Jak vidím, pár lidem to tu nešlo otevřít, už se mi to tu jednou někde stalo, začalo to jít až při dopsání příspěvku.
PALBA asi otevřela 8 stránku k MiGu-25, ale nic na ní není...
Ale proč to udělalo...?
Mikojan MiG-25
Moderátor: Julesak
-
kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
RAYTHEON:
) které tam ty děrné štítky bude cpát. Jistá variabilita může být dosažena záměnou části štítků, případně ručním ( dálkovým ) nastavením některého z parametrů. Myslím například úpravu nastavení kurzu po přeletu otočného bodu kvůli snosu větrem a podobně.
Možná byla trochu chyba dívat se na to zařízení jako na počítač, spíš by se nad tím dalo uvažovat jako nad analogovým počítačem. Takže v podstatě žádná výpočetní rychlost, ale práce v reálném čase, která při použití digitálních zařízení opravdu vyžaduje naprosto nehorázný výpočetní výkon.
Tak trochu mi to připomíná gyroskopické reflexní zaměřovače. O těch se taky občas mluví jako o počítačových zaměřovačích, ale žádný počítač ( aspoň tak jak ho dnes známe ) tam samozřejmě není.
Teda, zas ty moje oblíbené spekulace
Chápu jak to myslíš, ale podívej se na to z druhé strany. Základ takového zařízení může být úplně běžný autopilot. Většinu tebou popsaných věcí už obsahuje a přesto není nijak extrémně složitý. Pak už chybí jen zařízení, které dokáže toho autopilota nastavit podle toho, co je vyděrováno v děrných štítcích. A teď už zbývá jen další zařízení ( nebo dobře vycvičená opiceZařízení, které je schopné splnit takovéto úlohu, musí disponovat velkým výpočetním výkonem, ať už ho nazveme jak chceme a ať už má architekturu jakoukoliv.Minimálně musí umět porovnat skutečnou polohu stroje s naprogramovanou, vypočítat potřebné korekce a předat je ovládacím prvkům směrovky, výškovky, vztlakových klapek a přípusti motoru s tím, že nedojde k překročení letové obálky stroje. To vše musí mít rozměry takové, aby to vlezlo do stíhacího stroje, mělo přiměřenou energetickou spotřebu, moc to nevážilo a hlavně mělo potřebnou spolehlivost, neboli střední dobu mezi poruchami. S přihlédnutím k úrovni v té době dostupných technologií (pouze diskrétní prvky, velmi omezený sortiment polovodičů) nezbývá, než vyslovit údiv nad takovýmito schopnostmi.
) které tam ty děrné štítky bude cpát. Jistá variabilita může být dosažena záměnou části štítků, případně ručním ( dálkovým ) nastavením některého z parametrů. Myslím například úpravu nastavení kurzu po přeletu otočného bodu kvůli snosu větrem a podobně. Možná byla trochu chyba dívat se na to zařízení jako na počítač, spíš by se nad tím dalo uvažovat jako nad analogovým počítačem. Takže v podstatě žádná výpočetní rychlost, ale práce v reálném čase, která při použití digitálních zařízení opravdu vyžaduje naprosto nehorázný výpočetní výkon.
Tak trochu mi to připomíná gyroskopické reflexní zaměřovače. O těch se taky občas mluví jako o počítačových zaměřovačích, ale žádný počítač ( aspoň tak jak ho dnes známe ) tam samozřejmě není.
Teda, zas ty moje oblíbené spekulace
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Někde jsem četl že jedním ze záložních letišť bylo letiště Hradčany.
MIG-25 prý také několikrát sedla v Pardubicích.
PoPe, v tématu MIG-23 jsem se ptal jestli něco nevíš o datalinku který automaticky naváděl letadlo (jelikož o tom nevíš a čeští piloti do tohoto zasvěceni nebyli, dává tušit vysokou důležitost tohoto programu - bohužel, naši piloti s největší pravděpodobností měli odvést černou práci).
Pomalu z toho co píšeš Ty a ostatní se skládá hezká mozaika...
Takže - ohromná letecká bitva - s přesným průnikem a navedením pozemním střediskem - vypadá, že hlavní tíhu měly nést stroje automaticky naváděné. Protože komunikací mezi střediskem a pilotem se ztrácí drahocenný čas, kromě toho pokud by pilot nerozuměl vzkazu a musel použít vysílačku, letoun by byl ještě dříve odhalen.
O SSSR se říká, že považoval technickou kybernetiku za pavědu, ale po zkušenosti, kdy teprve hlavní akademik se odvážil Stalinovi říci, že bez teorie relativity nebude atomová bomba, se na západní výzkum se dívali jinak. Technická kybernetika se v SSSR normálně rozvíjela, ale pod jiným názvem (u nás pod stejným např. prof. Antonín Svoboda - emigroval 1966).
SSSR měl velké zkušenosti s analogovými systémy a rozvoj digitálních systémů opomíjel. Také pro něj bylo mnohem levnější věci kopírovat, než pracně vyvíjet (kapacity byly směřovány jinam, do hybridních obvodů).
Základy v SSSR položil Solodovnikov (např. Spektralnaja teorija nestac. sistem.)
Takže si představte, že klíčové letouny byly naváděny automaticky, při ohrožení byly schopny na základě celkové situace manévrovat s neskutečnou rychlostí a přesností i za hranicemi možností pilota (pokud by pilot omdlel na minutu, v normálním letadle je mrtvý muž, v dálkově naváděném se nic zvláštního neděje).
V dnešní době se to zdá utopií (tak jako přistání na Měsíci), ale musíme si uvědomit, že procesor 386 byl blokován CoComem, protože ho USA používaly v TERCOMu Tomahawku... Dnes se to dnešní generaci zdá zhola nemožné, že by něco takového zvládl takovýto procesor...
Možná SSSR vyráběl křižující střely, protože chtěl utajit, že je snadno překonalo každé dovybavené letadlo za neskonale menší cenu, není věcí, kterou se bude NATO chlubit...
A že to vypadá tak, že SSSR uměl naplánovat akci v takovém rozsahu a řídit několik stovek stíhaček v nadzvukové rychlosti pár metrů nad terénem se schopností manévrovat a uhýbat či se naopak dostávat do dobrých pozic...
Hezká Sci-Fi? Nebo to vážně byla realita?
Přečtěte si výbornou Pátračovu práci o asymetrické válce a pak suďte.
MIG-25 prý také několikrát sedla v Pardubicích.
PoPe, v tématu MIG-23 jsem se ptal jestli něco nevíš o datalinku který automaticky naváděl letadlo (jelikož o tom nevíš a čeští piloti do tohoto zasvěceni nebyli, dává tušit vysokou důležitost tohoto programu - bohužel, naši piloti s největší pravděpodobností měli odvést černou práci).
Pomalu z toho co píšeš Ty a ostatní se skládá hezká mozaika...
Takže - ohromná letecká bitva - s přesným průnikem a navedením pozemním střediskem - vypadá, že hlavní tíhu měly nést stroje automaticky naváděné. Protože komunikací mezi střediskem a pilotem se ztrácí drahocenný čas, kromě toho pokud by pilot nerozuměl vzkazu a musel použít vysílačku, letoun by byl ještě dříve odhalen.
O SSSR se říká, že považoval technickou kybernetiku za pavědu, ale po zkušenosti, kdy teprve hlavní akademik se odvážil Stalinovi říci, že bez teorie relativity nebude atomová bomba, se na západní výzkum se dívali jinak. Technická kybernetika se v SSSR normálně rozvíjela, ale pod jiným názvem (u nás pod stejným např. prof. Antonín Svoboda - emigroval 1966).
SSSR měl velké zkušenosti s analogovými systémy a rozvoj digitálních systémů opomíjel. Také pro něj bylo mnohem levnější věci kopírovat, než pracně vyvíjet (kapacity byly směřovány jinam, do hybridních obvodů).
Základy v SSSR položil Solodovnikov (např. Spektralnaja teorija nestac. sistem.)
Takže si představte, že klíčové letouny byly naváděny automaticky, při ohrožení byly schopny na základě celkové situace manévrovat s neskutečnou rychlostí a přesností i za hranicemi možností pilota (pokud by pilot omdlel na minutu, v normálním letadle je mrtvý muž, v dálkově naváděném se nic zvláštního neděje).
V dnešní době se to zdá utopií (tak jako přistání na Měsíci), ale musíme si uvědomit, že procesor 386 byl blokován CoComem, protože ho USA používaly v TERCOMu Tomahawku... Dnes se to dnešní generaci zdá zhola nemožné, že by něco takového zvládl takovýto procesor...
Možná SSSR vyráběl křižující střely, protože chtěl utajit, že je snadno překonalo každé dovybavené letadlo za neskonale menší cenu, není věcí, kterou se bude NATO chlubit...
A že to vypadá tak, že SSSR uměl naplánovat akci v takovém rozsahu a řídit několik stovek stíhaček v nadzvukové rychlosti pár metrů nad terénem se schopností manévrovat a uhýbat či se naopak dostávat do dobrých pozic...
Hezká Sci-Fi? Nebo to vážně byla realita?
Přečtěte si výbornou Pátračovu práci o asymetrické válce a pak suďte.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Tak ako existovali a existujú pozemné systémy navádzania stíhačov na vzdušné ciele (Lazur, Vozduch, Spektr...), existovali a zrejme aj existujú aj systémy navádzania stíhačov a sbol na pozemné ciele (Udar...), pravidla priamo ako doplnková súčasť tých prvých. Princíp je jednoduchý - poloha cieľu je známa, nosič je sledovaný rádiolokátormi (Mig-25 vo výške 20 a viac km je viditeľný na dostatočnú diaľku), a na vypočítanej trase alebo do vypočítaného bodu navádzaný ako pri prepade vzdušného cieľa. Odhodenie zbraní zabezpečí pilot na povel alebo automatika. Výpočty robí pozemný systém, kde na nejakom kile až tak nezáleží.
Presnosť? Dostatočná (cez 1000m) - na 40-50km z výšky 15-20km a pri rýchlosti okolo Mach3 sa "železnou" bombou aj tak nejak presne triafať nedá - samotná bomba má za daných podmienok väčší rozptyl a "nuke" to zasa dorovná svojím výkonom.
Presnosť? Dostatočná (cez 1000m) - na 40-50km z výšky 15-20km a pri rýchlosti okolo Mach3 sa "železnou" bombou aj tak nejak presne triafať nedá - samotná bomba má za daných podmienok väčší rozptyl a "nuke" to zasa dorovná svojím výkonom.
to kopapaka
Pokud se data zadávají pomocí děrných štítků, musí být dále zpracována číslicovým počítačem, analogový si z principu funkce s děrným štítkem nerozumí. Pokud je ta informace o děrných štítcích správná, musel mít MiG-25 digitální palubní počítač s výkonem, srovnatelným se sálovým počítačem.
Problém není v určení momentální polohy stroje, to lze zařídit inerciálním navigačním zařízením, ve stratosféře i astrofysikálními prostředky a samozřejmě pomocí sledování vlastními pozemními radary. Problém je (míněno léta šedesátá) jak uložit data o předepsané trajektorii letu tak, aby byla dostupná pro porovnání se skutečnou polohou stroje. Tehdy dostupná zařízení byla: 1. magnetopásková paměť, 2. feritová paměť (ta se však používala především jako paměť operační). Všechno to byla zařízení obrovských rozměrů a váhy, navíc vyžadovala důkladný servisní dohled. Tedy nic pro použití na palubě stíhačky se všemi vibracemi a přetížením. Je možné, že data byla průběžně předávána ze země, pak by ale takový systém nepotřeboval krmit děrnými štítky a byl by snadnou obětí REB.
Daleko spíše lze Coverem citovaný článek v LaK považovat za jednu z mnoha ruských bylin na poli výzbrojní techniky, vzniklou ani ne tak úmyslně ale spíše z nedostatku relevantních informací.
to Alchymista
Tady je ale řeč o něčem jiném, tady je předkládáno tvrzení, že od zatažení podvozku po startu až do navedení nad práh VPD vše řídil autopilot. Včetně odhozu jaderné pumy ve výšce 20 km s přesností dopadu do 850m. Jistěže už tenkrát existovaly systémy, o kterých píšeš a byly velmi účinné. Jenže vyžadovaly spolupráci pilota!
Pokud se data zadávají pomocí děrných štítků, musí být dále zpracována číslicovým počítačem, analogový si z principu funkce s děrným štítkem nerozumí. Pokud je ta informace o děrných štítcích správná, musel mít MiG-25 digitální palubní počítač s výkonem, srovnatelným se sálovým počítačem.
Problém není v určení momentální polohy stroje, to lze zařídit inerciálním navigačním zařízením, ve stratosféře i astrofysikálními prostředky a samozřejmě pomocí sledování vlastními pozemními radary. Problém je (míněno léta šedesátá) jak uložit data o předepsané trajektorii letu tak, aby byla dostupná pro porovnání se skutečnou polohou stroje. Tehdy dostupná zařízení byla: 1. magnetopásková paměť, 2. feritová paměť (ta se však používala především jako paměť operační). Všechno to byla zařízení obrovských rozměrů a váhy, navíc vyžadovala důkladný servisní dohled. Tedy nic pro použití na palubě stíhačky se všemi vibracemi a přetížením. Je možné, že data byla průběžně předávána ze země, pak by ale takový systém nepotřeboval krmit děrnými štítky a byl by snadnou obětí REB.
Daleko spíše lze Coverem citovaný článek v LaK považovat za jednu z mnoha ruských bylin na poli výzbrojní techniky, vzniklou ani ne tak úmyslně ale spíše z nedostatku relevantních informací.
to Alchymista
Tady je ale řeč o něčem jiném, tady je předkládáno tvrzení, že od zatažení podvozku po startu až do navedení nad práh VPD vše řídil autopilot. Včetně odhozu jaderné pumy ve výšce 20 km s přesností dopadu do 850m. Jistěže už tenkrát existovaly systémy, o kterých píšeš a byly velmi účinné. Jenže vyžadovaly spolupráci pilota!
Uložit data o letu: po většinu dráhy to nemusí být s přesností v reálném čase - tedy by IMO měly stačit jakési uložené "waypointy", byť s menšími intervaly mezi sebou, aby bylo možné korigovat odchylky - ergo by na to i ten číslicový počítač stačil. Nebo hybridní.
A ten původní článek jsem necitoval já
A ten původní článek jsem necitoval já
to Cover72
Omlouvám se, přisoudil jsem Ti citaci, která Ti nenáleží.
Jistěže by se pro většinu úloh vystačilo s waypoints a to co je mezi nimi by se odvodilo aproximací. Jenže to pořád žádá počítač, schopný pracovat v binárním režimu a se slušným výpočetním výkonem, takovým, že panují zdravé pochybnosti o možnosti jeho aplikaci pro stíhací letoun v polovině šedesátých let.
Za následující slova asi budu kamenován ale jdu do toho, je to můj názor a nechť si ho každý přebere jak umí.
V CCCP/RF byly a dodnes jsou ctěny následující zásady:
1. v jednoduchosti je síla,
2. co neumím vymyslet, to dovedu ukrást.
Sečteno podtrženo: určitě v CCCP dokázali dovést k naprosté dokonalosti německé navigační systémy z WWII. Proč ztrácet čas vymýšlením již dříve a jinde vymyšleného. Navádění MiG-25 bylo ve své době určitě na špičkové úrovni ale nemělo nic společného s digitální výpočetní technikou, pokud se vůbec konaly nějaké děrné štítky, pak asi za jiným účelem, než programování či předávání dat palubnímu počítači, který se nejspíše nekonal. Rovněž tak vedení stroje od startu až po přiblížení k VPD nejspíše nebylo plně automatické ale se spoluprací pilota, který byl zčásti odlehčen od navigační činnosti a ušetřený čas mohl věnovat něčemu jinému. Citovaný článek, ze kterého povstala tato debata, nejspíše vychází z porůznu poskládaných a neověřitelných informací, které si lze poskládat podle svého gusta. HOWGH.
Omlouvám se, přisoudil jsem Ti citaci, která Ti nenáleží.
Jistěže by se pro většinu úloh vystačilo s waypoints a to co je mezi nimi by se odvodilo aproximací. Jenže to pořád žádá počítač, schopný pracovat v binárním režimu a se slušným výpočetním výkonem, takovým, že panují zdravé pochybnosti o možnosti jeho aplikaci pro stíhací letoun v polovině šedesátých let.
Za následující slova asi budu kamenován ale jdu do toho, je to můj názor a nechť si ho každý přebere jak umí.
V CCCP/RF byly a dodnes jsou ctěny následující zásady:
1. v jednoduchosti je síla,
2. co neumím vymyslet, to dovedu ukrást.
Sečteno podtrženo: určitě v CCCP dokázali dovést k naprosté dokonalosti německé navigační systémy z WWII. Proč ztrácet čas vymýšlením již dříve a jinde vymyšleného. Navádění MiG-25 bylo ve své době určitě na špičkové úrovni ale nemělo nic společného s digitální výpočetní technikou, pokud se vůbec konaly nějaké děrné štítky, pak asi za jiným účelem, než programování či předávání dat palubnímu počítači, který se nejspíše nekonal. Rovněž tak vedení stroje od startu až po přiblížení k VPD nejspíše nebylo plně automatické ale se spoluprací pilota, který byl zčásti odlehčen od navigační činnosti a ušetřený čas mohl věnovat něčemu jinému. Citovaný článek, ze kterého povstala tato debata, nejspíše vychází z porůznu poskládaných a neověřitelných informací, které si lze poskládat podle svého gusta. HOWGH.
-
kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
RAYTHEON:
http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109 ... titky.html
Analogový počítač jde nastavovat děrnou páskou či štítkem, jen tam musí být D/A převodník.
Analogový počítač jsem uváděl jen jako příklad, ale napsal sem to docela blbě... Docela zajímavé je i to potvrzování odhozu pum pilotem, to už je spolupráce pilota. Prostě mi přijde, že to zařízení byl jen programovaný autopilot, který uvolnil pilotovi ruce pro navigaci a podobně. To už by přece bylo realističtější, ne? A děrné štítky? Ty se pro číslicové počítače používaly jen proto, že šlo o levné existující médium.Pokud se data zadávají pomocí děrných štítků, musí být dále zpracována číslicovým počítačem, analogový si z principu funkce s děrným štítkem nerozumí.
http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109 ... titky.html
Analogový počítač jde nastavovat děrnou páskou či štítkem, jen tam musí být D/A převodník.
Tak s tímhle skoro souhlasím, ale spíš byl odlehčen od pilotování a jen upravoval nastavení autopilota....Rovněž tak vedení stroje od startu až po přiblížení k VPD nejspíše nebylo plně automatické ale se spoluprací pilota, který byl zčásti odlehčen od navigační činnosti a ušetřený čas mohl věnovat něčemu jinému.
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
to kopapaka
Jo, souhlas. Máš pravdu, že D/A převodník je jednoduché zařízení, je to ve své podstatě odporová síť, ve které jsou jednotlivé odpory překlenovány polovodičovými přechody, ovládanými podle stavového byte. Pokud je taková síť napájená zdrojem konstantního proudu, je na výstupu napětí, dané stavovým slovem. Tohle se umí v podobě integrovaného obvodu již několik desetiletí. Bacha, obrácený převodník A/D je trochu jiná a o dost složitější záležitost.
Jen doplním, že kdyby to fungovalo tak, jak říkáš, pak by ta sada děrných štítků musela být na palubě letadla a podle potřeby čtena. Což je jaxi technicky poněkud krkolomné, že. Takže problém paměťového média trvá........
Jo, souhlas. Máš pravdu, že D/A převodník je jednoduché zařízení, je to ve své podstatě odporová síť, ve které jsou jednotlivé odpory překlenovány polovodičovými přechody, ovládanými podle stavového byte. Pokud je taková síť napájená zdrojem konstantního proudu, je na výstupu napětí, dané stavovým slovem. Tohle se umí v podobě integrovaného obvodu již několik desetiletí. Bacha, obrácený převodník A/D je trochu jiná a o dost složitější záležitost.
Jen doplním, že kdyby to fungovalo tak, jak říkáš, pak by ta sada děrných štítků musela být na palubě letadla a podle potřeby čtena. Což je jaxi technicky poněkud krkolomné, že. Takže problém paměťového média trvá........
-
kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
Přesně tak sem to myslel...
Až tak krkolomné to není, štítky se dají spojovat do pásu, navíc existovalo několik zařízení podobných promítačce diapozitivů, dokonce mám pocit, že některá umožňovala " změnu programu " bez zásahu člověka. Pochybuju, že je tam cpal pilot, ale jak si napsal, v jednoduchosti je síla. No, možná až při navádění na záložní letiště...
Ještě k tomu děrování, ten oficiální " děrovač ", nejspíš používal nějakou knihovnu povelů a postupů ( aspoň se to tak dělávalo ). Doděrovával jen nějaké specialitky. A tou " knihovnu povelů a postupů " myslím v Ruské realitě nejspíš označené krabice od bot.
Až tak krkolomné to není, štítky se dají spojovat do pásu, navíc existovalo několik zařízení podobných promítačce diapozitivů, dokonce mám pocit, že některá umožňovala " změnu programu " bez zásahu člověka. Pochybuju, že je tam cpal pilot, ale jak si napsal, v jednoduchosti je síla. No, možná až při navádění na záložní letiště...
Ještě k tomu děrování, ten oficiální " děrovač ", nejspíš používal nějakou knihovnu povelů a postupů ( aspoň se to tak dělávalo ). Doděrovával jen nějaké specialitky. A tou " knihovnu povelů a postupů " myslím v Ruské realitě nejspíš označené krabice od bot.
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
kopapaka - proč tak složitě?
Stačilo analogový počítač dovybavit minipočítačem, který řídil a komunikoval s analogovým počítačem. Pak můžeš v klidu programovat pomocí děrných štítků...
BTW, analogové počítače se programují dvojím způsobem, pro zde propíraný způsob je asi bližší pomocí tabulkových schémat, které jsou bližší technice děrných štítků.
I USA využívali(využívají) hybridní počítače, např. pro výpočet trajektorií balistických raket na konci padesátých let...
V tehdejší době jsme byli v produkci analogových počítačů na světové špičce. Počítače MEDA, SARO (oceněný na světové výstavě v roce 1959), APM 3M... Např. počítače MEDA vážily podle konfigurace 100-250 kg a jejich příkon byl v rozmezí 50-200 W. Na některých pracovištích je myslím používají ještě dodnes.
Bohužel, v dnešní době si většina lidí myslí, že výpočetní výkon zvládne vše. Pak při střetu s aplikací pracující v reálném čase najednou zjistí, že i největší výpočetní výkon nestačí. V tomto to měli před padesáti lety jednodušší. Neměli na výběr.
Stačilo analogový počítač dovybavit minipočítačem, který řídil a komunikoval s analogovým počítačem. Pak můžeš v klidu programovat pomocí děrných štítků...
BTW, analogové počítače se programují dvojím způsobem, pro zde propíraný způsob je asi bližší pomocí tabulkových schémat, které jsou bližší technice děrných štítků.
I USA využívali(využívají) hybridní počítače, např. pro výpočet trajektorií balistických raket na konci padesátých let...
V tehdejší době jsme byli v produkci analogových počítačů na světové špičce. Počítače MEDA, SARO (oceněný na světové výstavě v roce 1959), APM 3M... Např. počítače MEDA vážily podle konfigurace 100-250 kg a jejich příkon byl v rozmezí 50-200 W. Na některých pracovištích je myslím používají ještě dodnes.
Bohužel, v dnešní době si většina lidí myslí, že výpočetní výkon zvládne vše. Pak při střetu s aplikací pracující v reálném čase najednou zjistí, že i největší výpočetní výkon nestačí. V tomto to měli před padesáti lety jednodušší. Neměli na výběr.
-
vencour
- štábní praporčík
- Příspěvky: 517
- Registrován: 1/6/2007, 00:18
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
MEDy jsme měli na ZČU v Plzni, dokázaly počítat diferenciální rovnice 24. řádu, pro počítání jaderné reakce má stačit počítat cca rovnice 8. řádu. více na http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/xfical_AP.html
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
to Vencour
Analogové počítače zajisté dokázaly mnohé, to nezpochybňuji. Jenže od samého počátku je předmětem debaty to, že k programování se používaly děrné štítky, což vede k tom, že v MiG-25 byl digitální počítač.
to Rosomák
Analogové počítače mají dodnes své místo, o tom sporu není. Předmětem debaty je však zařízení, které se nacházelo na palubě stíhacího letounu, bylo programováno děrnými štítky a to v šedesátých letech. Tvůj recept na doplnění analogového počítače jakýmsi "minipočítačem" který umožní komunikaci pomocí děrných štítků je v těchto souvislostech nereálný.
Analogové počítače zajisté dokázaly mnohé, to nezpochybňuji. Jenže od samého počátku je předmětem debaty to, že k programování se používaly děrné štítky, což vede k tom, že v MiG-25 byl digitální počítač.
to Rosomák
Analogové počítače mají dodnes své místo, o tom sporu není. Předmětem debaty je však zařízení, které se nacházelo na palubě stíhacího letounu, bylo programováno děrnými štítky a to v šedesátých letech. Tvůj recept na doplnění analogového počítače jakýmsi "minipočítačem" který umožní komunikaci pomocí děrných štítků je v těchto souvislostech nereálný.