Obrněné vozidlo z období 2. světové války
Americká samohybná houfnice M7 Priest

Předmluva :
Americké velení došlo k názoru, že je zapotřebí nahradit tažené dělostřelectvo samohybným.
Samohybné lafety ráže 105 mm na polopásech se moc neosvědčily, tak velení tankových vojsk požadovalo samohybný stroj.
I když se s samohybnými houfnicemi počítalo už v roce 1942, vzniklo jen pár prototypů, bez možnosti velkovýroby.
Zámysl vzniku samohybné houfnice byla kooperace s tankovými divizemi jako mobilní bojový stroj s dostatečnou palebnou silou.
Nebyla nutnost silnějšího pancéřování, neboť se s nimi počítalo pro těžkou dělostřeleckou podporu, ne pro boj s obrněnými vozidly protivníka.
Část první : Vznik, vývoj a výroba samohybné houfnice M7
Americká samohybná houfnice M7 Priest

Předmluva :
Americké velení došlo k názoru, že je zapotřebí nahradit tažené dělostřelectvo samohybným.
Samohybné lafety ráže 105 mm na polopásech se moc neosvědčily, tak velení tankových vojsk požadovalo samohybný stroj.
I když se s samohybnými houfnicemi počítalo už v roce 1942, vzniklo jen pár prototypů, bez možnosti velkovýroby.
Zámysl vzniku samohybné houfnice byla kooperace s tankovými divizemi jako mobilní bojový stroj s dostatečnou palebnou silou.
Nebyla nutnost silnějšího pancéřování, neboť se s nimi počítalo pro těžkou dělostřeleckou podporu, ne pro boj s obrněnými vozidly protivníka.
Část první : Vznik, vývoj a výroba samohybné houfnice M7
Jako nejvhodnější se jevil podvozek středního tanku M3 Lee, který byl v ten čas ve výrobě. Postavený prototyp T32 vznikl na konci roku 1941, přičemž únorové (1942) zkoušky na pouštním polygonu v Železných horách v Kalifornii zvládl celkem dobře. Výrobu dostala na starost firma American Lokomotive v Schenectady (New York), která ji rozběhla asi o dva měsíce později. Stávající podvozek z tanku M3 byl těžší než bylo plánováno, ale na škodu to nebylo. Vozidlo bylo tím pádem robustnější a posádky si jej proto velmi chválily pro jeho spolehlivost. Stroj dostal označení HMC M7 (Howitzer Motor Carriage - samohybná houfnice), vlastní jméno ,,Priest“ však obdrželo až od britských jednotek, neboť americké velení toto označení nepoužívalo. Přepracováním M3-jky vzniklo vozidlo s otevřenou nástavbou. Hlavní výzbrojí se stala houfnice ráže 105 mm, doplněná velkorážným kulometem ráže 12,7 mm, který obsluhoval velitel vozidla. Střelec měl k dispozici panoramatický teleskop M12A2. Prvními samohybnými houfnicemi byly vyzbrojeny americké jednotky, později byly předávány Britům v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Britské jednotky použily poprvé samohybné houfnice M7 Priest v druhé bitvě o El Alamein, kde s nimi byly vyzbrojeny jednotky britské 8. armády. M7 Priest se ukázal jako úspěšná zbraň a britské velení potvrdilo objednávku na 5500 strojů, však ta nebyla nikdy kompletně splněna.
Ve snaze dodržet nižší siluetu vozidla (M3 Lee byl celkově nepříjemně vysoký), byl náměr houfnice pouze 35°. V květnu 1942 došlo ke změnám a zásoba vezené munice se zvedla na 69 nábojů pro houfnici. Každá americká obrněná divize disponovala 3-mi prapory samohybných houfnic M7.

Technická data M7 Priest :
> osádka : 2 muži (velitel, řidič) a 5 mužů (obsluha houfnice)
> výzbroj : houfnice M1A2 nebo M2 ráže 105 mm (69 granátů), kulomet ráže 12,7 mm (podle ráže protiletadlový – 300 nábojů)
> rozměry : délka 6020 mm, šířka 2870 mm, výška 2530 mm, světlost 430 mm
> hmotnost : 22,97 t
> odměr houfnice : 15° doleva, 30°doprava
> náměr : od -5° do +35°
> pancéřování : přední spodní část korby 114 mm/ sklon 0°- 56°, přední část dna
korby 25 mm, čelo korby 51 - 13 mm/sklon 30°, ostatní části 10 - 13 mm/sklon 0°
> pohon : motor Continental R-975 C1 s výkonem 298 kW (400 HP) nebo 254 kW (340 HP)
> rychlost : silnice 39 km/h, terén 24 km/h
> dojezd : silnice 193 km, terén 120 km
> překážky : příkop 2,30 m, kolmá stěna 0,61 m, brod 1,00 m
> převodovka : 5 rychlostí vpřed / 1 zpátečka
> obsah nádrží : 662 l

Samohybná houfnice M7 Priest v Aberdeenu, Maryland
Pro velký zájem byla k výrobě samohybných houfnic přizvána v roce 1944 také firma Pressed Steel, ale z důvodu zastavení výroby tanků M3 byly použity podvozky a motory z tanku M4A3. Vozidlo se nijak vzlášť vzhledově neodlišovalo, změna se tak dotkla jen označení, na M7B1.
Technická data M7B1 Priest
> hmotnost : 22,78 t
> rozměry : výška 2950 mm
> pohon : zážehový motor Ford GAA V-8 s výkonem 500 kW při 2600 ot./min
> ostatní jako u typu M7
Část druhá : Další varianty a zajímavosti samohybné houfnice M7
Samohybná houfnice M7 Priest při přesunu (s vozíkem), rok 1943
Po ukončení 2. světové války byly samohybné houfnice nasazeny v korejském konfliktu. Z důvodu hornatého terénu, byl upraven náměr na 65° a kulomet dostal kruhové uchycení s možností odměru 360°. Houfnice převzaly nové označení, jako M7B2. Severně od Soulu se s protivníkem 1. července 1951 střetla například baterie B, z 330. obrněného samohybného dělostřeleckého praporu X. amerického sboru.
Samohybná houfnice M7 Priest při přesunu (s vozíkem), rok 1943
V roce 1943 vznikl projekt samohybné houfnice s nižší hmotností a vyšší rychlostí. Při vývoji byl použit podvozek z lehkého tanku M24 Chaffee. Stroj prošel úspěšně testy, které se konaly v únoru 1944 a během roku (leden 1945) byla tato samohybná houfnice vzata do výzbroje armády s označením M37. Její účinný dostřel byl 11 000 m. Na malém počtu vyrobených vozidel se podepsal konec války.

Samohybná houfnice M37
Odstrojením hlavní zbraně samohybné houfnice vznikl trasportér pěchoty M7 Kangaroo (klokan). Byl schopen převést 22 vojáků s plnou výzbrojí. V období od října 1944 do dubna 1945 jich bylo takto upraveno na 102 kusů. Námořní pěchota je používala při obsazování Okinawy.

Samohybná houfnice M7 Priest v akci, rok 1944
Produkce samohybných houfnic
M7 : 1942 – 2008, 1943 – 786, 1944 – 700 strojů
M7B1 : 1944 – 464, 1945 – 162 strojů
M7B2 : 1945 – 127 strojů
M37 : 1944 – 448 strojů
Výrobci : American Lokomotive, Pressed Steel, Cadillac, Massey-Harris.
Varianty samohybných houfnic
> T32 : prototyp
> M7 : nástavba středního tanku M3 Lee
> M7B1 : podvozek tanku M4A3
> M37 : podvozek lehkého tanku M24 Chaffee
> Priest Kangaroo : transportér pěchoty, odstraněna houfnice (22 vojáků)
> Priest OP : velitelské stanoviště

Další samohybné dělostřelecké prostředky :
Samohybná houfnice M8 (ráže 75 mm)
Samohybná houfnice M41 (ráže 155 mm)
Samohybný kanón M12 (ráže 155 mm)
Samohybný kanón M40 (ráže 155 mm)
Samohybná houfnice M43 (ráže 203 mm)
Samohybné dělo Sexton (Kanada), vzniklo přepracováním tanku Ram II. Vyzbrojeno
25liberní kanónovou houfnicí.
Modelářský koutek


Model samohybné houfnice M7 Priest (Mike Taylor)
Model transportéru pěchoty M7 Kangaroo APC (Dave Watson)
Pár plků nakonec
Označení "Priest" (Kazatel) přidělily samohybné houfnici britské jednotky, jméno stroj dostal za podobnost stanoviště velitele s kazatelským pultem. I další vozidla obdržela církevní pojmenování : Sexton (Kostelník), Bishop (Biskup). Americká armáda toto označení nepoužívala, s jedinou vyjímkou, a tou byl tank M4 Sherman. Další stroje, například Lee, Grant jsou názvy používané britskými jednotkami.
Zdroje :
world war II,
kn. Tanky o obrněná vozidla 2. svět. války, (Jim Winchester), nakl. Svojtka&Co, 2000
kn. Tanky a bojová vozidla 2. světové války, (Leland Ness), nakl. Naše vojsko, 2008
afvdb.50megs, wapedia.mobi aj.
(fota) : world war II, google imag.
world war II,
kn. Tanky o obrněná vozidla 2. svět. války, (Jim Winchester), nakl. Svojtka&Co, 2000
kn. Tanky a bojová vozidla 2. světové války, (Leland Ness), nakl. Naše vojsko, 2008
afvdb.50megs, wapedia.mobi aj.
(fota) : world war II, google imag.