Letecká bitva nad Kubání

[JanS]

Letecká bitva nad Kubání



Boje nad Kubání na jaře roku 1943 popisují obě strany konfliktu velmi rozdílně. Podle sovětských a později ruských historiků zde Luftwaffe v rozsáhlé bitvě v dubnu a květnu 1943 utrpěla těžkou porážku. Měla ztratit 1.100 strojů, z toho 800 ve vzdušných soubojích a 300 při sovětských útocích na letiště. Tyto boje sověti dokonce označují za „Stalingrad Luftwaffe“ nebo „Midway Východní fronty“.

Naproti tomu němci toto období zmiňují jako dobu, kdy jednotky Luftwaffe měly relativní klid. Zotavovaly se ze ztrát u Stalingradu a nabíraly síly na letní ofenzívu u Kurska. Pokud němci vůbec zmiňují boje nad Kubání, tak spíše za delší období od února až do října 1943, kdy byla 17. armáda evakuována na Krym. Za celou tuto dobu pak mělo sovětské letectvo utrpět ztráty 2.280 letadel.

Takže jak to vlastně bylo a kdo na Kubáni ve vzduchu zvítězil?


Situace na Kavkaze

Po porážce u Stalingradu němcům hrozilo, že sovětská armáda bude postupovat dál až k Rostovu na Donu a odřízne německou skupinu armád „A“, složenou z 1.tankové a 17. armády. (To bylo také cílem sovětské operace Saturn. Tu nakonec sověti neuskutečnili pro nedostatek sil i logistické podpory a podnikli podstatně skromnější operaci Malý Saturn.) Proto Hitler v prosinci 1942 nařídil stažení vojsk z Kavkazu. Zatímco 1. tanková armáda se stáhla na Ukrajinu, 17. armáda zaujala postavení na Tamaňském poloostrově neboli Kubáni. Další podrobnosti o pozemních operacích i mapky bojiště je možné najít v Michanových článcích tady na Palbě.

Letectvo se do bojů ve větší míře zapojovalo od dubna, kdy začala vysychat polní letiště a intenzivní boje probíhaly do poloviny června. Pak se situace v této oblasti uklidnila, protože obě strany soustředily všechny síly na bitvu v Kurském oblouku. Nejtěžší pozemní i vzdušné boje proběhly ve třech obdobích:

1) Boje o sovětské předmostí u hory Myšako (Malá Země), 17. – 24. duben
2) Boje kolem vesnice Krymskaja, 29. duben – 10. květen
3) Útok na Modrou Linii, 26. květen – 7. červen


Síly protivníků

Luftwaffe

K podpoře 17. armády a ochraně zásobovacích tras z Krymu byl určen I. letecký sbor ze 4. letecké armády. Jemu podřízené jednotky, jejich výzbroj a stav bojeschopných letadel k 1.4.1943:

JG 52 (včetně chorvatské 15. Staffel) .......... 116 x Bf-109
II. a III./JG 3 ................................................ 76 x Bf-109
St.G. 2 .......................................................... 111 x Ju-87
III./St.G. 77................................................... 43 x Ju-87
I./St.G. 3 ....................................................... 49 x Ju-87
II./Sh.G.1 + 8. Staffen .................................. 54 x Fw-190, Hs-123, Hs-129
KG 51 ........................................................... 74 x Ju 88

Dále v této oblasti operovala slovenská 13./JG 52, noční stíhací 10./ZG 1, průzkumné, dopravní a námořní letecké jednotky.

Do bojů zasahovaly také bombardéry VIII. leteckého sboru 4. vzdušné armády umístěné na Ukrajině:

KG 55 .......................................................... 172 x He-111
KG 27 .......................................................... 64 x He-111

Celkem zde disponovala Luftwaffe cca. 800 bojeschopnými letouny. Jejich počet se v průběhu bojů ani přes značné ztráty příliš neměnil, protože letecké jednotky zapojené do bojů byly intenzivně zásobovány novými stroji. Jen JG 52 dostala v dubnu a květnu celkem 89 nových Messerschmittů Bf-109 G4.

Obě stíhací Geschwader, určené pro vybojování vzdušné nadvlády, disponovaly moderními Messerschmitty Bf-109G2 a Bf-109G4. Výcvikem a zkušenostmi pilotů, stejně jako taktikou jejich nasazení převyšovala Luftwaffe svého protivníka – VVS (Vojenno-Vzdušnyje sily). Za zmínku stojí, že bojů na Kubáni se v řadách JG 52 zůčastnili tři vůbec nejůspěšnější stíhací piloti Německa v 2.sv.v. – Erich Hartmann (352 vítězství), Gerhard Barkhorn (301 v.) i Gunter Rall (275 v.). Celkově však stíhačky představovaly pouze 25% z celkového počtu německých letadel.



FW 190 F3. Protože se nad Kubání objevovaly i FW 190, ve spoustě pramenů jsou mezi účastníky bojů řazeny i eskadry JG 51 a JG 54, které je měly ve výzbroji. Ve skutečnosti zde operovaly pouze stíhací eskadry vyzbrojené messerschmity. FW 190 ve verzích A5 a F3 patřily bitevní eskadře Sh.G.


VVS

Síly, které nasadil do boje Sovětský svaz byly zpočátku rozděleny mezi 4. a 5.VA (vzdušná armáda) a letectvo Černomořské flotily. Později byly soustředěny pod velení 4.VA, což zajistilo jejich lepší koordinaci. Jednotky nasazené do bojů:

Stíhací pluky:

Sbor Divize Pluk Výzbroj
- - 718.IAP ?
- 216. IAD 45.IAP (100.GIAP) P-39, P-40
- 216. IAD 57.GIAP Spitfire
- 216. IAD 16.GIAP P-39
- 216. IAD 42.GIAP Jak-1
216. IAD 289. IAP (104. GIAP) P-39
- 217. IAD 131 IAP (40.GIAP) Lagg-3
- 217. IAD 40 IAP (41.GIAP) I-16
- 217. IAD 166 IAP (88. GIAP) Lagg-3
- 229. IAD 249. IAP (163. GIAP) Lagg-3
- 229. IAD 790.IAP Lagg-3
- 229. IAD 926.IAP Lagg-3
3. IAK 265. IAD 291. IAP Lagg-3
3. IAK 265. IAD 402. IAP Jak-1
3. IAK 265. IAD 812. IAP Jak-1
3. IAK 278. IAD 15. IAP Jak-7B
3. IAK 278. IAD 43. IAP Jak-7
3. IAK 278. IAD 274. IAP Jak-1
2. SAK 201. IAD 13.IAP (111.GIAP) La-5
2. SAK 201. IAD 236.IAP (112.GIAP) Jak-1
2. SAK 201. IAD 437.IAP (113.GIAP) LaGG-3
2. SAK 235. IAD 3.GIAP La-5
2. SAK 235. IAD 181.IAP (180.GIAP) LaGG-3
2. SAK 235. IAD 239.IPA (181.GIAP) Jak-1
- 236.IAD 267.IAP LaGG-3
- 236.IAD 269.IAP LaGG-3
- 236.IAD 611.IAP I-153 nebo Jak-1
- 287.IAD 4.IAP Jak-1,Jak-7
- 287.IAD 293.IAP Jak-1
- 230.ŠAD 979. IAP Lagg-3
- - 718.IAP ?



Bitevní, bombardovací a průzkumné pluky:

Sbor Divize Pluk Výzbroj
- - 366.BAP (164.GBAP) Pe-2
- - 366. ORAP (164.GORAP) Pe-2
- - 742. ORAP Pe-2
- 216. IAD 765.ŠAP Il-2
- 230. ŠAD 7. GŠAP (4. ŠAP) Il-2
- 230. ŠAD 590.ŠAP (43.GŠAP) Il-2
- 230. ŠAD 103. ŠAP Il-2
- 230. ŠAD 210.ŠAP Il-2
- 230. ŠAD 805.ŠAP ?
2. SAK 214.ŠAD 190.ŠAP Il-2
2. SAK 214.ŠAD 502.ŠAP Il-2
2. SAK 214.ŠAD 606.ŠAP Il-2
2. SAK 214.ŠAD 618.ŠAP Il-2
2. SAK 214.ŠAD 622.ŠAP Il-2
- 219.BAD 244.BAP Boston
- 219.BAD 277.BAP Boston
- 219.BAD 859.BAP Boston
- 216.IAD 288.BAP SU-2
- 132.BAD 63.BAP Boston
- 132.BAD 367.BAP Il-4
- 132.BAD 453.BAP DB-3
- 218 NBAD 48.BAP Pe-2
- 219 NBAD 452.BAP ?
- 220 NBAD 588. NBAP (46.GNBAP) Po-2
- 221 NBAD 650.NBAP R-5
- 222 NBAD 889.NBAP Po-2


Většina leteckých pluků (stíhací – IAP, bitevní – ŠAP, bombardovací – BAP, noční bombardovací – NBAP, průzumný – ORAP, gardové jednotky začínají písmenem G) byla součástí divizí, ty pak podléhaly přímo velení vzdušné armády, případě 3. IAK (stíhací sbor) nebo 2.SAK (smíšený letecký sbor).

VVS postupně zvyšovalo počet jednotek v oblasti a začátkem května mělo k dispozici celkem 1.200 – 1.300 letadel ve více než 50 leteckých plucích. Po dvou letech porážek a obrovských ztrát se velení VVS podařilo zreorganizovat své síly do leteckých armád, přezbrojit na modernější typy letadel z vlastní výroby i z dodávek spojenců a zavést nové taktické postupy. Do stíhaček vyráběných v SSSR se konečně začaly montovat radiostanice jako standartní prvek výbavy. Piloti, kteří přežili krvavou lázeň prvních let války získali značné zkušenosti a tvořili jádro leteckých pluků. Nad Kubání se mělo ukázat, jestli tyto změny stačí na tomu, aby se VVS mohla utkat s Luftwaffe jako rovný s rovným.

Velký důraz byl kladen na stíhací složku letectva. Stíhací pluky představovaly více než polovinu nasazených sil a díky tomu měly sověti převahu ve stíhacích letadlech v poměru 3,5 : 1.



Výzbroj 219. BAD tvořily bombardéry Boston dodávané z USA.


Průběh bojů


1) Boje o sovětské předmostí u hory Myšako (Malá Země), 17. – 24. duben

17. dubna zahájili němci útok, který měl zničit sovětské předmostí v týlu německých jednotek. Ofenzíva 17. armády byla doprovázena mohutnými údery Luftwaffe, která podnikala přes 500 vzletů denně. Sovětské předmostí mělo rozlohu pouze několik čtverečních kilometrů a bylo odkázáno na zásobování po moři. Proto bylo velmi zranitelné údery ze vzduchu. Sověti však zareagovali velmi rychle a vytvořili pro obranu předmostí zvláštní stíhací skupinu Gelenčik, která operovala ze stejnojmenného letiště. VVS dokázalo účinně ochránit pozemní síly a díky zuřivému odporu sovětských pozemních jednotek byl německý útok byl po týdnu bojů odražen.

Přes velkou intenzitu bojů nad Malou zemí byl celkový rozsah vzdušných střetnutí v porovnání s dvěma následujícími fázemi bojů nižší. Sověti disponovali na začátku bojů jen 600 letadly, další síly teprve přisunovali. Na německé straně se pak této fáze střetnutí neúčastnily bombardovací svazy VIII. leteckého sboru.


2) Boje kolem vesnice Krymskaja, 29. duben – 10. květen

29. dubna zaútočila sovětská vojska na německé obranné linie a podařilo se jim prorazit frontu v oblasti obce Krymskaja. Případný hlubší průnik sovětů by ohrozil celou 17. armádu, proto němci nasadili k odražení úderu i všechny síly Luftwaffe, a to včetně bombardérů VIII. leteckého sboru. Sovětský útok pak byl zastaven 10. května po dosažení pouze místních úspěchů.

Touto fází letecké boje nad Kubání vyvrcholily. Samotný začátek ofenzívy podpořil nálet 300 sovětských letadel. Obě strany hlásily desítky sestřelených letadel protivníka každý den. Nad Krymskou docházelo denně k desítkám leteckých soubojů, který se účastnilo až 100 letadel.

Německé zdroje tvrdí, že „Luftwaffe se 10. května podařilo obnovit leteckou nadvládu nad oblastí Krymskaja.“ Tím vlastně připouštějí, že po dobu hlavních bojů v této oblasti byla situace vyrovnaná, případně byla vzdušná převaha na straně sovětů.



Velitel 3. letky 16.GIAP V.I. Fadejev (vpravo) a jeho číslo A.I. Trud. Fadějev dosáhl celkem 20ti sestřelů (17 samostatně + 3 ve spolupráci), vetšinu z nich nad Kubání. Byl zabit v boji 5. května 1943.


3) Útok na Modrou Linii, 26. květen – 7. červen

Koncem května byl zahájen další sovětský útok na německá obranná postavení a opět vyvolal i intenzivní vzdušné boje. Přesto se sovětům se ani tentokrát nepodařilo zasadit 17. armádě rozhodující úder. Němci za silné podpory Luftwaffe (opět včetně bombardérů VIII. leteckého sboru) dokázali sovětský úder zastavit a dokonce provedli několik úspěšných protiútoků. Po 7. červnu pak boje v této oblasti utichly.

Ani v této fázi bojů nedokázala žádna ze stran dosáhnout rozhodující nadvlády ve vzduchu. Ale zdá se, že převahu měla Luftwaffe. Jeden z nejúspěšnějších letců bitvy nad Kubání Alexandr Pokryškin o této fázi říká: “Fašistické velení se snažilo udržet vybudovanou obrannou linii, povolalo další bombardovací útvary z jihovýchodní Ukrajiny a na našem směru soustředilo čtrnáct set letounů. Nepřítel tak získával téměř dvojnásobnou převahu nad sovětským letectvem, působícím na Kubáni. Přesila ve vzduchu pochopitelně ovlivňovala i výsledky činnosti našich pozemních vojsk.“

Přestože počty letadel a vzájemný poměr sil nejsou přesné, Pokryškin uznává sílu Luftwaffe ve vzduchu v tomto období.


Ztráty Luftwaffe

Německé bojové ztráty činily cca 320 letadel (oproti 1.100 nárokovaných sovětskou stranou). Nějtěžší ztráty utrpěla stíhací eskadra JG 52. 76 strojů ztracených za období duben – červen představuje 65% stavu eskadry ze začátku bojů.


Ztráty VVS

Sověti vlastní ztráty (jako obvykle) neudávají. Jejich ztráty je možné odvodit z průměrných měsíčních ztrát letectev na východní frotně, počtu nasazených jednotek a nároků Luftwaffe.

Němci udávají nad Kubání za duben až červen asi 1.300 vítězství ve vzduchu. Nakolik jsou tyto nároky nadnesené je možné si ukázat na stíhačkách, která Sovětský svaz dostával v rámci Lend-Lease. Ty tvořily výbroj několika málo pluků a jejich ztráty jsou dohledatelné.

P-39 tvořila výzbroj 16.GIAP, 45. a 289. IAP (Po bitvě na Kubáni byla z těchto tří pluků vytvořena slavná 9.GIAD). Tyto jednotky ztratily ve sledovaném období celkem 30 - 35 letadel. Němci nárokují 108 sestřelených Aircober.

Britské stíhačky Spitfire Mk.V sloužily v 57.GIAP. Ten přišel o 17 strojů (13 ve vzdušných bojích, 2 palbou flaku a 2 z neznámých důvodů). Němci nárokují 48 Spitfirů sestřelených nad Kubání.

P-40 byl v počtu 10 kusů ve výzbroji jedné letky 45.IAP. Ta ztratila jediný stroj, stíhači JG 52 a JG 3 nárokují 15 sestřelů(!).

Celkové ztráty VVS se pohybovaly mezi 500 – 600 stroji.



Letci II./JG 52. V druhé řadě zleva: Uffz. Lotzmann (15 sestřelů), Uffz. Werner Hohenberg (33) a Lt. H Funcke (19). V první řadě zprava: Hptm. Gunther Rall, Lt. Hans Markoff (15), Fw. Karl-Friedrich Schumacher (56) a Oblt. Gerhard Luety (38).

Závěr

Sovětskému letectvu se nad Tamaňským poloostrovem poprvé od začátku války podařilo odolat náporu Luftwaffe. Stíhači získali převahu ve vzduchu, dokázali účinně chránit pozemní vojska i vlastní bitevní a bombardovací letadla. Zaplatili za to sice těžkými ztrátami, ale letecká učiliště i továrny (a spojenecké dodávky) je v této fázi války už dokázaly nahradit kvalitní technikou i piloty.

Stíhačům Luftwaffe se nadále dařilo působit sovětskému letectvu velmi těžké ztráty. Ale vzhledem ke své početní slabosti a rostoucím kvalitám protivníka ztratila Luftwaffe vzdušnou nadvládu i schopnost rozhodujícím způsobem ovlivňovat průběh pozemních bojů.

A toto nové rozložení sil na východní frontě se mělo brzy potvrdit v mnohem větším střetnutí – Bitvě u Kurska.


Zdroje:

Miloš Šedivý, Valerij Dymič – Triumf a tragédie
Franz Kurowski – Kříž proti hvězdě
Jiří F. Šiška – Nebe východní fronty
A.I.Pokryškin – Křídla v boji, Válka v oblacích
Williamson Murray – Strategy for defeatthe Luftwaffe 1933 – 1945
Wolfgang Dietrich – Bombardovací eskadra KG55
Časopisy PKR a REVI
Tony Wood´s Combat Claims, www.airforce.ru, www.allaces.ru, www.ww2.dk,

[lkala]

Pěkný článek, děkuji, dozvěděl jsem se opět něco nového. Hartman asi nad Kubání skutečně byl, ale ještě to nebyl ten 352-sestřelový, asi tuším jenom 7-mi sestřelový stíhač. Jinak opravdu pěkný článek, nechceš pokračovat tím Kurskem?

[Tempik]

Já se musím opět pozastavit nad oním německým nejlepším počítáním svých sestřelů. Ve chvíli kdy člověk dohledýá nějaká čísla můžou leckdy závidět i palubní střelci amerických bombardérů.

[Jája]

Zde se vytvářela moderní taktika sovětského stíhacího letectva, zde v praxi začal používat Pokryškin svoji výškově členěnou sestavu stíhaček, odtud i její název - "kubáňská etažérka".

[Hans S.]

Já se musím opět pozastavit nad oním německým nejlepším počítáním svých sestřelů. Ve chvíli kdy člověk dohledýá nějaká čísla můžou leckdy závidět i palubní střelci amerických bombardérů.

Na východě je to problém. Sovětské archivy zjevně ještě nevydaly všechno a určování ztrát podle typů je nesmírně ošemetná záležitost. Navíc zrovna u těch Sovětů si nejsem tak docela jistý, jestli celkové vlastní ztráty nezkoušeli po válce nějak zakamuflovat. Na západě je vše léta známé a jasné a s trochou práce by se dal vytvořit jakýsi "koeficient" nadsazování sestřelů pro jednotlivé jednotky, nebo alespoň strany. Na východě je to ale velká otázka..osobně se domnívám, že by na východní frontě nemělo docházet k markantně vyššímu nadhodnocování než na západě. Systém ověřování byl identický a navíc sovětská letadla obecně nesnesla tak vysokou porci poškození, jako ta západní (tedy mohla se hůře vracet).

[JanS]

No, dva důvody pro vyšší nadhodnocování bych našel.
1) Při obraně říše padala sestřelená letadla na vlatní území a bylo možné je zpětně dohledat a spočítat. Na východní frontě se prostě řeklo, že protivník spadl na druhé straně fronty.
2) Rusové byli v německéch chápání podřadná rasa a ubohý protivník a vítězili pouze díky počasí a obrovské materiální převaze. Podle mě takovéto uvažování nutně muselo vést ke zveličování vlastních úspěchů.

Ale jinak si nemyslím, že by němečtí stíhači byli nějací mistři v přehánění. Na japonce a američany určitě nemají.

[Hans S.]

Jo, s tím se dá víceméně souhlasit. K většímu přehánění zpravidla dochází při boji nad nepřátelským územím. Určitě to bude spjaté i se stresem spojeným s tímto typem operací.

Jinak za ten článek pochvala, je poměrně komplexní. Jen by bylo dobré, kdybys ho doplnil nějakými fotografiemi/obrázky. Pro dokreslení atmosféry je to dosti důležité.

[Tempik]

janS
To taky není tak správné házet všechny japonce, či všechny američany do jednoho pytle. U američanů jsem nedávno narazil na počet hlášených sestřelů za jeden den proti LW a sedělo to přesně na kus. Šlo však o stíhače a ne palubní střelce bombardérů.

Hans S.
Dobře, ale minimálně v tomhle případě u těchto konkrétních západních typů se to asi ví (s dovoláním na JanS) a i to jsou zajímavá čísla. Sytém uznávání sestřelů může být přísný jak chce, ale pokud se nedodržuje, tak je stejně nepřesný jak ty méně přísné.

[Flogger G]

Podle vzpomínek pozdějšího maršála, v té době kapitána A. I. Pokryškina, se nové taktické postupy neprosazovaly snadno. To potvruje nejen mnohokrát popsaný první boj Pokryškinovy letky nad vesnicí Krymskaja, kdy součástí krytí byl i čtyřčlenný roj letounů Lagg-3, který, narozdíl od šestice P-39N 16. GIAP, létal přímo nad obcí na malé rychlosti v obranném kruhu, ale také rozkaz velitele 16. GIAP k obletu předního okraje fronty po letkách v přeletové (nebojové) formaci - jednu letku to stálo "Kobru" po náhlém útoku jediné dvojice Bf-109. To ukazuje na skutečnost, že mnozí velitelé bojových útvarů VVS si nechtěli přiznat, že se postaru vítězit nedá. A to byla jen taktická úroveň.
JanS tu již správně psal o počátečním rozdělení leteckých sil pod velení několika armád. Každý štáb si plánoval svoje akce a koordinace silně vázla. Z toho plyne relativní slabost VVS v tomto prostoru, i když celkový počet letadel hovořil ve prospěch sovětské strany. To umožnilo německým stíhačům bojovat velmi efektivně.

13. letka SVZ převzala v té době od Němců do užívání letouny Bf-109 F-4 namísto již značně opotřebených Bf-109 E-4/E-7.

[Flogger G]

Dvě skupiny JG 3 Udet, a to II/JG 3 a III/JG 3, se přesunuly do prostoru Tamaňského poloostrova dne 5. 4. 1943 (štáb JG 3 zde již byl), I/JG 3 se přezbrojovala na území Říše. Celkem zde JG 3 měla 76 letadel Bf-109 G-2/G-4 - 4 letouny "G-4" náležely štábu, 40 strojů gruppe II a 32 Messerschmitty gruppe III.
Podle německých údajů eskadra Udet ztratila od 5. 4. 43 do 15. 5. 43 pouze 13 zničených letadel, z toho 6 činností nepřítele, 18 strojů bylo poškozeno, 7 zásluhou protivníka. Na straně druhé byla pilotům JG 3 přiznána 344 vzdušná vítězství.
Boje nad poloostrovem sice nezkončily, ale JG 3 byla ztažena, čekala ji mnohem vážnější střetnustí.

[Dzin]

Ale jinak si nemyslím, že by němečtí stíhači byli nějací mistři v přehánění. Na japonce a američany určitě nemají.

To já si klidně myslím, hlavně v druhé polovině války, dky se defakto rezignovalo na ověřování sestřelů a víceméně stačilo jejich nahlášení. Ovšem nemyslím si, že by přeháněli více, než jejich kolegové v ostatních letectvech.

[Alchymista]

Pomer hlásených a reálnych nemeckých zostrelov u typov uvedených v úvodnom článku je zhruba 3,5:1, v extréme dokonca 15:1 (to ale beriem skôr ako omyly v identifikácii, napríklad zámeny s La-5, ktorými bola vyzbrojené dve jednotky).
Ďalej - nemci uvádzajú 1300 zostrelov, odhadované celkové sovietske straty uvádza autor na 500-600 strojov, podľa ďalších údajov (u Spitfire) sa dá odhadnúť, že iné bojové straty než zostrely vo vzdušnom boji (flak, nehody...) tvoria nie menej než 20-25%, takže na nemecké zostrely pripadá 400-500 sovietskych lietadiel, teda pomer "preháňania" je zhruba 3:1.
V prípade väčšieho podielu flaku na celkových stratách je tento pomer ešte nepriaznivejší.
Ak by sme tento pomer "preháňania" vzali ako "normálny", malo by to celkom zaujímavý dôsledok aj pre počty zostrelov najúspešnejších nemeckých stíhačov - z 300-350 zostrelov by sa stalo 100-120, čo je aj tak stále veľmi vysoko nad všetkými spojeneckými esami.

[Hans S.]

Ak by sme tento pomer "preháňania" vzali ako "normálny", malo by to celkom zaujímavý dôsledok aj pre počty zostrelov najúspešnejších nemeckých stíhačov - z 300-350 zostrelov by sa stalo 100-120, čo je aj tak stále veľmi vysoko nad všetkými spojeneckými esami.

Ano, z většiny spojeneckých es by nebyla esa ;) jen takoví, jako Kožedub (20), Johnson (12) či Foss (7) by si svůj status esa udrželi

Bohužel tohle sumarizování je šíleně ošemetné. Pokud bychom koeficient přehánění skutečně chtěli zavést, pak navrhuji spíše západní frontu, kde byly archivy již zcela odkryty, nic se neskrývá a dají se překrýt nároky a ztráty obou stran.

[Flogger G]

Přeháněly sice obě strany, ale přibližně třetina těchto nadpočetných vítězství byla nahlášena v dobré víře. Podle vyprávění frontových veteránů se stalo např., že sestřelený letoun nebyl a ani nemohl být neustále pozorován (člověk se musel rozhlédnout, aby nešel dolů také). V tom okamžiku se padající stroj rozpadl na dvě přibližně stejně velké části. Na zemi obě vybuchly ve značné vzdálenosti od sebe. V tom zmatku prostě piloti věřili v sestřel dvou letadel. Svědci pozemní pozorovatelé viděli také dva výbuchy, t. zn. dvě potvrzená vítězství.

Slovenská 13. letka sice Bf-109 F-4 využívala, ale postupně přebírala výkonnější Bf-109 G-2/G-4. Podle zdrojů, které jsem vyhledal, měla 13. letka na začátku dubna ve stavu již 6x "G-4" a 2x "G-2".

[Hans S.]

V tom okamžiku se padající stroj rozpadl na dvě přibližně stejně velké části. Na zemi obě vybuchly ve značné vzdálenosti od sebe. V tom zmatku prostě piloti věřili v sestřel dvou letadel. Svědci pozemní pozorovatelé viděli také dva výbuchy, t. zn. dvě potvrzená vítězství.

Tohle mohlo nastat pouze ve skutečně vyjímečných situacích. Rozpadnutí letadla do stavu, kdy by více částí po nárazu explodovalo je krajně nepravděpodobné.

V naprosto drtivé většině případů se piloti prostě sekli. Mysleli si, že to nepřítel nemůže rozdýchat a věřili svému úsudku. Našlo se jistě i určité množství kecalů úmyslně přehánějících, ale nebylo jich mnoho.

Najdeme pozoruhodné shody nároků a skutečnosti a naopak i obrovské rozdíly. Někdy dokonce bylo nárokováno méně sestřelů, než bylo dosaženo. Jindy je zase (u Luftwaffe) zaměňováno nárokování a uznávání sestřelů. Každý nárokovaný sestřel musel projít určitým úředním kolotočem a až poté byl potvrzen. Zdaleka ne všechny nároky byly potvrzené. Ale jak říkám, na východě to nemá smysl zkoušet dohledat. Dokud malý velký Vladimir neodtajní archivy z velké vlastenecké, tak je to jen +/- vaření z nekompletní vody.

[Farky]

Přeháněly sice obě strany, ale přibližně třetina těchto nadpočetných vítězství byla nahlášena v dobré víře.

Proč přibližně třetina?

Ďalej - nemci uvádzajú 1300 zostrelov, odhadované celkové sovietske straty uvádza autor na 500-600 strojov, podľa ďalších údajov (u Spitfire) sa dá odhadnúť, že iné bojové straty než zostrely vo vzdušnom boji (flak, nehody...) tvoria nie menej než 20-25%, takže na nemecké zostrely pripadá 400-500 sovietskych lietadiel, teda pomer "preháňania" je zhruba 3:1.

Jenže to je v případě ztrát VVS opravdu jen odhad, který může být mimo až o několik stovek letadel oběma směry.

------------------

EDIT - už nikdy se tu nebudu pouštět do hloupých žabomyších válek týkajících se východní fronty, slibuju.

[Lord]

Podle mě se pochopitelně ty poměry v celé válce měnily. A nebylo to jen u Luftwaffe, ale také u Wehrmachtu, tankových vojsk, apod. Bylo to způsobeno několika faktory:
- počátečním momentem překvapení,
- zkušenostmi, taktikou a technikou německých pilotů,
- později se tyto vlastnosti, ale ztrácí,
- zkušených pilotů či důstojníků ubývá, dochází k tzv. opotřebovávání
- protivník se přizpůsobuje, nasazuje vlastní relativně kvalitní techniku
Pokud na počátku války byly poměry třeba 5:1, tak v roce 1944 byly třeba už jen 1,6:1

Ale není nad statistiky, pokud se tím někdo zabýval, ovšem statistiky upravené nebo korigované, protože většinou u hlášených sestřelů docházelo k nadhodnocování a to někdy markatnímu!
Někdy mě napadlo, dát prostě proti sobě kolik letadel vyrobilo Německo, kolik SSSR, kolik Velká Británie. Taky to nějaký obraz poskytne, i když velmi hrubý.
Lavočkiny typů La-5 a La-7 se staly do určité míry postrachem Luftwaffe. Modernějších La-5 vzniklo v různých verzích rovných 10 tisíc, poslední válečný typ La-7 byl vyroben v počtu 5753 kusy. K tomu přidat další typy, kolik přežilo válku, apod.

Už autor článku píše, že stíhací pluky představovaly více než polovinu nasazených sil a díky tomu měly sověti převahu ve stíhacích letadlech v poměru 3,5 : 1. Zajímavé porovnat poměr převahy a ztrát … ve válce je většinou nejlepší medicína početní a palebná převaha.


Je uvažovaná perioda 6 měsíců, což už je statisticky významné období...

V příloze připojuji v excelu produkci jednotlivých typů německých letadel a dále můžete vidět grafické ztvárnění ztrát. Pokud něco podobného seženete za ruskou a anglickou stranu budu rád!

[Lord]

Toto „nadhodnocování“ už je takovým evergreenem To já vím.
Viz. třeba už téma Luftwaffe experten a mnoho dalších. Někdy už je to jen „mlácení prázdné slámy“, jindy to je podloženo aspoň nějakými fakty a srovnáním a o to mi jde. O tobě je Farky známo, že máš takové údaje k dispozici, i když to dávkuješ jen postupně Hmm, dokonce udáváš ty poměry docela jiné, díky! Ovšem bereš v úvahu jeden specifický den, ten zrovna nemusel vyjít, chce to delší časové období, a udělat z toho průměr. Zatím jsem neviděl nic takového uceleného za celou válku, či nějakou podrobnější metodiku na to. Vím, chtěl bych možná až mnoho, téměř vědeckou práci. Jde mi jen o to, zda se tím už někdo obšířněji nezabýval.

[Skeptik]

Pánové, doufal jsem, že tady tato debata vůbec nevypukne, ale když vypukla, nemohu se nepřidat.

Plně souhlasím s Hansem a ostatními, kteří nepředpokládají, že co pilot (němec, rus, američan, brit, japonec ... doplňte dle vlastního vkusu) to LHÁŘ.
Většina toho "nadhodnocování" byla způsobena pouhopouhým nedostatkem času na ověření účinku palby.
Souboje v té době probíhaly na rychlostech kolem 400 km/h (každé z letadel), na vedení palby byly vteřiny a pak letadlo zmizelo ze zorného pole. Známé gun camery, kdy je letadlo pod palbou několik minut a následně se rozpadne, jsou pouze výjimečné náhody. Většina "soubojů" tihačů probíhala, dle vzpomínek účastníků, spíše tak, že se v zorném poli střelce mihnul nepřítel on měl několik vteřin na zamíření a palbu. Pak nepřítel zmizel. Při zásahu se zajiskřilo, případně zakouřilo a to bylo vše.
Nelze těm mladým klukům, s vysokým sebevědomím, při silném morálním vypětí zazlívat, že to nahlásil jako sestřel a "neověřil si to". Každé "ověřování" znamenalo koledovat si o porci olova.
Stejně tak nelze zazlívat jejich kamarádům, že jim nárok ochotně uznali, často i tehdy kdy nic neviděli resp. nemohli vidět.
Odhad, že cca každý 3 - 5 nárok (claim) byl skutečným sestřelem je myslím střízlivý odhad.
Výjimkou jsou případy, kdy se boj odehrával nad vlastním územím, kdy se vraky daly dohledat. Ale ani tam to není 100% - válka prostě není sportovní utkání.

Příklad - Luftwaffe uznala svým posádkám 22. června 1941 plných 322 sestřelů sovětských letadel, rumunští stíhači mají potvrzeno dalších 10 sestřelů. Jaké byly skutečné ztráty VVS 22. června ve vzduchu? 336 letadel (jedno z oficiálních ruských čísel). Nějaké ztráty způsobil Rusům samozřejmě flak, přesto se dá říci, že nároky Luftwaffe jsou dost přesné. Poměr nároky vs. ztráty se může pohybovat někde okolo 1,25 :1, spíš méně.

Toto je možná skvělý případ. Veškeré území bojů bylo následně obsazeno wehrmachtem a tak by se zdálo, že sestřely lze lehce ověřit.
336 ztracených letadel VVS ale nejsou ztráty způsobené stihači Luftwaffe. Jsou to ztráty letadel při bojovém letu. Kromě sestřelů, jak píše Farky, zahrnují i další ztráty:
- technické a provozní (dle sov. údajů u VVS cca 30%) = cca 100 letadel, možná i více, vezmeme-li v úvahu na jaká letiště se letadla vracela;
- navigační omyly a následné přistání do terénu (těžko se odhaduje, ale naprostá většina těch kluků měla za sebou první střety s protivníkem a byla ráda, že jim zmizela, a paliva tehdejší stihačky neměly nazbyt) = odhad cca 10% = 33 letadel
- tarany - za 22.6. 41 je jich ověřeno 19;
- flak a palba pozemních jednotek - většina bojových letů v první den války byla uskutečněna proti pozemním jednotkám = v zóně působnosti protiletadlové obrany. Většina pilotů bitevních a bombardovacích pilotů VVS se vzácně shoduje na tom, že německá protiletadlová obrana byla velmi účinná a způsobavala jim více ztrát než stihači. Totéž platí o stihacích pilotech provádějící hloubkové útoky. Vezmeme-li to jako fakt, myslím, že klidně můžeme rozdělit bojové ztráty VVS 1:1 mezi stihače a pozemní jednotky.

Sečteme-li to, pak:
336 (ztráty VVS při bojových letech) - 100 (nehody) - 33 (ztráta orientace) - 19 (taran) = 184 letadel. Děleno 2 = 92 letadel
92 letadel pro flak a pozemní jednotky
92 letadel pro stihače.

Je tedy dosti nepravděpodobné, že by stihači Luftwaffe 22.6.1941 sestřelili více než +/- 100 letadel VVS

POZOR, to není vůbec špatný výsledek.

[Lord]

Skeptiku, díky za upřesnění je vidět, ne vše lze přičítat pilotům, něco měla na starosti také protivzdušná obrana, poruchy, nehody, apod. Tam jak sám píšeš by to šlo ověřit lépe, protože obsluha takového flaku mohla lépe vidět dopad letounu na zem, včetně možného ohledání „místa činu“. Jenže takové statistiky se asi nevedly, nebo lépe řečeno, není to tak „rytířsky zajímavé“.
Gun kamery byly zavedeny až v pozdějších letech války. Dále těžko rozlišit – letoun jen poškozen, nebo opravdu sestřelen? Vím tedy, že přesných počtů se nikdy nedobereme.
Ale můžeme studovat jakési poměry, a jak se v průběhu času měnily. Samozřejmě i tato čísla by vyžadovala nějakou analýzu, proč tomu tak bylo.
Tento článek o etapě bitvy nad Kubání, tak docela úspěšně činí. Z hlediska bojů zajímavá fáze, kdy nedokázala žádná ze stran dosáhnout rozhodující nadvlády ve vzduchu. A víme, že i v pozemních bojích se podařilo po stalingradské katastrofě situaci na jižním křídle víceméně stabilizovat. Rozhodnutí přinesla až kurská bitva.

Ten počátek Barbarossy, i když zde to považuji trochu za off-topic, pohledy se na to časem mění. Z počátku se tvrdilo, že bylo zničeno mnoho sil VVS ještě na zemi. Nyní se ví, že to bylo trochu složitější, i když zdánlivý výsledek mohl být nakonec podobný - snížení akceschopnosti sovětského letectva. Dále se ukazuje, že východní fronta nebyla pro experten jen cvičištěm. Ovšem pokud k tomu má opět někdo faktografické údaje přivítám to. Válka je možná jen chaos, kterému se snažíme dodat řád až poté