Část 1.
Termín závěrečného útoku proti Moskvě („Herbstoffensive 1941“ - podzimní ofenziva), operace „Tajfun“ byl stanoven na 19. listopadu 1941. Vojska německé armády udělala vše, co bylo v jejich silách, aby se připravila na tuto poslední operaci. Všichni byli připraveni ještě jednou dát k dispozici co je v nich.
Nejlépe situaci vystihuje denní rozkaz 4. TA:
„Velitelům 4.Tankové Armády.
Čas čekání je pryč. Můžeme opět útočit. Je třeba rozbít poslední ruské obránce před Moskvou. Musíme zastavit srdce bolševického odporu v Evropě, abychom pro tento rok ukončili polní tažení.
Tanková armáda má to štěstí, že může vést rozhodující úder. Proto je ke zničení protivníka nutné zmobilizovat všechny síly, bojového ducha i tvrdou vůli“.
Generálplukovník Hoepner, chtěl vyprovokovat svoje jednotky k poslednímu náporu takto.
Ve svém denním rozkaze ze 17. listopadu 1941 nařídil velitelům:
„Vyburcujte vojáky. Osvěžte jejich ducha. Ukažte jim cíl, který jim přinese zakončení těžkých bojů a vyhlídku na zasloužený odpočinek. Veďte je s činorodostí a vírou ve vítězství! Nechť Vám Ten, kdo řídí bitvy, dá štěstí.“
Tato patetická slova ukazují, že i tak vynikající velitel a statečný muž jako Hoepner, byl přesvědčen o tom, že Moskvu je možné dobýt. Je to ten samý Hoepner, který později patřil k aktivním spiklencům proti Hitlerovi, za což skončil na popravišti (v roce 1944).
Termín byl sice stanoven na 19. listopad 1941, ale u jednotlivých armád se vyvíjel různě. U některých, jako právě u 4. TA probíhaly v některých oblastech boje od konce října až do 19. listopadu, neboť si některé sbory a divize musely z důvodů ruských protiútoků držet pozice a zároveň vytvářet výchozí postavení pro ofenzivu.
V úseku plánovaného útoku 4. TA mezi Šelovkou a Dorochovem leželo jedno z klíčových míst bitvy o Moskvu. Kříží se zde stará poštovní silnice (táž cesta do Moskvy, po které táhl Napoleon), nová dálnice a železniční trať Smolensk – Moskva, z důležitou dopravní osou sever – jih, tedy se silnicí z Kalininu do Tuly. Kdo drží Šelovku, Dorochovo a výšiny před nimi, ten ovládá tento dopravní uzel.
10. td obsadila koncem října Šelovku a vystřídat ji měla 7. pd, v níž bojovali první dobrovolníci „Francouzské legie“ (638. pp). 10. td potom útočila severovýchodně. Právě při střídání v prvé polovině listopadu 1941, provedly ruské jednotky protiútok, který zahájil celý řetěz krvavých bojů.
Stalin zasadil do bojů o dobytí Šelovky 82. střeleckou divizi přisunutou z Vnějšího Mongolska. Tuto divizi podporovaly tankové brigády, raketometné oddíly a armádní dělostřelectvo. Němci nestačili ještě obsadit všechny pozice, neměli zde dostatek dělostřelectva. 7. pd nakonec musela po tvrdých bojích, při nichž utrpěla velké ztráty tuto důležitou dopravní křižovatku vyklidit. Mělo to dalekosáhlé důsledky.
40. ts rozmístěný v tomto prostoru tím měl uzavřenou jedinou zásobovací silnici, nemohla odsouvat raněné ani doplňovat střelivo.
Tuto situaci řešila 4. TA tak, že sem na začátku druhé dekády listopadu zasadila 7. sbor generála Fahrmbachera 7., 197., 267. divizi, aby vytlačil Rusy z Šelovky a z okolních výšin. Zasazen zde do útoku byl i 2 oddíl z 31. tp z 5. td. Dva dny, tedy až do 15. listopadu, musely tyto divize dobývat jednotlivé opěrné body v boji zblízka. Získané pozice se ihned staly cílem salv ruských raketometů. Po dvou dnech byla křižovatka u Šelovky konečně v německých rukou.
Silnice na pravém křídle 4. TA byla opět volná a připravená pro začínající ofenzivu.
Vlastní ofenziva tedy nezačala u všech jednotek stejně. Všeobecně se dá říci, že divize skupiny armád Střed zahájily poslední ofenzivu proti Moskvě mezi 15. a 19. listopadem 1941.
Situace u Moskvy v roce 1941
