HRAD A KOSTEL V OBCI ŽULOVÁ, část první - trochu informací o hlavních hradních věžích
Ve své práci o hradu Jánský vrch jsem psal i o hradu Rychleby. O hradu Kaltenštejn jsem se jen zmínil a slíbil jsem, že zde zveřejním další výklad hradní architektury a spojený s reportáží o hradu v obci Žulová, který se v průběhu století změnil v naprosto unikátní kostel. Unikátní v tom, že do své hmoty v členil nebývalým způsoben hlavní hradní věž, tedy kruhovou hlásku či bergfrit, označení je různé. Tato velmi nezvyklá přestavba zajistila, že tato věž se zachovala v mimořádně dobrém technické stavu a navíc je její unikátnost dána i něčím dalším. Ale to bych předbíhal.
Tak jako u Jánského vrchu si nedovolím vám předhodit jen pár řádek a obrázků ze kterých vyplývá, že Pátrač si vyjel s manželkou na výlet a nyní cítí potřebu vám sem něco podstrčit. Proto v první části práce se podíváme na to, co to vlastně bergfrity, hlásky, hlavní věže a hradů vlastně byly, jak byl v komponovány do hradních konstrukcí a jaké byly jejich typy.
Na místě bude začít definicí a jejím rozborem.
Bergfrit byla a na mnoha dochovaných hradech doposud je útočištná okrouhlá, méně často čtverhranná či polygonální hlavní věž hradu. Z obranných důvodů bývá přístupna po můstku v úrovni prvého patra. V případě potřeby mohla poskytnout obyvatelům hradu poslední útočiště (proto útočištná věž) a být zcela samostatně bráněna. Proto v úrovni přízemí neobsahuje žádné otvory a její temné, většinou jenom ve stropě přístupné přízemí, mohlo být využito jako vězení nebo jako skladovací prostora. V dobách míru nebyl bergfrit obýván a jeho prostor k tomu není ani uzpůsoben. Typ hradu, jehož areál bergfrit plně ovládá se nazývá bergfritovou dispozicí .
Má se za to, že:
- to byl základní typ šlechtických hradů 13. a 14. století.
- většinou to byly ostrožné hrady, kombinují tři základní hradní dispozice: věž, hradba, palác.
- v nejstarším horizontu tedy od druhé čtvrtiny 13. století jde takřka bez výjimky o hrady malé s bergfritem v čele, u jehož paty bývá situována brána.
- malý sálový palác zaujímá nejchráněnější část dispozice. Bergfrit může být různým způsobem zavázán do hradby nebo stát volně v nádvoří za ní.
Má-li hrad malé rozměry a jediný palác, jde o úspornou bergfritovou dispozici. Rozvinutá dispozice obsahuje více obytných křídel. O náplň těchto termínů se vedou spory a nikdy neskončí.
Takže shrnutě a opakovaně víme, že bergfrit je útočištná hlavní věž. Z obranných důvodů bývala přístupná po snadno odstranitelném můstku ve vyšších úrovních. V případě potřeby mohla poskytnou obráncům poslední útočiště - odtud útočištná a mohla být zcela samostatně bráněna. Na našem dnešním území býval bergfrit nejčastěji:
- okrouhlý jako mají či měly hrady Týřov, Cimburk u Koryčan, Cvilín, Švamberk, Hauenštejn, Vízmburk a mnoho dalších známých hradů a méně známé pak hrady Kaltenštejn, Rychleby, Drahotuš a nebo Frýdberk, ke kterému tato práce směřuje. Nyní se na pár různých bergfritů tohoto typu podíváme.
Tento obrázek ukazuje hmotovou rekonstrukci hradu Rychleby . Je platná pro rok asi 1400. Je to už kompaktní a poměrně sofistikovaná stavba, která vypadá odolně a asi také odolná byla. Nikdy to nebyl hrad určený k trvalému bydlení vrchnosti. Šlo o hrad strážní. Je totiž téměř neuvěřitelné, ale o tomto hradu není v archivech jediný písemný záznam. Pokud by zde nějaká vrchnost bydlela, zcela jistě by se něco nakonec objevilo. I ten název Rychleby je současný. Jak se hrad jmenoval skutečně nevíme a asi nikdy vědět nebudeme. Vznikl někdy před rokem 1290. Kdo ho postavil není známo ale existuje domněnka že to byli loupežní Vustuhové, kteří postavili i Kolštejn a Frýdberk –Žulovou. Původně to byl jen malý hrad tvořený oválem hradby o síle stěny 2,5 metru což je překvapivě hodně. Věž stojící mimo tento hradební věnec měla průměr 10 metrů a výšku asi 30 metrů. S ochozem hradby byla spojena můstkem asi ve výšce druhého patra. Součástí byl i malý hradní palác o rozměrech jen 12 x 8 metrů. Síla stěn 1 metr ukazuje na strohé prostory pro vojenskou posádku.
Tento obrázek pak ukazuje rekonstrukci podoby mohutného hradu a později opevněného zámku Cvilína, někdy zvaného Lobenštejn a jindy Šelenburk a to někdy po roce 1250. Tato impozantní stavba stála a stojí dones na místě akropole bývalého slovanského hradiště. Ze tří stran byl vnitřní hrad obehnán mohutnou 4 metry silnou hradbou a na čtvrté navíc opevněným přístavkem. Tak vlastně vypadal původní hrad a některé náznaky ukazují, že měl menší hranolovou věž. Přestavba byla radikální. Hranolová věž byla snesena. a na jejím místě vyrostla válcová věž o průměru 14 metrů a mohla se tedy zvedat až do výše 40 metrů. Stojí na přitesaném soklu přímo tedy na skalním podloží a je tedy velmi pevná v kramflecích. Její rozměry naznačují že v horních patrech by mohly být kruhové místnosti obytné ale nejde to nijak doložit.
Vnitřní hrad byl zmenšen a původní okružní hradba se změnila na parkánovou zeď mohutnosti jaká se nevidí. Byla silná stále 4 metry ale dorostla do výše 6 metrů. Kolem byl příkop , před ním val s palisádou a znovu terén upravený do podoby příkopu. Takto nějak vypadal markvartickým hradem Michalovice na Mladoboleslavsku. V budoucnosti pak Cvilín, původně hrad královského založení čekala velká budoucnost, razantní přestavba dokonce i bergfrit byl snesen do výšky asi 8 metrů. Z malého byť robustního hradu se stala výstavná stavba která nakonec skončila jako bídná troska. Ovšem i dnes je to impozantní zřícenina. Zajímavé je i to, že tento hrad stojí na místě které si k osídlení vybrali lidé už v pravěku. Sídlili zde lužičtí lidé popelnicových polí i staří Slované. Na místě akropole starého hradiště pak vzniklo původně hradisko a to postupně přešlo do podoby kamenného hradu. Celkově se zdá, že plocha dlouhodobě obývaná a opevňovaná dosahovala až 32 hektarů. Z této plochy hrad Cvilín v době své největší slávy zabíral jen asi jednu desetinu.
Další obrázek je podoba hradu Kaltenštejna pro dobu asi 1300. Je to to, co je dnes označováno za bergfritovou dispozici. Byl to v počátku malý hrad tvořený nepravidelným oválem hradby. Jeden úsek hradby byl využit jako stěna paláce a v prostřed zúžení oválu stála velká věž. V přízemí měla průměr 10,6 metru při síle zdi 4,35 metru měla jen velmi malý vnitřní prostor. Horní patra podle dochovaných pozůstatků sílu stěn jen 1,5 metru. Tím vznikly místnosti, které mohly sloužit jako zbrojnice a sloužit k obraně hradu. Věž byla přístupná portálkem ve výši prvního patra na severu a jeho pozůstatek se dokonce zachoval.
Hrad byl založen asi mezi léty 1284 a rokem 1295 kdy se objevují první osady z jeho zboží a jméno Kaldesteyn se objevuje v prvních dokumentech. A v roce 1295 byl už hotový hrad vykoupen knížetem Bolkem z rukou nepřátel církve. Poté co Hrad nabyl v roce 1296 biskup Jan Romek, byl hrad určen za zemskou pevnost. O 150 let později to byl velký hrad ale poměrně lehce opevněný. Byl spíše hospodářským než obranným centrem oblasti. Jeho věž byla rozmetána výbuchem nálože střelného prachu roku 1505 jako nepotřebný a aby bylo zabráněno jeho používání různé loupeživé chásce. V následujících letech byl postupně vytěžován a velké množství jeho architektonických prvků skončilo v přestavovaném hradu Jánský vrch.
Jako poslední obrázek stejného typu hradu jsem si vybral méně známý hrad s kruhovou věží. Jde o hrad Drahotuš. Je to hrad málo známý ale je zajímavý tím, že přes široké údolí spojující Lipník na Bečvou a Hranice na Moravě tvořil s mohutným hradem Helfštejn jakousi hradní dvojici. Drahotuš byl jedním z nejstarších moravských hradů. Nepochybně ho založil krátce před r. 1269 Bohuš z Drahotuš, který pocházel z rodu pánů z Čeblovic. Bohuš zakládal na lesním území drahotušského panství nové vsi a osazoval je Němci. Někdy na konci husitských válek se zmocnil Drahotuše Boček Puklice z Pozořic, který ohrožoval loupežnými přepady široké okolí. Po roce 1447 byl hrad se zbožím vrácen pánům z Cimburka, kteří však o hrad nestáli, poněvadž drželi důležitější opevněná místa. Ctibor Tovačovský z Cimburka prodal nakonec drahotušské zboží Vilémovi z Pernštejna, který je připojil ke svému hranickému panství. V r. 1543 se uvádí hrad Drahotuš jako pustý.
Nás ale zajímá to o čem je tato práce. Věž hradu. Ta se do dnešní doby nezachovala. V době destrukce hradu byla na několik etap zničena výbuchy střelného prachu. Zachované kusy zdiva ukazují, že měla průměr 8,0 až 8,2 metru s vnitřní dutinou maximálně 2,5 metru. Byla tedy poměrně štíhlá a masa sutin ukazuje, že mohla být až 25 metrů vysoká. Stála v čele původního hradu a svojí masou kryla dvoupatrový palác a malé technické zázemí vybudované uprostřed původního hradního jádra.
- okrouhlý s břitem jako u hradů Strakonice, Svojanov či Veveří,
Obrázek ukazuje hrad Veveří. První zmínka o mohutném hradu Veveří pochází z roku 1234 nasvědčuje tomu, že byl založen markrabětem Přemyslem, bratrem krále Václava I. hned v prvních letech jeho vlády. Hradní komplex je tvořen kromě vlastního hradu na západní straně předhradím, odděleným příkopem a kamenným mostem. Původní románský zeměpanský lovecký hrad byl velmi prostý a kromě obvodové hradby jej představovala masivní hranolová věž - donjon s obytným prostorem v patře. Již ve 13. století se stavba rozšířila o přední hrad tvořený válcovou věží s břitem a dnes nedochovaným palácem. Později hrad vyrostl do podoby mohutné pevnosti kterou nedokázali dobýt ani husité roku 1424 a ani švédská vojska roku 1645. Pro potřeby našeho pojednání stačí názorná hmotová rekonstrukce.
Nechci zde dělat reklamu jen tak pro nic a zanic, ale tento hrad a jeho předhradí s mimořádně mohutným opevněním stojí za návštěvu.
- méně často pak čtverhranný jako je u hradů Loket, Gutštejn nebo Rokštejn někdy i se zaoblenými nárožími se zaoblenými nárožími. Já však vybral i dva moravské hrady – Náměšť na Hané a Kvinburk
Hrad Náměšť – obrázek vlevo byl asi pěkný kompaktní hrad, nepříliš velký spoléhající na dobrou pasivní obranu. Je to jeden z hradů které naše první dáma hradní architektury paní Menclová nazývá hrady podunajského typu. Sem řadí několik hradů a vždy mají hlavní věž hranolovitého tvaru. V Čechách se jich vyskytuje jen málo, na Moravě je tento typ podle jejích závěrů častější. Pravda je, že věž hradu Náměšť byla spíše menší. Měla rozměry 7,2 metru x 7,2 metru při síle stěn 2,4 metru. Vnitřní prostor pak stačil na dřevěná mezipatra propojená žebříky. Zde uvedená rekonstrukce je do značné míry osobní invence autora. Z hradu se zachovalo jen velmi málo - z jeho postupného rozebrání lez obvinit stavitele nádherného zámku v Náměšti na Hané kterým posloužil jako dostupný a levný kamenolom
Hrad Kvinburk- tedy obrázek vpravo je velmi málo známý hrad.Je to i proto, že zanikla velmi brzy. Podle nemnoha nálezů keramiky a z historických souvislostí je pravděpodobné, že hrad byl postaven někdy na přelomu 13. a 14. století a opuštěn byl ještě ve 14. století. Z hradu či spíše hrádku byl výtečný rozhled na stezku v údolí. Stával na dvou samostatných skalách od hřebene oddělených průrvou přecházející v příkop. Na přední skále hradu stál nepravidelný palác, na zadním skalisku dodnes stojí torzo nárožní štíhlé hranolové věže. Obě skály na jihu spojovala silná hradba s malým dvorkem s cisternou, do níž se žlábky sváděla voda. Štíhlá hranolová věž je někdy považována právě za Hranolový bergfrit. Zde jsem nebyl a bez osobní znalosti a aplikace vlastních znalostí na místní podmínky si netroufám zaujmout stanovisko jak to bylo opravdu.
Nyní ale dáme něco co je známější. Tedy hrad s impozantním hranolovým bergfritem. Moje volba padla na hrad Rokštejn.
Rozsáhlý újezd Brtnice získal brtnický Hrut z Kněžic - žijící v letech 1213-1259 - z rodu Hrutoviců, který postavil k jeho ochraně hrad, připomínaný poprvé v r. 1289. Při hospodářském vyrovnání v r. 1444 se mluvilo o vrchním a dolním hradě Rukštejně. Jako jinde ani u Rukštejna však nešlo o dva hrady, nýbrž pouze o horní a dolní část jednoho hradu. Ještě za krále Jiřího z Poděbrad byl majitel hradu Hynek z Valdštejna věrným stoupencem královým a škodil Jihlavským. Za válek česko-uherských však Korvínovi přívrženci Rukštejn pobořili a od té doby je v troskách - v 16. století se připomíná jako pustý. Stávající vzhled hranolové věže ukazují tyto dvě fotografie:
Obtížně přístupný hrad stával na vyvýšenině u Přímělkova nad ústím Brtníčky a střežil cestu k Jihlavě. Měl přirozenou ochranu ve skalních útesech, které jeho opevnění doplňovaly; navíc na severní a západní straně byl chráněn rybníkem. Materiál ke stavbě hradu byl získán z lomu, vzdáleného asi 250 m na jihovýchod od dnešní zříceniny. Příchod k hradu od severu k jihu byl chráněn opevněním, hradbami, příkopem a několika věžemi. Vlastní hradní objekt tvořil palác, kaple a vedlejší obytná stavení i mohutná čtyřhranná věž, jejíž zříceniny dodnes svědčí o velkoleposti středověkého feudálního sídla stejně jako zbytky hradního ochozu a hlavních zdí.
- víceboký jako třeba u hradu Roštejn či Příbětice.
Zde jsou dva obrázky sedmibokého bergfritu hradu Roštejn. Více komentáře není potřeba, spíše mi šlo o ukázku že hrady s tímto typem existovaly.
Jako další je pak hmotová rekonstrukce hradu Příbětice. Není zrovna ideální ale lepší jsem nedokázal vydolovat. Vedle hmotové rekonstrukce pak je fotografie torza osmiboké věže.
Hrad Příběnice s podhradním latránem stával na táhlém skalnatém ostrohu v meandru řeky Lužnice, deset kilometrů jihozápadně od Tábora. Ve své době to byl mimořádný stavební podnik a jedna z nejskvělejších rezidencí v zemi; měřit se s ním co do výstavnosti mohly pouze některé královské hrady. Stavební vývoj hradu proběhl minimálně ve dvou fázích, avšak naše poznatky o něm jsou dosud bohužel malé. Přístup ke hradu vedl od jihovýchodu. Za prvním příkopem je předhradí, jehož zástavba nám není známa. Za dalším, mimořádně širokým a hlubokým příkopem stával vlastní hrad. V čele trojdílného jádra obdélníkového půdorysu, ohrazena hradbou, stála samostatně hlavní věž. Svým polygonálním půdorysem je tato věž v českém prostředí ojedinělým zjevem – obdobná věž je v České republice historicky doložena již pouze na znojemském hradě. Pod okrskem jádra vyhrazeným hlavní věži, jižně od ní, je nad šíjovým příkopem brána do dlouhého, úzkého parkánu, který probíhal pod jádrem na jihozápadě. Pro představu to snad i zde stačí.
Tímto si myslím, že jsem vyčerpal vše co bylo možno napsat o hlavních hradních věžích. Věřím že to nebyla až taková nuda a že zase o hradech na našem území víte něco nového. A nyní se pustíme do toho hradu v obci Žulová, zvaného kdysi Frýdberk.
V Žulové jsem se nikdy nezastavil, ale vždy jsem jí jen projel. I když na ten kostel jsem se chtěl vždycky podívat. Jestli letos pojedu k našim do Javorníku, tak se určitě musím vypravit. Už jsem si našel, že v kostele jsou mše v neděli v 10:45. Většinou se potom dá domluvit prohlídka kostela.
).
