Mapa Namsosu, Trondheimu a Andalsnesu.
Evakuace severního ramene útoku na Trondheim – Mauriceforce – evakuace Spojenců z Namsosu, byla naplánována na noc z 1. na 2. května a noc z 2. na 3. května 1940. Provedením evakuace Namsosu byl pověřen admirál Cunningham a jeho „První svaz křižníků“ (vlajková loď těžký křižník „Devonshire“ a těžký křižník „York“) a 6 torpédoborců, ke kterým byl přidán francouzský křižník „Montcalm“, torpédoborec „Bison“ (TTD lodí později). Celkově se evakuace po obě noci zúčastnilo 8 torpédoborců – „Afridi“, „Maori“, „Kelly“, „Nubian“, francouzský „Bison“, britský „Grenade“, „Imperial“ a „Grifin“. Vlivem „polární záře“ je doba tmy v noci, v Namsosu, kratší než v Andalsnesu, který leží jižněji. Z těchto důvodů bylo právě při evakuaci v Namsosu potřeba mnohem více rychlosti při naloďování. Aby se té rychlosti naloďování vyhovělo, dostal k dispozici admirál Cunningham ještě navíc 3 francouzské transportní lodě – „El Kantara“, „El Mansour“ a „El Djezair“. Tyto 3 francouzské transportní lodě chtěl admirál Cunningham naložit hned první noc z 1. na 2. května 1940 a ihned je poslat domů. Když s nimi dorazil odpoledne 1. května 1940 až k majáku Kya, u vjezdu do Namsenfjordu, hodlal je se 6 torpédoborci poslat do přístavu, aby naložily ½ vojáků, což bylo asi 3 000 mužů, ti pak měli ještě před rozedněním zmizet z fjordu na volné moře a odtud domů. Během dne by se o francouzské transportní lodě, naložené vojáky, staraly na širém moři jeho lodě (poskytovaly by jim protiletadlovou ochranu) až do doletu německých letadel. Potom by se bojové lodě admirála Canninghama včas obrátily a druhou noc by provedly evakuaci zbývajících vojáků z Namsosu.
Toto byl tedy původní plán.
Ale – operační plán se ve válce velmi často mění a nejen s prvním výstřelem!
Když admirál Cunningham připlouval k Namsosu, dozvěděl se, že jeden prapor francouzských vojáků byl odvezen již 29. dubna 1940 a tak zvolil náhradní plán, podle kterého chtěl odvézt zbývajících 5 400 vojáků již první noc z 1. na 2. května 1940. Tento změněný plán předává kontraadmirál Vivian, velitel lehkého protiletadlového křižníku „Carlisle“, velitel vlastní námořní evakuace z Namsosu na lodě, generálu de Wiartovi. Wiart pak pošle odpověď, že z hlediska vojenského je to nemožné (stažení vojáků z fronty bez toho, aby to nepřítel poznal), zároveň generál zdůraznil, že je nemožné, aby se celý spojenecký svaz za jednu noc stáhnul a zároveň nalodil. Dle názoru pozemního velitele generála de Wiarta to prý není ani tak otázkou lodního prostoru, ale krátkostí nocí. Kontraadmirál Vivian to takto předá admirálu Cunninghamovi a asi by se skutečně evakuovalo po dvě noci.
O všem rozhodlo počasí, které hodně u námořních operací o všem rozhodovalo v době, kdy lodě neměly ještě radiolokátory na vysoké úrovni, nebo jako zde, ještě vůbec žádné.
Odpoledne dne 1. května 1940, když se rozšířený „První svaz křižníků“ admirála Cunninghama přibližoval k norskému pobřeží, snesla se tak hustá mlha, že úplně celý svaz zahalila. Admirál Cunningham okamžitě nařizuje všem lodím svazu - Návrat na širé moře!
Jeden z jeho torpédoborců, kterým je „Maori“ však signál nezachytil, pokračoval dál a svou pozici zjistil až u majáku Kya. Tehdy se rozhodl námořní kapitán lord Louis Mountbatten, se svým torpédoborcem „Kelly“ a dvěma dalšími torpédoborci, se svolením admirála Cunninghama, že se pokusí proniknout do Namsosu, nalezne „Maori“ a již tuto první noc odvezou alespoň část vojáků určených pro evakuaci první noc.
Skutečně torpédoborec „Kelly“ lorda Mountbattena „Maori“ nalezne a pak se všechny 4 torpédoborce vydají velice opatrně, pomalu, ve tmě, Namsenfjordem až k samotnému Namsosu. Ale právě před městem a přístavem Namsos se dostaly lodě do bezmračného počasí a pomalou plavbou se stalo, že bylo již ráno 2. května 1940. Nad loděmi se již shlukovaly letadla Luftwaffe, která hledala lepší cíle, než bylo rozbité město Namsos.
Situace jasně říkala, že nakládat vojáky nelze a lord Mountbatten okamžitě dává rozkaz vplout zpátky do mlhy. A byl skutečně nejvyšší čas, neboť než se například torpédoborec „Maori“ kompletně skryl – stěžně bylo totiž vidět nad nízko ležícím příkrovem mlhy – svrhla jedna Ju 87 Stuka bombu tak přesně vedle torpédoborce, že 23 námořníků „Maori“ bylo zraněno střepinami.
Takto tedy byla ztracena 1. noc evakuace z 1. na 2. května 1940.
Nyní admirálu Cunninghamovi nezbývalo nic jiného, než se vrátit k původnímu zámyslu – evakuaci za „1 noc“ – z 2. na 3. května 1940.
K rozhodnutí admirála Cunninghama přispěl i statečný postoj francouzského admirála Cadarta, velitele tří francouzských transportních lodí, „ El Kantara“, „ El Mansour“ a „ El Djezair“, který slíbil, že nejprve 2 a potom i třetí loď přistaví včas ke kamennému molu přístavu. Každá z jeho lodí pak měla vzít na palubu 1 700 mužů a pokud něco zbude, odveze to těžký křižník „York“
(spuštění na vodu 1928 – výtlak 8 250 tun – 6 x 203 mm, 4 x 102 mm, 2 x 40 mm, 6 torpm. – rychlost 32 uzlů) a 6 torpédoborců.
Kontraadmirál Vivian, velitel vlastní evakuace z Namsosu na lodě, se brzy ráno 2. května 1940 se svou vlajkovou lodí protiletadlovým křižníkem „Carlisle“ připojil k lodnímu svazu admirála Cunninghama.
Kontraadmirál Vivian se totiž 30. dubna 1940, po ztrátě protiletadlové šalupy „Bittern“ – viz. článek Č 35. zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3311
dotázal generála de Wiarta, zda musí být jeho protiletadlové lodě přes den v přístavu a fjordu a dostal odpověď, že je to sice morální, ale jinak nemá přítomnost protiletadlových lodí žádný význam. Kontraadmirál Vivian proto odplul z fjordu, aby byl k dispozici pro evakuaci (doplatily na to trawlery). Rozhodnutí o odplutí „Carlisle“ z fjordu na širé moře pak podpořil i rozkaz vrchního velitele Home Fleet admirála Forbese.
Když Vivian doplul na širé moře, ocitl se „Carlisle“ ve stejné mlze, která potkala admirála Cunninghama a jeho svaz a musel celý 1. květen 1940 zůstat na moři. Tam jej zastihla depeše generála de Wiarta, který jej žádal, aby se vrátil do Namsosu k projednání důsledků změny plánu Cunninghama a pomohl mu dokončit plány evakuace.
Vrátit se mohl kontraadmirál Vivian až 2. května 1940 v 19 hodin 30 minut, kdy jeho „Carlisle“ připlul znovu k Namsosu. Tehdy dostaly poslední 2 použitelné trawlery rozkaz, aby okamžitě nalodily 500 francouzských vojáků a odvezly je na širé moře na těžký křižník „York“ a třetí francouzskou transportní loď.
Kontraadmirál Vivian pak vystoupil v Namsosu na břeh, aby se zúčastnil porady o evakuaci s generály de Wiartem a Audetem, velitelem francouzských jednotek. Na poradě se zdůrazňovala rychlost, což znamenalo, že si vojáci s sebou měly vzít jen to nejnutnější, žádné zásoby, žádná děla.
Generál Audet slíbil, že všechny jeho jednotky budou v blízkosti mola do 21 hodin 15 minut (2. května), zatímco generál de Wiart předpokládal, že poslední britští vojáci dorazí nejpozději do 1 hodina v noci (3. května 1940).
Namsenfjordem připlouval k Namsosu, večer 2. května 1940 svaz admirála Cunninghama, byl však bez vlajkové lodě těžký křižník „Devonshire“
(spuštění na vodu 1927 – výtlak 9 850 tun – 8 x 203 mm, 8 x 102 mm, 8 x 40 mm, 8 torpm. – rychlost 32 uzlů) a francouzského křižníku „Montcalm“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 7 600 tun – 9 x 152 mm, 8 x 90 mm, 8 x 37 mm, 12 x 13 mm, 4 torpm. – rychlost 35 uzlů), což byla vlajková loď francouzského admirála Derriena, a tří torpédoborců, které zůstaly na moři před Namsenfjordem.
V čele tohoto připlouvajícího svazu byl torpédoborec „Afridi“ s námořním kapitánem Vianem (pozdější admirál Vian, Vian od Altmarku) následován těžkým křižníkem „York“ a třemi transportními loděmi. K tomuto svazu se ve fjordu připojily 4 torpédoborce lorda Mountbattena. První lodí, která přirazila k molu v Namsosu byl torpédoborec „Kelly“ (spuštění na vodu 1938 – výtlak 1 760 tun – 6 x 120 mm, 4 x 40 mm, 8 x 13 mm, 10 torpm. – rychlost 36 uzlů) na jehož palubu nastoupilo 270 francouzských vojáků.
Také francouzský admirál Cadart dodržel své slovo a francouzské transportní lodě „El Djezair“ a „El Kantara“ přistanou u přístavního mola ve 23 hodin 30 minut. K té třetí „El Mansour“ a k těžkému křižníku „York“, zakotveným ve fjordu, přivážejí torpédoborce a trawlery vojáky z dřevěného mola, mola, které se podařilo zachránit v té strašné spoušti, která vládla kolem - v přístavu Namsos – viz články Č 37. a 38.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3337
Když se blížila 1 hodina ranní dne 3. května 1940, odplouvala francouzská transportní loď „El Kantara“, s plným nákladem 1 700 mužů, v doprovodu torpédoborce „Kelly“ na otevřené moře. Za nimi po chvíli odplouval těžký křižník „York“ a torpédoborec „Nubian“ (spuštění na vodu 1937 – výtlak 1 960 tun – 8 x 120 mm, 4 x 40 mm, 8 x 13 mm, 4 torpm. – rychlost 36 uzlů).
