Jak se vařilo v armádách – část 4 – VODA

[sa58]

Jak se vařilo v armádách – část 4 – VODA


Po hodně dlouhé době se vracím k tématu potravin a poživatin v armádě. Dnes to nebude o žádné kosmické stravě ani o nakládaných bažantech v konzervách, půjde tu o nejzákladnější lidskou potřebu – pitnou vodu, její výrobu a distribuci.

Nyní drobné odbočení. Normálně žijící člověk v dnešní společnosti zřejmě žízní netrpí, ve městech je většinou rozvod vody, chalupáři mají své studny a balená voda se dá dnes koupit skoro na každém rohu. Z výroby pitné vody se stal obrovský kšeft, v obchodech se pod PET láhvemi prohýbají regály, proto asi normálního člověka ani nenapadne, že po nějakých 24-48 hodinách bez vody by nastal asi jeho konec. Bez jídla vydrží jedinec poměrně dlouho, ale voda, která jinak tvoří 70% lidského těla, je naprosto nutná pro přežití. Při ztrátě 20% vody v těle nastává smrt, což odpovídá dehydrataci přibližně po 7 dnech bez vody (rekord je 18 dní..). Prostě člověk se neobejde bez vody. Většinou se uvádí denní spotřeba vody mezi dvěma až třemi litry, to však platí za ideálních podmínek. V horku se spotřeba vody rapidně zvyšuje.

Vraťme se ale do vojenského prostředí. Voják není žádný nadčlověk, i on potřebuje pravidelný příděl tekutin. Pokud sedí v kasárnách, neliší se distribuce vody od civilisty. Problém nastává při delším pobytu mimo kasárny, typickým příkladem je válečné tažení či nějaká přírodní pohroma (u nás už ne, armádu máme jen na okrasu v zahraničí....). V mnoha případech je voják odkázán pouze na nalezené přírodní zdroje, případně na distribuci vody logistickými jednotkami. V krajním případě lze využít chemické prostředky na desinfekci vody. Ale k těm se dostaneme později.

Nejprve se podívejme na problematiku přenášení určité zásoby vody přímo vojákem. Jak si asi každý bývalý voják vybaví, obdržel ihned po narukování polní láhev. Ta je určena pro přenášení vody přímo v poli, jde o odolnou láhev, která je schopná odolat hrubému zacházení. První polní láhve byly vyráběny z keramiky, dřeva nebo to byl jen kožený vak. Později se začínají používat plechové a skleněné láhve, ty však musí být umístěny do nějakého pouzdra. Zpočátku jde o plechové pouzdra, v pozdějších letech jsou nahrazeny koženými a plátěnými pouzdry. S rozvojem metalurgie se již před první světovou válkou objevují hliníkové láhve (budoucnost patří aluminiu...), láhve s plechu se ale vyrábějí stále. Od dnešních láhví se vlastně liší pouze materiálem, s rozvojem plastů nastal masivní rozvoj plastových polních láhví. Mají nižší hmotnost, jsou lépe omyvatelné, nepotřebují povrchovou úpravu jako například plechové láhve.

pěkný soudek na rum..

Rakouská PL 0,45 l a švýcarská M32

PL Anglie a Bundeswehr

Výroba láhve je však jen část problému. Přenositelná polní láhev nemůže mít velký objem, většinou se objem láhví pohybuje okolo 1 litru. A to rozhodně nestačí na pokrytí denní spotřeby vody, za příznivých podmínek ji musíme vypít 2 až 3 litry. V poušti bude mít voják spotřebu minimálně jako normální osobní automobil, na rozdíl od auta však bude potřebovat okolo 8 litrů vody. A to nejde řešit dvěma polními láhvemi, i když samozřejmě existují láhve i o objemu okolo 2 litrů. Ale tahejte se s několika takovými lahvemi, jste proto úplně oddáni na milost a nemilost logistikům.

PL vzor 60 a US polní láhve

Situaci lze řešit několika způsoby. Jako nejjednodušší se jeví distribuce pitné vody v PET lahvích, ty se ale zrovna nehodí pro polní použití. Ale lze tak poměrně jednoduše zásobovat jednotky v poli, balená voda se dobře převáží na paletách. Oproti dříve používanému zásobování cisternami je zde ještě jedna velká výhoda – voda v PET láhvích není při havárii či zničení transportu nadobro ztracena, je zde možnost, že část nákladu „přežije“. PET láhve se coby jednorázové dávky vody mohou dobře osvědčit při potírání různých chorob, způsobených kontaminací přírodních zdrojů, a to jak v době míru (záplavy a jiné katastrofy), tak i při použití různých zbraní hromadného ničení.

To byl jen takový malý odskok k neekologickým obalům, soustřeďme se na schopnost vojáka přenášet více vody v poli. A jak už to tak poslední dobou bývá, vracíme se opět do minulosti. Opět se na scéně objevuje HYDRATAČNÍ VAK na vodu, pouze kůži nahradil moderní materiál. Vak se může nosit v batohu, samozřejmě existují i varianty s řemeny pro přímé nošení na zádech. Manipulace s nimi je velmi jednoduchá, během chůze se voják vůbec nemusí zastavovat, přísun vody řeší hadice na pití, dále je zde například možnost použití sprchového nástavce. Vaky mají samozřejmě větší objem než polní láhve, jejich vnitřní povrch zabraňuje vzniku plísní a baktérií, voda ve vaku vydrží čerstvá i několik dnů až týdnů. Vaky na vodu dnes nabízí asi každý armyshop, výborně se hodí i pro turistiku. Cena vaku o objemu 3 litry se pohybuje okolo 1500 Kč.

hydratační vak Source 2 a 3 litry

Toto uvádí Armed.cz u hydrovaku SOURCE TACTICAL 3L VZ.95:
„TASTE-FREE System - materiál rezervoáru na vodu je opatřen speciálním povrchem (Glass-Like PE), který uchovává vodu čerstvou a bez zápachu i po dobu několika týdnů. BAKTERIE - FREE System Grunge-Guard System: zabraňuje při používání a skladování vzniku plísní, hub a bakterií. Na povrchu vaku a hadičky nevzniká žádný biologický film. CARE-FREE System: minimální požadavky na údržbu i při opětovném plnění po dobu několika měsíců. Hrdlo je dostatečné široké pro vložení ruky. Jednoduchá manipulace jednou rukou i v rukavicích. Rychlé schnutí.
Hygienické atesty: veškeré části výrobku, které jsou v kontaktu s pitnou vodou, mají hygienické atesty platné v Evropské unii. Hadička: nevzniká žádný zápach a příchuť plastu. Dobrá odolnost vůči zkroucení. Ventil: vhodný průtok vody, rychlé nasazení náústku, rozsah 360 stupňů kolem ramen uživatele. Ventil je doplněn krytkou, která zabraňuje vnikání prachu. Izolace: při venkovní teplotě nad 35 C uchovává vodu chladnou do 20 C. Nepropouští přímé světlo a UV záření.“

Stále však uvažujeme o situaci, kdy je voják zásobován pitnou vodou. V poli však může nastat situace, kdy prostě není pitní voda k dispozici a v dnešním zašpiněném světě určitě nenarazíte na každém kroku na křišťálovou studánku. Nezbývá nic jiného, než použít i kontaminovanou vodu. Můžeme použít několik možností, jak s neznámé vody udělat vodu pitnou. Můžeme ji převařit, můžeme ji destilovat, lze ji filtrovat nebo chemicky upravit. Převaření a destilace asi nejsou zrovna ideální technologie do pole, zbývá nám proto filtrování a chemie.

Chemická úprava vody byla dlouhou dobu základní technologií pro „výrobu“ pitné vody pro individuální spotřebu. V praxi se používají tablety, obsahující chemikálie na bázi chloru, iontů stříbra nebo peroxidu vodíku. Tyto látky dokáží umrtvit bakterie a viry, nevýhodou je delší doba, po kterou je třeba nechat tablety působit. Navíc je třeba po úpravě tuto vodu ještě dechlorizovat. Neočekával bych u takto upravené vody nějakou extra chuť, delší používání podobných přípravků asi taky příliš tělu neprospívá. Pro zajímavost se můžete podívat na webové stránky českého výrobce podobného přípravku, jde o firmu AQUA PLUS s.r.o. a její výrobek AQUASTERIL®. ZDE je něco o chemické úpravě vody, TADY se něco dozvíte o tabletách.



Dnes je možno díky vývoji keramických filtrů s uhlíkovými vložkami používat v terénu filtrovanou vodu bez chemických přísad. Existuje mnoho malých filtračních souprav, filtry dokáží zachytit velmi malé částečky, ale na 100% vyčistit vodu asi nedokážou. Ideální by byla asi kombinace chemického a mechanického čištění. Doporučuji se podívat na stránky výrobce filtrů MSR, její výrobky u nás najdete například na webu www.vertical.cz. Tam mě zaujal elektrolitický čistič vody Miox Purifier, u něj je uveden následující text:

„První přenosný vodní filtr na bázi elektrolýzy slané vody, nezpůsobuje ve vodě při standardních dávkách zápach a nemění její chuť. Roztok spolehlivě zahubí běžné patogenní mikroorganismy včetně E. coli i obtížně odstranitelné jako Giardia a Cryptosporidium. K provozu není potřeba pumpy, je lehký, kompaktní, výkonný a prakticky bez údržby. Ideální pro velké skupiny lidí, delší túry nebo jako vybavení pro krizové situace a přírodní katastrofy. Je vhodný i pro armádní účely. Nevyžaduje čistění, na jeden pár baterií upraví až 200 litrů vody.“ Více ZDE

filtry Miox Purifier a MiniWorks-EX

Tímto reklamním oznámením zakončím článek o nejcennější tekutině – vodě. I přes všechny moderní technologie budou armády používat starou známou polní láhev, její cesta do vojenského důchodu je ještě dlouhá.

Příště snad něco o sucharech a chlebu...

---

Použité zdroje:
Ing. Tomáš Foldyna – Pitná voda nezbytností - časopis ATM 6/2006
http://www.armed.cz
http://www.vertical.cz
http://www.aquapluscz.eu/
http://www.alp-army.cz/

[Alchymista]

V ČSLA boli zavedené dezinfekčné tablety na dezinfekciu vody: starší Pantocid a od 80. rokov Dikacid.
Dikacid obsahuje účinnú látku Troclosenum natricum (Sodium dichloroisocyanurate, 1,3-Dichlor-1,3,5-triazin-2,4,6-trion, Natriumsalz) 14mg v jednej tabletke a jedna tabletka je na jednu čutoru vody. Doba pôsobenia najmenej pol hodiny. V neveľkej ampulke bolo 50 tabletiek. Chuťovo - nič moč.
Pantocid obsahuje účinnú látku halazon (používaný už za 2.sv.v. v armáde USA), je to sodná soľ kyseliny p-SulfoDiChlorAmidoBenzoové (SO2NCl2C6H4COONa) - chuť je slušne povedané otrasná.

Takýchto prípravkov pre individuálnu dezinfekciu a dekontamináciu vody existuje mnoho, dezinfekciu zaisťuje chlór, peroxid alebo striebro.

Celkom zaujímavý a pre niekoho aj praktický materiál okolo problematiky prípravy a úpravy pitnej vody je http://ekologie.upol.cz/ku/ahdo/PITNA.DOC

[Pátrač]

Zajímavý článek. Pokusím se ho doplnit trochu větším zařízením.

ÚV-2000 tedy úpravna vody s výkonem minimálně 2000 litrů kvalitní pitné vody za hodinu byla určena k úpravě znečištěné nebo i chemicky či biologicky zamořené povrchové vody. Příslušenství prostředku umožňovalo:
- vodu čerpat,
- cestou speciální filtrace a sycení upravovat
- plnit do přepravních cisteren a nádob.
ÚV-2000 nebyla řešena pro provoz za teplot nižších než -5°C. Zásoby provozních hmot tedy patron sorbentů, aktivního uhlí a minerálů postačovaly na 24 hodin nepřerušovaného provozu.

Úpravna vody byla umístěna na dvouosém automobilním přívěsu.

Základní provizní a technické údaje
Pohotovostní hmotnost: 4 200 kg
Obsluha: dva hydroženisté

Praktické výkony:
- při úpravě znečištěné vody: maximálně 2 000 litrů za hodinu
- při úpravě nezamořené vody: 3 000 až 4 000 litrů za hodinu



Byla nedílnou součástí rot týlového zabezpečení vševojskových pluků, praporů materiálního zabezpečení, a týlových útvarů a jednotek samostaných součástí.

[hydrostar]

Někde sem kdysi čtl poučení o získávání vody ve volném terénu na našem území. Šlo o získávání vody ze studánek, kterou si voják sám vykope. Nevím, jak přesně byl postup a na jakých místech přesně to bylo použitelné (asi jen někde v mokřinách), ale psalo se tam, že voda byla nouzově pitná už jen po dvojím nebo trojím vylití studánky. Možná to bylo napsané tady na palbě, ale opravdu nevím přesně kde. Nevím ani, jak moc je to kec nebo jak moc si to pamatuju a podobně...

Edit:
Pátrači, píšeš v minulém čase, tím chceš říct, že už je tento komplet vyřazený ze stavu armády?

[Pátrač]

Hydrostar - budu upřímný, já nevím. Já nevím si co dnešní armáda ze starého vybavení nechala v svém portfoliu i dnes. Myslím si, že by byla blbost tyto prostředky nemít a proto doufám, že alespoň v NZ skladech jsou uchovány. Jejich obsluha nebyl jednoduchá a vyžadoval skutečně dobře vycvičené lidi.

Ale upřímně řečeno nevím. Je mi líto.

[Tristan]

Mne zaujala jedna vec kdyz se divam na fotky tech lahvi, netusite proc cs. polni lahev nema rovne dno jako ostatni? Uz kdyz jsem byl na vojne tak mne to docela vadilo, ale nanapadlo se mne podivat jak to maj jinde. Ma to nejaky prakticky duvod ?

[sa58]

Hydrostar - budu upřímný, já nevím. Já nevíc co dnešní armáda ze starého vybavení nechal v svém portfoliu i dnes. Myslím si, že by byla blbost tyto prostředky nemít a proto si doufám, že alespoň v NZ skladech jsou uchovány. Jejich obsluha nebyl jednoduchá a vyžadoval skutečně dobře vycvičené lidi.

Ale upřímně řečeno nevím. Je mi líto.

Pokud to někde v NZ zůstalo, určitě k tomu nebude obsluha... Proč bychom zaměstnávali specialisty, najmeme si na to civilní firmu bez výběrového řízení, ne? A nebo pošleme pár palet PET lahví přes půlku zeměkoule v C-17..

[Pátrač]

Má to poměrně významný důvod to oblé dno láhve. Jsou v kostce dva:

- hygienický - kde není pravouhlý roh, nemůže se nic usazovat. Pak stačila hrstka malých kamínků a měl jsi láhev čistou jako sklo

- praktický, když v boji sebou praštíš a láhev se dostane mezi tvé tělo a pevný povrch,tak pokud tam nemáš pravý úhel, bude to bolet méně.

Sa 58 mám obavu že máš pravdu. Kde by dneska sehnali hydroženistu. I za stara jich bylo jak šafránu.

[Mantra]

Tož přátelé, již dlouho produkce vody není ženijním úkolem. Dostala to logistika. U ženistů a jiných útvarů jsou pro vlastní potřebu. Po revoluci jsem žádnou neviděl fachat. Jak píše Pátrač - obsluha byla a je opravdu těžká. Ani náš profesor pplk. Ing. Doc.CSC. nevěděl jak ji zprovoznit!!

V roce 2003 se poslaly tyto ÚV-éčka do Iráku, kde způsobily poprask mezi spojenci kvůli svým karbonovým filtrům, neboť pro brity byly toxické.
Nebyl jsem tam, mám to od kamaráda. Ale výsledek byl - zákaz činnosti a nákup pet lahví.
Do Afghánistánu se dovážela voda ze saudské Arábie. Dobrá kvalita, a zřejmě dobrá cena!!??

trend u současných čističek je reberzní osmósa. Kvůli čištění slané vody. Výkony jsou okolo 130tis. za den. U slané a znečištěné 45tis. litrů. A to jsou některé, které mají plnič do pet lahví nebo plastových pytlíků, jako za komančů bylo mléko.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Reverzn%C3%AD_osm%C3%B3za

[Pátrač]

Doba pokročila a využití osmotických membrán se pro proces odsolování a další úpravu získané vody nabízí.

Já na UV 2000 vzpomínám rád. Bylo to sice takové jakoby těžkopádné ale extrémně efektivní. Pokud zůstaly ve výzbroji aje knim zajišťován dostatek patron s sorbenty a aktivátory, nic je nenahradí - jsou velmi spolehlivé a budou vyrábět vodu v hodnou k pití téměř z čehokoliv.

[Tunac]

Neví někdo, z čeho byl vnitřek naší feldflašky?

Jednou, při rozvodu do zaměstnání, kdy si DVT všiml, že mě žbluňká voda v feldflašce. Ptal se mě, zda je tam čerstvá. Řekl jsem, že jsem si ji před rozvodem doléval, ale byla tam voda tak 1/2 až 3/4 roku stará. Proč bych ji vyléval a naléval. Tak jsem musel tak 1/2 feldflašky vypít. Ta voda byla chutnější, jak po použití tablet. Původně to byla asi městká voda z přeloučské sítě. Nic mě z ní nebylo, nesmrděla.

[Czarnian]

Jednou, při rozvodu do zaměstnání, kdy si DVT všiml, že mě žbluňká voda v feldflašce. Ptal se mě, zda je tam čerstvá. Řekl jsem, že jsem si ji před rozvodem doléval, ale byla tam voda tak 1/2 až 3/4 roku stará. Proč bych ji vyléval a naléval. Tak jsem musel tak 1/2 feldflašky vypít. Ta voda byla chutnější, jak po použití tablet. Původně to byla asi městká voda z přeloučské sítě. Nic mě z ní nebylo, nesmrděla.

Podle mě tam nic extra být nemuselo, stačí, když je vnitřek čistý. V cykloflašce mi taky voda z kohoutku vydržela od podzimu do jara, sice jsem ji nepil, ale byla bez barvy a zápachu.

[Pátrač]

Sa 58 – jak pomalu procházím svoje poznámky a díky nim googluji, tak sem doplním další kousek skládanky na téma „ČSLA a pitná voda“ . Dneska se doplním dva vojskové prostředky pro přepravu vody .

Cisternový přívěs C180V

Cisternový přívěs na pitnou vodu C 180 V byl zkonstruován na podvozku PAJ – 1. což byl či je jednonápravový typizovaný podvozek upravený pro nástavbu cisterny.

Nádrž na 1000 l je vyrobena ze skelného laminátu a vložena do karoserie, od níž je oddělena tepelnou izolační vzduchovou vrstvou. Nádrž je opatřena v horní části průlezem, který umožňuje přístup do nádrže při plnění a čistění. Průlez se uzavírá víkem , které má přípojku na hadici s odvzdušňovacím ventilem a uzamykatelným uzávěrem.
Ve spodní části je umístěn dvoucestný potravinářský ventil, který slouží k vypouštění vody z nádrže a čerpání vody do nádrže za pomocí ručního pístového dvou činného čerpadla, které je umístěno na nádrži vpravo. Uvnitř nádrže jsou demontovatelné vlnolamy z plastu omezující pohyb převážené vody. Karoserie s příslušenstvím je vyrobena ze skelného laminátu, je uchycena k rámu pryžovými silentbloky. Na pravé straně má dvířka, která umožňují přístup k čerpadlu a v zadní části je tepelně izolovaná skříň pro ovládání potravinářského ventilu, je zde vyvedena plnící a výpustná přípojka. Rovněž se prostor využívá pro uskladnění hadice a náhradních dílů.
Takticko technická data:
- rozměry - výška x délka x šířka: 1750 x 3370 x 1910 mm
Hmotnosti:
- prázdný : 850 kg
- užit.hm.silnice: 1000 kg
- užit.hm.terén:700 kg
- objem nádrže 1000 litrů
- max.rychlost za NATS 80 km/h
- průtok čerpadla 65 l / dvojzdvih.

Tento přívěs byl běžnou součástí hospodářských výdejen praporů a pluků a samostatných součástí. A vypadal takto:



Přívěs cisternový CP 2 V

Cisternový přívěs na pitnou vodu byl zkonstruován a dvounápravovém podvozku shodným s valníkovým přívěsem A3V upravený pro cisternovou nástavbu.

Nádrž na 2000 l je vyrobena ze skelného laminátu a vložena do obalu - karoserie od níž je oddělena tepelnou izolační vrstvou. Na horní ploše je průlez umožňující přístup do nádrže při čistění a plnění a je opatřen víkem s odvzdušňovacím ventilem.Uvnitř nádrže jsou demontovatelné vlnolamy omezující pohyb převážené vody. Povrch nádrže má speciální nátěr zdravotně nezávadné světlé barvy. Ve spodní zadní části je vypouštěcí ventil
Obal nádrže je vyroben ze skelného laminátu a slouží jako tepelná izolace a je k rámu uchycen pryžovými silentbloky.


Takticko-technické data

Rozměry- délka x šířka x výška: 5850 x 2150 x 2440 mm
Hmotnosti:
- prázdný: 2150 kg
- užit.hm.silnice: 2000 kg
- užit.hm.terén: 1400 kg
Objem nádrže: 2000 litrů

Tento přívěs byl součástí vyšších zdravotnických etap, praporů materiálního zabezpečení a útvarů civilní obrany. Vypadal takto:



Pro dnešek by stačilo. Snad Ti sem Sa 58 moc nehekruji.

[sa58]

Sice jsem se zaměřil pouze na vojáka a jeho feldflašku, ale každý příspěvek o H2O v armádě je vítán.

[Pátrač]

Jo tak to je jiná, ja si myslel, že půjde i o vodu k vaření. A to je právě o tom co jsem sem sypal já. Ale když to nevadí ještě sem něco přisypu.

[TonyHazard]

Pánové, protože ...tímto považuji diskuzi za otevřenou a ....
1.) jsem s těmito prostředky pracoval delší dobu a za
2.) mám jinou práci..
dám sem jen pár tipů, které můžete někdo rozpracovat.
Mimo zde uvedené, další prostředky na skladování a přepravu vody :
V-100 (vak na vodu 100 l
Z-800 (zásobník na vodu 800 l, mrazuvzdorný
N-2000 (nádrž na vodu na 2000 l,/nejsem si jistý správným označením, zrušena v 80. letech/ nepřenosná, vypadala jak velký gumový hrnec, upevněná pomocí stanových kolíků, opatřená železným kruhem, s poklopem
P-P-3 (pružná polštářová, obsah 3000 l, přepravovaná na P-V3S
P-P-5 (pruž. polš. obsah 5000 l, přeprav. na Tatře
CITRA-M (cisterna na přepravu pitné vody na podvozku Tatra
VESNA (dvounáprav. přívěs za Citru

To je tak vše, na co jsem si vzpoměl....nepočítám termosy

[N_Eser]

Jednou, při rozvodu do zaměstnání, kdy si DVT všiml, že mě žbluňká voda v feldflašce. Ptal se mě, zda je tam čerstvá. Řekl jsem, že jsem si ji před rozvodem doléval, ale byla tam voda tak 1/2 až 3/4 roku stará. Proč bych ji vyléval a naléval. Tak jsem musel tak 1/2 feldflašky vypít. Ta voda byla chutnější, jak po použití tablet. Původně to byla asi městká voda z přeloučské sítě. Nic mě z ní nebylo, nesmrděla.

Podle mě tam nic extra být nemuselo, stačí, když je vnitřek čistý. V cykloflašce mi taky voda z kohoutku vydržela od podzimu do jara, sice jsem ji nepil, ale byla bez barvy a zápachu.

Proto ta voda vydržela tak dlouho, nejvíc bakterií (původce zápachu a dalších nepěkností) se do láhve dostává právě z úst, ze vzduchu se jich do uzavřené láhve dosane minimum.
Před pár lety jsem četl, že američani zkoušejí získávat vodu pro armádu srážením vzdušné vhkosti, bylo to přibližně velikosti kontejneru a mělo to mít i solidní výkon, testovali to snad v pouštích, kde jsou problémy se zásobováním pitnou vodou asi největší, bohužel si už nevzpomenu na zdroj...

[sa58]

Nouzový postup do pouště, cituji:
...Pokud by jste se náhodou dostali na poušť a neměli sebou dost vody, tak si sebou vezměte průhlednou folii o rozměrech alespoň 2 × 2 m a nějakou nádobu (láhev). V pouštním písku (nebo i jinde) vyhrabejte něčím do země díru o průměru asi 1 m a hloubce taky asi 1 m. Uprostřed této díry vyhrabte ještě jednu, menší na nějakou nádobu. Po vložení této nádoby překryjte díru folií a po stranách ji připevněte a utěsněte pískem. Fólii uprostřed zatížíte kamínkem, aby mohla voda, která se bude usazovat na folii odkapávat do nádoby. Na obrázku 3 je něco podobného, ale tam je proces výroby vody ještě rychlejší neboť jsou na dno vloženy ještě kaktusy. Ovšem i bez nich vám tento destilátor vyrobí dostatek vody na to aby jste přežili.
Já jsem něco podobného zkoušel o prázdninách na písku, tak že jsem vyhrabal díru o poloměru asi půl metru, doprostřed jsem postavil hrneček a okolo jsem dal trávu. Celé jsem to překryl fólií a počkal jsem do druhého dne. I přesto, že zrovna v tu dobu slunce nějak moc nesvítilo, tak se mi v hrnečku vytvořilo trochu vody. Sice ne tolik, abych s tím vydržel celý den, ale kdybych to udělal větší, tak si myslím že by mi to v nouzi stačilo.



Zdroj: http://novzden.sweb.cz/vyuzitislunce.htm

[Hektor]

Nemusí byť nutne priehľadná fólia, myslím že som to videl u Bera Grilsa na Discoveri a skúšal som to tiež, myslím že s celtou ktorá sa hádže cez stan.
hlavne okolo 10:00 ráno to má slušní výkon, tráva pomáha tiež vylučuje vodu, ale hlavný zdroj vody bola podla mňa vlhkosť z pôdy a zo vzduchu.
Inak rozdrvený kaktus, to už radšej vypiť vodu čo obsahuje. Ale bacha ak z neho tečie mlieko je lepšie nechať ho a utekať, v žiadnom prípade nepiť a nespaľovať.

[hydrostar]

Počky, to mně musíš vysvětlit s tím mlékem a spalováním. I když je to uplně mimo, tak co v tem je?