Pirát WW1
Málo známou kapitolou válečných dějin první světové války je námořní pirátství. Podle názvu si představíme spíše dřevěné lodě, na kterých se plavili piráti pod vlajkou s lebkou a s černýma plachtama v dobách dávno minulých, ale i v tak moderní době, jakou bylo 20.století se to pirátama jen hemžilo. A jedním z takových pirátů první světové války byl i německý lehký křižník Königsberg jehož osud vám teď chci krátce připomenout.
Königsberg byl objednán u firmy Blohm and Voss v Hamburku na přelomu roku 1903/04 a dokončen byl v prosinci 1905. Armáda si jej převzala v červnu 1906. Pořizovací cena činila 5,4 Mio Marek. Jednalo se o elegantní loď o plném výtlaku 3.800 t, délce 115,3m, rychlosti 24,1 uzlů (44,6 km/h), hlavní výzbroji 10x105mm děl a posádce 322 můžů. Kapitánem byl Max Looff, jehož úkolem bylo ochraňovat německé kolonie ve východní Africe.
Novodobou éru pirátství odstartoval dne 8.srpna 1914 britský křižník, který vplul do nejkrásnějšího afrického zálivu v Dar es Salaam a začal zde odstřelovat věž radiostanice. Tou dobou již byla válka v Evropě v plném proudu. Vojska spolu válčila v Belgii, další armády stáli před Bělehradem. V Africe, ale panoval zdánlivý klid. Britská loď však vše změnila i zde. Kromě prvního úkolu ohledně radiostanice, měla britská loď ještě za úkol zničit potencionální piráty. Proto potopil dva parníky, které dle jeho názoru mohly být přestavěny na lodi pirátského typu. Jelikož tyto parníky nebyly ozbrojené, můžeme tento den považovat za otevření novodobé éry pirátství. Jako první ze všech německých lodí, které se na začátku války nalézali po všech mořích světa, dostihl svou obět právě Königsberg. A že to byla kořist podstatně větší, než s čím se mohli pochlubit britové. Königsberg potopil loď „Winchester“ (6.600 BRT), která vezla do Anglie téměř celoroční úrodu cejlonského čaje: Tím byl tradiční čaj o páté v britských domácnostech ohrožen. Dne 20.září se znovu objevil Königsberg. Jeho stožáry se nad ránem objevili nad britským přístavem v Zanzibaru. Tupé rachocení palby a výbuchu granátů, probudilo město z nočního spánku. Granáty dopadali na přístav, na záliv. Poté co si Königsberg uvědomil přítomnost anglického křižníku Pegasus (třída Pelorus, výtlak 2.135 t, výzbroj 8x102mm), přenesl palbu na něj a po několika salvách jej vyřadil z boje. Poté opět nerušeně přenesl palbu na přístavní zařízení. Na scéně se však za chvilku objevil ozbrojený vlečný parník, který byl svědkem příjezdu Königsbergu do přístavu. Nestačil však včas varovat spící město. Königsberg byl přeci jenom podstatně rychlejší a modernější loď. Přesto na něj parník zahájil palbu. Po několika minutách však šel ke dnu. Když už Königsberg neměl žádného soupeře, dal se pomalu do systematického likvidování zakotvených parníků v přístavu. Když u neměl Königsberg co v hořícím přístavu zničit, nerušeně se obrátil a zmizel zpět někde v oceánu.
Pro spojence to byla ponižující rána. Königsberg a další z pirátu Emden, jim způsobili velké škody, ale ještě větší morální újmy a to proto, že v Indickém oceánu měli nad nimi více jak desetinásobnou přesilu a přitom nikdo nevěděl, kdy se někdo z pirátu zase vynoří. A to stupňovalo paniku. Jestliže dva korzáři dokázali ochromit celou dopravu v Indickém oceánu, jak by to dopadlo, kdyby se po oceánech plavili desítky jim podobným. V tomto směru, ale plány němců nedopadli tak, jak by si přáli, i když se počítalo, že své početné lehké křižníky rozešlou po celém světě napadat obchodní lodě spojenců. Všechno hned na počátku války dne 28.srpna zhatila bitva u Helgolandu v Severním moři. Zde se střetli britské a německé síly a němci při tomto střetnutí přišli o tři lehké křižníky. Rychlost s jakou šli ke dnu, zapůsobila negativně na císaře, hrdého na své námořní síly. To pak vedlo k vynesení „rozsudku smrti“ nad všemi sílami, kterými na začátku války na všech mořích Německo disponovalo. Bez pomocí z domova, bez zásobovacích lodí a posil, byly odsouzeny k smrti. Bylo jen otázkou, kam jejich předsmrtelný výpad povede. Paradoxně to však vedlo k poněkud lidštější formě pirátství, než kterou předváděli ponorky. Pirát zastavil svou kořist, dal možnost posádce nasednout do člunů i s nejnutnějšími zásobami, pak zkontrolovali náklad, jestli by se jim něco nehodilo, a teprve poté šla loď ke dnu. Ovšem oběti se kolikrát nacházeli uprostřed oceánu, takže tento humanismus byl do jisté míry relativní.
Ke konci roku 1914 mizeli ze scény jeden německý pirát za druhým. Bez pomoci z domova neměli šanci vydržet nerovný boj a tak padl Emden v boji s australským křižníkem Sydney, v nerovném boji byla potopená celá eskadra Admirála Spee, z neznámých důvodů vylétl do povětří křižník Karlsruhe, a pro nedostatek paliva vjeli do neutrálních přístavů Kronprinz Wilhelm a Prinz Friedrich.
A tak zbýval na jaře 1915 poslední pirát – křižník Königsberg. Byl někde v Indickém oceánu, ale nikdo nemohl říct, kde přesně. Všichni ale po něm pátrali. Dlouho pátrání bylo bezúspěšné, až konečně britský křižník HMS Chatam zastavil německou nemocniční loď a z jejich záznamů zjistili, že německé odlehčovací lodě vozí uhlí do ústí řeky Rufiji, kde neměli absolutně co dělat. Bylo jasné, že Königsberg se ukrývá právě tam. Všem pronásledovatelům přímo pod nosem, jen několik desítek kilometrů od Zanzibaru. Na jaře 1915 už nebyla šance na kořist v Indickém oceánu. Všude s pohybovali hlídané lodě v konvojích. Proniknout do Atlantiku taky nebylo možné a tak se kapitán Königsbergu Loof a velitel východoafrické německé kolonie, skvělý stratég von Lettow-Vorbeck rozhodli, zachránit křižník za každou cenu, jako trvalou hrozbu pro spojenecké obchodní trasy. Proto byl křižník zaveden do hlavní tajné základny v deltě řeky Rufiji. Když se podezření o úkrytu Königsberg potvrdilo, začala se okolo piráta stahovat smyčka britských lodí. Němci ale nehodlali prodat svou kůži lacino. Odmontovali z křižníku lehké 47mm zbraně a spolu s místními sestavili vojenské oddíly. Když pak na jaře vyrazili anglické dělové čluny hledat, kde přesně v rozsáhlé deltě řeky je Königsberg ukryt, zahnali je němci palbou na útěk. Aby britové měli jistotu, že pirát neunikne, nechali v jednom z ramen delty potopit starou říční loď. Následovalo několik dalších týdnů, kdy Königsberg nejevil známky života. Spojenci jej ale stále nemohlo odstřelovat, protože v rozsáhlé deltě pořád neznali přesto místo, kde se korzár skrývá a jeho odhodlaná posádka, bránila přístup k němu. Dalším krokem vedoucím k potopení křižníku vedlo obdržení dvou letadel z Indie, která však při kroužení a hledání dobře zamaskované lodi zjistili jen to, že Königsberg mohl na širé moře uniknout minimálně dvěma dalšími hlubokými rameny v deltě řeky. To však nešlo, protože pirát měl poškozený motor a vyjmuté části nechal kapitán Looff poslat po domorodcích až do 100mil vzdáleného Dar es Salaamu. Zpět se však již včas nevrátili. A tak najatý lovec slonů Pretourius, který dobře znal deltu řeky Rufiji, nalezl loď, kterou celé britské impérium hledalo půl roku. Konečně po několika neúspěšných proniknutích ke Königsbergu, začala poslední fáze boje. Na straně britů blokádu Königsbergu ještě posílili křižníky HMS Dartmouth a HMS Weymouth. Dále se ještě přidali monitory HMS Mersey a HMS Severn, oba vyzbrojeny děly ráže 152mm a ještě stará bitevní loď HMS Goliath, vyzbrojený 305mm děly.
Pokud to vše budeme považovat za námořní bitvu, pak to byla nejdelší námořní bitva první světové války. Za podpory pozemních děl dříve sejmutých z lodi a s nemožností manévrování, se Königsberg bránil celý týden. Po sedm dní létaly projektily nad hustým porostem delty řeky. Hlavní údernou silou britů byly monitory se svými těžkými děly, na které neměl Königsberg odpověď. Navíc jejich palba byla navigovaná z letadel. Přesto, když se monitory pustili k odstřelované lodi blíže, zahnal je Königsberg palbou ze všech svých děl a způsobil jim vážné škody. Dne 11.července se ale osud posledního piráta, křižníku Königsberg naplnil. Potopil se u samotných břehů řeky, když z jeho paluby odnesly těžce zraněného kapitána. Loď byla dělostřelbou proměněná ve vrak a její osud zpečetil kapitán, když jí nechal potopit vlastním torpédem. Vše co mělo nějakou cenu bylo z lodi sejmuto, včetně části děl a posádka se pak s těmito zbraněmi přidala k oddílům von Lettow-Vorbecka a následující dva roky ještě bojovali proti obrovské spojenecké přesile hluboko v džunglích německé Východní kolonie.
Zajímavý byl poslední pokus o zásobování obleženého Königsbergu. Přestože byl již dávno v Berlíně odepsán, nemohl být už jen z propagandistických důvodů zcela zapomenut. Proto z rodného Německa vyrazila loď Kronberg, která vezla uhlí a střelivo pro křižník i bránící se německé oddíly. Kronberg se maskoval za dánskou loď Rubens a to do nejmenšího detailu. Vojáci dostávali i výplatu v dánské měně, všechny nápisy byly v dánštině, na lodi nebyla jediná německá kniha. Takto se Kronbergu podařilo projet přes celý Atlantik. Teprve až poslední den od cíle byl Kronberg zastaven HMS Hyacinth. Kronberg však neuposlechl výzvy zastavit a tak křižník zahájil palbu. Na palubě Kronbegu vypukl požár a loď se snažila zachránit u blízkých afrických břehů. Z Hyacinthu pozorovali hořící loď a vyskakující posádku. To v britech vyvolalo pochybnosti. Pokud skutečně zapálili neutrální loď, mohlo to mít nedozírné následky. Proto HMS Hyacinth rychle zamířil k deltě Rufiji, aby se sám zúčastnil blokády Königsbergu. Co však posádka britské lodi nevěděla, bylo že skutečně stříleli na německou zásobovací loď. Kapitán Kronbergu alias Rubensu, hned pochopil, že tentokráte se prohlídce nevyhne, proto neuposlechl rozkazu zastavit a prchal k africkým břehům. Když pak britský křižník zahájil palbu, nechal palubu polít benzínem a zapálit a některé námořníky nechal naskákat do moře. Když pak HMS Hyacinth odplul s vědomím, že udělal něco špatného, nechal kapitán palubu lodi uhasit a pokračoval ve splnění svého úkolu. Tak dostal Königsberg poslední pomoc z domova, která pak jeho agónii protáhla v závěrečnou týdenní bitvu.
Na palubě Königsbergu v jeho poslední boj, zemřelo 33 členů posádky. Jejich 188 zbylých kamarádů je druhý den pohřbilo na břehu. Vrak kdysi hrdé lodi, která nedávala spát půlce světa téměř rok, ležel více jak padesát let v řece a pravděpodobně roku 1966 zmizel pod nánosy bahna řeky Rufuji a spí tam svůj věčný spánek doposud.
Lodě, které se zůčastnili blokády S.M.S. Königsbergu:
- bitevní loď Goliath (4x305 mm)
- křižník Cornwall
- křižník Chatham
- křižník Dartmouth
- křižník Weymouth
- křižník Hyacinth
- křižník Pyramus
- křižník Pioneer
- křižník Fox
- křižník Pegasus
- monitor Mersey
- monitor Severn
- pomocný křižník Kinfauns Castle
- a další pomocné křižníky
Bojové úspěchy:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. Winchester_ 6.600 BRT_ srpen/září 1914_ Velká Británie
2. Pegasus_ 2.135 t_ (lehký křižník)_ 20.září 1914_ Velká Británie
Zdroje:
I.V.Možejko: Pod pirátskou vlajkou
www.wikipedia.org
