V padesátých a šedesátých letech armáda NSR patřila k intenzivně cvičeným a nejdynamičtěji rostoucím složkám vojsk NATO. Její profesionální příslušníci i vojáci základní služby měli v sobě tvrdý výcvik a udržovali si vysokou morálku. Na jejím teoretickém vybavení, výcviku a výchově se podíleli u všech druhů vojsk prověření bývalí příslušníci - Wehrmachtu se značnými bojovými zkušenostmi
Měli v praxi propracovaných cvičení vyzkoušeny všechny zbraňové - systémy, kterými disponovali. V tomto příspěvku se pokusím popsat její organizaci, taktické zásady vedení obranného i útočného boje a vybavení zbraněmi a materiálem tohoto operačně taktického celku.
Motorizovaná pěchota byla velením Bundeswehru hodnocena jako významná a v této armádě nejpočetnější složka pozemního vojska. Byla organizována tak, aby byla vysoce pohyblivá a to i v zamořených oblastech.. Byla cvičena k úzké součinnosti s tankovými jednotkami a to za všech podmínek soudobého boje včetně boje za použití jaderných zbraní oběmi stranami.
Nejčastěji bojovala pěšky a přepravovala se na nákladních vozidlech. Osobní výzbroj i těžké zbraně které měla k dispozici umožňovaly efektivní bojovou činnost sesedlé pěchoty. Byla vysoce efektivní v pohyblivých fázích boje.
V době vzniku v roce 1955 až asi tak do roku 1960 bylo motorizované vojsko hlavní bojovou silou Bundeswehru. Rychle se vyvíjelo a bylo stejně tak rychle reorganizováno. Už v roce 1958 se objevily první útvary označované jako pěší, které k přepravě používaly místo nákladních automobilů obrněné transportéry. Jedna motorizovaná divize byla reorganizována v roce 1961 na horskou divizi a ta byla začleněna do 2. armádního sboru NSR.
Od roku 1965 byly určené divize postupně přezbrojeny a staly se divizemi mechanizovanými. Tyto divize si asi do roku 1968 podrželi jako svoji součást své mechanizované brigády jeden motorizovaný prapor.
Od roku 1968 až 1969 byly motorizované divize postupně rozpuštěny a byly zřízeny samostatné motorizované brigády, ze kterých vzniklo teritoriální vojsko Spolkové republiky Německo. To nebylo prioritně určeno k boji v první linii ale k obraně celého území státu, důležitých průmyslových a energetických objektů, obytných konglomerací a pro boj z předpokládanými výsadky a diverzními jednotkami, které jak bylo předpokládáno měly být vysílány z Varšavské smlouvy.
A-1. Motorizované družstvo
V padesátých a šedesátých letech bylo motorizované družstvo tvořeno 8 osobami.
- velitel družstva byl v té době profesionální voják, v hodností rotného podle naší klasifikace. Byl vyzbrojen belgickou puškou FN a pistolí P-38 a puškovým granátometem
Pušku FN pro nás zpracoval Sa 58 ve svém skvělém postu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2455
Dále bylo tvořeno:
- zástupce velitele , vyzbrojen puškou FN a puškovým granátometem
- dvakrát střelec ze samočinné pušky , vyzbrojen puškou FN
- střelec z kulometu MG – 42
- pomocník střelce z lehkého kulometu vyzbrojený puškou FN
- střelec z pancéřovky nebo bazuky dovyzbrojený puškou FN
- řidič nákladního vozidla vyzbrojený FN
Motorizované družstvo se přesunuje na nákladním vozidle. Při přiblížení do prostoru nasazení nebo do prostoru kde je možno očekávat nastřelení družstvo sesedá a zaujímá postavení k obraně nebo k útoku pěšky. Vozidlo se pak stahovalo do shromaždiště vozidel a bylo připraveno k přesunu podle pokynů velitele družstva nebo čety.
Způsob vedení boje.
Přesuny.
Motorizované družstvo se prioritně přesunovalo na organickém vozidle.
Přesuny po vlastních: motorizované družstvo se takto přesunovalo výjimečně v pořadovém tvaru z řazením: velitel družstva, družstvo a vozidlo ve vzdálenosti cca 150 metrů za sestavou družstva
Útočný boj:
Motorizované družstvo zpravidla vedlo boj v sestavě čety. Útočilo v úseku, jehož šířka nepřekročila 80 metrů se vzdáleností vojáků 8 až 10 kroků od sebe. V boji nebývalo zesilováno. Organické vozidlo se přesunovalo pokud to podmínky boje dovolily za sestavou družstva po stanovené pochodové ose spolu s ostatními vozidly čety.
K vedení útoku se družstvu určoval směr útoku, jednotlivé objekty zteče.
První objekt zteče se určoval v hloubce 400 až 500 metrů od předního okraje.
Na čáru zteče se družstvo přemisťovalo v předbojové sestavě čety. Po dosažení čáry zteče na rozkaz velitele čety zaujalo své místo v bojové sestavě a vyrazilo do útoku. Pokud to vyžadovala situace mohlo se rozdělit do dvou skupin po 4 vojácích a tyto pak bojovaly jako samostatné klídky přisvojí vzájemné podpoře.
Družstvo postupující v záloze pak zahájilo přesun cca 200 metů za družstvy prvního sledu a bylo připraveno podpořit útok podle rozkazu velitele čety.
Samostatně mechanizované mužstvo plnilo úkoly jako:
- pochodové zajištění při přibližování k nepříteli
- při průzkumu
Bojová sestava při samostatném úkolu byla uspořádána do tvaru:
rojnice - při postupu k přednímu okraji slabě bráněnému nebo pod silnou palebnou přípravou, zástup - sestava viz odstavec přesuny. Používala se při překonávání minových polí, k rychlému přesunu bojištěm a při překonávání vzdálenosti mezi jednotlivými objekty útoku.
Obrana:
Motorizované družstvo v obraně budovalo a bránilo postavení v šířce 60 až 90 metrů široké. Nebývalo posilováno. Pokud plnilo důležitý nebo samostatný úkol – bojové zajištění, zajištění v mezeře – bylo posilováno 1 až dvěma kulomety nebo minomety z prostředků velitele motorizovaného praporu
Postavení bylo tvořeno okopy pro jednotlivce nebo okopy pro dvojice.
-stanoviště jednotlivých střelců,
-palebnými stanovišti kulometu
-úkryty
-několika záložními okopy a pokud to čas dovolil i klamnými okopy.
Palebná stanoviště byla volena tak, aby kulomet a kulomet vozidla ostřelovaly všechny přístupy k přednímu okraji obrany po celé šířce postavení. Palebné sektory zbraní se musely překrývat a před postavením musely vytvořit souvislou palebnou clonu. Družstvo zahajovalo palbu na povel velitele na vzdálenost cca 400 metrů.
Samostatně pak družstvo mohlo plnit úkoly před předním okrajem nebo v bocích a plnilo úkoly jako:
- přímé zajištění
- mezi opěrnými body čet
- strážní hlídka
- průzkumná hlídka
A- 2. Motorizovaná četa
Pokud byla postavena na těchto vozidlech tak v letech 1950 až 1968 byla motorizovaná četa tvořena 40 osobami. Měla tyto celky:
Velitelské družstvo tvořené těmito 7 vojáky s těmito funkcemi:
- velitel čety s hodností poručíka vyzbrojen puškou FN a pistolí P-38 není součástí velitelského družstva, pouze jsem ho sem přiřadil, spolu sním má tedy velitelské družstvo 8 osob
- pomocník velitele čety který je zároveň střelec z 20mm protiletadlového kanónu upevněného na nákladním vozidle a skupinový dozimetrický přístroj, dovyzbrojen puškou FN
- radista, vyzbrojen puškou FN který je současně řidičem vozidla s kanónem
- 2 x střelec odstřelovač
- motospojka vyzbrojená puškou FN
- 2 x řidič nákladního vozidla pro přepravu čety vyzbrojení puškami FN
Kulometné družstvo bylo tvořeno:
- velitelem družstva
- pomocník velitele družstva
- 2 x střelec z kulometu
- 2 x pomocník střelce z kulometu
- 2 x střelec , nosič střeliva
Mimo uvedené zbraně jsou všichni vyzbrojeni puškou FN
3 motorizovaná družstva podle výše popsané organizace
Počty zbraní a materiálu:
- pistole P-38 Walther, 2 kusy
- puška FN, 39 kusů
- kulomet MG- 42, 5 kusů
- pancéřovka nebo bazuka, 3 kusy
- rychlopalný PL kanón 20mm, 1 kus
- motocykl, 1kus
- nákladní automobil, 3 kusy
- radiostanice, 5 kusů
Motorizovaná četa v útoku.
Nyní je potřeba vložit trochu teorie. Útok byl považován za rozhodující druh bojové činnosti. Při něm bylo možno za pomoci jaderných zbraní pronikat bez zastávek do hlubky území protivníka a dokončit jeho zničení započaté jaderným ničením.
Cílem útoku bylo zničit protivníka a ovládnout prostory vhodné pro rozvíjení další bojové činnosti.
Hlavními formami manévru byl čelní útok, útok do boku a obchvat.
Polní bojové řády bundeswehru rozlišovaly v té době tři postupová období útočného boje:
a/ přibližování
b/ zteč a průlom předního okraje
c/ boj v hloubce
V útočném boji motorizovaná četa armády NSR útočila v sestavě roty v úseku širokém od 200 do 300 metrů. Zpravidla bojovala v rámci motorizované roty a to buď v prvním nebo druhém sledu kde tvořila zálohu. Vzhledem k tomu jak byly čety vyzbrojeny mohly být a byly posilovány bezzákluzovými kanóny 106mm a minomety z prostředků velitele praporu. Při předpokladu boje s tanky protivníka, byla posílena tanky až do síly tanková četa.
Samostatně mohla mechanizovaná četa plnit úkol :
- ochrany stanoveného prostoru
- průzkumu bojem,
Bojová sestava motorizované čety v rámci roty mohla být:
V průběhu útoku zaujímala četa podle situace jednotlivé předbojové a bojové sestavy.
- předbojová sestava mohla být uspořádána jako proud a nebo dvojitý proud, předbojová sestava se používala za účelem rychlého překonávání zavalených a zamořených úseků po jaderných úderech, překonávání mostů, brodů, a průchodů v zátarasech.
- bojová sestava pak byla rozvinutá sestava - tedy družstva v linii nebo sestava čety uskupená stupňovitě vlevo nebo vpravo
Celková hloubka bojové sestavy obvykle nepřekročila 200 metrů ale mohl dosáhnout až 300 metrů. Jako varianta vynucená okolnostmi – například průběhem předního okraje obrany protivníka pak byla sestava nazvaná:
Sestava stupňovitě vpravo nebo vlevo: tři nebo pět mechanizovaných družstev tvoří linii kdy druhé je posunuto 50 metrů vpravo nebo vlevo a zároveň vzad za první a třetí stejně tak za druhé až po možné páté vozidlo.
Motorizovaná četa zahajovala boj buď z přímého dotyku nebo po přesunu z hloubky vlastní obrany. Při útoku z hloubky po ukončení přesunu a navázaní dotyku s nepřítelem pokud to situace vyžadovala sesedla z vozidel a družstva vedla boj a vozidlo z rychlopalným kanónem se pohybovalo za sestavou tak, aby mohlo podporovat boj čety.jako podpůrná zbraň. Vždy na rozkaz velitele nebo podle vlastního uvážení z výhodných postavení zahajoval palbu a kryl jí pohyblivou část čety.
Pokud se útočilo za podpory tanků tak motorizovaná pěchota postupovala za tanky nebo v mezerách mezi nimi
Četa měla určený:
- bližší objekt zteče v hloubce 400 až 600 metrů obrany protivníka a
- konečný objekt zteče v hloubce 800 až 1200 metrů.
Motorizovaná četa v obraně.
Opět trochu teorie. Obrana byla považována za jeden z hlavních druhů boje ale ne za nejdůležitější. Cílem obrany bylo udržet stanovený prostor, odrazit útok protivníka a způsobit mu co největší ztráty. V 60. letech se soustřeďovala motorizovaná pěchota na roli teritoriální obrany. Tedy bránila jako druhý sled polní armády obce, důležité objekty a měla zajistit týlový prostor.
Rozlišovali se dva druhy obrany:
- obrana vedená pozičně,
- obrana na široké frontě
Takže četa zaujímala obranu pozičním způsobem zpravidla v sestavě motorizované roty a to v jejím prvním sledu kdy zaujímala rajón obrany široký až 200 metrů a hluboký až 400 metrů nebo byla nasazena v druhém sledu.
Obsazovala a bránila opěrný bod, který mohl být až 350 metrů široký. Bránila ho sesedlá z vozidel a v pevných podstaveních. Vozidlo kanónem a posilové prostředky zaujaly postavení podle pokynů velitele čety nebo roty pokud je četa součástí rotního opěrného bodu.
Byla budována hlavní a záložní postavení družstev širokých do 150 metrů a hlubokých do 80 metrů. Vozidlo s kanónem mělo připraveno hlavní a záložní palebné postavení. Opěrný bod byl od počátku budován pro kruhovou obranu.
Obranu na široké frontě četa vedla pouze ve stavu nouze. Potom se jí určil rajón obrany široký až 600 metrů a jeho hloubka pak byla tvořena pouze hloubkou sestavy družstev.
Pokud byla obrana budována mimo dotyk s nepřítelem, mohla být druhosledová četa poslána 1,5 až 2 kilometry před přední okraj do zajišťovacího pásma jako bojové zajištění. Vždy však vysílala do 500 metrů před přední okraj pozorovací, naslouchací a strážní hlídky jako přímé zajištění.
A- 3 Motorizovaná rota
Velitelství roty:
Velitelské družstvo mělo 14 vojáků a tvořilo ho:
- velitel roty s plánovanou hodností kapitán,
- rotmistr pro OPZHN roty – velitel družstva v hodnosti rotmistra,
- spojovací poddůstojník se dvěma radisty
- 2 x motospojka
- 2x administrativní pracovník
- řidič nákladního vozidla pro přepravu družstva
- zásobovací poddůstojník
- řidič nákladního automobilu s materiálem roty
- 2 x kuchař – skladník
Četa palebných služeb
Byla tvořena:
Družstvo velitelské tvořené
- velitel čety s hodností poručíka vyzbrojen puškou FN a pistolí P-38
- pomocník velitele čety, který je zároveň střelec z 20mm protiletadlového kanónu upevněného na nákladním vozidle a skupinový dozimetrický přístroj, dovyzbrojen puškou FN
- radista, vyzbrojen puškou FN, který je současně řidičem vozidla s kanónem
- 2 x střelec odstřelovač
- radista
- motospojka vyzbrojená puškou FN
- 1 x řidič nákladního vozidla s 20 mm PL kanónem čety vyzbrojený puškou FN
Celkem tři družstva palebných služeb, ve složení:
- velitel družstva
- 3 x střelec z kulometu MG - 42
- 3 x střelec z bazuky nebo pancéřovky
- střelec – řidič nákladního vozidla
Tři motorizované čety, složení viz výše.
Počty osob, zbraní a prostředků:
Počet vojáků: 166
Motocykl: 5 kusů
Automobil terénní střední: 13 kusy, z toho:
- jeden s přívěsem-polní kuchyní
- čtyři s 20 mm PL kanónem
- 24 kulometů
- 160 automatických pušek
- 46 puškových granátometů
- 18 bazuk nebo pancéřovek
- 4 kusy PL kanón ráže 20 mm
Motorizovaná rota v útoku
Motorizovaná rota útočila v sestavě motorizovaného praporu v jeho prvním sledu na úseku širokém 500 až 600 metrů nebo byla určena do druhého sledu či do zálohy. Bojovala sesedlá z vozidel.
Samostatně pak mohla působit v záloze velitele brigády nebo při plnění úkolů bojového zajištění.
Mívala stanoven bližší objekt zteče v hloubce 800 až 1200 metrů a konečný objekt zteče v hloubce 2000 až 2500 metrů od předního okraje protivníka. Ke splnění těchto úkolů pak byla posílena například:
- tankovou četou,
- minometnou četou
- ženijním družstvem
V závislosti na konkrétní situaci pak zaujímala předvojovou sestavu roty což byl rotní proud nebo dvojitý rotní proud .
Rotní proud byl uspořádán tak že čety pochodovaly za sebou ve vzdálenostech 50 až 100 metrů mezi četami.
Dvojitý rotní proud pak vypadal stejně ale mezi proudy čet pak byla boční vzdálenost 100 metrů
Sestava byla členěna zpravidla do jednoho sledu a zálohy. V prvním sledu mohly útočit 1 až 3 čety. Druhý sled se pohyboval cca 300 metrů za čelními rojnicemi a mohl obsahovat 1až 2 motorizované čety. Celková hloubka bojové sestavy pak u motorizované roty nepřesahovala 500 až 700 metrů.
Motorizovaná rota v obraně.
Při pozičním způsobu vedla motorizovaná rota obranu opěrných bodů čet nebo na široké frontě.
Rajón obrany bráněný v rámci motorizovaného praporu byl široký 700 až 900 metrů a hluboký až 800 metrů. Základ obrany pak tvořily 3 opěrné body čet. Byla členěna do dvou sledů.
1 sled je tvořen dvěma opěrnými body čet mezi kterými je mezera 300 až 400 metrů.
2 sled je tvořen jednou četou případě přidělení posil dvěma četami a je v hloubce od 500 do 800 metrů.
Celková hloubka obrany pak byla tvořena uvedeným členěním bojové sestavy do hloubky, budováním hlavních, záložních a klamných opěrných bodů čet, palebných postavení vozidel s PL kanóny, posilovými prostředky tak může tak dosáhnout až 1100 metrů.
Zbytek šířky rajónu obrany byl tvořen palbami, zátarasy a postřelovanou a kontrolovanou mezerou mezi sousedy. Mezery byly pokryty palbou nebo v případě nutnosti se z nich protivník vytlačoval protiztečemi. Opěrné bod se budovaly tak, aby v případě potřeby byly schopny kruhové obrany.
Opěrný bod byl ženijně budován v tomto pořadí:
- zátarasy, hlavní a záložní opěrné body čet včetně okopů pro obrněná vozidla a posilové prostředky
- čistilo se předpolí, budovaly pozorovatelny a terén se upravoval a značil tak, aby byl usnadněn manévr čet.
- vše se pečlivě maskovalo a to i za pomoci maket a klamných postavení techniky i jednotek
V obraně mimo dotyk se vysílalo bojové zajištění cca 1000 až 2500 před přední okraj a na vzdálenost 500 metrů přímé zajištění z poslechových a vidových pozorovatelen.
Obrana na široké frontě vyžadovala po rotě schopnost bránit rajón široký až 2000 metrů a hluboký 700 metrů. Hloubka se počítá od předního okraje přímého zajištění. Mezery mezi obrannými postaveními čet se pokrývaly palbami, nebo zatarasovaly zátarasy nebo minovými poli.
Vedla se zejména v těžce průchodném terénu – hodně vodních ploch, bažinatý terén a lesní porosty pokud není možný pohyblivý způsob obrany, nebo pokud z důvodu vlastní slabosti je rotě přidělen široký prostor obrany.
A-4 Motorizovaný prapor.
Motorizovaný prapor byl v 50. a 60. letech poměrně silný taktický celek. Byl složen z:
- velitelství
- štábu
- velitelské roty
- tří motorizovaných rot podle struktury uvedené výše
- minometné roty a
- roty služeb
Velitelská rota byla tvořena:
- velitelským družstvem
- štábní četou
- četou protitankových bezzákluzových kanónů ráže 106 mm, celkem 8 kusů ve čtyřech družstev po 2 kusech kanónů
- četou ochrany štábu
Minometná rota byla tvořena:
- velitelským družstvem
- dvěma četami minometů ráže 81 mm. V každé četě jsou celkově 4 kusy minometů tedy 8 kusů minometů této ráže
- četou minometů ráže 120 milimetrů se 4 kusy minometů
Rota služeb byla tvořena:
- velitelským družstvem
- zbrojní četou, která sloužila k provozu a opravám zbraní a vozidel praporu, přepravě a distribuci munice k jednotlivým těžkým zbraním. Obsahuje zbrojíře, nosiče střeliva, pojízdné zbrojní dílny a odsunové prostředky pro evakuaci poškozené techniky
- zásobovací četou, která sloužila pro přípravu teplé stravy, přepravu materiálu PHM, výstrojních a stavebně ubytovacích celků
- zdravotnickou četou, která složila k poskytování první odborné lékařské pomoci, vyzvedávání raněných z četových a rotních hnízd raněných a jejich evakuaci do vyšší zdravotnické etapy.
Motorizovaný prapor byl základní taktickou jednotkou motorizované divize. V boji byl nasazován buď jako samostatná a někdy posílená jednotka. Tehdy působil jako:
- zadržovací odřad v předsunutém pásmu obrany
- čelní pochodová záštita při přesunu k prostoru nasazení
- boční pochodová záštita mezi předními okraji vlastní obrany a obrany protivníka
Jinak byl zasazován v rámci takzvaného bojového skupení. To bylo tvořeno jedním až třemi motorizovanými prapory posílených protiletadlovým dělostřelectvem, dělostřelectvem a těžkou technikou – tanky a stíhači tanků. Potom byl schopen vést intenzivní bojovou a to jak útočnou tak i obranou bojovou činnost.
Celkové počty lidí, materiálu a techniky motorizovaného praporu se mi už bohužel nepodařilo uchovat ani zjistit.
MOTORIZOVANÁ DIVIZE.
Tento silný operačně - taktický celek byl tvořen:
- velitelskou rotou
- 7 motorizovanými prapory jako základními taktickými jednotkami motorizované divize
- tankovým praporem
- dělostřeleckým plukem
- samostatným oddílem stíhačů tanků
- samostatným protiletadlovým dělostřeleckým oddílem
- ženijním praporem
- spojovacím praporem
- průzkumným praporem
- spojovacím praporem
- rotou chemické ochrany
- rotou leteckého průzkumu
- rotou vojenské policie
- zásobovací rotou
Počty jednotek motorizované divize se mi nepodařilo v jejich úplnosti dohledat ani chovat. Takže u dalších divizních celků uvedu jen to, co se mi podařilo bezpečně doložit.
Divizní tankový prapor byl tvořen těmito jednotkami:
- velitelství
- štábu
- velitelské roty. Ta byla tvořena:- velitelským družstvem, - štábní četou, - četou ochrany štábu. Měla 2 střední tanky, 2 obrněné transportéry , 3 motospojky a 3 nákladní automobily
- čtyř tankových rot . Tanková rota byla tvořena velitelským družstvem tvořenou dvěma středními tanky, dvěma lehkými nákladními automobily a třemi motospojkami. Dále byla tvořena třemi tankovými četami ve složení: velitelské družstvo ve velitelském tanku a dvě tanková družstva po dvou tancích.
Tanková rota tedy měla:
17 středních tanků
93 vojáků
3 motocykly
2 nákladní automobily
34 samopalů
8 automatických pušek FN a
85 pistoli P 38
- roty služeb
Tankový prapor byl tedy silnou taktickou jednotkou a jeho hlavní bojová síla byla v 53 středních tancích M-48 americké výroby.
Divizní oddíl stíhačů tanků byl tvořen těmito jednotkami:
- velitelským družstvem, kde byly 2 stíhače tanků M 56 ráže 90 milimetrů americké výroby, tři motospojky a 2 nákladní automobily terénní lehké.
- třemi bateriemi stíhačů tanků, která každá měla čtyři čety po pěti kusech stíhačů tanků M 56 a velitelské družstvo se dvěma stíhači tanků téhož typu, dvěma motospojkami a nákladním automobilem terénním lehkým
Celkově tedy měl tento oddíl 68 kusů stíhačů tanků M 56. To umožnilo poměrně lehce vyzbrojené divizi vytvořit protitankové léčky a podpořit motorizované jednotky jak v obraně tak v útoku silnou protitankovou obranou.
Uvedený stíhač tanků vypadal takto:
Samostatný protiletadlový dělostřelecký oddíl byl tvořen
- velitelskou četou tvořenou 3 motospojkami, čtyřmi nákladními automobily lehkými
- četou obrany stanovišť
- třemi kanónovými protiletadlovými bateriemi, které byly tvořeny velitelským družstvem, kde se nacházely 2 kusy 20mm kanónů a třemi palebnými protiletadlovými četami po 5 protiletadlových kanónech
Celkem tento oddíl disponoval 66 kusy protiletadlových kanónů ráže 20 milimetrů, 7 motocykly, 7 automobily, 6 bazukami nebo pancéřovkami a šesti kulomety
Dělostřelecký pluk.
Jediné co se mi podařilo zjistit je to, že byl tvořen třemi dělostřeleckými oddíly.
- houfnicový dělostřelecký oddíl měl tři houfnicové baterie po 4 kusech houfnice ráže 203 mm
- dva kanónové dělostřelecké oddíly , každý se třemi kanónovými bateriemi po 4 kusech kanónů ráže 155 milimetrů
Motorizovaná divize byla zpravidla nasazována po částech. Od roku 1960 se nepředpokládalo že, by tyto divize bojovaly jako celek. V té době vznikaly rychlým tempem pěší a jen o málo později i mechanizované divize a motorizované svazky a jednotky ztrácely svůj prvosledový význam.
Motorizované jednotky tedy v armádě NSR sloužily jako hlavní bojová síla pouze v prvním období její výstavby, která byla zahájena v roce 1954. Po nezbytnou dobu tak tyto jednotky podpořené prvními tankovými svazky nesly hlavní díl odpovědnosti za odražení případného útoku od východu. Od roku 1970 tyto jednotky mizí ze sestav Bundeswehru a přechází do sestavy teritoriálního vojska.
Pokud se mi podaří dopracovat strukturu průzkumného praporu motorizované divize dodám to jak do textu, tak upozorním zbytek Palby na tuto skutečnost.
Podařilo se mi sehnat kamaráda co je na tanky hodně dobrý a omlouvám se. Bylo to tak, že u dvou tankových divizí byly ve zkouškách tanky M -60 , tedy ne zavedeny ale pouze ve zkouškách. Celkově se jednalo o dva kusy u každé divize. Podle něj z nich tankisté Bundesvehru nebyly moc nadšení a tak vzhledem k blízkému zavedení Leopardů 1 od jejich nákupu v USA sešlo.
