1918,1933,1938
Události z těchto tří let měly zásadní vliv na dějiny celé Evropy a samozřejmě i Československa. Po porážce Trojspolku v roce 1918 vzniklo v Evropě několik nových států, díky rozčarování z poválečného uspořádání v Německu (samozřejmě nejen díky tomu) se v roce 1933 dostala k moci NSDAP v čele s A. Hitlerem. Ten začal téměř okamžitě posilovat a modernizovat německou armádu a (prozatím jen) slovně napadat své sousedy. Vše vyvrcholilo v roce 1938 krizí okolo Sudet, Mnichovskou dohodou a odstoupením našeho pohraničí Německu.
Vysvětlivky:
X samostatný pěchotní srub
M muzeum čs. opevnění
Čs. armáda na posilování německé armády samozřejmě musela reagovat a po vyhodnocení všech pro a proti se rozhodla začít stavět systém stálého betonového opevnění podle francouzského vzoru. Naše opevnění však nebylo kopií Maginotovy linie, spíše si z ní inženýři čs. ženijního vojska vzali inspiraci a opevnění přizpůsobili našim podmínkám. Zároveň s výstavbou bunkrů se naše vojsko začalo vyzbrojovat moderními zbraněmi – tanky, kulomety, děly. Opevnění budované ve druhé polovině 30. let se dělilo na lehké a těžké. Těžké opevnění (dále TO) se stavělo na severní hranici od Ostravy po Krkonoše a po anšlusu Rakouska se začalo budovat i na jižní Moravě. Pro zájemce o více informací ohledně TO doporučuji Lordův článek o pěchotních srubech na http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=403 a také článek o dělostřeleckých tvrzích na http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=405 . Lehké opevnění (dále LO) se budovalo na ostatních místech naší hranice i ve vnitrozemí (např. západně od Prahy). Jeho hlavním úkolem bylo zbrzdit první nápor útočníka a umožnit čsl. armádě mobilizovat. LO se také stavělo jako druhý sled za první linií těžkého opevnění. Jednotlivé bunkry LO (tzv. řopíky) se též vkládaly do linie TO, kterou tím zpevňovaly. Čtenáře lačného dalších informací odkážu na www.ropiky.net , kde se dozví vše, co o lehkém opevnění potřebuje vědět.
Jedním z nejsilněji opevněných úseků našeho pohraničí je oblast v okolí města Králíky. Toto město leží mezi masívem Králického Sněžníku na východě a Orlickými horami na západě. Ředitelství opevňovacích prací si bylo vědomo významu tohoto území. Útok z Kladského výběžku (před 2. sv. válkou součást Německa) směrem na Králíky a dále na jih by směřoval do nejužší části Československa a v případě úspěchu by byla největší a nejdůležitější část čs. armády obklíčena v Čechách. A právě tomu mělo zabránit těžké opevnění. Výstavbu opevnění v tomto prostoru mělo na starosti Ženijní skupinové velitelství III, jež sídlilo přímo v Králíkách. Linie TO začínala na východě u kóty Maliník nad vesnicí Dolní Morava, mířila k Červenému potoku a dále ke kopci Výšina severně od města Králíky. Pak postupovala přes Dolní Boříkovice ke kótě Bouda a po hřebenu na Mladkov a Petrovičky a vrch Adam. Přes něj mířila linie k Českým Petrovicím a k lesům u řeky Divoká Orlice. Na tomto krátkém úseku byly postaveny tři tvrze (Hůrka, Bouda a Adam), které měly svým dělostřelectvem krýt celý úsek.
I když se o opevnění nebojovalo, přesto jsou jednotlivé bunkry více či méně poškozeny. A to z několika důvodů:
1. zkoušky Wehrmachtu během okupace
Jednalo se hlavně o dělostřelecké ostřelování, které probíhalo v několika vlnách již od roku 1938. Bunkry byly ostřelovány děly až do ráže 21 cm. Na Králicku byly také použity speciální protibetonové střely Roechling. Jedná se o podkaliberní munici, která měla velké ničivé účinky díky vysoké hmotnosti a malému průřezu střely. Jednalo se o jednu z tajných zbraní 3. říše, která však nebyla použita v boji. Od roku 1943 stavěli železobetonové bunkry hlavně Němci a ti měli pochopitelně strach, že by podobné střely mohly použít spojenci proti nim. Některé z těchto úzkých a dlouhých granátů jsou vidět zavrtané do betonu dodnes (viz. foto níže). Němci zkoušeli kvalitu našeho opevnění také pomocí trhavin a kumulativních náloží.
2. zkoušky po 2. sv. válce prováděné naší armádou
I pro odborníky bývá často problém rozeznat, zda se jedná o práci vojáků po válce nebo během ní
3.. zisk pancéřových prvků pro použití během války v dalších německých opevněních (Atlantický val, opevnění ve Slezsku)
4. snaha o získání kvalitní oceli z pancéřových zvonů, kopulí a střílen během okupace i po ní
Skončilo to tak, že se na Králicku do dnešních nedochovala ani jedna pancéřová kopule a jen jeden zvon.
Žádané kovy se také daly získat např. z podzemních telefonních kabelů, vnitřního vybavení, z rozebraných zátarasů apod.
Do současnosti se bunkry zachovaly v různém stupni poškození. Některé sruby skupiny nadšenců zpřístupnily a jsou v nich expozice doprovázené zajímavým výkladem. Nyní se budu snažit popsat pár bunkrů, které mi připadnou zajímavé svým stavebním řešením, historií nebo i svým současným stavem.
K – S 3 U lesa
Volně přístupný. Prakticky celý zničen výbuchem nálože (nebo náloží?), která byla umístěna uvnitř. Zůstala jen část týlové stěny a obrovský kráter. Trosky srubu rozmetány po okolí. Např. větší část stropní desky vysoké 200cm odhozena výbuchem asi 20 m daleko. Směrem ke K – S 4 zachovaný protitankový příkop ( za první republiky nazývaný příkop proti útočné vozbě).
K – S 4 U cesty
Volně přístupný. V prosinci 1938 zkušebně postřelován německým dělostřelectvem za přítomnosti A. Hitlera. Je krásně vidět protitankový příkop vedoucí k oběma sousedním srubům. Mezi K – S 4 a 5 vložen jeden lehký objekt vz. 37.
K –S 5 U potoka
Provozován jako muzeum. Objekt je ve velmi pokročilém stádiu rekonstrukce do původního stavu. Jsou osazeny betonové makety 2 zvonů, uvnitř jsou pak umístěny modely opevnění, makety zbraní, spousta fotografií apod. Horní patro vypadá v podstatě stejně jako v roce 1938. V jedné střelecké místnosti je dokonce v lafetě dvojče těžkých kulometů vz. 37 a také opravdová lahůdka: originální protitankový kanon vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37. Jeden z mála v ČR.
K – S 7 U vesnice
Volně přístupný. Jen pár bunkrů na Králicku mělo mít ve spodním patře minomet. A K – S 7 je jedním z nich.. Střelecká místnost minometu otočeného směrem ke K – S 8 je bohužel zatopená, srub je velmi poškozený.
K – S 8 U nádraží
Provozován jako muzeum. V pravé střelecké místnosti je umístěna kopie již výše uvedeného kanonu. Muzeum umožňuje zhlédnout výstavu zaměřenou na čs. armádu, podzemní továrnu Richard a k ní přilehlý koncentrační tábor v Litoměřicích.
Tvrz Hůrka
Na povrchu přístupná. Podzemí donedávna soužilo armádě jako sklad. Nyní převedeno na město Králíky – do budoucna se zvažuje zřízení muzea a zpřístupnění podzemí – snad již o prázdninách 2008. Tvrz se skládá z vchodového objektu ( K – S 12a U rybníčku), otočné dělostřelecké věže ( K – S 12 Na kótě), dělostřeleckého srubu ( K – S 11 Na svahu) a ze dvou pěchotních srubů ( K – S 10 U boží muky, K – S 13 U lomu). Vchodový objekt se nezachoval v původním stavu, protože v 50. letech k němu přibyla přístavba sloužící armádě k lepšímu zásobování skladu. Objekt dělostřelecké otočné věže byl sice vybetonován, ale samotná věž nebyla nikdy osazena. Tuto věž se nepodařilo osadit na žádné tvrzi. Byla totiž ještě ve výrobě v plzeňské Škodovce. Samotná šachta, do které se měla věž zabudovat je zabetonována. Na stropnici bunkru jsou umístěny dva ventilační zvony, kterými je slyšet kapající voda z dosud utajeného podzemí. Díky tomu, že vrchol kopce Výšina, na kterém tvrz stojí, není zarostlý lesem, je zde krásný výhled do širokého okolí. Dělostřelecký srub K – S 11 měl být vyzbrojen třemi houfnicemi ráže 100 mm a lehkými kulomety určenými k ochraně srubu. Také houfnice nebyly osazeny. Armáda to během krize v roce 1938 vyřešila tak, že před objekt byla nouzově umístěna baterie polního dělostřelectva. Objekt je silně poškozen německým dělostřeleckým ostřelováním (také střely Roechling). Z důvodu ostřelování byl odstraněn val chránící srub ze strany nepřítele. Díky tomu vynikne mohutnost celé stavby. Pro případného návštěvníka jen dodám upozornění, že v okolí je dosud spousta ostnatého drátu i armovacího železa trčícího z objektu. Dávejte si proto dobrý pozor kam šlapete!. Ze stropu objektu K – S 10 je krásný výhled do dalekého okolí i na blízkou železniční trať, kterou měla ostřelovat otočná kulometná kopule, která však také nebyla osazena. Šachta pro tuto kopuli je nyní zabetonována.
K – S 12b Utržený
Provozován jako muzeum. Jedná se o samostatnou dělostřeleckou pozorovatelnu, která měla předávat informace o nepříteli všem třem tvrzím na Králicku. Je zde osazený dělostřelecký pozorovací zvon. Jedná se o jediný původní pancéřový zvon, který se v této oblasti dochoval do dnešních dnů. Jsou na něm vidět stopy po kulkách – snad z kulometu. Tato pozorovatelna neleží přímo v linii těžkého opevnění, ale za ní na vrcholu kopce Veselka. Za příznivého počasí je odtud totiž úžasný rozhled, což dělostřelečtí pozorovatelé jistě ocenili.
K – S 14 U cihelny
Provozován jako muzeum. Také tento objekt měl mít minomet. V jeho střelecké místnosti je nyní expozice věnovaná četaři Arnoštu Hradovi. Tento poddůstojník – člen posádky srubu – zde spáchal sebevraždu na protest proti mnichovskému diktátu. V tomto bunkru si také návštěvník může prohlédnout předměty a fotografie vztahující se k čs. opevnění a k prvorepublikové armádě. Objekt je zachovalý. Jen pár metrů od bunkru je Vojenské muzeum Králíky v němž je také informační centrum, ve kterém se návštěvník dozví informace o všech muzeích čs. opevnění na Králicku. V muzeu je k vidění spousta zbraní, součástí výstroje a mnoho vojenské techniky – tanky, děla, obrněné transportéry, nákladní auta apod.
K – S 18 U kostela
Volně přístupný. Silně poškozený ostřelováním. Srub měl mít otočnou kopuli pro dvojče těžkých kulometů. Nebyla však nikdy osazena. Šachta, ve které měla být, je částečně zasypána hlínou. Srub doplatil na to, že je blízko Dolních Boříkovi, jejichž obyvatelé do něj odvážejí stavební suť a jiné odpadky. Problém s odpadky se netýká jen tohoto objektu, ale v podstatě každého srubu, který je nedaleko od jakékoliv vesnice.
Tvrz Bouda
Provozována jako muzeum. Skládá se z vchodového srubu ( K –S 22a Krok), z otočné dělostřelecké věže ( K –S 22 Horymír) a ze tří pěchotních srubů ( K – S 21 Kazi, K – S 23 Teta, K – S 24 Libuše). Před vchodem se nachází unikátní nepoškozený pancéřový zvon. Roku 1995 se Bouda stává kulturní památkou. A to zcela oprávněně. Je jedinou dělostřeleckou tvrzí, která neprošla po válce významnějšími stavebními úpravami. I když byl vchodový objekt během války silně poškozen, v průběhu 50. let byl dobetonován do původní podoby – ovšem bez pancéřových zvonů. Uvnitř bunkru je pěkně vidět kde končí původní beton a kde začíná nový. Také objekt otočné věže je unikátní. Je totiž jediným na území ČR, u kterého nebyla šachta pro věž zabetonována. Návštěvník se tak může podívat (z podzemí nebo z povrchu) o jaký kolos se to vlastně jednalo. Na rozdíl od tvrze Hůrky je povrch Boudy porostlý hustým lesem. Přesto není problém najít všechny nadzemní objekty – spojuje je totiž zelená turistická značka. V podzemí tvrze, které je téměř celé přístupné s průvodcem, je možné zhlédnout vozíky úzkorozchodné dráhy, dělostřeleckou munici i různé součásti těžkého i lehkého opevnění. Je zde také vystaven pevnostní kanon ráže 85 mm ( původem z T 34), který se po válce montoval do opevnění na jižní Moravě. Údajně jich bylo vyrobeno jen 20. Ve vchodovém srubu je prodejna se širokým sortimentem publikací věnovaných problematice našeho předválečného opevnění.
K – S 30 V lesíčku
Volně přístupný. Výškově lomený. Rozdíl mezi pravou a levou stranou bunkru je 270 cm. Směrem ke K – S 29 zachován protitankový příkop.
K – S 31 U besídky
Nepřístupný. Relativně málo poškozený. Vzdálen jen pár desítek metrů od svého souseda – K – S 32.
K – S 32 Na růžku
Provozován jako muzeum. Postupně opravován do původní podoby. Na pravé straně osazena napodobenina pancéřového zvonu. Uvnitř spousta fotografií a předmětů vztahující se k naší armádě i opevnění.
K – S 36 Pod Adamem
Provozován jako muzeum. Srub je výškově lomený. Nejvíc v celé republice - téměř 3 metry. Je umístěn v prudkém svahu, proto je odtud krásný výhled do okolí.
K – S 37 Na rozhledně a K – S 38 U křížku
Provozovány jako muzeum. Postupně opravovány. Mezi oběma sruby zachován protitankový příkop.
Tvrz Adam
Armáda zde má skladiště, proto veřejnosti nepřístupný na povrchu i v podzemí. Skládá se z vchodového srubu ( K – S 43a Na sekyře), otočné dělostřelecké věže ( K – S 42 Trigonometr), ze dvou dělostřeleckých srubů ( K – S 43 Veverka, K – S 45 Jabůrek). Dále pak ze tří pěchotních srubů ( K – S 39 Hodek, K – S 40 U háječku a K – S 41 Pod vrškem). K tvrzi měl patřit i objekt s otočnou kopulí pro dva 12 cm minomety. Práce na tomto objektu byly jen započaty. Také kopule i s minomety byla zatím jen ve fázi vývoje. Na Adamu se před invazí do Francie cvičila skupina německých výsadkářů, kteří potom během vzdušného výsadku dokázali vyřadit z činnosti dělostřeleckou výzbroj belgické superpevnosti Eben Emael.
K – S 46 V zátiší
Provozován jako muzeum. Málo poškozený ( nepočítám-li odstřelené pancéřové zvony). Postupně opravován do původního stavu.
K – S 53a Na Žebru a K – S 53b Nad řekou
Volně přístupné. Jsou od sebe vzdáleny jen pár metrů. Nejmenší objekty TO na Králicku. Jsou ukryty v lesní školce ve svahu nad řekou Divoká Orlice. Místo schodiště do spodního patra mají oba sruby pouze průlez – špatně se dostává z podzemního patra zpět do horního. Navíc v době mé návštěvy spodní patra částečně zatopena. Bunkr K – S 53b měl hlavní výzbroj jen v pancéřové kopuli a ve zvonu. I když jsou oba sruby umístěny daleko od „civilizace“, doporučuji je navštívit jako ukázku různorodosti čs. pevnostního stavitelství ve druhé polovině 30. let minulého století.
Bunkrem K – S 53b končí stavební úsek Ženijního skupinového velitelství III v Králíkách a za řekou Divoká Orlice začíná úsek Rokytnice nad Orlicí. Také můj příspěvek se již blíží ke konci. Dovolím si jen takovou malou poznámku. Snad to nikdo nebude brát jako nevhodnou reklamu. V srpnu probíhají vzpomínkové akce s bojovými ukázkami v blízkosti srubu K – S 14 U cihelny. Celá akce se jmenuje Cihelna a během ní by měla být všechna výše uvedená muzea otevřena.
Tento článek bych chtěl věnovat tisícům lidí, kteří tyto obdivuhodné stavby budovali, vojákům a příslušníkům Stráže obrany státu, kteří byli na hranicích připraveni položit životy za svoji vlast a v neposlední řadě i těm, kteří se nyní ve vlastním volnu a na vlastní náklady snaží uvést pevnosti do původního stavu.
Ti všichni mají můj obdiv.
jakomi
Zdroje:
www.ropiky.net
www.opevneni.cz
www.bunkry.cz
Val na obranu republiky – M.Ráboň, O. Gregar, B. Kachlík a kolektiv
Dělostřelecká tvrz Bouda z let 1936 – 1938 – kolektiv autorů
Československé opevnění 1935 – 1938 – L. Aron a kolektiv
vlastní pozorování –březen, duben, květen 2008
. Z kralik mam manzelku a jezdim tam dost casto a musim podekovat i za tchana tomu se to tez libilo.
