Potopení chráněného křižníku ZENTA (16.8.1914)

[kacermiroslav]

Potopení chráněného křižníku ZENTA
Rakousko-Uhersko
16.srpna 1914
WW1


SMS Zenta[/align]
Poté co dně 28.července 1914 vypukla první světová válka a po zahájení pozemních akcí Rakousko-Uherska proti Srbsku nemělo K.u.K. na Jadranu žádného soupeře a sousední Itálie, jakožto vlastník silného loďstva byla v přátelském trojspolku s Rakousko-Uherskem a Německem. Srbsko především nemělo přístup k moři, ale situace se změnila, když se na stranu Srbska přidalo knížectví Černé Hory. Toto knížectví sice nemělo žádné velké loďstvo, ale mělo přístavy Ulcinj a Bar a část Jadranu, a také opevněnou horu Lovčen, která se sklání nad rakousko-uherským přístavem Boka Kotorská.

Proto dne 10.srpna 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko blokádu pobřeží Černé Hory, přes jejíž území proudilo zásobování ze strany Dohodových zemí do Srbska i Černé Hory. Ještě předtím ale byly 8.8. 1914 ostřelovány radiostanice v Baru a postavení děl na hoře Lovčen. Lodě neutrálních států dostaly 24 hodin na to, aby přístavy Bar a Ulcinj opustily. Pásmo námořní blokády bylo stanoveno na 5 námořních mil (Nm) od pobřeží – cca 9,25 km. Blokádu prováděl chráněné křižníky Szigetvár a Zenta, torpédoborce Ulan, Uksoke, Streiter a několik torpédovek, které byli přemístěné do Boky Kotorské (T 64, T 68, T 70 a T 72). Vzdálenou podporu prováděl pancéřový křižník Kaiser Karl VI., od 13.srpna pak staré řadové bitevní lodě Wien, Monarch a Budapest a chráněný křižník Kaiser Franz Joseph I. V krizové oblasti se tak měl pohyboval vždy jeden křižník, torpédoborec a pokud to bude nutné, i torpédovka. Když ale 12.8. 1914 vyhlásily válku Rakousku-Uhersku i Anglie a Francie, situace v jižním Jadranu se povážlivě změnila. I přes reálné nebezpečí, že se válečné loďstvo obou velmocí zapojí do námořních operací, velení rakouského námořnictva ponechalo své, v té době již značně zastaralé lodě, v činnosti. Varováním nebylo ani ostřelování hlídkujícího Szigetváru z pobřežních baterií umístěných na mysu Menders 13.8. 1914. Aby byla zajištěna ochrana hlídkujících lodí, bylo pásmo blokády posunuto z 5 na 10 Nm (18,5 km) od pobřeží. Jak je vidět, s útokem lodí z otevřeného moře nikdo z velení rakousko-uherského loďstva nepočítal. To se mu ale mělo stát v brzké době osudným.


Boka Kotorská[/align]

SMS Zenta[/align]

Dne 16.srpna 1914 měl blokádu černohorského pobřeží provádět chráněný křižník Zenta a torpédoborec Ulan. Obě plavidla opustila Boku Kotorskou ráno 16.srpna v neděli ve 4:00 hodiny. O půl hodiny později proplouvají kolem pevnosti Mamula a plují směrem na Uljcinj. Ještě před tím, než lodě opustili přístav došlo ke změně ve velení, protože fregatní kapitán Joseph Culota nečekaně onemocněl. Ve funkci jej tak nahradil fregatní kapitán Paul Pachner.


Dohodové země se ale odmítli smířit s blokádou Černé Hory a zastavení zásobování Srbska. Proto do oblasti vyslala již 15.srpna 1914 z Malty francouzskou eskadru viceadmirála Boué de Lepeyreého, která byla tvořena 2 moderními bitevními loděmi (Coubert – vlajková a Jean Bart, obě vyzbrojeny 12 děly ráže 305mm), 2 eskadrami řadových bitevních lodí (celkem 11 řadových bitevních lodí), křižníkové divize a 3 flotil torpédoborců. K této flotile se přidala u ostrova Othonoi (Fano) ještě britská eskadra pancéřových křižníků pod velením kontraadmirála Troubridgeho.Ta byla tvořena pancéřovými křižníky: Defence (vl.), Black Prince, Duke of Edinburgh, Warrior, Chatham (lehký křižník), Dublin (lehký křižník), Gloucester (lehký křižník), Weymouth (lehký křižník).

Plánem této spojené eskadry bylo spolu vplout do Otrantské úžiny (nejužší místo Jadranu mezi albánským a italským pobřežím) a pak se rozdělit s tím, že část loďstva popluje k pobřeží Černé Hory od východu, zatímco druhá část se dá podél italského pobřeží a teprve až později se stočí na severovýchod. V těchto kleštích pak měla uvíznout rakousko-uherská plavidla provádějící blokádu Černé Hory. Vzhledem ke starším informacím o rakouských plavidlech provádějících blokádu se dalo očekávat, že v pasti uvízne hned několik větších hladinových rakouských plavidel, možná i některá ze starých bitevních lodí třídy Monarch (výzbroj 4x240 mm, rok spuštění na vodu 1895) nebo pancéřových křižníků. Dohodová eskadra v ranných hodinách vplula do Otrantské úžiny a podle plánu se rozdělila. Britské a francouzské lehké křižníky se vydaly podlém albánských břehů směrem na sever. Bitevní lodě a řadové bitevní lodě se drželi italských břehů a později provedli obrat na východ. Jejich cílem bylo přetnout spojnici mezi Bokou Kotorskou a přístavem Bar (Antivari).


1. francouzské loďstvo z Malty
2. britská flotila pancéřových křižníků z ostrova Korfu[/align]
BOJ
Jako první spatřili ráno v 7:45 hod dne 16.srpna 1914 nepřítele námořníci na Zentě (tou dobou cca 33-34 námořních mil od vjezdu do Boky Kotorské), když zpozorovali vzdálený kouř na obzoru, který nesignalizoval nic jiného, než že se v dané lokalitě pohybuje silný námořní svaz. Od jihu se plnou rychlostí vracel torpédoborec Ulan, aby vyčkal rozkazů kapitána Zenty, Paula Pachnera. Kapitán pochopil že jedinou šancí na záchranu je stažení do chráněného přístavu. To však předpokládal i nepřítel a tak částí svého svazu blokoval Rakušanům ústupovou cestu do Boky Kotorské. Past tak sklapla. Zatímco rychlejšímu (28 uzlů) Ulanu (fregatní kapitán E.Panfilli), kterému bylo povoleno samostatné manévrování, se podařilo již pod palbou uniknout před pronásledovateli francouzským křižníkem Jurien de la Gravieére (výzbroj 8x163, rychlost 22,9 uzlů) a torpédoborci do Boky Kotorské, kde měl zmobilizovat posily, daleko pomalejší Zenta neměla na záchranu šanci. Když kapitán Zenty když spatřil, že je v obklíčení celé britsko francouzské flotily měl na výběr několik možností. Buď přijmout předem nerovný boj s jasným výsledkem, nebo se pokusit s lodí najet na pobřeží Černé Hory, vzdát se a nebo loď sám potopit. Velitel Zenty, chápající svou situaci, se rozhodl dosáhnout 9 km vzdálené pobřeží kde hodlal buď bojovat nebo loď potopit. Nařídil tedy změnit směr plavby na Castellastuu, dnešní Petrovac na Moru. Jeho snahu zastavila výstražná salva dvou slepých výstřelů vypálena v 8.51 hod, vyzívající ke kapitulaci. To však důstojnická čest Pachnerovi nedovolila udělat, vyvěsil bojovou zástavu a boj přijal. Zenta mohla postavit proti 305 mm dělům protivníka jen své 120 mm kanóny, které nemohly francouzsko-britským obrněncům ublížit a v podstatě na ně z počátku ani dostřelit. Naopak každý zásah granátu ráže 305mm o váze cca 400 kg pro Zentu mohl znamenat smrtící úder.

Boj se rozhořel a probíhal zcela jednostranně. V 9.03 hodin vypálila Francouzská vlajková bitevní loď Coubert první salvu z děl ráže 305 mm a v 9.04 začalo všech 13 bitevních lodí a řada lehkých a pancéřovaných křižníků soustředěně pálit na malou Zentu. Dohodová flotila využila svých těžkých děl ráže 305 mm a jejich téměř dvojnásobného dostřelu a zasypala Zentu přívalem střel. Ta se prakticky nemohla obránit a nemohla nepřítele ani ohrozit, přesto vedla alespoň symbolickou palbu ze svých děl. Celé střetnutí spíše připomínalo popravu, ostatně hmotnost boční salvy Zenty byla 120 kg a boční salva francouzských lodí 40.000 kg !!!

Již krátce po zahájení střetnutí v 9:10 hod dostala Zenta první zásah z těžkých děl. Byla zasažena kotelna, kde došlo k proražení parovodu, poškozena byla elektroinstalace a usmrcena celá obsluha. Loď se ještě setrvačnosti nějakou dobu pohybovala, než zastavila a stala se tak ještě snadnějším cílem bez šance uniknout k pobřeží. Pod přívalem střel o hmotnosti 400 kg na palubě vypukly požáry, záď lodi byla od velitelského můstku plameny odříznuta. Všude leželi mrtví a ranění námořníci volající o pomoc. Přední dělo ráže 120 mm dostalo blízký zásah a celá jeho obsluha byla zabita.

Děla pomalu umlkala a loď se začala pomalu, ale jistě potápět. Kapitán Paul Pachner byl nucen v 9:30 vydat příkaz k opuštění lodi a jako jeden z posledních skočil do vln. Ale ještě když ležela na boku, stále střílela na nepřítele. K obsluze zadního děla ráže 120 mm se totiž nedostal rozkaz k opuštění lodi. Zde zabité dělostřelce zastupoval osamocený důstojník. Kapitán doplaval zpět k lodi, vylezl na palubu a donutil obsluhu děla opustit loď. Sám pak jako poslední člen posádky opět skočil do moře.

V 9:39 hod se Zenta se vztyčenými vlajkami, pozdravována námořnickým „hurá“, zádí napřed po několika explozích munice potopila. Příď hrdé lodi téměř kolmo čněla do nebe než zajela pod vodu necelé 2,5 námořní míle od pobřeží.

Posádka Zenty bojovala statečně předem prohraný boj.
Čest jejich památce


ZÁVĚR
Z celkem 312 členů posádky zahynulo 173, protože francouzský admirál odmítl zraněným rakousko-uherským námořním poskytnout pomoc. Námořnici museli absolvovat mnoha hodinovou plavbu k pobřeží Černé Hory v silných protiproudech, kde padli do zajetí. Více jak pětihodinové plavání k pobřeží tak mohli absolvovat pouze nezranění, nebo lehce zranění námořníci. Ostatní byli buď zabiti již na palubě, nebo poté díky rozhodnutí francouzského velitele utonuli ve vlnách Jadranu. Mezi nimi byla i celá řada Čechů, protože na palubách rakousko-uherských plavidel sloužila přibližně čtvrtina Čechů. Je třeba si i připomenout, že část posádky byla zachráněna „nepřátelskými“ černohorskými rybáři, kteří od počátku sledovali z pobřeží marný boj Zenty.

Co se posádky týče, byla jako u většiny R-U lodí smíšená z jednotlivých národností monarchie a proto mezi byla i řada Čechů. Přesný počet Čechů na Zentě ale není znám, protože i když existuje seznam všech padlých, přesto se nedá i podle typicky znějících českých jmen určit, nejednalo li se o vídeňského Čecha, nebo někoho z pohraničí (tzv. Deutschböhm). Jednim z Čechů, kde se podařilo zjistit jeho totožnost byl Josef Alinč z Licomělic u Heřmanova Městce.

Zajatí námořníci se do monarchie vrátili až po kapitulaci Černé Hory 16.února 1916. Kapitán Pachner se do Vídně vrátil již v březnu 1915. Potopení Zenty se stalo také předmětem vyšetřování, jehož obětním beránkem byl nakonec shledán kontradmirál von Barry, tehdejší velitel 5.divize. Dostal ale královský „padák“ když byl povýšen a odešel do výslužby. R-U marina si musela sama přiznat chybu, zařadit k blokádním lodím starý, pomalý a nevyhovující křižník bez náležité ochrany těžších hladinových plavidel a bez zajištění průzkumu, který by včas odhalil vplutí Dohodového loďstva na Jadran.

Kritika ale padala i na druhé straně a zcela jistě oprávněněji. Výsledkem velká námořní operace bylo potopení jednoho starého chráněného křižníků, který v době WW1 již měl malou bojovou cenu. Kdyby si spojenci zajistili lepší průzkum lokality, mohli se do jejich smrtelného sevření dostat těžší a hodnotnější Rakousko-Uherské lodě, které prováděli taktéž blokádu Černé Hory. Také se kritika snesla na špatnou práci dělostřelců, kteří i když měli obrovský počet děl a nikdo je ničím nemohl ohrozit, přesto ostřelovali Zentu neuvěřitelně dlouho, než se jim jí podařilo potopit. Přitom prakticky každý těžký projektil ráže 305mm by byl tím osudným, který by Zentu mohl poslat ke dnu. Když se vezmeme, že Dohodové loďstvo disponovalo více jak 60 děly ráže 305 mm a několika sty děl menších ráží a samotné potopení Zenty jim zabralo více jak půl hodiny, je tato kritika oprávněna. Největší kritika pak se pak ale snesla na velitele, který neposkytnul pomoc trosečníků. Celou situaci tak musela zachraňovat propaganda, které Zentu vylíčila jako strašlivého protivníka. Jeden z důstojníku na křižníku Edgar Quinet napsal článek do novin: „malý křižník, který měl odvahu podstoupit boj s celým loďstvem, bránil se všemi svými děly. Jako déšť padaly jeho granáty na palubu, ač dostával z našich děl ránu za ranou. Brzy byla naše loď pokryta hustým kouřem, střepy, parou a plyny. Po čtvrthodinovém boji roztrhla rána z našeho děla protivníka, který zmizel ve vlnách za volání slávy a mávání praporů. V témže okamžiku proběhl naší lodí strašlivý otřes, mnoho mužů se skácelo, moře se zvířilo a naše loď si lehla přídí na bok. Narazili jsme na minu, nebo nás zasáhlo torpédo Zenty. Loď utrpěla škodu a jest v opravě."



TTD chráněné křižníky třídy ZENTA
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rakousko - Uhersko
* Délka: 96,88 m
* Šířka: 11,73 m
* Ponor: 4,24 m
* Výtlak (standardní): 2.313 t (Aspern a Szigetvár 2.400 t)
* Výzbroj: 8x120mm (8xI), 10x47mm (10xI), 2x kulomet, 2x torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 25+25 mm
* Pancéř kasematy: 35 mm
* Pancéř velitelské věže: 50 mm
* Pancéř boky:
* Výkon strojů (konstrukční):5.292 kW / 7.200 k
* Rychlost: 20,8 uzlů (38,5 km/h)
* Posádka: 308 mužů (z toho 17 důstojníků)


Více technických podrobností o lodích třídy ZENTA najdete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3364



Zdroje:
www.palba.cz (článek http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3364)
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
Velká válka na moři (1) - Jaroslav Hrbek - 2001
dokument ČT osud křižníku Zenta
www.kpp.iipardubice.cz
www.dalton.cz

[kacermiroslav]

Aktuální stav vraku
Celé opsáno ze zdroje: http://www.dalton.cz/detail.php?id=122

Vzhledem k faktům že se vrak Zenty nachází v zhruba 80 metrové hloubce, pár kilometrů od pobřeží a že na lodi sloužilo mnoho Čechů, není divu že se po objevení vraku Černohorskými potápěči v roce 2001 začala v Čechách pomalu připravovat expedice, která by vrak blíže prozkoumala a zdokumentovala i pro naši širokou veřejnost. Byly shromaždovány informace z plzeňské Škodovky, válečného archivu ve Vídni, historické literatury i jednotlivců. Po zajištění materiálu a plynů vyrazila expedice 23.4. 2005 do černohorského přístavu Bar kde na ně čekala česká potápěčská loď Laboe. Expedice spolupracovala také s místním potápěčským centrem Hobotnica. Skupina potápěčů byla složena z instruktorů a trimixových potápěčů: Ivana Kováře, Zdeňka Partyngla, Karla Šlégra, Ilji Michala, Radima Frajera, Marka Vůjtěcha, Břéti Homolky, Radka Havlíčka, Petra Stejskala, Miloše Pilaře a Petra Vaverky. Jednoho z nich, Břéťu Homolku, jsem požádal o odpovědi na pár otázek:


Jak probíhala lokalizace vraku a případně byly s ní nějaké problémy?
Lokalizace vraku trvala 9 hodin a I pro místního skipera představovala problém. V průběhu hledání a vyvazování vraku byli 3m vlny. Tady je asi na místě připomenout kapitána Hestie na polském Helu Jurka Lissovského, ten přijede k vraku a hodí lano na určené místo vraku. Ačkoli mají Černohorci lepší možná lepší sonar, tak jim prostě chybí praxe, což se projevuje i případě když trochu zafouká. To pak odmítají vyjet z přístavu vůbec. Zajímavá je pozice kde vrak skutečně leží. Je totiž, na rozdíl od polohy hlášené kapitánem Pachnerem, který hlásil 5nm od pobřeží, blíže. Vrak se nachází 2nm od břehu.


Jak jste plánovali ponory, podle nákresů lodě, zpráv od místních, atd.?
Loď byla rozdělena na několik sektorů a jednotlivé kamerové týmy měly přesné zadání, které detaily je třeba natočit. Já jsem měl za úkol doprovázet Petra Vaverku při fotografování a naším úkolem bylo hledat zajímavé záběry, takže jsem měli celkem volnou ruku kde se na vraku budeme pohybovat. Co se týče zpráv od místních, tak domorodci ani nevědí že nějaká Zenta existuje. Pokoušeli jsem se najít nějaký památník, u nás ho má každá vesnice, ale nakonec jsem našli jen připomínku soc. revoluce s bolševickou hvězdou.


Jaké byly časy na dně a použité plyny?
Časy na dně se pohybovali od 20 do 30 minut dle konfigurace. Celkové časy ponoru byly v rozmezí 90 až 110 minut. Já osobně jsem používal Tx15/45, Tx 21/35 jako travel, Ean50 a O2 na deko. Přívrženci DIR Shutzu to asi okomentují, ale s ohledem na míchání Tx na přístavním molu a množství plynu které jsem měli k dispozici, to byl myslím rozumný kompromis.


Zaujalo tě něco na vraku co je v rozporu s informacemi z potopení Zenty?
Určitě vzdálenost od břehu a potom jaký to měli kousek pod ochranu pobřežních baterií ve vjezdu do kotorské zátoky. V rozporu se svědectvím účastníků je také stav předního děla, které stojí ačkoli mělo dostat zásah a za zmínku stojí také otevřené torpédomety na přídi. Konečný zásah který loď pravděpodobně potopil je na pravoboku a pravobok také paradoxně vykazuje i větší poškození.


Jaký je stav vraku?
Po 90 letech vcelku dobrý, ve výborném stavu jsou 120 mm děla a to jak na palubě tak v kasematech. Škoda Plzeň se určitě nemá za co stydět. Stojí oba sloupky kompasu, v přední i zadní kormidelně. Nestojí stožáry ani komíny. Cargo lokry jsou pryč a je tak možno nahlédnout do strojovny. Kapitánský můstek se, patrně vahou opancéřovaného krycího patra, propadl. Dřevěná konstrukce nástavby vzala za své. Ve slušném stavu jsou zadní nástavby. Na celém vraku je oproti Chorvatsku obrovské množství života.


Jaké je dle tebe nejzajímavější místo vraku?
Nejzajímavější? Nejvíc mě oslovuje osobní příběh kapitána a jeho posádky, to je bez komentáře. Celá loď je unikát, ale monumentální jsou kanóny. A potom příď Zenty při pohledu ze dna. Loď stojí na kýlu a pohled na Příď se zbytky příďového čelenu stojí za to.


Stojí za to pokračovat v průzkumu?
Natočili jsme 10 hodin filmového materiálu, jak pod vodu tak na pobřeží v Kotoru a na místech palpostů Černohorských baterií. Existuje spousta historických materiálů jak v muzeích, tak mezi lidmi v Čechách, jejichž předkové u c. k. maríny sloužili. Tyto pozůstalosti mohou přinést nové informace o životě v c. k. flotě. Základní skutečnosti o posledních okamžicích Zenty se myslím podařilo zodpovědět. Takovýto vrak určitě stojí za průzkum a penetraci, jenom je pro to potřeba ta trocha morálu a větší kapesné.



Podmořské expedice k Zentě

23. 4. – 3. 5. 2005 a podzim 2005 „Expedice Zenta 2005“
Skupina českých potápěčů zorganizovala početnou expedici s úmyslem lodní vrak identifikovat, prozkoumat, nafotografovat a natočit dokumentární film.
Potápěči z české výpravy nebyli první, kdo se k vraku ponořili (v r. 2003 černohorští potápěči, kteří hledali příčinu trhání rybářských sítí); přesto neměli k dispozici přesné souřadnice. Lokalizace vraku trvala celých devět hodin. Vrak S. M. S. ZENTY byl lokalizován 42o 09’ 826’’ S, 18o 54’ 644’’ V a leží přídí směrem 329o SZ vodorovně na kýlu.

Natočený dokumentární film „Zenta, příběh rakousko-uherského křižníku“ byl vysílán na ČT 2. Na filmovém festivalu cestovního ruchu Karlovy Vary získal prestižní cenu poroty; další ceny na filmových festivalech v Berouně a Olomouci.

10. – 17. 7. 2007 Triton sport Pardubice
Expedice s 8 potápěči, max. dosažená hloubka 73 m, viditelnost 40 – 50 m. Pořízeny nové fotografie a filmové záběry.

Od r. 2005 do r. 2008
Vrak S. M. S. ZENTY navštíven ještě několika expedicemi z Rakouska, Chorvatska a Maďarska.




Zdroje:
www.palba.cz (článek http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3364)
www.kpp.iipardubice.cz
www.dalton.cz

[alibaba]

23. 4. – 3. 5. 2005 a podzim 2005 „Expedice Zenta 2005“
Skupina českých potápěčů zorganizovala početnou expedici s úmyslem lodní vrak identifikovat, prozkoumat, nafotografovat a natočit dokumentární film.
Potápěči z české výpravy nebyli první, kdo se k vraku ponořili (v r. 2003 černohorští potápěči, kteří hledali příčinu trhání rybářských sítí); přesto neměli k dispozici přesné souřadnice. Lokalizace vraku trvala celých devět hodin. Vrak S. M. S. ZENTY byl lokalizován 42o 09’ 826’’ S, 18o 54’ 644’’ V a leží přídí směrem 329o SZ vodorovně na kýlu.

Natočený dokumentární film „Zenta, příběh rakousko-uherského křižníku“ byl vysílán na ČT 2. Na filmovém festivalu cestovního ruchu Karlovy Vary získal prestižní cenu poroty; další ceny na filmových festivalech v Berouně a Olomouci.

Tento dokument je i na ivysilani takze si ho muzete shlednout tady:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... -krizniku/

[Destroyman]

Oprav si tam ty překlepy a pak tohle smaž.
Přístav se jmenoval Ulcinj, ne Uljcin
Křižník byl Szigetvár, ne Sigetvár
Ty anglický křižníky nebyly „lehký“, ale nějaký jiný, protože pojem „lehký křižník v RN neexistoval. To byl tehdá jen výmysl Němců a Rakušanů.

Co se týče Barryho „zlatýho padáku“, tak Barry se po čase do služby vrátil. A velel – světe drž se - rybolovu! To se může zdát jako hodně ponižující funkce, ale jíst se chtělo a civilní rybolov byl vzhledem k možnýmu průsaku špiónů zakázanej a samozřejmě tvrdě hlídanej.
BTW, potopením Zenty blokáda Černý hory neskončila, jen se změnila její forma. Příležitost dostaly nový a dosud nevyzkoušený zbraně – letadla a ponorky. Za tím účelem byly ponorky vyzbrojený dělama a původně průzkumný letadla dostaly bomby a kulomety. Tak se stalo, že zatímco na západní frontě si znepřátelení piloti akorát tak salutovali, nebo maximálně po sobě stříleli z pistolí, Rakušáci ve stejný době už měli regulérní bombarďáky a dokonce dělali na svou dobu neuvěřitelný hokus-pokusy a pokoušeli se nacpat do letadla i vysílačky! Vrcholem oněch pokusů bylo sestrojení několika prototypů třímotorového hydroplánu typu „G“ (Grosskampfflugboot), který měl nést buď dvě torpéda (!) anebo 800 kg bomb (!) anebo letecký kanón ráže 66 mm (!!!). A to vše už v roce 1915! Jenže z těchle pokusů sešlo, když se na při jednom zkušebním letu zabil velitel námořního letectva Hugo Ockermüller (zbylí dva členové posádky Banfield a Havelka přežili) a o něco později na jiném prototypu nezvládl pilotáž poručík Stanislav Kába a zabil se taky. Bylo to na svou dobu přece jen moc velký sousto.

[kacermiroslav]

Oprav si tam ty překlepy a pak tohle smaž.
Přístav se jmenoval Ulcinj, ne Uljcin
Křižník byl Szigetvár, ne Sigetvár
Ty anglický křižníky nebyly „lehký“, ale nějaký jiný, protože pojem „lehký křižník v RN neexistoval. To byl tehdá jen výmysl Němců a Rakušanů.

...Tak se stalo, že zatímco na západní frontě si znepřátelení piloti akorát tak salutovali, nebo maximálně po sobě stříleli z pistolí, Rakušáci ve stejný době už měli regulérní bombarďáky a dokonce dělali na svou dobu neuvěřitelný hokus-pokusy a pokoušeli se nacpat do letadla i vysílačky!...

Díky za opravu překlepů....je vidět, že to aspoň někdo čte:-)

Britská RN skutečně užívala rozdělní křižníků na předzvědné a křižníky 1. 2. 3. třídy. Ale protože je dnes daleko více zažité dělní na lehké křižníky, tak jej také používám. A navíc představa psát v textu kde zrovna líčím bitvu, oficiální dlouhý "název" plavidla je trošku krkolomné:-) Takže se i nadále budu držet již zaběhnuté dělení na lehké, chráněné, těžké a pancéřové křižníky. Oficiálních názvů pak budu používat pokud napíšu monografii jednotlivého plavidla/třídy.

Hmm...to R-U letectvo je skutečně zajímavé. Není se pak asi čemu divit, že nejúspěšnějším námořním letectvem, co se úspěchů týče, se stalo právě rakousko-uherské námořní letectvo. Například již 8.června 1916 se Rakušanům podařilo v Benátkách potopit britskou ponorku B 10 a o pár dní později (15.června 1916) šla ke dnu u Boky Kotorské francouzská ponorka Foucault. Ta dokonce drží smutné prvenství, protože se stala první ponorkou potopenou ze vzduchu na širém moři. Dohodové námořní letectvo se takovými úspěchy pochlubit nemohlo a to i přesto, že v boji proti německým ponorkám bylo nasazeno obrovské množství strojů.

[3D Animator]

Ahoj Vsichni
Dovoluji si prispet s troskou do mlyna
Je to 3D model SMS Zenty s malim ostrovem a podmorskym zivotem. Muzete tam libovole chodit a rozhlizet se + par malej blbustek.
Vse sem delal sam nekolik mesicu. Vaznym zajemcum mohu poslat Promo Code na stazeni aplikace zdarma
3D Animace na YouTube je ale Free
Mejte se fajn a kdyby nekdo mel nejake dotazy,nevahejte se doptat.
Michal
3D Animator

SMS ZENTA pro Apple iOS:
https://itunes.apple.com/us/app/epic-ze ... 67474?mt=8
http://www.youtube.com/watch?v=DxfKRoi7K10

3D Animace na YT:
http://www.youtube.com/watch?v=labSJcYLIe0

[El Diablo]

Nikdo neví, kolik na křižníku Zenta zemřelo Čechů. Pomozte odhalit historii

27. května 2014

Češi měli křižník s českou posádkou, který konstruoval český inženýr. Bylo to ještě za Rakouska-Uherska, a než ho před 100 lety potopily nepřátelské lodě, stihl křižník Zenta odsloužit desítky let ve službě. Prozkoumejte ho v aplikaci zdarma.

Zdroj: http://technet.idnes.cz/kriznik-zenta-k ... enstvi_kuz

[jarl]

Tématu potopení Zenty se věnoval i náš známý námořní publicista René Grégr, jehož článek si můžete přečíst zde:
http://navy-stories.webnode.cz/products/potopeni-zenty/

[jarl]

Nedávno vyšla v nakladatelství Mare Czech kniha od René Grégra zabývající se nejenom potopením Zenty, ale i expedicemi českých potápěčů, které zkoumaly její vrak.

[Rase]

Pěkný článek z dobového tisku: