...základ Panzerwaffe...
V prvním díle tohoto miniseriálu jsme se podívali na první verze nejrozšířenějšího německého tanku, jde samozřejmě o typ Panzerkampfwagen IV (dále jen Pz IV). Ten se na až do verze F vyráběl pouze s krátkohlavňovým kanonem 7,5cm KwK 37 L/24. Ten se příliš nehodil v boji proti tankům, šlo spíše o podpůrnou zbraň proti pěchotě a lehce obrněným cílům.
Otevření východní fronty v létě 1941 znamenalo pro Panzerwaffe vážný problém. Největší sériově vyráběný německý tank stál proti technické i početní převaze vynikajícího sovětského tanku T-34. Jeho kanon ráže 76,2 mm deklasoval německý kanon KwK 37, navíc zde byl ještě těžce pancéřovaný těžký tank KV-1, vyzbrojený také tímto kanonem. Tank Pz IV se musel přiblížit k sovětským obrněncům na velmi krátkou vzdálenost, jejich pancéřovaní jim nedávalo moc šancí na úspěšný boj.
Situace na bojišti nebyla rozhodně růžová, Pz III s krátkým 50 mm kanonem byl na tom podobně jako Pz IV, o lehkých tancích Pz II a Pz 38 nemá cenu ani hovořit. Proto je rozhodnuto o přezbrojení středních tanků Pz III a IV, trojka měla dostat dlouhý 50 mm kanon KwK 39 L/60, pro Pz IV byl vybrán 75 mm kanon KwK 40 L/43. Jak již napovídá označení, šlo o kanon s délkou hlavně rovnající se 43 x násobku ráže. Jeho vývoj začíná v listopadu 1941, firmy Krupp a Rheinmetall-Borsig jsou vyzvány k vývoji nového 75 mm kanonu. Jeho výroba začala v březnu 1942.
Tento kanon byl zamontován do právě vyráběného tanku Ausf. F, pro rozlišení je tato varianta označována jako Ausf. F2. Již 4.5.1942 (možná již 4.4...) je tank vyzbrojený tímto kanonem předvedený v Berlíně Hitlerovi. Již koncem května začíná sériová výroba u továrnách Krupp, zde je vyrobeno 54 strojů s výrobními čísly 82397-82450, dále je vyrobeno 10 strojů u firmy Vomag (82566-82575) a 11 vozidel v závodě Niebelungwerke (82615-82625). Do konce června 1942 je takto vyrobeno 75 tanků. Oproti verzi F1 se zvýšil palebný průměr pro kanon na 87 střel (32 věž + 55 korba), některé tanky jsou vybaveny přídavným pancířem na čele korby (+30 mm).
Ausf. F2Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. F2
délka – 6,63 m
šířka – 2,88 m
výška – 2,68 m
hmotnost – 23,6 t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 470 l
dojezd silnice – 210 km
dojezd terén – 130 km
maximální rychlost – 40 km/h
Další verze, Ausf. G – SdKfz 161/1, je již od počátku vyzbrojena novým kanonem. Ten má oproti předchozí verzi na konci hlavně namontovanou dvoukomorovou úsťovou brzdu (u F2 jednokomorová). Palebný průměr pro kanon zůstává stejný, pro kulomety se nakládá pouze 2250 nábojů ráže 7,92x57. Jinak lze nalézt je drobné úpravy, jsou například upraveny vstupy pro řidiče a radistu. Tank může používat rozšířené pasy „Ostkette“, jsou určeny pro snadnější jízdu v bahně východní fronty...
Ausf. GBoční pancíř vany je zesílen na 30 mm, nejdůležitější vizuální úpravou této verze je možnost použití přídavných pancéřových plátů „Schürzen“. Ty jsou připevněny na nosnících na bocích věže i korby. Na věži je přídavný pancíř uchycen šesti nosníky (tři na každé straně), pancíř má v místě vstupních dvířek věže dvoudílné dveře. Podobně jako u věže je pancíř uchycen na korbě (4 na každé straně) , pancéřovaní tvoří pět plátu plechu. Ten chrání bočnice a horní část podvozku téměř o celé délce vozidla. Síla plechu je 5 mm. Přídavné pancéřování není u verze G montováno coby standardní vybavení, lze proto narazit na obrázky této verze bez bočních plechů, běžně lze nalézt obrázky, kde chybí část přídavného pancéřování.
Výroba je rozdělena mezi tři výrobní závody, Krupp-Grunson vyrobil 600 tanků (v.č. 83101-83700), Niebelungwerke 350 tanků (v.č. 82701-83100) a Vomag 300 vozidel (v.č. 83701-84000). Celkem mělo být vyrobeno do června 1943 1687 tanků Pz IV Ausf. G (kde se ale vzaly ty další tanky....)
Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. G
délka – 6,63 m
šířka – 2,88 m
šířka s Ostkette – 3,192 m
šířka s Schützen – 3,33 m
výška – 2,68 m
hmotnost – 23,5 t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 470 l
dojezd silnice – 210 km
dojezd terén – 130 km
maximální rychlost – 40 km/h
Po verzi G nastupuje na scénu nejrozšířenější verze tohoto tanku, Ausf. H (SdKfz 162/2). Dochází tak opět k navýšení parametrů, ať již útočných (lepší kanon), tak i pasivních (zase o nějaký ten milimetr silnější pancíř. I přes nasazení modernějších středních tanků je verze H nejpočetnější sérií tanků vyráběných v Německu. I když oproti StuG III Ausf.G má co dohánět...
Co se tedy změnilo k lepšímu. V prvé řadě je třeba zmínit nový typ kanonu 7,5cm KwK 40 L/48, což oproti předchozí verzi znamená prodloužení hlavně a tím i vyšší úsťovou rychlost střely, což v reálu znamená probití silnějšího pancíře. Sekundární vyzbroj zůstává stejná, zvyšuje se ale zásoba střeliva, nyní to je 3150 nábojů 7,92x57. Novinkou je i montáž úchytu Fliegerabschlussgerät 41 (nebo 42), což je zařízení umožňující uchycení kulometu MG 34 a jeho následné využití coby PL kulometu pro střelbu na nízko letící cíle (i když s takovou ráží se s tím asi maximálně dobře plaší supi....)
Jak jsem již poznamenal, změny se dotýkají i pancéřování. Čelní deska korby i věže má nyní sílu 80 mm, zbytek pancéřování zůstává na parametrech verze G. Doplňkové pancéřování „Schürzen“ je již montováno coby běžné vybavení. Opět je upravena velitelská věžička, nyní má jednodílný poklop, uchycený na jednom pantu. (dříve byl dvoudílný). Lze se dočíst o zesílení střešního pancíře věže, nová hodnota by se měla být 18 mm.
Motor tanku zůstává stejný jako u předchozích verzí (Maybach HL 120 TRM), mění se však převodovka. Místo ZF SSG 76 je použita převodovka ZF SSG 77 Aphon. Tato převodovka je již používána u tanku Pz III Ausf. H, dochází tedy k větší unifikaci náhradních dílů. Parametry převodovky jsou stejné jako u předchůdkyně – 6 x vpřed, 1 x vzad.
A teď něco k produkci. Jak jsem již napsal v úvodu, verze H byla co do počtu nejrozšířenějším verzí německých tanků. Vyrábí je stejné závody jako obvykle, v roce 1943 vyrábí Krupp 655 tanků (v.č. 84001-84695), Niebelungwerke 1000 tanků (v.č. 85001-86000) a Vomag také 1000 vozidel (v.č. 86001-87000). Do května (dubna?) 1944 dodal ještě Niebelungwerke dalších 1305 tanků (v.č. 87001-88305). Všeobecně se uvádí výroba okolo 4000 tanků Pz IV Ausf. H. Ta probíhala i přes nepřízeň politického vedení, Hitler se snažil uzemnit výrobu tanku Pz IV a plně se soustředit na výrobu tanků Panther a Tiger. To byla sice skvělá myšlenka, ale v reálu by to znamenalo výrazný propad výroby tanků . Podle všeho mohou za zachování výroby Němci „poděkovat“ generálu Guderianovi, ten coby generální inspektor tankových vojsk dokázal ovlivnit a zvrátit tyto politické tlachy... No nakonec to byl taky na rozdíl oproti politikům odborník...
Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. H
délka – 7,015 m
šířka – 2,88 m
šířka s Ostkette – 3,192 m
šířka s Schützen – 3,33 m
výška – 2,68 m
hmotnost – 25,999 t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 470 l
dojezd silnice – 210 km
dojezd terén – 130 km
maximální rychlost – 38 km/h
A máme zde poslední, sériově vyráběnou verzi. Nese označení Ausf. J (SdKfz 162/2) a nenajdeme u ní žádnou převratnou změnu. U této verze jde pouze o zlevnění a zefektivnění výroby, omezení používání nedostupných surovin a celkové urychlení výroby tanku.
Veze J odpovídala pancéřování i pohonem předchozí verzi, změny nejsou napohled nějak viditelné. Zásadní změnou je zvýšení počtu nádrží na PHM, celková zásoba benzínu je nyní 680 litrů. Dojezd se tak zvýšil o více jak 100 km.
Šetření nedostatkovými surovinami se projevuje hlavně u výrobků z pryže. Tak jako jiné německé tanky na konci války, dochází k nahrazování gumových prvků na podvozku, na většinu tanků této verze jsou montovány celokovové kladky, na některých tancích se posléze montují jenom tři kladky. I přídavné pancéřování prošlo „zeštíhlením“, místo plechů se začíná používat ocelové pletivo, uchycené v rámu. Toto „erzatz“ pancéřování má oficiální název „Thoma Schürzen“ a poskytovalo tanku lepší ochranu proti kumulativním střelám.
A konečně se také šetření materiálem dotklo osádky. Původně měl tank Pz IV otáčení věže poháněné elektromotorem, ten zase poháněl generátor hnaný dvoutaktním motorem. Věž se díky elektromotoru otáčela rychlostí 14° za sekundu, nyní napadlo chytré hlavy využít sílu paží osádky. Do tanku řady J již nebylo zabudováno elektrické otáčení, musel stačit „lidský pohon“.
Výroba tohoto „očesaného“ tanku začala v červnu 1944, do konce války bylo postaveno v závodě Niebelungwerke 2392 tanků (v.č. 89001-91392). Tímto končí výroba nejrozšířenějšího německého tanku.
Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. J
délka – 7,015 m
šířka – 2,88 m
šířka s Ostkette – 3,192 m
šířka s Schürzen – 3,33 m
výška – 2,68 m
hmotnost – 25 t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 680 l
dojezd silnice – 320 km
dojezd terén – 210 km
maximální rychlost – 38 km/h
Tak jako u jiných tanků, existovala i velitelská verze Pz IV, konkrétně z verze Ausf. H. Stroje označené jako Panzerbefehlswagen nesl kódové označení SdKfz 267, oproti původní verzi zde byla zabudována navíc radiostanicí FuG 7. Do konce války bylo vyrobeno 97 velitelských tanků.
Vznikla i průzkumná verze tanku Ausf. J, nesla krásný název Panzerbeobachtungswagen IV Ausf. J. Tento průzkumný tank byl určen coby podpora pro jednotky vybavené samohybnými děly. Byl osazen radiostanicí FuG 7 pro průzkum byl na střeše nainstalován výsuvný periskop. Ten obsluhoval velitel tanku, mimo něj byl tank osazen řidičem a dvěma radisty. Od září 1944 bylo takto dovybaveno 90 tanků,
Ještě něco k přístrojovému vybavení tanku Pz IV. Každý tank byl vybaven radiostanicí FuG 5, umožňující spojení v pásmu 27-33 MHz. Dosah stanice byl až 6,4 km při fonickém a 9,4 km při radiotelegrafním spojení. Stanice byla umístěna po levé ruce radisty-střelce. Stanice FuG 7 pracovala na stejném pásmu, její dosah ale byl 12,8 a 16 km. Stanice byla zamontována ve věži.
Až do verze D byl kanon zaměřován zaměřovačem TZF 5b, od verze E to byl vylepšený TZF 5f nebi f/1. Jeho zvětšení bylo 2,5 násobné. Radista disponoval u trupového kulometu zaměřovačem KZF 2 s 1,8 násobným zvětšením.
Bulharský Pz IVMimo Wehrmacht a Waffen SS byl tank také prodán spojencům Německa. Nejvíc jich odebralo Rumunsko, šlo asi dohromady o 100 tanků verzí F1 a H. Maďarsko koupilo celkem 32 strojů s krátkou hlavní, Bulharsko asi 46 tanků verze H. Finsko mělo obdržet 28 strojů verze H, jiné zdroje uvádí 18 nebo 15 tanků. Cena jednoho tanku byla 5.000.000 FM. Španělsko vlastnilo asi 20 tanků (H nebo J), ty asi nakonec končí v Sýrii. Ta údajně vlastnila až 70 tanků Pz IV, ještě v roce 1967 je šlo vidět na bojišti během Šestidenní války.
zdroje:
Janusz Ledwoch - Panzer IV
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 1
http://www.achtungpanzer.com
http://www.panzernet.net
http://armor.kiev.ua/
