...od Anšlusu po hořký konec v Rusku...
Německo se po nástupu nacistů k moci velmi rychle otřepalo z traumatu „prohrané“ první světové války a velmi rychle se vydalo na dráhu zbrojení. I když byl Německu vysloveně zakázán vývoj a výroba tanků, díky tajným smlouvám s Sovětským svazem nebyla doba nutná k vývoji nikterak dlouhá. Horší to bylo s technickými parametry nových vozidel. Lehký tank Panzerkampfwagen I (dále jen Pz) by se dal řadit spíše mezi cvičné tanky, byl vyzbrojen pouze kulomety puškové ráže 7,92 mm. Ani těžší Pz II nebyl žádným výkřikem techniky, 20 mm kanon nezaručoval dostatečnou účinnost proti silněji pancéřovaným tankům, vyzbrojeným většinou kanonem ráže 37 mm. Oba typy měly ale jednu výhodu, byly k mání vcelku rychle a umožnili vycvičit základ Panzerwaffe.
V německém Reichswehru existovala skupina mladších důstojníků, seskupená ve štábu generála Lutze, inspektora mechanizovaných prostředků Reichswehru, mezi nimi byl i budoucí generál Guderian. Tato skupina požadovala pro svoji koncepci bleskové tankové války vozidlo s lepšími technicko-taktickými vlastnostmi, schopné prorážet obranu a pronikat do jeho týlu. To vyvíjené stroje Pz I a II zrovna neumožňovaly, nový střední tank měl být vyzbrojen kanonem ráže 37 - 50 mm, jeho pancéřování mělo odolávat palbě lehčích zbraní, měl mít samozřejmě dostatečný dojezd a dobré jízdní vlastnosti. Tyto požadavky byly formulovány v průběhu roku 1933, Waffenamt jejich požadavky oficiálně formuloval na jaře 1934, kdy obeslal čtyři velké strojírenské podniky s požadavkem na vývoj středního tanku váhové kategorie 15 tun. Soutěže se zúčastnili firmy Rheinmettal Borsig, MAN, Krupp a Daimler Benz. Celý projekt tohoto středního tanku nesl krycí název Zugführer Wagen (vozidlo velitele čety), zkráceně ZW
I když byly osloveny čtyři firmy, prototypy dodaly pouze firmy Krupp a Daimler. Tanky zbylých dvou účastníků soutěže skončili pouze ve formě studie. Koncern Krupp označil svůj projekt MKA, jednalo se o vozilo vybavené otočnou věží s kanonem ráže 37 mm a koaxiálním kulometem ráže 7,92 mm. Podvozek tvořila šestice pojezdových kol, tři podpůrné kladky, pohon byl řešen přes přední hnací kolo. Osádka byla podle zadání pětičlenná. Tank měl na přídi hodně sešikmenou desku, čelní deska před řidičem byla vysunuta vpřed. O jediném vyrobeném prototypu se toho moc neví, patrně dosloužil coby výcvikový stroj. Firma Krupp tento tendr nevyhrála, vynahradila si to ale u dalšího vozidla, tanku Pz IV.
MKAPanzerkampfwagen III Ausf. A (1/ZW)
První sériová verze nového tanku navazovala na prototyp tanku, proto nemá cenu psát samostatně o prototypu. Ten byl testován v roce 1936 na polygonech v Kumersdorfu a Ulmu. Konstruktéři firmy Daimler Benz navrhli méně komplikovaný stroj než konkurence od Kruppa, jeho jízdní vlastnosti byly také lepší. To nakonec rozhodlo o další výrobě a vývoji tohoto tanku.
V samotné konstrukci se vozidla od sebe mnoho neliší, podvozek je tvořen pěti většími pojezdovými koly s gumovou obručí, nahoře je pás podepírán dvěma podpůrnými kladkami (opět s gumovou obručí), posuv pásu zajišťuje přední hnací kolo, vzadu je napínací kolo. Pás má šířku 360 mm (typ Kgs.6109/380/120), odpružení podvozku je realizováno vinutými pružinami, každé pojezdové kolo mělo nezávislé zavěšení.
Pohonná jednotka (motor) se u tohoto vozidla nalézala vzadu (jak to bylo v té době obvyklé), šlo o vidlicový, vodou chlazený benzínový dvanáctiválec Maybach HL 108 TR, při maximálních otáčkách (2800 ot/min) byl schopen vyvinout výkon 250 HP. Motor byl na pojen na převodovku ZF SFG 75, ta umožňovala jízdu pěti rychlostmi vpřed a jednou vzad. Maximální rychlosti při zařazených převodech byla 5,2 – 10,5 – 16,6 – 24,8 a 35,2 km/h, při jízdě vzad byla rychlost 5,5 km/h. Převodovka byla umístěna v čele vozu, pohon od motoru zajišťoval kardanový křídel v podlaze vozidla. Zásoba paliva byla 300 litrů (2 x 150).
Vozidlo nedisponovala nějakou extra silnou pancéřovou ochranou, maximální síla pancíře byla 14,5 mm. Dno vozidla mělo tloušťku 5 mm, stop korby 10 mm. Čelní deska byla skosena směrem dolů i nahoru (sklon 20 a 50°), čelní deska před řidičem a radistou měla minimální sklon 9°, většina pancéřových plechů však byla kolmá bez sklonu. Na spodní části čelní stěny lze vidět přístupové panely k rozvodům od převodovky. Radista mohl obsluhovat kulomet MG 34 ráže 7,92 mm, ten byl osazená ve střelišti Kugelblende, zaměřoval jej díky teleskopickým zaměřovačem KZF 2 s 1,8 násobným zvětšením, zorný úhel zaměřovače je 18°.
Ausf. ANa korbě byla osazena plně otočná věž, síla pancéřování odpovídala zbytku vozidla – maximálně 14,5 mm. Střecha měla sílu 10 mm, u čela věže lze narazit na údaj 16 mm (sklon 15°). Boky věže mají sklon 25°, na každé straně jsou osazeny obdélníkové dvířka, otvíratelné do strany. Dvířka jsou uchycena na dvou pantech, uprostřed dvířek byl průzor. Dvířka sloužila pro nastupování střelce a nabíječe. Velitel měl k dispozici velitelskou věžičku, přes její poklop potom nastupoval do tanku. Věžička měla kruhový průřez a její zadní strana vystupovala z profilu věže. Pro pozorování měl velitel k dispozici osm symetricky rozmístěných průhledů po celém obvodu věžičky, ty byly osazeny bezpečnostním sklem o síle 12 mm. V čele věže je osazen kanon 3,7 cm KwK 36 L/46,5 ráže 37 mm, po pravé straně od něj byly umístěny dva spřažené kulomety MG 34 ráže 7,92 mm. Palebný průměr pro kanon byl 121 granátů ráže 37 mm, pro kulomety se nakládalo 4500 nábojů 7,92x57 (60 zásobníků). Věž byla výrobkem firmy Krupp a byla velmi podobná věži tanku Pz IV. Otáčení věže bylo na ruční pohon, střelec mohl otáčet věží pomocí „ručního“ dvourychlostního systému, při rychlém otáčení se věž otočila o 4°, při pomalém o 2,75° (jde o otočení věže při jednom otočení ručního pohonu). Střelci mohl v otáčení pomáhat nabíječ, měl k dispozici pomocný pohon otáčení . Elevace kanonu byla také poháněná „ručně“, na jedno otočení se kanon posunul o 2,5°. kanonem šlo pohybovat v rozmezí -10° až + 20°. Kanon se zaměřoval pomocí zaměřovače TZF 5a s 2,5 násobným zvětšením, zorný úhel zaměřovače je 25°.
Ausf. AOsádku tanku tvořila pětice mužů, v korbě měl své místo řidič (vlevo) a radista/střelec. Od ostatních členů osádky je oddělovala přepážka. Ve věži mel své stanoviště velitel, střelec (vlevo) a nabíječ (vpravo). Radista měl k dispozici stanici Fu 5, pracující v pásmu 27-33 MHz, její dosah byl až 9,4 km. Prutová anténa (délka 2 m) byla umístěna na pravé straně korby.
vnitřek věžeVozidel série Ausf. A bylo vyrobeno jen velmi málo, snad šlo o pět tanků dodaných do května 1937 (předsériové?), dalších deset tanků (výrobní čísla 60101-60110) byly vyrobeny do konce roku 1937. Účastnili se anšlusu Rakouska a byly vyřazeny z bojové služby v roce 1940. Poté jsou převedeny ke školním útvarům.
Technické data tanku Panzerkampfwafen III Ausf. A
délka – 5,69 (5,80) m
šířka – 2,81 m
výška – 2,335 m
hmotnost – 15,4 t
výkon motoru – 250 HP
zásoba PHM – 300 l
dojezd silnice – 162 km
dojezd terén – 95 km
maximální rychlost – 32 (35) km/h
měrný tlak na půdu – 0,63 (0,68) kp/cm2
osádka – 5
Panzerkampfwagen III Ausf. B (2/ZW)
První verze Ausf. A trpěla několika nectnostmi, největším problémem byl poruchový podvozek. Proto se konstruktéři soustředili u další evoluce tohoto tanku na odstranění tohoto problému, výsledkem byl úplně nový systém podvozku. Pružiny nahrazují listová pera, větší pojezdová kola jsou nahrazena osmi malými zdvojenými pojezdovými koly (průměr 400 mm, samozřejmě s gumovou bandáží). Dvojice kol byla zavěšena na jeden závěs, přední i zadní dvojice byly vždy odpruženy vlastním systémem odpružení. Mezi jednotlivými společnými páry byla vetší mezera. Nahoře byl pás nesen třemi podpůrnými kladkami, ty jsou umístěny symetricky od středu vozidla. Pás zůstává stejný (Kgs.6109/380/120, šířka 360 mm), stejně tak hnací a napínací kolo. Pás je v ideálním případě v kontaktu s povrchem v délce 3224 mm. Pohon ani převodovka se nemění. Díky podvozku se zvýšila hmotnost vozidla, maximální rychlost však díky lepšímu podvozku vzrostla na 35 km/h
Věž i výzbroj zůstávají stejné jako u první verze, ti samé se dá říct i o pancéřování. Změny doznala velitelská věžička, je nyní vyšší, počet a umístění průzorů zůstalo zachováno.
Ausf. BPodle všeho je vyrobeno 15 vozidel této verze (60201 – 60215), jiné zdroje píší jen o 12 vozidlech. Armáda je přebírá v roce 1937, v roce 1940 je čeká stejný osud jako verzi Ausf. A, pět vozidel ale je použito při vývoji legendárního útočného děla StuG III.
Technické data tanku Panzerkampfwafen III Ausf. B
délka – 5,665 (6,0) m
výška – 2,335 m
hmotnost – 16,0 (15,9) t
maximální rychlost –35 km/h
měrný tlak na půdu – 0,65 kp/cm2
Panzerkampfwagen III Ausf. C (3a/ZW)
Tato verze se od předchozí liší opět v podvozkové skupině, místo dvou nezávislých systémů listových per se u této verze objevují systémy tři. Přední a zadní dvojice pojezdových kol dostala vlastní odpružení, prostřední dvě dvojice jsou odpruženy jedním svazkem listových per (jde tedy o kombinaci odpružení 2-4-2). Ostatní komponenty podvozku, použité u předchozí verze, zůstávají stejné. Ani ostatní klíčové uzly vozidla (podvozek, výzbroj, pancéřování) se nemění.
Ausf. COpět je vyrobena patnáctikusová série vozidel (60301 – 60315), poslední z nich přebírá armáda na jaře 1938. Další osud je stejný jako u předchozích verzí, od roku 1940 z nich jsou školní pomůcky.
Panzerkampfwagen III Ausf. D (3b/ZW)
Změny na podvozku pokračují i u následující verze, listová pera jsou u přední a zadní dvojice uchycena šikmo. Místo napínacího kola s lichoběžníkovými otvory je použito nové loukoťové kolo. Nové je i hnací kolo, místo eliptických odlehčovacích děr jsou nyní díry kulaté.
Nejdůležitější změnou je ale zesílení pancéřování, původní pancéřové plechy o síle 14,5 mm jsou nyní nahrazeny silnějším pancéřováním o síle 30 mm. Toto zesílení ale asi nebylo provedeno na všech tancích Ausf. D, v některých zdrojích se uvádí zesílení na 30 mm jen u velitelské věžičky... Věžička má nyní pět průhledů, její konstrukce je jiná, nyní se skládá se z pěti segmentů.
Změna nastává i u pohonu tanku, místo převodovky ZF SSG 75 je použita převodovka ZF SSG 76. Maximální rychlost zůstává stejná, jen řidič má k dispozici jednu rychlost vpřed navíc. Motor zůstává stejný, objem nádrže se ale zdvojnásobuje (není to zaručená informace, zdroje se rozcházejí). Díky silnějšímu pancíři také stoupá celková hmotnost vozidla cca o 3,9 tuny.
Ausf. DI ve výrobě nastává posun, do června 1938 je vyrobeno 30 tanků (60221 – 60225 a 60316 – 60340). Po službě je v roce 1940 čeká cesta do výcvikových prostorů.
Technické data tanku Panzerkampfwafen III Ausf. D
délka – 5,92 (6,0) m
výška – 2,415 (2,45) m
hmotnost – 16,0 (19,8) t
Panzerkampfwagen III Ausf. E (4/ZW)
Zatímco o předchozích verzích Ausf. B až D lze říci, že se jedná o postupné evoluční změny, verze Ausf. E je pro tuto produktovou řadu (Pz III) naprosto zlomová. Na scénu přichází jiný podvozek, úplně odlišný od verze A i od verze B až D. Tvoří ho šest zdvojených pojezdových kol s gumovou bandáží, jejich rozměr je 520x75(95). Kola na pravé a levé straně jsou spojena, kola na pravé straně jsou umístěna o 127 mm před pojezdová kola na levé straně. Odpružení podvozku je realizováno za pomoci torzních tyčí, přední a zadní pojezdové kolo má samostatný hydraulický tlumič. Pás má stále šířku 360 mm, jde však o typ Kgs. 6111/380/120. Nahoře je pás podepírán třemi podpěrnými pogumovanými kladkami, přední hnací kolo má osm odlehčovacích děr kruhového tvaru, zadní napínací kolo má oválné odlehčovací otvory . Zcela novou věcí jsou dvířka mezi přední a střední podpěrnou kladkou, mají sloužit k nouzovému opuštění vozidla. Otvírají se do strany, jejich tvar se dá popsat jako obdélník s uříznutou spodní pravou hranou.
Ausf. EVýrazně se také mění pohon, místo motoru Maybach HL 108 TR je použit výkonnější motor HL 120 TR. Tento vodou chlazený benzínový dvanáctiválec do V o objemu 11867 ccm dokázal při 3000 otáčkách za minutu vyvinout výkon 300 HP. Nová převodovka Maybach Variorex SGR 328 145, ta umožňovala jízdu vpřed deseti rychlostmi, pro jízdu vzad zůstala zachována jen jedna rychlost. Kapacita nádrží se zvýšila o 10 litrů, celková hmotnost šla oproti předchozí verzi o několik stovek kilo dolů.
Pancéřová ochrana měla dosahovat síly maximálně 30 mm, střecha korby a věže měla sílu 16 a 10 mm. Výzbroj se nemění, od roku 1940 dochází u části strojů Ausf. E k výměně tankového kanonů, místo kanonu 37 mm je zabudován kanon 5cm KwK 38 L/42 ráže 50 mm, používaný v modernějších verzích tanku Pz III. Radistův kulomet MG 34 je zabudován v novém kulovitém střelišti Kugelblende 30. Boční dvířka na věži jsou nyní dvoukřídlá, každé křídlo je usazeno na třech pantech. Na zadní stěně věže má osádka k dispozici dvě střeliště.
Od léta 1938 do podzimu 1939 je vyrobeno 96 až 100 tanků verze Ausf. E (60401 – 60496).
Technické data tanku Panzerkampfwafen III Ausf. E
délka – 5,38 m
šířka – 2,91 m
výška – 2,50 (2,43) m
hmotnost – 19,5 t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 310 l
dojezd silnice – 165 km
dojezd terén – 95 km
maximální rychlost – 40 km/h
měrný tlak na půdu – 0,95 (0,9) kp/cm2
osádka – 5
Panzerkampfwagen III Ausf. F (5/ZW)
Na verzi E navazuje ve výrobě verze F, jedná se již o první masově vyráběnou verzi. Největší změnou bylo použití motoru Maybach HL 120 TRM, ten měl stejné parametry jako předchozí verze TR. Jinak parametry tanku odpovídají předchozí verzi. Během služby byla část tanků přezbrojena kanonem 5cm KwK 38 L/42 ráže 50 mm.
Ausf. FJak jsem již napsal, verze Ausf. F byla první velkosériově vyráběná verze tanku Pz III. Na výrobě se podílelo více firem, celkem bylo vyrobeno 435 vozidel. Zde je seznam seznam výrobců:
MAN, Nuernberg – 96 (61001 - 61096)
Daimler Benz, Berlin Marienfelde - 95 (61101 - 61195)
FAMO Breslau – 28 (61201 - 61228)
Henschel & Sohn, Kassel – 120 (61301 - 61420)
MIAG, Braunschweig – 60 (61501 - 61560)
Alkett, Berlin - 36 (61601 - 61636)
Tato verze byla vyráběna od podzimu 1939 do března 1940, poslední stroje se ještě objevují v roce 1944 v Normandii.
Panzerkampfwagen III Ausf. G (6/ZW)
V průběhu výroby této verze došlo k zásadní změně ve výzbroji tanku Pz III. Místo kanonu ráře 37 mm byl již v průběhu výroby montován kanon 5cm KwK 38 L/42 ráže 50 mm. Nešlo sice o žádnou extra výkonnou zbraň, sovětský tankový kanon ráže 76,2 mm byl rozhodně výkonnější, ale oproti „oklepávači barvy“ ráže 37 mm to bylo přece jen viditelné zvýšení bojových vlastností tanku Pz III. Výroba tanku Ausf. G s kanonem se však nezastavuje, probíhá souběžně s výrobou 50 mm verze. Některé zdroje hovoří o 50 vozidlech vyrobených s kanonem ráže 37 mm, měla se snad jednat o první vyrobené stroje v sérii. Stroje s 37 mm kanonem se někde označují jako 6a/ZW, 50 mm verze potom 6b/ZW. Zvýšení ráže kanonu se samozřejmě muselo projevit na jeho palebném průměru, místo 131 (125) granátů ráže 37 mm se pro kanon ráže 50 mm nakládalo 99 granátů této ráže. Zásoba nábojů 7,92x57 pro kulomety MG 34 údajně klesla na 3750 kusů (objevuje se i původní počet 4500 nábojů). Ve vozidle, vyzbrojených kanonem ráže 50 mm, je pro jejich zaměřování používán zaměřovač TZF 5d, umožnující vést mířenou palbu na vzdálenost 3000 m.
Ausf. GPosílení výzbroje nebylo jedinou změnou u verze G. Na zadní stěně věže se postupně objevuje závěsná schránka na materiál, používaná od určité snad u všech německých tanků. Její hovorové označení je „Rommelkiste“, podle všeho byla právě poprvé použita u jednotek DAK. Právě pro službu u DAK (Deutsches Afrika Korps) byla vyráběna varianta označovaná jako Ausf. G (Trop), vybavená účinějšími filtry a výkonnějších systémem chlazení motoru. Pancéřování odpovídí předchozím verzím až na jednu změnu, tou je zesílení zadního pancíře korby na 30 mm. U později vyráběných vozidel se snad již objevují nové pásy o šířce 400 mm.
Původně objednávka měla znít až na 1250 vozidel, ale díky dodávce velmi dobrých Pz 38 (t) je nakonec objednáno 800 vozidel. Skutečná produkce se však zastavuje na čísle 600 (problémy s převodovkou Maybach...), ty jsou vyráběny od března 1940 do února (?) 1941. Jako u předchozí verze je tank vyráběn v několika výrobních závodech.
MAN, Nuernberg – 90 (65001 – 65090)
Henschel & Sohn, Kassel – 155 (65101 - 65255)
FAMO, Breslau – 15 (65365 – 65379)
Alkett, Berlin - 150 (65401 – 65550)
MIAG, Braunschweig – 80 (65720 - 65799)
Daimler Benz, Berlin Marienfelde - 60 (65801 - 65860)
FNH, Hannover – 50 (65901 - 65950)
Panzerkampfwagen III Ausf. H (7/ZW)
I když rozhodnutí o přezbrojení tanku Pz III kanonem ráže 50 mm padlo již 4.1.1938, teprve verze Ausf. H je od počátku vyráběna s touto ráží kanonu. Ale nejde jen o novou výzbroj, u této verze dochází poprvé k výraznějším úpravám od zavedení verze E.
Na prvním místě je třeba zmínit úpravu podvozku, stroje této série jsou již vybaveny pásy o šířce 400 mm (Kgs.61/400/120), jejich vyšší váha má za následek prověšování pásů. Proto je přední kladka posunuta kupředu. Hnací kolo má odlehčovací otvory kosoobdelníkového tvaru, na obrázcích lze samozřejmě vidět i starší verzi s kruhovými otvory. Problémy s desetistupňovou převodovkou Maybach Variorex mají za následek montáž nové šestistupňové převodovky ZF SSG 77 Aphon.
Pancéřování o síle 30 mm nebylo v té době zárukou solidní ochrany osádky, nejvíce exponovaná místa jsou proto posílena přídavným pancéřováním o síle 30 mm (přídavná deska uchycená šrouby). Jmenovitě šlo o čelní desku před řidičem, čelní a zadní stěnu korby. Další viditelnou změnou bylo zapuštěné velitelské věžičky do věže, věžička již nevystupuje ve své horní části z obrysu věže. Díky přídavnému pancéřování se samozřejmě zvyšuje hmotnost vozidla o cca 2 tuny.
Ausf. HZměny se týkají i výzbroje, mimo výše zmíněné výměny kanonu dochází k redukci kulometů, vedle kanonu je zabudován jen jeden kulomet MG 34. Pro kulomety je nakládáno 3750 nábojů 7,92x57m jsou uloženy ve schránkách po 150 nábojích. K zaměřování kanonu a kulometu nyní slouží zaměřovač TZF 5d (2,5 x 25), ocejchovaný do 1500 metrů pro průbojné a 3000 metrů pro tříštivé granáty.
Od podzimu 1940 do jara 1941 je vyrobeno 408 (310) tanků verze H, původně jich bylo objednáno 759. jejich výrobní čísla jsou 66001 – 66500. Jako u předchozích verzí je tank vyráběn u více firem.
Technické data tanku Panzerkampfwafen III Ausf. H
délka – 5,38 (5,52) m
šířka – 2,95 m
výška – 2,50 (2,43) m
hmotnost – 21,5 t
zásoba PHM – 320 l
dojezd silnice – 165 km
dojezd terén – 95 km
maximální rychlost – 42 (40) km/h
měrný tlak na půdu – 1,00 (0,99) kp/cm2
Dík. Nyní můžeš smazat ten "můj" PzKpfw III. Kdybych to věděl, tak se nebudu trápit s tím Pantherem a přenechám Ti ho.
. Jsem velmi mile překvapený a to jsem ho ještě nepřelouskal celý. 
