Jak už jsem se zmínil někde v jednom ze svých předchozích příspěvků, že chci jako zajímavost uvést Čechoameričany sloužící v barvách USMC, učiním tak v tomto článku.Upozorňuji předem, že veškeré informace k němu jsem čerpal z knihy pana Josefa Dolejšího Marines.
Procentní zastoupení českých a slovenských přistěhovalců do poloviny 19-tého století je natolik nepatrné, že je možno se o něm zmínit spíše v řádu jednotlivých osob. Případná účast těchto jednotlivců v bojích za nezávislost je sice možná, avšak nikterak historicky doložená. Situace se rapidně mění v druhé polovině 19. století, kdy počet vystěhovalců z Čech a Slovenska prudce stoupá ( poznámka: z téměř nulového počtu je téměř jakékoli zvýšení prudký vzestup
) I když se někteří naši krajané zapojili do občanské války, přesto je jejich podíl vůči např. Irům, Němcům či Skotům poměrně zanedbatelný.Do WW. I. Není v archivech USMC žádná zmínka o krajanovi, který by ve službě vynikl a vysloužil si tak pozornost svých nadřízených, nebo zvláštní ocenění. Problematicky se jeví i zavádějící anglická transkripce slovanských jmen obecně. Přes tyto zcela objektivní problémy, se lze dopracovat ke krajanům, na které můžeme být právem hrdi, stejně jako na všechny ty, kteří nezaváhali a chopili se zbraně ve chvílích pro náš národ nejtěžší.
Seržant USMC Matěj Kocák.
První krajan, který si vysloužil čestné místo v řadách USMC, byl seržant Matěj Kocák,v dokladech má jako místo narození uvedeno tehdejší Rakousko-Uhersko.Seržant Kocák se narodil v Čechách a až do své smrti česky plynně hovořil. Za WW I. Sloužil jako příslušník 66. roty 5. pluku USMC, nasazeného v nejtěžších bojích ve Francii ( zůčastnil se bojů o Belleau Bois a Soissons). Po boji o Belleau Bois byl za mimořádný hrdinský čin vyznamenán Medailí cti!!!
Dne 18.července 1918 v 04:35 dostala 66. rota rozkaz k útoku proti německým opevněním. Seržant Kocák postupoval se vztyčeným bodákem na pušce nekrytým otevřeným terénem vpřed. Před kulometnou palbou se neukrýval, pouze se čas od času mírně sklonil.Kolem něj, padali jeho kamarádi, které kulometná palba zasáhla a on byl odhodlán palbu kulometného hnízda zastavit třeba vlastním tělem. Rozběhl se k nejbližšímu kulometu, zaútočil na obsluhu bodákem a v několika vteřinách ji pobil! Poté zastavil skupinu Marockých střelců která se oddělila od jeho roty ke které byla přičleněna a vedl ji osobně do útoku na další kulometné hnízdo, které spolu s ní dobil. Za tento čin, byl dekorován výše zmíněným vyznamenáním – Medailí cti.
Medal of Honour US NAVY-1918
Poručík USMC Josef Jáchym.
Vylodil se na ostrově Guadalcanal ( WW II.) ve druhé vlně hned po rycích jednotkách dne 7. srpna 1942, jako výkonný důstojník roty Abble 1. pluku námořní pěchoty.Dne 18. srpna se na východě ostrova vylodili japonské posily, které podpořily obranu ostrova. Velitel roty Abble kapitán Charles Brush sestavil bojovou hlídku, která během postupu zjistila že se skupina Japonců ukrývá mezi kokosovými palmami. Kapitán Brush dal námořním pěšákům rozkaz k rozvinutí bojové sestavy s tím, aby vojáci vyčkali s palbou až se nepřítel přiblíží. Na vzdálenost cca 90 metrů, zahájili pěšáci palbu. V této chvíli se poručík Jáchym se svým střeleckým družstvem přesunul do nepřátelského týlu, čímž se Japonská jednotka dostala do křížové palby. Z 34 Japonců unikli pouze tři, jednotka kapitána Brushe ztratila šest mužů.V následujících dnech byl poručík Jáchym na Guadalcanalu těžce zraněn.
Seržant USMC Michael Strank.
Tento Američan slovenského původu, je zřejmě nepopulárnějším krajanem sloužícím v USMC.Seržant Strank sloužil v rotě A, 28. pluku, 5. divize USMC.Jmenovaný byl totiž jedním ze skupiny šesti námořních pěšáků, kteří vztyčili velký prapor Spojených států na sopce Suribači na ostrově Iwodžima. Při tomto historickém okamžiku byl spolu s ostatními vyfocen válečným reportérem Joem Rosenthalem. Podle fotografie bylo vytvořeno monumentální sousoší zdobící Národní hřbitov v Arlingtonu.Postava seržanta Stranka je ve skupině ztvárněna uprostřed, v okamžiku kdy svírá oběma rukama žerď praporu.
Po dobití japonských opevnění na Suribači, postupoval seržant Strank se svou jednotkou do severní části ostrova. Při útoku na japonskou pozici byl na kótě 362A smrtelně zraněn střepinou granátu z dělostřelecké palby. Byl pohřben na hřbitově 5.divize USMC. Dne 13. února 1949, byly jeho ostatky vyzvednuty a pietně přeneseny do hrobu č. 7179, sekce 12 Národního hřbitova v Arlingtonu.
Poručík USMC Michael j. Šinka.
Zúčastnil se výsadku námořní pěchoty v Pusanu a počátečních bojů v Koreji. Sloužil u 2. praporu, 5. pluku USMC. Dne 17. srpna 1950, útočil jeho prapor na hřeben Obong-ni u silnice Jongsang.Naktong. Došlo zde k jednomu z do té doby nejkrvavějších útoků. Během půl dne utrpěli námořní pěšáci ztráty 142 z 240 mužů. Poručík Šinka byl se svou četou obklíčen pod vrcholem kóty 109.Pod těžkou palbou zůstalo z jeho čety pouze šest mužů schopných boje.Po vyprošťovacím protiútoku vedeném seržantem Dickersonem se Šinkovi a jeho spolubojovníkům podařilo odpoutat, při ústupu ale zjistil že je sám raněn.Cestou táhl vojáka své čety George J. Hrice ( řekl bych že slovanské příjmení), který měl prostřelený žaludek a silně krvácel.Při ústupu byl znovu zasažen, tentokrát střelou do brady.Strhl z popruhu granát a eliminoval blížícího se nepřítele.Poté táhl raněného opět dolů k pozicím USMC. Další střela zasáhla Šinku do pravého ramene a srazila ho ze svahu. Z bojiště byl evakuován zdravotníky se třemi průstřely.
Podplukovník USMC Max j. Volčásek.
Kariérně jeden z nejúspěšnějších Čechoameričanů první generace. Byl velitelem v letectvu USMC a od počátku Korejské války létal se svým Corsairem u VMF-542 na podporu bojových akcí námořní pěchoty v perimetru Pusan a v Inčonu. Dne 25. září 1950 letěl do bojové akce nad Soul a byl sestřelen palbou protiletadlových děl. Zahynul v plamenech.
Svobodník ( Pfc) USMC Robert Šimánek.
Příslušník 2. praporu 5. pluku USMC. Při obranných bojích o pahorek Bunker Hill ( kóta 122) v pohoří Tumae-ri,se během rozhořčeného boje vrhl Robert Šimánek na nevybuchlý granát, který dopadl do okopu mezi jeho spolubojovníky. Při jeho následné explozi utrpěl těžká zranění, kterým ale nepodlehl!!! Prezident Eisenhower, ho za tento hrdinský čin osobně vyznamenal Medailí cti!
Medal of Honour US NAVY
Desátník USMC Daniel M. Reeves.
Prarodiče tohoto Američana byli Čeči. Ve Vietnamu sloužil u roty A, 1. praporu obojživelných obrněných transportérů 3. divize. V době ofenzivy Tet, byla Reevesova četa dne 20. února 1968, vyslána jako hlídka do operačního prostoru severně od řeky Cua Viet v provincii Quang Tri. Desátník Reeves plnil funkci radisty 3. čety. Po překonání řeky Cua Viet, zaujímali na písčitém břehu zajišťovací postavení, když byl jeho transportér zasažen protitankovou řízenou střelou československé výroby. Při následné explozi bylo několik vojáků těžce zraněno a usmrceno. Velitel hlídky poručík Reynolds, byl výbuchem roztrhán na kusy, velitel čety, ležel u transportéru s rozervaným břichem. Vietnamci zahájili na zbylé mariňáky palbu z ručních zbraní, kulometů a minometů. Desátník Reeves, kterému zachránila život radiostanice na zádech, utrpěl zranění na hlavě, ruce a nohou. Přes to, se vyšplhal do věžě transportéru a protože jeho vysílačka byla zničena, použil fungující vysílačku ve věži, aby podal hlášení o situaci veliteli roty. Vyžádal si současně dělostřeleckou přehradnou palbu, kterou poté více než hodinu řídil. Bez ohledu na svá zranění, desátník Reeves bránil postavení své čety, ze které již byla většina členů mrtvá. Kulometnou střelbou usmrtil deset nepřátelských vojáků a vyproštěn byl teprve raketovým útokem vrtulníků USMC, kterými byl také z místa evakuován. Za obětavost, neohroženost a statečnost tváří v tvář nepříteli, byl desátník Reeves vyznamenán prezidentem USA Stříbrnou hvězdou a bronzovým Vietnamským křížem za chrabrost.
Silver Star
Vietnam Gallantry Cross
Je pochopitelné, že nelze uvést všechny Čechy a Slováky, kteří službou u Sboru USMC prošli. Zmínil jsem pouze ty, kteří se vyznamenali nad běžný rámec, ačkoli bylo mnoho těch, kteří se jí zhostili se ctí a se ctí byli také ze Sboru propuštěni. Pokud se v některých z nás, sváří pocity pramenící z různých teorií o české „holubičí povaze“, je toto reálným příkladem toho, že ne jenom v písku Tobruku,na nebi nad Kanálem,na plážích u Dunkirku, či u Sokolova a Dukly. Také na Iwodžimě,Belleau Bois, Koreji a Vietnamu. Tam všude najdeme stopy krve, hrdinství a obětování, pokud je budeme chtít hledat.Stopy našich krajanů, kteří opustili klín českých hor, aby se posléze vrátili domů, byť jenom zmíněni v takovém článku, jako je tento.Já osobně jsem hrdý že u USMC sloužili a zcela jistě mnozí slouží dodnes ( samozřejmě že ne nikdo z výše zmíněných
).Pro doplnění ještě vkládám fotku z oficiálního webu 2. Combat Engineer Battalion, rota Alpha, s originální popiskou......
Cpl Havelka getting the touch of the ACE in leveling.
Jedl jsem Váš chléb se solí,
vaši vodu, víno pil.
Vaši smrt z blízka uviděl
a Vaším životem jsem žil.
Armádě spojených států...E.A.Poe
