jedna z římských legií. Její jméno znamená „Galská legie“.
Octavianus
Tato legie byla založená v roce 41 či 40 př.n.l. Octavianem, dědicem a nástupcem Julia Caesara, který potřeboval ukončit řádění Sexta Pompeia na Sicílii, díky kterému vyschl tok obilí ze Sicilie do Říma. Po porážce Pompeia v roce 36 př.n.l., byla legie zřejmě vyslána do Afriky, kde bylo nalezeno několik mincí s nápisem LEG XVI a portrétem velmi mladého Octaviana.
Vztahy mezi Octavianem a jeho spolutriumvirem Markem Antoniem poklesly k bodu mrazu a následné válce mezi bývalými kolegy, která vyvrcholila bitvou u Actia v roce 31 př.n.l. a ze které vyšel Octavian jako vítěz a jediný vládce. Nadále byl znám pod nově přijatým jménem Augustus.
XVI. Legio Gallica byla vyslána na Rýn, společně s třemi dalšími legiemi XVII, XVIII a XIX pokud vám ta čísla něco připomínají, jedná se o legie, které byly vyhlazeny ve známé bitvě v Teutoburském lese.Šestnáctá legie má základnu v provincii dále známé jako Germania Superior. Její základna byla pravděpodobně v Mainzu, ačkoli přímý důkaz pro toto tvrzení nalezen nebyl. Dalším možným působištěm mohla být i Raetie.
V roce 6 n.l. Augustův zeť Tiberius vedl přinejmenším osm legií (VIII. Legio Augusta z Panonie, XV. Legio Apollinaris a XX. Legio Valeria Victrix z Illyrica, XXI. Legio Rapax z Raetie, XIII. Legio Gemina, XIV. Legio Gemina a XVI. Legio Gallica z Germanie Superior a další, doposud neznámou jednotku) proti Markomanskému králi Marobodovi do Čech. Zároveň, I. Legio Germanica, V. Legio Alaudae, XVII., XVIII. a XIX.,vedly útok do Čech podél Labe. Tanto nejgrandioznější Římská operace nebyla nikdy dokončena. Již v zárodku ji přerušilo povstání, které propuklo v Panonii a říše měla najednou zcela jiné starosti než expanzi.
Již výše jsem zmínil, že na podzim roku 9 n.l., byly XVII, XVIII a XIX legie zničeny v Teutoburgském lese, šestnáctá legie obsadila město Cologne a předešel tak germánskému útoku na Galii Belgicu. Základnou legie zůstal nadále Mainz, kde byla i v roce Augustově smrti společně se Čtrnáctou.
Náhrobek Pompeia z XVI. Legie
V zimě r. 40/41 n.l., Servius Sulpicius Galba ze kterého se později stal císař, porazil Chatti, kteří žili v blízkosti Mainzu, a ačkoli Cassius Dio XVI. Legio Gallica ve svém krátkém popisu války nezmiňuje, zřejmě se kampaně zúčastnila.V r.43, když odvelel císař Claudius XX. Legio Valeria Victrix z Neussta na tažení do Británie, byla XVI. Převelena na její místo do Neuss v Germanii Inferior. Legionáři čtrnácté legie zřejmě přestavěli část castra a používali na to kámen z lomu v údolí Brohl.V r.67, se stala pozice císaře Nera neudržitelnou. Většina senátorů byla natolik nespokojena s jeho panováním plným nepochopitelných výstřelků a smrtí, že začali jednat o Neronově odstranění. Mezi nejaktivnějšími nimi byli Lucius Clodius Macer (založil I.Legio Macriana Liberatrix), Gaius Julius Vindex . Oni podpořili guvernéra Hispanie Tarraconensis, Servia Sulpicia Galbu, když prohlásil že chce sesadit Nera.
To byla velezrada a vojsko z Germanie Inferior (I. Legio Germanica, V. Legio Alaudae, XV. Legio Primigenia a XVI. Legio Gallica) vyrazilo na pochod na Řím. Legie z Germánie na jihu porazili Gaia Julia Vindexe, který se jim neprozřetelně postavil. Vojáci předpokládali, že budou odměněni, ale byli zklamáni. Galba v kruhu nově postavené sedmé legie se v Římě nechal prohlásit císařem a Nero téměř všemi opuštěn, spáchal vynucenou sebevraždu v červnu r.68 n.l. To co by za normálních okolností senát i lid očekával od svých vojáků, a co legie z Germánie splnili (věrnost a loajalitu), teď bylo vysvětlováno jako pokus o znemožnění jmenování nového císaře. Nikdo z Galbova okolí, ani on sám neskrýval opovržení pro Rýnskou armádu, což byla při její síle-čtyři legie velká neprozřetelnost, která se Galbovi velmi brzo vymstila.
Rýnská armáda díky Galbovu postoji, totiž provolala svého vlastního velitele Vitellius císařem a pochodovala na Řím (leden r.69n.l.). Tažení dopadlo dobře a Vitellius začal vládnout jako císař. Problém byl v tom, že v Judei válčil generál Vespasian, který měl pod svým velením také armádu, a navíc mu přišlo jako dobrý nápad se také přihlásit o kousek štěstí v kole dějin. Dvě armády se střetly blízko Cremony v severní Itálii a Rýnská armáda nebyla pro Vespasianovi vojáky žádnou překážkou.
Vitellius
V mezičase v Germanii Inferior propuklo povstání, jehož původ tkěl zřejmě v hrdosti Batávců. Batávové se cítili velmi uraženi, protože Galba odmítl jako tělesného ochránce muže z jejich kmene a vzbouřili se. Římský expediční sbor který sestával ze zbytků V. Legio Alaudae a XV. Legio Primigenia, byl poražený (nikoli zničen) blízko Nijmegenu, a v zimě roku 69/70 n.l, byly tyto dvě jednotky obleženy v Xanten. Ačkoli I. Legio Germanica, XVI. Legio Gallica a legie z Germanie Superior XXII. Legio Primigenia - první velel Hordeonius Flaccus, po něm Dillius Vocula,je zkusily zachránit, dvě legie v Xanten byly přinuceny vzdát se v březnu r.70 n.l., a byly zmasakrovány. Nedlouho po tom, se v Bonnu vzdaly I. Legio Germanica a XVI. Legio Gallica, což je při tom, že znaly osud zmasakrovaných legií v Xanten poněkud s podivem.
Několik měsíců poté, nový císař Vespasian, vyslal silnou římskou armádu, aby obnovila Římskou vládu v Porýní, pod velením generála Quinta Petillia Cerialise. Pro zmasakrovanou V.Legio Alaudae a XV. Legio Primigenia už bylo pozdě a nikdy nebyly reorganizovány. XVI. Legio Gallica a IIII. Legio Macedonica, který měly sloužit k ochraně Mainzu, byl přejmenovány na XVI. Legio Flavia Firma a IIII. Legio Flavia Felix. Zbytky I. Legio Germanica byl smíchány s Galbovou sedmou legií a stala se známou jako VII. Legio Gemina.
Symbolem XVI. Legie byl pravděpodobně lev.
