--- 2. kategorie střední kvality určených k případnému zesílení bylo 28,9 %, tj. 1157 hlavní, u této kategorie se počítalo s životností 500 ran.
--- 3. kategorie nevyhovujících bylo 56,5 %, tj. 2260 hlavní určených k uložení do nedotknutelných zásob, zde životnost činila 15 – 20 ran a 9,3 %, tj. 372 kusů bylo okamžitě sešrotováno.

Pro zabezpečení výcviku a bojeschopnosti se při výcviku používala výhradně cvičná střela. Zpevnění hlavně objímkou se mělo provést je u zbraní 1. a 2. kategorie v počtu 7000 kusů, v případě, že by tohoto počtu nebylo dosaženo, doplnil by se „nejlepšími“ vybranými ze 3. kategorie.

Pro upřesnění doplňuji, že rekonstuovaná a zesílená zbraň byla označena jako P-27A, přičemž úpravy začaly probíhat od r. 1960. Tedy se omlouvám za mystifikaci, v 50. letech byla zavedena pouze původní P-27.

[CZ 97]

To komisař: dík teď už mám představu jak byl třeba děl. pluk veliký. Jenom bych se ještě rád zeptal jak fungovalo logistické zabezpečení. Zajišťoval si pluk vlastními vojáky všechno(munici, palivo, potraviny, atd.), nebo jim potřebné dodávaly jiné jednotky? Pokud si vše zajišťoval pluk, jakou měl dopravní kapacitu?
Snad nejsem jediný koho to zajímá a vojenské tajemství to už doufám také není.

[komisař]

Nově zavedený kanón ráže 85 mm vz. 44/59 do výzbroje pěchotních srubů.

Tento kanón byl speciální protitankovou zbraní, která představovala hlavní výzbroj pěchotních srubů přezbrojených ČSLA v roce 1960. Jedná se o upravený sovětský tankový kanón vz. 44, použitý v T 34/85. Rekonstrukci zbraní provedla Konstrukta Trenčín. I přes malý počet zavedených kusů si
zaslouží pozornost, neboť se jedná o jediný nově instalovaný kanón v poválečné historii čs. prvorepublikového opevnění. Původní PTK vz. 36 ráže 47 mm, který jím byl ve vybraných objektech nahrazován, se nacházel minimálně do konce roku 1956 ve skladech dělostřelecké základny v Brně. O výběru objektů rozhodly skutečnosti, že byly jediné postavené na hranici se sice neutrálním, ale „imperialistickým“ Rakouskem. Ostatní opevnění vhodné k osazení nového kanónu se nacházela na hranicích s „bratrskými“ státy.

Další dělostřelecká podpora stálého (předválečného) a v postaveních poválečného zesíleného polního opevnění byla prováděna organickými zbraněmi čs. armády, žádné jiné speciální pevnostní nebyly zavedeny.

Celkem bylo vyrobeno 20 kusů, které byly rozděleny následovně :
1 prototyp, 1 kus záložní
18 kusů pro objekty
------1 kus pro cvičný objekt CE na cvičném objektu Jordán VVP Jínce, později přemístěn do VVP Libavá.
------12 kusů pro 6 pěchotních srubů v úseku Morava – jih : v každém po 2 kusech
V letech 1960 – 1999 bylo plánováno na jejich obsazení 28 vojáků, z toho k přímé obsluze každého z kanónů 5 mužů (jeden poddůstojník a 4 muži). Pěchotní sruby neměly stálou posádku, ale byly zakonzervovány (s výjimkou výcvikového MJ-S 4).

MJ-S 2 Úvoz postaven podle projektové dokumentace pěchotního srubu OP-S 41.
MJ-S 3 Zahrada postaven podle projektové dokumentace pěchotního srubu OP-S 41.

MJ-S 4 Zatáčka byl používán k výcviku. Postaven podle projektové dokumentace pěchotního srubu N-S 63.

MJ-S 15 Závora postaven podle projektové dokumentace pěchotního srubu OP-S 41.

MJ-S 16 Výběžek – jako jediný byl jednopatrový z důvodu vysoké hladiny spodní vody. Postaven podle projektové dokumentace pěchotního srubu OP-S 9.

MJ-S 29 Svah postaven podle projektové dokumentace pěchotního srubu N-S 47.

Znovuosazení těchto srubů pancéřovými zvony proběhlo v letech 1949 – 1950, a to 9 nově vyrobených Vítkovickými železárnami a 3 ze zničených srubů u Komárna na Slovensku.

-------5 kusů pro 4 pěchotní sruby v úseku Bratislava
B-S 1 Štěrkoviště, 4 Lány a 13 Stoh : po 1 kusu
B-S 8 Hřbitov : 2 kusy

V roce 1993 po rozdělení republiky byly delimitovány takto : 12 ČR, 7 SR, osud posledního jsem nezjistil.

TTD : ráže 85 mm
Délka hlavně se závěrem : 4645 mm
Délka drážkované části vývrtu : 3495 mm, počet drážek : 24, délka závitu : 25 ráží
Náměr : + 18°, - 8°, odměr : 45°
Maximální dostřel nepřímou palbou : 13800 m
Praktický dostřel přímou palbou : 1500 m
Délka zákluzu : 280 – 320 mm, největší přípustná 330 mm

Rychlost střelby : 6 – 15 ran/min
Počet nábojů uložených ve srubu na jednu hlaveň : 600
Průbojnost : 100 mm homogenního ocelového pancíře na 1000 m (u kanónu vz. 36 50 mm).


V současnosti je jej možno shlédnout na dvou místech :
Jeden kus ve VTM Lešany
Dva v objektu MJ-S 3 Zahrada, kde byly na konci dubna 2006 znovu osazeny, tentokrát jako součást muzea čs. opevnění Šatov. Jsou vystaveny v odlišných polohách : v levé střelecké místnosti je v bojové pozici, v pravé v zatažené, tzv. mírové poloze. Umístění zbraně bo bojové pozice trvala secvičené obsluze 20 minut.

[Pátrač]

Komisaři to je naprosto luxusní záležitost. Myslím, že jsem ten kousek v Lešanech viděl ale zaujaly mě jiné věci a v paměti mi to nezůstalo. Přístě se na nej zaměřím.

Jinak mě překvapila poměrně velká délka hlavně mimo ochranu objektu. Myslím že by byla poměrně zranitelná,. Proto mám dotaz.

Nemáš nějaký poznatek zda byla v objektu uložena záložní hlaveň pro případnou opravu?

[komisař]

Náhradní hlaveň ve srubu uložena nebyla. Jak jsem uvedl, z 20 vyrobených kusů byla pouze jedna určena jako záložní, v případě nouze se snad dala použít i ta z cvičného objektu. Kdyby to vypuklo naplno, sotva by byl čas je měnit, i když by tam byla. Vždyť jenom vysunutí připravené zbraně do bojové polohy trvalo 20 minut, teď si k tomu připočítej minimálně stejný čas na demontáž poškozené, za tu dobu útočník toho stihne hodně.
Jinak pravděpodobnost zásahu a poškození ? Podle mě mizivá.

[Mantra]

Pavouk dělostřelecké divize:



organizace těžké dělostřelecké brigády v roce 1962:



organizace PT dělostřelecké brigády v roce 1961