Pocházel z Arkansasu (USA), z rozvrácené domácnosti odkud odešel už v 17 letech k Marine Corps a velice rychle pochopil, že právě našel to své pravé místo na Zemi. Kvalifikoval se jako specialista na dlouhé zbraně již v základním kurzu a začal velice brzy závodně střílet na dlouhé vzdálenosti. V roce 1965 vyhrál nejdůležitější závod USA-Wimbledon Cup na vzdálenost 1000 yardů. Krátce na to odjel na svůj první turnus do Vietnamu.
Viet Cong mu říkali „Long Tra ng“ Bílé Pírko, protože měl ve zvyku jedno bílé pírko nosit za svém mariňáckým kloboukem. V novinách ho jednou nazvali tou nejsmrtelnější zbraní Marine Corps a namísto čísla na Virginské značce jeho auta bylo prosté „SNIPER“.
Carlos Hathcock II. sloužil ve Vietnamu v roce 1966-1967 a poté znovu v roce 1969. Na svém prvním turnusu používal převážně Winchester Model 70 Targer rifle v ráži .30-06 s optickým zaměřovačem Unertl 8x s venkovními rektifikačními točítky, což bylo na tu dobu velice ojedinělé. Později začal používat Remington M-700 v ráži .308Win (7,62 NATO) s optickým zaměřovačem Redfield se zvětšením 3-9x.
Jeho „skóre“ za oba dva turnusy bylo zajímavé – 92 potvrzených a něco okolo 360 nepotvrzených zabití.
„K sakru,“řekl jednou „jenom bláznovi se může líbit chodit ven a zabíjet jen tak domorodé obyvatelstvo… Nikdy jsem nikoho nezabil s potěšením. Je to má práce a já si uvědomuji, že nepůjdu a nedostanu ty bastardy, tak oni půjdou a budou bezdůvodně zabíjet bezbranné děti. A tak to prostě vidím já… Nikdy jsem neviděl jediný závod ve střelbě, kde chlap, který zabije nejvíc lidí, dostane zlatou medaili. Je to nesmysl a zabíjet pro radost se nedá.“
NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH
Jeho práce vyžadovala pevné nervy a byla velice vyčerpávající. Během jednoho pronásledování nepřátelského generála se musel přemístit více než 1000 metrů přes otevřenou planinu, což mu trvalo tři dny a tři noci neustálého, velice pomalého plížení. Jeho rychlost pohybu byla asi kolem třech až pěti cm za minutu. Nepřátelské hlídky jezdily a procházely ne dále než 20 metrů okolo Hathcocka, který byl zamaskovaný na otevřené planině v trávě a nízké vegetaci.
Ironií je, že Carlos Hathcock byl v životě vyznamenán za záchranu lidských životů, nikoliv však za excelentní službu s dlouhou zbraní, coby odstřelovač. Při jeho druhém turnusu ve Vietnamu 16.září 1969, řídil osobní pancéřované vozidlo, když najel na 230 kg vážící protitankovou minu. Došlo k velké explozi a Hathcock padl do krátkého bezvědomí. Poté co se probral, nedbal na svá zranění a byl si vědom, že v hořícím autě je ještě jeho sedm kamarádů. Ani chvíli nezaváhal o nebezpečnosti situace a vrátil se postupně pro každého z nich a odtáhl je do bezpečné vzdálenosti od vozu, který byl v plamenech. Dbal pravidla „NO MAN LEFT BEHIND“- „NIKOHO TAM NENECHÁME“. Při této záchranné akci sám utrpěl závažná a skoro smrtelná poranění. Popáleniny třetího stupně na více než 40% těla. Byl evakuován do Brooke Army Medical Center v Texasu, kde podstoupil 13 těžkých operací kůže. Perfektní práce lékařů mu umožnila znovu se vrátit k dlouhé zbrani a práci s ní. Po návratu do aktivní služby pomáhal zakládat a vytvářet školu odstřelovačů na mariňácké základně v Quanticu, stát Virginia. Dále se podílel na vytvoření dalších nejprestižnějších škol mladých odstřelovačů, jako je třeba škola ve Waynesboro, Virginia Beach.
ONE SHOT-ONE KILL
Mimo jiné i tato zranění po čase přispěla k jeho odchodu do výslužby. Gunny sloužil u Marine Corps bez 55dní celých 20 let.
V únoru 1996 po rozsáhlé kampani a obsáhlém dopise svých spolubojovníků a kamarádů z řad Marine Corps byl po právu vyznamenán Medailí Cti za své zásluhy ve službách státu s dlouhou zbraní.
Během předávacího ceremoniálu dostal od svého velitele plaketu, kde stálo: „BYLO TAM MNOHO MARIŇÁKŮ, A BYLO TAM MNOHO MARIŇÁCKÝCH STŘELCŮ, ALE BYL TAM JEN JEDEN MARINE SNIPER-GUNNERY Stg.CARLOS N.HATHCOCK II. One Shot-One Kill.“
I přesto, že se mu toto vyznamenání dostalo na sklonku života, byl vždy hrdá na to, že na obou turnusech ve Vietnamu, kdy byl jako velitel odstřelovačů, nezemřel pod jeho velením ani jediný muž.
Dva týdny na to se Gunnyho zranění výrazně zhoršilo a nejlepší z nejlepších Marine Sniper Stg.Carlos N.Hathcock zemřel.
Po válce ukázali Hathcocokovi jeho přátelé pasáž z knihy Ernesta Hamingwaye: „Certainly there is no hunting like the hunting of man, and like it, never really care for anything else thereafter.“
A Hathcock okomentoval Hemingweyova slova na kousek papíru: „Má pravdu. Byl to lov, ne zabíjení“
hathcock 2x foto
Remington M-700 v ráži .308Win (7,62 NATO) s optickým zaměřovačem Redfield se zvětšením 3-9x.
