(Kateřina II. Veliká)
(1729–1796)
"Síla bez důvěry národa není nic.."
Kateřina II.
Sofie Frederika Augusta, princezna Anhaltsko-Zerbstská, se narodila 2. května roku 1729 v polském městě Štětín. Jejími rodiči byli Christian August Anhaltsko-Zerbstský a Johanna Alžběta Holštýnsko-Gottopská. Sofie byla nejstarší z pěti dětí, měla dvě mladší sestry (Augustu Christinu Charlottu a Alžbětu Ulriku) a dva bratry (Williama Christiana Frederika a Frederika Augusta).
V oblasti vzdělání na ni dohlížela francouzská vychovatelka. Malá Sofie projevila zájem o výuku a učila se ráda. Jediné, o co se nezajímala, bylo náboženství. Dětství strávila v německém Zerbstu, sídelním městě Anhaltsko-Zerbstského knížectví, a ve Štětíně, kde se její otec podílel na správě místní pevnosti.
Johanna od dceřina narození přemýšlela, za koho by Sofii provdala. Její rodina měla příbuzné ve většině evropských rodů a od své hezké dcery si slibovala značné přilepšení situace. Poradila se s pruským králem Fridrichem II., s nímž vycházela velice dobře. Shodli se, že by Prusku nejvíce pomohlo spojenectví s Ruskem..
Přání Sofiiny matky se splnilo roku 1743, když si dívky všimla ruská carevna Alžběta I. Petrovna a poslala pro její rodinu dopis, v němž jim oznámila, že jejich dcera dostala šanci stát se jednou carevnou. Čtrnáctiletou Sofii vypravili na dalekou cestu do Ruska, dovolili jí pouze matčin doprovod. Během své cesty do Petrohradu se za pár dní zastavily v Rize, kam carevna Alžběta zavřela svrženou regentku Annu Leopoldovnu a jejího muže, když se roku 1741 dostala k moci. Dívka se tak ještě před svým vstupem do země seznámila s tím, jak to v Rusku chodí.
Krátce po slavnostním uvítání se Sofie začala učit rusky a připravovala se na přijetí pravoslavné víry. Přestoupení na jinou víru pro ni netvořilo žádný problém, Bůh jí nikdy útěchu nepřinášel, jen nemohla vydržet dlouhé přednášky o všech ruských svatých. Brzy pochopila základy ruštiny a údajně celé noci nespala, chodila kolem své postele a napodobovala carevnin přízvuk. Učenlivá dívka se Alžbětě zalíbila, vyhnala ze země ostatní uchazečky a nakázala svému synovci Petru Fjodoroviči (narozen jako Karel Petr Ulrich Holštýnsko-Gottorpský), aby se s ní oženil.
Slibnou budoucnost dívce málem překazila nemoc. V březnu 1744 dostala zápal plic a hrozilo, že by mohla zemřít. Naštěstí se uzdravila a mohla 28. června téhož roku přestoupit na pravoslaví a přijmout nové jméno. Na počest své matky jí Alžběta učinila Jekatěrinou (tj. česky Kateřinou) Alexejevnou.
Carevna Alžběta I. Petrovna
21. srpna 1745 se Kateřina ve svých šestnácti letech za Petra provdala. Svatba se konala v Petrohradě, pár se po sérii plesů usadil v Oranienbaumském paláci. Kateřininým hlavním posláním bylo dát Rusi dědice, což se ukázalo jako nadmíru složité. Kolovaly fámy, že Petr nemá ani ponětí, jak s manželkou zacházet, nicméně si o několik let později nastěhoval do paláce svou milenku Jelizavetu Romanovnu Voroncovovou a chtěl se s ní oženit, takže pravděpodobně dobře věděl, jak vycházet s ženami. Ať už byl důvod jakýkoli, země čekala na narození svého budoucího panovníka devět let.
Kateřina nejprve zůstávala sama a pečlivě studovala ruskou historii. Inteligentní dívka si brzy uvědomila, jaký je princip následnictví a úloha samoděržaví v zemi. Rádoby nedotknutelný carský absolutismus je omezený vůlí gardy. Komu gardisté projevili přízeň, měl téměř vyhráno. Opovrhování gardou se nevyplácelo, doplatila na něj i Anna Leopoldovna.
Jediný syn Pavel se Kateřině narodil 1. října roku 1754 v letním paláci carevny Alžběty. Jestli byl jeho otcem skutečně Petr, není dosud jasno. Zajímavé svědectví nám poskytnou "Kateřininy zápisky", jak nazvala své memoáry. V nich je uveden jako otec její milenec Sergej Vasiljevič Saltykov. Můžeme se setkat i s versí, že je to syn gardisty Grigorije Grigorijeviče Orlova. Těžko říct, kde máme hledat pravdu.
Krátce po svém narození byl na Alžbětin rozkaz chlapec odejmut z matčiny péče a několik let ji vůbec neviděl. O jeho výchovu se starala sama carevna, která byla z malého Pavla unesená. Přesto, že jí bylo přes čtyřicet let, houpala se s ním na dřevěném koni a honili se po chodbách.
Nyní se mohla Kateřina cítit bezpečněji, jednoho syna už měla. Možnost, že by byla poslána do vyhnanství, sice stále existovala, ale byla mnohem méně pravděpodobnější. Roku 1757 se jí narodila dcera Anna, druhé legitimní dítě (spory ohledně otcovství jsou podobně zamotané jako u Pavla), ale o dva roky později zemřela na blíže neurčenou infekční chorobu. Jiné děti jí už manželství s Petrem nepřineslo.
Kateřina s mužem Petrem III. a synem Pavlem
5. ledna roku 1762 zemřela carevna Alžběta, na trůn podle jejího přání nastoupil synovec Petr, korunovaný na cara Petra III.. Nový panovník ukončil slibně se vyvíjející Sedmiletou válku, od dětství obdivoval armádu pruského krále Fridricha II. a nedokázal si přestavit tyto dokonalé gardisty v úloze poražených. Ukončil ze své strany boj a plánoval, jak spolu Rusko a Prusko vytvoří veleříši s nejlépe vycvičenými vojáky.
Ruská společnost byla v šoku. Jejich vojsko bylo téměř u bran Berlína a teď se mělo stáhnout? Z vítězství by mohly do státní pokladny plynout obrovské částky peněz, možná by bylo připojeno nějaké další území a posílil by se vliv Rusi v Evropě. A najednou nic.. Nespokojenost vyjádřila i carská garda a navrhla převrat.. Kateřina si uvědomila, že má neopakovatelnou šanci vystoupit ze stínu. Podporu gardy a šlechty měla jistou, k manželovi žádnou velkou lásku nechovala.. Bylo rozhodnuto..
Na bílém koni a v čele nablýskané gardy, která jí jednohlasně odpřísáhla věrnost, vytáhla v červnu 1762 na carský palác.. Vypukla "Dámská revoluce."..
Petrovi rádci se jednohlasně přidali k jeho ženě, zůstal mu věrný jedině polní maršál Münich, který vystrašenému panovníkovi poradil, aby hned odplul do Kronštadtu (pevnosti zbudované na ostrově v Baltském moři nedaleko Petrohradu) a s místní posádkou se jí postavil na odpor. Petr se vypravil na lodi do pevnosti, ale Kateřina dobře zvážila všechny jeho možné kroky a obsadila Kronštadt svými věrnými gardisty. Münich, když se to dozvěděl, poradil panovníkovi, aby spáchal před svou zběhlou armádou sebevraždu. Ale Petrovi se nechtělo umřít a pokorně se manželce vzdal s myšlenkou, že by se nad ním snad mohla slitovat a usmířit se s ním. Kateřina se ale usmířit nehodlala, Petra zatkla a umístila ho pod trvalý dozor do osamělé pevnosti Ropša, kde záhy zemřel. Vůdce spiknutí Alexej Orlov -bratr Kateřinina milence Grigorije Orlova- přinesl svrženému vládci Rusi pohár vína s jedem. Když ho vypil, okamžitě poznal, že je otrávený a další odmítl. Alexej Orlov a jeho pomocníci ho ve vší tichosti udusili, před lidem prohlásili, že jejich imperátor naprosto neočekávaně zemřel a 12. srpna slavnostně korunovali triumfující Kateřinu..
Poté, co dle jejích slov "dětinský a méněcenný manžel" spočinul navěky v rakvi, věnovala své zbývající city Ruskému impériu, které se stalo její jedinou láskou. Dala si za úkol vyvést zemi z krize, navázat na reformy Petra I. a přiblížit ji do skupiny hlavních světových velmocí..
A veliká imperátorka veškeré Rusi Kateřina II. Alexejevna to dokázala..
Vypracovala si podrobný program, podle něhož postupovala. Mohli bychom ho vymezit přibližně takto:
I. Urovnání komplikací s Pruskem
II. Získání dalšího přístupu k moři
III. Vyřešení situace s ukrajinskými kozáky
IV. Potlačení rolnických povstání
V. Snaha využít úpadku v Polsku
VI. Rozvoj kultury, vzdělanosti a celkový rozkvět země
A. POLITIKA, REFORMY A ČINY KATEŘINY II. V ZAHRANIČÍ
Nejakutnější byl problém s Pruskem. Kateřina Fridricha nenáviděla a nejraději by mu sama vyhlásila válku, aby se pomstila, ale bylo jí jasné, že novým konfliktem se situace nevyřeší. Překonala se a navrhla, aby se obě země usmířily a potvrdily to roku 1764 sepsáním dohody o neutralitě. Fridrich na její návrh rád přistoupil a podpořil její nárok na číst Polska. První bod v programu byl splněn.
1. TROJÍ DĚLENÍ POLSKA
Od počátku 18. století procházelo Polsko těžkou krizí. Oslabily se pravomoci krále, šlechta získávala stále větší postavení a snížila se aktivita země v zahraničí. Po smrti krále Augusta III. se rozpoutal boj o moc, do něhož mohla díky mírové smlouvě zasáhnout i Kateřina. Podpořila svými vojsky Stanislava Augusta Poniatowského a zasadila se o to, aby byl 25. listopadu roku 1764 korunován polským králem. S navázáním vzájemného poměru se mohla míchat do situace stále častěji..
Poniatowski se krátce po své korunovaci pokusil o razantní reformy, včetně změn v ústavě. Brzy narazil na odpor šlechty; která cítila, že by mohla být těmito činy oslabena; a církve. Rusům se tyto změny rovněž nehodily a pod záminkou "ochrany pravoslavných věřících" se snažili stále více vstupovat do polské politiky..
Roku 1768 došla trpělivost polské šlechtě a zahájila válku proti novým reformám a ruskému útlaku, čehož využila ambiciózní Kateřina. Vyložila si jejich snahu jako otevřený projev nepřátelství, spojila se s Pruskem a Rakouskem a společně se vrhli na Polsko. Vzpouru šlechty úspěšně rozmetali a obsadili většinu důležitých měst. Zkáza země byla dovršena v roce 1772, kdy tyto tři země podepsaly smlouvu o Prvním dělení Polska.
V prvním dělení Polsko ztratilo skoro 30% své rozlohy. Rakousku připadlo území Haliče, Prusko získalo Varmii (SV Polsko, mezi Pomořanskem a Mazurskem) a Západní Prusy (kromě měst Gdaňsk a Toruň). Ruské impérium mohlo oslavovat rozšíření hranic až k řekám Dněpr a Dvina.
V květnu 1792 vpadla ruská vojska čítající asi 100 000 mužů do Polska. Poniatowski nakázal své armádě, aby nekladla odpor nepřátelům. Rusové se tak snadno dostali do Varšavy a naplánovali druhé dělení země, které proběhlo v následujícím roce. Přineslo zisk Litvy, Podolí (dnešní JZ Ukrajina + část severní Moldávie), a Volyně.
Roku 1794 vypuklo ve Varšavě povstání proti ruské nadvládě, k němuž se přidal i král. Vyřešením tohoto problému pověřila carevna generála Alexandra Vasiljeviče Suvorova. 4. listopadu vtrhly jeho oddíly do Polska a na varšavském předměstí rozpoutaly masakr místního obyvatelstva. Zemřelo okolo 15 000 lidí, včetně několik stovek dětí.
O rok později, 1795, proběhlo poslední, třetí dělení. Z původní rozlohy Polska nebylo téměř co rozdělovat. Proto se jen potvrdily výsledky dvou předchozích. Rusové definitivně obsadili Ukrajinu.
Polsko doslova zmizelo z mapy, k jeho obnovení došlo až po první světové válce.
Celkem Rusko získalo asi šest milionů nových obyvatel a 470 000 km2 nového území. Ze všech tří zemí to bylo nejvíce.
2. ZÁNIK AUTONOMNÍ UKRAJINY, VZPOURY KOZÁKŮ, JEMELJAN PUGAČOV
Když Kateřina nastoupila na trůn, mnohé mocné ukrajinské rody prosily, aby se mohly stát dědičnými hejtmany země. Imperátorce se toto řešení nelíbilo, roku 1764 úřad zrušila a nahradila jej Maloruským kolegiem, kam zasedalo osm lidí předem jmenovaných vládou. V roce 1781 nechala i tuto organizaci rozpustit, Ukrajinu rozdělila do třech gubernií a umlčela poslední pokusy o nezávislost..
Ukrajinští Kozáci odmítali žít pod nadvládou Rusi a plánovali vyhlášení bojů za nezávislost. Na počátku roku 1773 se sjednotili pod vedením Jemeljana Ivanoviče Pugačova. 17. září vyhlásili manifest, v němž oznámili začátek povstání. Ke Kozákům se připojili četné národy z Povolží a Uralu.
Kozácká povstání měla v Rusku velkou tradici, ale Pugačovo se neslo i v jiném, typicky ruském duchu - samozvanectví. Záhadná smrt Kateřinina muže Petra III. přinesla mnoho otázek, jestli se mu náhodou nepodařilo přežít a skrýt se. Pugačov se prohlásil za zázračně zachráněného cara a vytáhl do bojů s imperátorkou.
Po sérii úspěchů se od Pugačova štěstí odvrátilo. Nejprve neúspěšně obléhal Orenburg, v květnu 1774 sice vítězně dobyl Kazaň, ale jeho jednotka ho zradila a dobrovolně vydala do ruskou Alexandra Suvorova. Kozák byl uvězněn, odsouzen k trestu smrti a popraven 21. ledna 1777 na moskevském Rudém náměstí.
Když další samozvanci viděli, jak skočil Pugačov, vzdali se svých plánů. Ukrajina se musela sžít s představou poddaného státu..
3. EXPANSE NA VÝCHOD, VZTAHY S JAPONSKEM
K obrovským državám v oblasti Sibiře Kateřina vydobyla ostrov Sachalin, umožnila osídlení Čukotky a Kamčatky, podporovala příliv obyvatel na Kurilské ostrovy a část Aleut. Z nově vybudovaných přístavů plánovala proniknout do jižních moří, dodávat ruské výrobky do orientu a navázat těsnější vazby s asijskými státy.
Uzavřela dohodu s Japonskem a vylepšila vztahy obou zemí. Roku 1783 znemožňovaly časté bouře japonským lodím bezpečně přistávat u pobřeží a carevna jim dovolila využívat přístavy na Aleutách.
28. června roku 1791 byla v Carském selu podepsána dohoda o společném obchodu a výměně výrobků. V roce 1792 byla vyslána obchodní mise vedená Adamem Laxmanem do Japonska, za několik let selhala, ale toho se carevna nedožila.
4. RUSKO-TURECKÉ VÁLKY, ZISK ČERNOMOŘSKÉHO POBŘEŽÍ
Petr I. získal pro Rusko přístup k Baltu, Kateřina se rozhodla, že dokončí jeho plány a vyválčí pobřeží Černého moře, které bránila Osmanská říše. Konflikt vypukl v roce 1768. Přesto, že ruská vojska nebyla stoprocentně připravená, využila své převahy na souši i na moři. 5. až 6. července 1770 porazila ruská flotila Osmany u Česmenského zálivu, 21. července zvítězila pěší vojska v bitvě u Kagulu. Ztráty Osmanské říše činily v této bitvě 20 000 mrtvých a 130 děl, ztratili rovněž kontrolu nad sítí pevností u pobřeží. Následující rok ruská pěchota obsadila Krym.
21. června roku 1774 byl uzavřen mír v bulharském městě Küçük Kaynarca. Kateřinu odměnili ziskem pevnosti Azov, nadvládou na Krymu a ruské lodě mohly bez problémů proplouvat úžinami Bospor a Dardanely. Na krymském pobřeží nechala vystavět dva dodnes nepřekonané přístavy - Oděsu a Sevastopol.
Bitva u Česmy
V roce 1787 vypukla druhá rusko-turecká válka, do které vstoupilo po boku Ruska také Rakousko. Ruská armáda vedená generálem Suvorovem si připsala řadu velkých vítězství, podobně se Rusům dařilo i na moři. Imperátorka vyděsila svět svým nápadem obsadit celé území Balkánského poloostrova, ovládnout Konstantinopol a vytvořit říši, jež měla navázat na středověkou Byzancii, spojit slovanské národy a obnovit jejich slávu. Tomuto státu měl po její smrti vládnout vnuk Konstantin.
Evropské státy se spojily a roku 1788 vtrhli do Ruska Švédové. Kateřina byla nucena přesunout část vojska na sever, kde se jí roku 1790 zdařilo nepřítele porazit. Po vyřešení situace se Švédskem zbývala Osmanská říše. Kateřina navrhla podepsání míru roku 1791, kde byly potvrzeny výsledky příměří z Küçük Kaynarcy. Aby uklidnila Evropu, stáhla svá vojska z Moldávie a Besarábie.
Pro odpočinutí od té záplavy letopočtů trochu o Kateřinině milostném životě..
Po smrti manžela Petra si ruská carevna našla celkem jednadvacet oficiálních milenců, chvilkových objektů jejích zájmů bychom se nejspíš nedopočítali. Zmíním se proto jen o několika hlavních, o Stanislavu Poniatowském už řeč byla, dále bychom si mohli připomenout:
Grigorije Grigorijeviče Orlova, Grigorije Alexandroviče Potěmkina, Sergeje Vasiljeviče Saltykova a Platona Alexandroviče Zubova. V době, kdy bylo carevně přes šedesát let, bylo jejímu poslednímu milenci Zubovovi čerstvých dvacet. Byla to zkrátka žena, která si s věrností hlavu nelámala..
Sergej Vasiljevič Saltykov:
Sergej Saltykov se narodil roku 1726 hraběti Vasiliji Fjodoroviči Saltykovovi a jeho ženě, Marji Alexejevně Galicinové. Pocházel z jedné z nejstarších a nejmocnějších ruských šlechtických rodin, které se dostaly k moci roku 1613 s nástupem Romanovců. Mezi jeho dávné příbuzné patřila ku příkladu manželka cara Ivana V. Praskovja Saltykova.
Krátce po Kateřinině příjezdu do Ruska, v roce 1743, se Sergej Saltykov stal jejím prvním milencem a údajným otcem pozdějšího cara Pavla I.. Kateřina jej takto označila ve svých memoárech, když podotkla, že "Pavel je téměř jistě dítě jejího milence". Historikové se domnívají, že si carevna všechno vymyslela, aby se pomstila svému muži Petrovi..
Za několik let Saltykov carevnu znudil, odměnila ho deseti tisíci rubly a rychle si za něj našla náhradu.
Grigorij Grigorijevič Orlov
Grigorij Orlov, syn novgorodského gubernátora, se narodil v roce 1734. Svou vojenskou kariéru započal v petrohradském kadetském sboru, účastnil se Sedmileté války a byl zraněn při bitvě u Zorndorfu. Po ukončení bojů se vrátil do Petrohradu a roku 1762 se stal hlavním organizátorem Kateřinina spiknutí. Spolu se svými bratry zajal Petra III. a navrhl, aby byl svržený panovník zavražděn. V témže roce se stali milenci a narodil se jim syn, Alexej Bobrinskij. Imperátorka mnohokrát přemýšlela o sňatku, ale na radu kancléře Nikity Panina, své sny nikdy neuskutečnila.
V letních měsících za ním Kateřina přijížděla do paláce v Gatčině, který mu věnovala..
Roku 1771 upadl v nemilost, carevna se seznámila s Grigorijem Potěmkinem a Orlova už nechtěla ani vidět. Nepomohly prosby ani rodové šperky.. Zklamaný Orlov odjel do zahraničí, domů přijel krátce před svou smrtí roku 1783.
Grigorij Orlov
Grigorij Alexandrovič Potěmkin
Pravděpodobně nejznámější Kateřinin milenec pocházel z nepříliš bohaté běloruské šlechtické rodiny, narodil se roku 1739. Studoval na gymnáziu v Moskvě, díky svým mimořádným výsledkům a jazykovým schopnostem byl povolán do Petrohradu a představen carevně Alžbětě I.. Díky častým nemocem, depresím a migrénám studium nedokončil.
Účastnil se povstání proti Petru III., za což byl náležitě oceněn. V prvních letech vlády Kateřiny II. sloužil Potěmkin v armádě a zúčastnil se v letech 1768-74 rusko-turecké války. Využil svého vlivu na carevnu a prosadil řadu reforem. Zval do země rolníky z ciziny, aby pomohl osídlit dosud neobydlené oblasti jižního Ruska. Na oplátku je na 30 let osvobodil od daní. Roku 1763 přišla první vlna osadníků z Pruska, z níž se časem vytvořila skupina Volžských Němců. Zasloužil se také o vyspravení cest, reorganizaci armády a založení dalších gubernií.
I když si Kateřina našla jiného, do konce Potěmkinova života při něm stála, údajně spolu uzavřeli tajný sňatek. Roku 1775 se jim narodila jediná dcera Alžběta.
Grigorij Potěmkin
Platon Alexandrovič Zubov
Člen mocné dynastie Zubovových se narodil 15. listopadu roku 1767. Když si mladého důstojníka všimla carevna, byl mezi nimi věkový rozdíl asi čtyřicet let. Svého posledního milence roku 1792 jmenovala velitelem ruského dělostřelectva a černomořské flotily. Zubov neměl žádné kvalitní vzdělání, proslul chamtivostí a žárlil na ostatní politiky..
Po Kateřinině smrti ho její syn Pavel poslal do vyhnanství a zabavil mu veškerý majetek. Roku 1801 se se svými bratry podílel na spiknutí proti caru Pavlovi I., zemřel v roce 1822 v Lotyšsku.
Nějaké drby tu tedy máte, tak vzhůru do domácí politiky..
B. POLITIKA, REFORMY A ČINY KATEŘINY II. V RUSKU
Od dob Petra I. Velikého nezažilo Rusko tolik nových změn, carevna se zajímala o všechno. Za její vlády se Rusko stalo zdaleka největší, přesto nezaostalejší velmocí, ale mohlo si zase říkat velmoc.
Devadesát procent obyvatel stále neumělo číst a psát a nějaké výrazné zlepšení životních podmínek nepocítili, přesto byly carevniny reformy pro zemi ve většině případů prospěšné.
Kateřina II. Veliká
"Osvícená panovnice", jak samu sebe nazývala, si zakládala na neotřesitelném postavení samoděržavného cara, kterému byli všichni lidé podřízeni a jeho jediným soudcem byl Bůh.
1. CÍRKEV
Od dětství náboženství a víra vladařku nudily, ale uvědomila si, jakou mají v Rusku sílu. Využila ochrany pravoslaví k rozpoutání války s Turky a snažila se ho rozšířit do katolického Polska.
Nepovolila zakládání nových kaplí a potlačovala jiné než ortodoxní křesťanství. Výnosem z 23. února 1769 výrazně omezila působení katolických kněží. Přes svůj nezájem poskytla azyl jezuitům, když byli vyhnáni z velké části Evropy roku 1773.
2. ŠLECHTA, NEVOLNÍCI
Osvobodila šlechtu od povinnosti doživotní služby státu, aby se mohla lépe postarat o své statky, což vedlo k utužení nevolnictví. V roce 1785 vydala Listinu práv, svobod a výsad ruského panstva – potvrdila zostření podmínek pro rolníky a odsoudila volnomyšlenkářství (umělce například vypověděla na Sibiř, aby se svého způsobu myšlení zbavili).
Samotní nevolníci byli nuceni pracovat v manufakturách, případně je verbovala do armády; Kateřina věděla, že by toto otrokářství mělo být zrušeno, ale nechtěla si tím proti sobě poštvat zástupce šlechty, s jejichž pomocí se dostala na trůn..
3. KULTURA, VZDĚLANOST
Za vlády Kateřiny II. nastalo pro ruskou kulturu období hojnosti a rozvoje. Carevna pozvala do Ruska nejvýznamnější představitele zahraniční inteligence, aby jejímu dvoru ukázali, jak to funguje v západní Evropě.
Do Zimního pálace postaveného za Alžběty I. umisťovala nakoupené obrazy světových mistrů, dnes její sbírka zabírá téměř celou budovu a zahrnuje okolo čtyř tisíc obrazů.
Otevřela nové university a odborné školy, Petrohradská akademie vzkvétala pod vedením Michaila Lomonosova.
Napsala několik knih (slavná je třeba příručka pro správnou výchovu dětí, komedie pro divadlo a její paměti). Dopisovala si s francouzskými filozofy - Denisem Diderotem a Jeanem le Rond d'Alembertem. Patnáct let probíhala její korespondence s Voltairem, který ji nazval "Semiramidou severu". Ačkoli se nikdy nesetkali, jeho smrt carevnu zdrtila. Podařilo se jí získat řadu knih z jeho pozůstalosti a vystavila je v Národní knihovně.
Prorusky laděné spisovatele nadšeně hostila v paláci, jejich méně šťastné kolegy posílala s radostí do vyhnanství na Sibiř, aby si své postoje pořádně promysleli. Tímto trestem prošel i slavný Alexander Radiščev za své dílo "Cesta z Petrohradu do Moskvy", v němž upozorňoval na bídu rolníků.
4. MĚNOVÉ REFORMY
Panovnice se snažila vybíráním řady typů daní naplnit carskou pokladnu. Pobavilo mě toto: vědoma si velké spotřeby alkoholu v zemi, zvýšila Kateřina daň z pálenky na šestinásobek, ale lid se svého oblíbeného nápoje odmítal vzdát a rád připlatil.
Jinak v roce 1769 nechala vytisknout první papírové rubly a zlehčila kovové mince..
5. POTĚMKINOVY VESNICE
Už podle názvu je jasná souvislost s Grigorijem Potěmkinem. Toto slovní spojení se v češtině vyskytuje docela často a je lidem dobře známo.
Dívala jsem se do slovníku spisovného českého jazyka a ten uvádí tuto definici:
"Potěmkinovy vesnice značí něco předstíraného, zdánlivého, vytvořeného jen pro efekt, předstírání, klamání..".
Méně obyvatel už ví, jak vzniklo. To se pokusím nyní vysvětlit:
Roku 1787 se rakouský císař Josef II. vypravil na návštěvu Krymu, kde měl spolu s Kateřinou dohodnout útok na Osmanskou říši. Císaře a jeho četný doprovod měla uvítat honosná města, bohatství a prosperující obyvatelstvo. Peníze z carské pokladny však vystačily pouze na základní úpravy. Carevna toužila ohromit Josefa svou velkolepostí a pověřila Potěmkina, aby se s tím nějak pořádal a až císař přijede, ať je všechno hotové..
Potěmkin dlouho přemýšlel, jak to má udělat, až ho napadlo uspořádat velké představení. Kolem Dněpru, po němž se lodě hostů plavily, nechal rozmístit velké kulisy bohatých vesnic, stejná stáda dobytka hnali podél řeky, aby ukázali, kolik jich mají, ve vesnicích přivítali vyslance Potěmkinovi vojáci převlečení za rolníky a povinně jásali. Na náměstích se vystavily pytle s pískem imitující obilí a ti stejní vojáci celou plavbu salutovali na břehu.
Podobných nápadů bychom našli nepočítaně..
Veliká panovnice vší Rusi zemřela 6. listopadu 1796 okolo desáté hodiny večer na záchvat mrtvice. Se všemi poctami ji pohřbili v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě.
Svému synu Pavlovi I. zanechala dluhy ve výši 200 miliónů rublů a velké sny o Evropě sjednocené pod ruskou nadvládou..
__________________________
* poznámky:
Literatura pro zájemce:
Zápisky Kateřiny (vydáno roku 2003) - carevnin vlastní životopis
Milan Švankmajer - Kateřina II. (vydáno 1972)- tuhle knížku jsem nečetla, ale zmiňoval ji kolega Destroyman v článku o Petru I., tak si myslím, že bude určitě dobrá..
Henri Troyat - Kateřina Veliká (vydáno anglicky roku 2000, o českém překladu jsem zatím nic nenašla)
Přivítám jakékoli dotazy, obrázky, nové informace apod.
Pravděpodobně jsem napsala nějaké chyby a řadu hrubek, tak se je budu snažit vyladit, kdybych náhodou něco neopravila, určitě napište..
Děkuji také nadevše drahému Skeletovi za jeho podporu, jinak bych to asi nedopsala.
