Jenže kritici by mohli také poukazovat na jeho rozhodnutí, když se stal sedmým aktivním členem dělnického politického klubu v Mnichově a na jeho deklarovaný cíl převzít Německo jako důkaz podobné nadsázky. Konvenční pohled na Hitlera jako muže bez smyslu pro poměr se ale spojuje téměř výlučně s rozpětím let 1939-1945. A také dokazují jak to přispělo k jeho pádu a že to byla jedna z jeho nejvíce významných slabých stránek.
Kdyby Hitler neměl rozumný, normální, nebo vyvážený smysl pro realitu tak by se nestal z jedním z nejdůležitějších politických čísel dvacátého století. Měl smysl pro realitu, když předpokládal že se z nepřestavitelně malého základu pro spuštění politického pohybu stane masová strana?
Bez jakéhokoliv smyslu pro realitu se v roce 1932 stal vůdcem nejvíce úspěšné politické strany v Německu. Měl smysl pro poměr, když odmítal kancléřství v srpnu 1932. Jakkoli to odmítal stal se kancléřem v lednu 1933. Se smyslem pro poměr by neposlal německé vojáky do demilitarizovaného Porýní v březnu 1936, kdy se Strassburg dostal na dostřel německých děl a riskuje válku s Francií a Británií. Hitler vyhrál historicky nepřekonatelný řetěz vnitřní politiky, ale i zahraniční politiky a dobyl vojenská vítězství.
Hitler udělal správné rozhodnutí zaútočit na Sovětský svaz v pravý čas jakmile to bylo proveditelné. Kdyby udělal toho rozhodnutí v červenci 1940 tak by dal Německu jasné šance vyhrát druhou světovou válku v Evropě.
Zaútočil na Sovětský svaz a zhanobil tak pakt o neútočení ze srpna 1939, to byl prvek zvláštní drzosti. Historicky to byla akce téměř bezpříkladná a ukazuje ho jako muže se zvláštní intuicí. V tu dobu měl větší šanci porazit Sovětský svaz v roce 1941 strašnou bleskovou válkou než kdyby převzal potenciál německé armády v roce 1920 s hrstí rozladěných mnichovanů z hospody.
Hitlerův chybějící smysl pro realitu pravděpodobně vyplynul z nějakého jeho vnímání osobního osudu a spasitelského sebevědomí. Spíše než působící jeho selhání to byl důležitý důvod pro jeho úspěch.
Dva Hitlerové?
Hitler ukázal téměř nekonečnou kapacitu dělat veliká a nebezpečná politická rozhodnutí. Staral se ekonomické detaily a chopil se příležitosti vojenský vést kampaň proti Sovětskému svazu, toto smělé rozhodnutí popíralo logiku bleskové války.
Demonstroval pohrdání praktickými základními životními potřebami, která brala dech v jeho největších rozhodnutích, a v které věřil že by se mohly uskutečnit.
Například v politické krizi staré jen dvacet čtyři hodin, v přibližně 13.30 na 9. březen 1938, Hitler informuje Generalobersta Ludwiga Becka - náčelníka generálního štábu, a generálmajora Ericha von Mansteina (náhodný host v náčelníkově úřadu), že požaduje řešit rychle se rozvíjející krizi v Rakousku vojensky.
Požadoval oba generály aby nezačali pohybovat německou armádou do Rakouska ne později než v 9 hodin 11. března 1938. Německá armáda se přesunula do Rakouska o třicet minut později v 09.30 hodin v osudovou sobotu ráno. Armádní přítomnost nicméně zapálila ohromující národní podporu pro sjednocení dvou německých národů.
Jeho smělost a nedostatek smyslu pro poměr slavil úspěch v politických a vojenských rozhodnutích až do července 1940, kdy začal mít Hitler zájem na obsazení ekonomických cílů v Sovětském svazu.
Chtěl uchopit Leningrad, východní Ukrajinu a Krym pro hospodářské důvody. To je vrchol ironie jeho smělé a nevázané zahraniční politiky z let 1935 a 1941, že byl poražen jeho zdrženlivým a realistickým pohledem na uchopení ekonomických cílů v Rusku. Jak je možné že v jeho smělém politickém rozhodnutí byl bázlivý válečný plán navržen jako uchopení ekonomického terénu spíše než porážka Sovětského svazu?
Byl tam dva Hitlerové: jeden schopný rozhodně zaútočit na největší vojenskou sílu na světě zatímco se současně ve válce bál převzít rizika? Hitler byl karbaník, politický vůdce, muž s přáním zemřít – toto rozhodnutí udělal v roce 1924 (po nevydařeném listopadovém puči v r. 1923), nakonec mu to rozmluvili. Téměř každé důležité rozhodnutí, které potom udělal mělo úspěch.
Hazardér spoléhá na nejisté události. V nejistých situacích během těch let vyhrál Hitler téměř každou důležitou politickou sázku a můžeme ho stěží líčit jako hazardního hráče. Byl to mimořádně obratný a odvážný politický vůdce.
Ještě nemožnější rizika byla v konečném vojenském výkonu jeho velkých politických rozhodnutí v letech 1939-1941. Německo nemohlo vyhrát válku z důvodu nedostatku obyvatelstva a výrobních zdrojů. Nemohlo provozovat zápas současně s Francií, Británií a Sovětským svazem se žádnou vyhlídkou na úspěch. Německo mohlo vyhrát válku jedině skrz Hitlerovu politickou dovednost a odvážné vítězné bitvy schopné německé armády. Hitler měl čas zasahovat do vojenského plánování v Sovětském svazu, ale jeho smělost se zajíkala během vojenské kampaně.
