HRAD A ZÁMEK JÁNSKÝ VRCH - FORTIFIKAČNÍ ZAJÍMAVOST JAKÁ JINDE NENÍ
Stání zámek Jánský vrch ve městě Javorník leží naprosto nezpochybnitelně ve Slezsku. Javornicko a přilehlé Rychlebské hory jsou nádherná krajina a pokud někdo má v oblibě středověké hrady tak celá tato oblast je jimi prosycena. Jen cesta automobilem z Hanušovic do Javorníku dlouhá 42 kilometrů mi, aniž bych musel sjet z cesty jediný metr, přivedla k návštěvě tyto tři :
- hrad a zámek Kolštějn.
- pozůstatky hradu v Žulové a k tomu se vrátím v samostatném postu, protože i zde se jedná o málo známou „vychytávku“. A na konci cesty právě
- bývalý hrad a nyní zámek JÁNSKÝ VRCH.
Abych ale vysvětlil o co vlastně mi v této práci a v dalších které časem budu tvořit vlastně jde. Pokusil jsem se zpracovat jakýsi přehled o:
- starověkých fortifikacích na našem území a zvláště jsem se věnoval Keltům. Jako bonus pro lepší představu jsem rozkryl trochu podrobněji historii oppida Staré hradisko.
- hradech přechodného typu
- zpracoval jsem podrobnou a snad i zajímavou typologii hradů na našem území. Zde ale musím říci že ji musím doplnit o komentář který je velmi důležitý a dodám ho, jakmile ho dodělám.
Jenže není hrad jako hrad a já mám rád různé zajímavosti a neobvyklosti. A hrady jsou něco co mi umožní tyto moje choutky trochu pohýčkat. Tato práce bude o jedné takové hradní lahůdce a protože vám sem hodit jen reportáž o tom, jak si Pátrač a manželkou jezdí po hradech asi není to správné palbácké, tak sem vložím něco málo fortifikační teorie a celou reportáž tak hodím do správného vojensko – historického kontextu. Ta neobvyklost se bude týkat flankování. A tak se tedy podíváme na tento termín a na další terminologické záležitosti které se frankování přímo nebo v přeneseném slova smyslu nabalují.
V předchozí práci jsem psal o obraně hradů založené na něčem více než pouhé odolnosti příkopů, valů, hradeb, věží a bran. Jde o obranu postavené na aktivitě posádky při jejím působení na nepřítele. Posádka může vystoupit z hradu a svést boj a svůj hrad s útočníkem v otevřeném terénu. Z dějin já osobě neznám podobný příklad. Ale ze slovenských dějin podobný příklad znám.
Stalo se to v boji o hrad Korlátko nedaleko Senice u malé vesničky Rozběhy. Byl to jeden z pohraničních hradů první linie, která měla chránit Uhry proti Českému státu. Po bitvě na Moravském poli kde padl král Přemysl Otakar II., začala stoupat hvězda mocného uherského feudála Matúša Čáka který zabral velkou část dnešního Slovenska v četně hradů a hrad Korlátko patřil mezi ně. Po bitvě u Rozhanovců se králi Karolovi Robertovi podařilo část území s hradem Korlátko získat zpět. Jenže zlý Matůš se s tím nedokázal srovnat a po nějaké době se pokusil hrad znovu získat. Velitel hradní posádky se rozhodl zabránit možná až osudovému poškození hradu při obléhaní a vyrazil nepříteli naproti. K bitvě došlo na plošině asi kilometr před hradem a hradní kapitán rytíř Wulfing z Haschendorfu v tvrdém boji čákovce porazil. Sám byl těžce raněn a jeho vojáci utrpěli kruté ztráty, ale čest pro sebe a hrad pro krále zajistili. Pokud znáte podobnou událost z dějin na našem území zcela jistě obohatíte nás ostatní v diskusi.
Definice aktivní obrany není k dispozici, ale dá se stanovit, že aktivní obrana je:
způsob obrany, při němž obránci nespoléhají pouze na mohutnost a četnost mechanických překážek stavěných protivníkovi do cesty a hlavní obrannou linii nepředstavuje až vlastní opevnění. Aktivní obranu charakterizuje snaha přesunout obrannou linii co nejdále od fortifikace.
Možností je několik:
- popsané svedení boje mimo areál hradu a přilehlého území
- vytvořit takovou hustotu palby aby obrana mohla začít působit nepříteli vážné ztráty už na čáře dostřelu
- pro aktivní obranu je též typické úsilí o vyeliminování všech mrtvých tedy z ochozů nezasažitelných prostorů u paty opevnění.
Prostředkem, který to – tedy pokrytí mrtvých prostorů - pomůže zabezpečit je nejčastěji flankování a křížová střelba. Aktivní obrana vyžaduje spolupráci jednotlivých částí opevnění, které tvoří navzájem provázaný systém, v němž jednotlivé části brání především své sousedy. S aktivní obranou se ve střední Evropě setkáváme v dokonalé podobě výjimečně ve 13. století u francouzských kastelů. K úplné škodě věci však je skutečnost, že plnohodnotný hrad typově přiřaditelný k francouzskému kastelu máme asi opravdu jen jeden a to hrad Švihov. Její rozvíjení se pak stalo hnací silou vývoje 15. století, kdy bylo vynuceno bouřlivým rozvojem dělostřelectva.
Flankování
Boční střelba, ostřelování paty opevnění z vystupujících opevňovacích prvků původně věží a věžic a později i bašt. Flankování pokrývá tzv. mrtvý prostor, tedy takový, který obránci hradu nemohli z ochozu zasáhnout, pokud by se neměli vyklonit. Flankování představuje výrazné zlepšení obranyschopnosti objektu a najdou se názory že jde o základní princip aktivní obrany.
Základním prvkem obrany pomocí flankování byla:
Flankovací věž
Věž určená k flankování. S nejstaršími flankovacími věžemi se setkáváme ve 13. století u hradů importovaného francouzského kastelového typu, kde tvoří systém umožňující aktivní obranu. Ve 14. století již flankovací věže netvoří systém a jsou používány spíše ojediněle. Jejich výhody byly opětovně doceněny až s rozvojem palných zbraní v průběhu 15. století, kdy se však ukázalo, že pro dělostřelecké flankování jsou většinou výhodnější jiné typy opevňovacích článků, především bašty. Masivní pozdně gotické dělostřelecké flankovací věže se nazývají bateriové věže.
Tyto obrázky ukazují v levé části věž v průběžné , někdy i lomené hradbě a druhá pak ukazuje věž umístěnou v rohu hradeb
Flankovací věžice
Byl to nebo někde i je polookrouhlý, polygonální či čtverhranný zesilující prvek opevnění, předstupující před jeho líc. Může tak být prvkem aktivní obrany. Na rozdíl od věže bývá věžice v naprosté většině bez vnitřního prostoru a hradbu či stavbu, kterou má zpevnit, nepřevyšuje. Obrannou úroveň představuje pouze ochoz související s ochozy přilehlých úseků fortifikace. S věžicemi se setkáváme již u románských hradů
- Pražský hrad,
- Roudnice, kde jsou nejspíše importem, patrně francouzského původu. Někteří archeologové tvrdí, že byly i na hradě Olomouc. Užívány byly v hradní architektuře 13. století, zvláště u královských hradů:
- Týřov,
- Zvíkov nebo
- Vimperk
Ve výjimečném případě jako například u hradu Krašov může věžice suplovat i věž hlavní. Vyskytuje se po celé období stavby hradů s tím, že druhé období větší obliby je spojeno s rozvojem dělostřelby a pozdní gotikou. V této době nesou věžice krytá obranná patra či mohou sloužit i jako podnož rozměrných arkýřů
Bateriová věž
Býval to článek pozdně gotických dělostřeleckých opevnění umožňujících aktivní dělostřeleckou obranu. Bateriová věž se silnými zdmi, nejčastěji okrouhlá či polookrouhlá, méně polygonální, značně převyšuje přilehlé kurtiny, je vícepodlažní a umožňuje velkou koncentraci děl. Může být použita jak v kombinaci s jinými články, tak i ve větším počtu tvořit hlavní obranné stavby celého systému či jeho částí. Bateriová věž též mohla představovat hlavní objekt předsunutých bašt. Většího rozšíření se tento prvek obrany dočkal až v průběhu druhé poloviny 15. století. Jako příklad poslouží hrady:
- Hartenštejn. Zříceniny tohoto gotického hradu stojí na Zámeckém vrchu nedaleko Bochova na Karlovarsku.Jinak nevelký téměř čtvercový hrad zaujal vrchol kopce. Severní, jižní a východní stranu zajišťovaly protáhlé polookrouhlé bateriové věže umístěné uprostřed hradby. Věže byly vybaveny klíčovými střílnami a klenutými suterény.
- Doubravská hora který leží 1 km východně od Teplic. Na vysokém kopci si zde tento hrad postavil po roce 1478 Jan Illburg z Vřesovic.V 17. století bylo opevnění Doubravské hory rozšířeno o nové opevnění proti ostřelování, které spočívalo v sedmi okrouhlých bateriových věžích.
Bateriové věže jsou na hodně hradech a není potřeba je postupně citovat. Ale ty nejúžasnější jaké jsem kdy viděl jsou bateriové věže na hradě Červený kameň na Slovensku. Ten hrad stojí za návštěvu. Při prohlídkách je možno tyto věže navštívit v četně interiérů těchto mohutných fortifikačních prvků a důmyslným odvětráváním.
Obrazek snad udělá představu jaký kolos ta věž je. Jsou tam celkově čtyři a ta co je obrazku je znížena o jedno patro oproti ostaním - v koruně má sílu stěny 2,2 metru.
A po této terminologické a vysvětlovací vložce se podíváme na to, co bylo a tedy i je hlavním cílem této práci.
Hrad Javorník vznikl těžko říci kdy. Dřívější výzkumy vedly odborníky k názoru, že stál už v roce 1255. V pramenech je přímo citován až v roce 1307 takže musel být postaven krátce před tímto rokem. Zdá se, že vznikl dokonce později než hrady v okolí a to hrad Žulová, Rychleby či Kaltenštejn. Objekt hradu byl tehdy postavený na strategicky výhodném místě nad javornickým sídlištěm hlavně pro ochranu důležité obchodní stezky vedoucí do Kladska
Velmi pěkná publikace číslo 7. nakladatelství Beatris přímo uvádí, že je to dáno jeho modernější obrannou dispozicí. Ta má tyto prvky:
- jádro má zaoblené rohy
- hlavní věž, hláska nebo chceme-li bergfrit není vložena za hradbu ale protíná ji a vystupuje z celé dispozice. Jestli to bylo i proto aby mohla flankovat si netroufám tvrdit. Ale moc se mi to podobně jako u hlavní věže hradu Olomouc nezdá.
- celé čelo hradu je tak ve své nejstarší podobě viděno jako masivní vlnitá plocha a mající tak srážet přilétající projektily do stran.
Celý hrad je od ostrožny oddělen příkopem nezvyklých rozměrů, který obíhal hrad i z východní strany. Byl místy hluboký i 10metrů a široký až 30 metrů. Z hradů na Moravě má podobný příkop třeba Šaumburk, nebo Orlov, jediný hrad rytířského řádu johanitů na Moravě. Byl vystavěn na přelomu 13. a 14. století v Orlovicích, na místě staršího pravěkého hradiska. Zbytky jeho mohutného hradního příkopu jsou patrné dodnes.
Za čelem hradu se pak nacházelo malé nádvoří a hradní palác. Za palácem uzavírala obdélník horního hradu příčná hradba, ve které byl proražen vstup do dolního hradu. Dolní hrad, ve kterém bylo soustředěno hospodářské zázemí, měl protáhlý vejčitý tvar ukončený mohutnou smyčkou hradby která byla časem předurčena ke změnám. V této době z ochozu této smyčky byl zajištěn dokonalá výhled do roviny směrem k Polsko a na městečko pod hradem.
Jak jsem uvedl, poprvé je o javornickém hradu písemná zmínka roku 1307, kdy byl majetkem svídnického vévody a synovce polského krále Kazimíra, Bolka I. Svidničtí hrad odstoupili roku 1348 vratislavskému biskupovi Přeclavovi z Pogorel. Od těch dob byl hrad i okolí, až na několik menších přestávek, vždy součástí rozsáhlého území, které náleželo biskupství ve Vratislavi. V průběhu husitských válek byl hrad značně poškozen v průběhu vlastních bojových akcím, když byl roku 1429 hrad obsazen husity. Při odchodu v roce 1432 ho odcházející husité vážně poškodili ale ještě více ale utrpěl, když jej pobořilo samotné biskupství, aby znemožnilo jeho případné další vojenské využití husity. Z hradu zbyla jen opuštěná troska.
Poškozený hrad byl na přelomu 15. a 16. století obnoven a přestavěn.
Východní příkop nahradil parkán, kterým také vedla nová přístupová cesta. Na východní straně dolního hradu přibyla nová branská budova na půdorysu L, kterou se příchozí dostal do jádra hradu. V průběhu této přestavby dokončené roku 1509 byl také změněn název hradu na počest patrona biskupství Jana Křtitele na Jánský vrch. Hrad začal získávat charakter zámku.
Výstavba pokračovala dále hrad se i když vypadal poměrně zastarale byla rozhodně působivou pevností, která už na rozdíl od původního provedení neměla pouze obranou funkci ale získala i funkci rezidenční i když tato ještě nepřevládala. Další obrázek pak ukazuje podobu hradu kolem roku 1600. Vidět to zde není, ale výše zmiňovaná smyčka hradby dolního hradu byla zpevněna a adaptována na obrannou baštu.
Ve smyčce hradby bývalého dolního hradu došlo v této době k další změně. Mezi palácem a pozdně gotickou branskou budovou byl přistavěn klasicistní trakt s reprezentačním schodištěm. Posledním výrazným zásahem byla přestavba oblé severní bašty na pseudogotickou zámeckou kapli. Tato kaple se nachází v přízemí a v horním patře se nachází kulečníkový sál
Obranná bašta na kterou tato smyčka tak byla už potřetí adaptována a její nový účel značil konečný odklon účelu hradu azámku od fortifikace k honosnému sídlu. Střílny byly upraveny na okna. Kaple je dodnes zachovaná a při prohlídce je opravdu poznat, že je umístěna v bývalém fortifikačním prvku.
Za biskupa Philippa von Sinzendorf byl zámek v polovině 18. století přestavěn na barokový zámek a v roce 1766 se na zámek uchýlil před nepřízni Bedřicha II. sám vratislavský biskup Gothard Schaffgotsch, který dal vybudovat kolem zámku ozdobnou francouzskou zahradu.
V průběhu dalších let byl hrad dále přestavován v pohodlnou rezidenci. Do dnešní podoby byl hrad přestavěn za biskupa Filipa Gotharda Schaffgotsche (1716 - 1795) a jeho nástupce Josefa Krystian Hohenlohe Waldenburg-Bartenstein.
Před čelo hradu do příkopu byla předsazena dvoupatrová přístavba, která pohltila hlavní obranou věž i čelo původního paláce. Věž samotná byla snesena na úroveň okolní zástavby a pokud nevíte, že ji zde máte hledat, tak danou oblou část pláště zámku budete považovat za stavební invenci stavitele.
Zde je ukázán plán jak vypadá přízemí hradu po všech dokonaných přestavbách. Najdete tam všechny popisované prvky?
Zde je pak jedna osobní zkušenost. Když jsem procházel celý hrad a poslouchal průvodce, uvědomil jsem si jednu zajímavou věc. Věž měla průměr asi 10,5 metru. Zatímco při nákresech suterénu je jasná naprostá mohutnost stěn věže, v druhém patře je v této věži koncertní sál o průměru asi tak 8,5 metrů. Sílu stěn jsem si změřil jen odhadem, ale není větší více než 80 až 100 centimetrů. Pokud nedošlo ke ztenčení stěn věže což je vysoce pravděpodobné - byl by to materiál zadarmo pro rozšiřování zámku - při jejím snesení na novou výšku, tak by to mohlo znamenat, že hlavní věž byla ve skutečnosti donjon. Ale to se mi nepodařilo nijak prověřit a pokud někdo neví jak to bylo opravdu, je to jen teorie. Ale moc by se mi to líbilo.
Jak ukazuje poslední obrázek tak obrana hradu přestavěného na zámek byla nadále velmi kvalitní a byla podpořena i důmyslnou soustavou ochozů na krakorcích, které ověnčovaly celý plášť po obvodu. Tím bylo zajištěno dokonalé sledování okolí hradu i v případě potřeby i okolí postřelovat. Krakorce na kterých tyto ochozy byl položeny podle některých odborníků byly přivezeny na z hradu Kaltenštějna, který v té době byl už opuštěn a sloužil jako zdroj staviva pro široké okolí. Z tohoto hradu se do dnešní doby zachovalo velmi málo. Ale zbytek hlavní věže zničené výbuchem zde zatím přečkává do dnešní doby a odolává působení času.
Na straně severovýchodní nad strmým svahem do údolí hradu Javorníku se objevilo ale to proč jsem se pustil do této práce. Bylo zde málo místa pro boční bašty, parkán či vytvoření další hradby. Ale byly zde vztyčeny dva mohutné pilíře a to až do výšky původní hradby. Tyto pilíře jsou mimořádně mohutné. Na jejich vrcholu pak byly do zdiva také zazděny krakorce a na nich vybudována překvapivě velká strážní místnost. Stalo se tak asi kolem roku 1500 a tím pilíře, které na jiných hradech jen trpně podpírají hradby a zvyšují jejich hmotu získali úplně jiný charakter. Někdy bývají označovány za atypické hranolové věžice ale myslím si, že to tak není. Jejich polohu a podobu ukazuje hmotová rekonstrukce druhá v pořadí.
Zde jde o prostě velmi dobrý nápad stavitele,který z jinde mrtvé hmoty vytvořil aktivní prvek obrany. A to jak s možností pozorování dění v širokém okolí hradu tak i přímo u jeho stěn. Jedna ze strážnic je zachována do dnešní doby a je přístupná v rámci prohlídky zámku. Je v ní vybavení které naznačuje, že mimo pozorovací funkci měla i funkci přímo obrannou. To vybavení je spíše úsměvné ale je možné, že poslední přestavby zajistily zmizení možných smolných nosů a střílen. Dnes jsou zde zachovaná pouze tři okna . Po jednom do strana třetí je v ose strážnice.
Tyto strážnice na pilířích jsou dokonalé flankovací prky a tím, že se zachovala alespoň jedna do dnešní doby, se stává zámek a bývalý hrad něčím výjimečným.
Chytrým propojením strážnic a ochozů tak bylo možno ušetřit náklady na možný parkán na který stejně nebylo místo a dále pak byla vylepšena obranyschopnost z této strany.
Věnovat se dál dějinám hradu a zámku nepovažuji za nutné. Jen bych uvedl, že této oblasti se nevyhnulo nic významného z vojenských dějin země a to ani:
- třicetiletá válka, kdy se zde několikrát vystřídala vojska všech bojujících stran
- bojovalo se zde i v dobách prusko-rakouských válek
- této oblasti se nevyhnuly ani události mající vztah ke vzniku naší státnosti v roce 1918
Při návštěvě zámku jsem zjistil několik věcí a berte je jako varování:
- průvodce nemá o těchto zajímavostech naprosto žádné povědomí
- o pilířích se mi zmínil až při soukromém rozhovoru, když už odcházel domů a já si ho zastavil na dvoře
- strašně spěchá a z prohlídky je pak honička.
A nyní se podíváme na kolekci fotografií, které jsem pořídil při své osobní návštěvě tohoto místa.
Co obrázky ukazují?
- úvodní obrázek celé práce ukazuje letecký pohled na zámek Jánský vrch a to ze strany od západu. Oba pilíře jsou dobře viditelné
Obrazek číslo jedna: Pohled na zámek přes park od severovýchodu
Obrázek číslo dvě: Pohled na vstupní trakt zámku - vpravo je kaple zakončená věží s hodinami
Obrázek číslo tři: Smyčka hradby která prošla během existence hradu proměnou na dělostřeleckou baštu a nakonec se z ní stala kaple
Obrázek číslo čtyři: Pohled na celou západní stěnu. Je na ní vidět vystupující část hlavní válcové věže, následuje pilíř se strážnicí a nakonec pilíř, ze kterého byla strážnice snesena a byl zakončen dostavbou a střechou
Obrázek číslo pět: Severní pilíř bez strážnice
Další sada obrázků:
Obrázek číslo šest: Vystupující část velké válcové věže snesené na úroven celého zámku a přístavba provedená v místě bývalého hradního příkopu oddělujícího hrad od ostrožny
Obrázek číslo sedm: Čelní pohled na strážnic na jižním sloupu
Obrázek číslo osm: Pohled na jižní pilíř se strážnicí od jihu
Obrázek číslo devět: Detailní pohled přechodu ochozu na hradbě do tělesa strážnice
Obrázek číslo deset: Pěkný pohled na celkové uspořádání pilíře, strážnice a hradebního ochozu.
Takže tímto bych ukončil práci, ve které jsem pokračoval v plánované a předpokládám vícedílné práci o hradech a jiných středověkých fortifikacích. Snad jsem docílil toho, že jsem seznámil širokou palbáckou veřejnost s teorií i praxí flankování jako částí aktivní obrany hradů a zároveň vám všem dodal tip na možný výlet spojený s osobním poznáním této velmi zajímavé fortifikace.
Literatura:
7. svazek vlastivědných průvodců „Putujeme po hradech a zámcích“, vydalo nakladatelství Beatris, které mi po vysvětlení o co mi jde, povolilo použít jejich obrazové rekonstrukce
Hrady a zámky na Moravě a ve Slezku, Miroslav Plaček, Libri, 2001
Hrady a zámky v Čechách, Miroslav Plaček, Libri, 2003
Vlastní návštěva hradu a zámku, konzultace s panem Rostislavem Vojkovským
Fotografie pořídila moje paní, já jsem si obsluhoval fotoaparát s kinofilmem a Pozorovatel signalista pomohl s úpravou skenů.
