ČSLA V OBRANĚ
Část první.
Pro ČSLA byla podle - za mojí kariéry v ní - platných bojových řádů obrana považována za jeden z hlavních druhů boje. Bylo stanoveno, že je to jediný způsob jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud máte obranou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území poté, co jeho agresi správně vedenou obranou vyčerpáme.
Přípravu vojáka na boj a jeho předpokládané chovaní v boji jsem se pokusil rozebrat v první části tohoto pojednání. V druhé rozsáhlé práci jsem se pokusil probrat, jak asi vypadal útočný boj útvarů a jednotek naší Československé lidové armády. V třetí a to této části se pokusím podle mě známých fakt a praxe popsat to, jak ČSLA měla postupovat v případě obranného boje. Jako základ tohoto dílu bude sloužit tabulka číslo 1: Tabulka základních norem obraného boje. Tyto údaje jsou výpisem z tehdy platných bojových řádů, které byly v celé šíři přejaty od Sovětské armády a měly být implantovány do našich podmínek. Díky tomu se v platných bojových řádech objevovaly kapitoly na téma obrana mořského pobřeží, námořní výsadek, boj v poušti a podobné stati, které v podmínkách SSSR byly v pořádku ale které působily poněkud nepatřičně v podmínkách naší armády. Jednalo se o tyto bojové řády, které 1984 pak platily tyto bojové řády:
Všeob-Ř-1 1984 Bojový řád pozemního vojska Československé armádě.Část 1 (divize,brigáda,pluk)
Všeob-Ř-2 1984 Bojový řád pozemního vojska Československé armádě.Část 2 (prapor,rota)
Všeob-Ř-3 1984 Bojový řád pozemního vojska Československé armádě.Část 3 (četa,družstvo,tank)
Teď je na místě vysvětlení o co vlastně jde. Proto se podíváme na zde uvedené zkratky a vyložíme si pár pojmů, které se tomto textu budou používat. Napřed zkratky použité v tabulce:
P- pozorovatelna pluku, divize – jakési oči a uši těchto velitelských stupňů, byla buď statická a mohla být i ve vyčleněném vozidle.
PVS- předsunuté velitelské stanoviště divize
VPS - velitelsko pozorovací stanoviště praporu
VS - velitelské stanoviště pluku nebo divize
TVS- týlové velitelské stanoviště
Z tabulky jasně vystupují taktické a normy obranného boje.
Všechna tato data jsou přesně vypsaná z výše uvedených tehdy nově zavedených bojových řádů. Jejich přijetím se tyto normy ČSLA staly kompatibilní s celou Varšavskou smlouvou.
Jako další nezbytná podmínka orientace v textu je
Tabulka číslo: 2 Taktické značky používané v ČSLA
xxx
xxx
Součástí značek jsou i předepsané zkratky. Ty jsou vysvětleny v tabulce, ale znovu jsou vysvětleny u jednotlivých schémat - bojových sestavy i když tím někdy vznikla duplicita – je to lepší pro přímé pochopení obrázků i textu. Těch značek a zkratek bylo nekonečné množství, byly všeobecné - výběr viz výše, a speciální podle jednotlivých druhů vojska služeb.
Hlavní pojmy použitých v textu osvětlujících obranný boj
Obrana je jeden z druhů boje. ČSLA ho považovala za druhý nosný druh boje. Jejím cílem bylo způsobit útočícímu nepříteli velké ztráty, odrazit jeho útok, udržet zaujaté postavení a tím vytvořit příznivé podmínky pro přechod k rozhodnému útoku.
Úspěchu v obraně se mělo dosáhnout pomocí těchto opatření:
- dovednou organizací systému paleb
- pokud to umožní časový faktor tak vybudováním a zamaskováním jednotlivých postavení
- využitím terénních tvarů a terénních předmětů
- vytrvalostí a úporností každého vojáka, osádky a všech nasazených jednotek při odrážení nepřátelských útoků
Obrana měla být odolná, aktivní a způsobilá odrazit útok tanků tedy musí být protitanková. Dále v ní měla být provedena opatření proti účinkům zbraní hromadného ničení, zejména jaderným a chemickým. Měla být vykonána opatření pro její odolnost a snížení účinků paleb dělostřelectva a leteckých úderů nepřítele.
Jednotky v obraně měly pevně držet zaujatá postavení a nesměly je opustit bez rozkazu nadřízeného velitele.
Přechod do obrany se uskutečnil za dvou variant:
1: Přechod do obrany za přímého dotyku s nepřítelem. Byl to případ kdy naše jednotky byly v pohyblivém boji s nepřítelem a vývoj situace si přechod do obrany vyžádal. Tehdy se na dosažených čarách jednotky zastavily a provedly manévr tak, aby mohly využít terén co nejlépe pro vlastní kryt. Ihned začala organizace pozorování a palebného systému tak, aby bylo vyloučeno překvapivé napadení silami nepřítele. Jednotky se okamžitě v určených prostorech začaly zakopávat a k jejich krytu se využilo všech palebných možností. Všechna postavení se okamžitě koncipovala tak, aby byla schopna kruhové obrany. Velké odpovědnost pak ležela na předsunutých postaveních a přímém zajištění jednotek přecházejících do obrany. Takový přechod do obrany byl silně stresující a vyžadoval vysokou odolnost bojujících jednotek – často se totiž mohlo stát, že do této obrany se přecházelo poté, co byl zastaven útok vlastních sil, z čehož plynuly možné morální a volní otřesy způsobené ztrátami živé síly a bojové techniky.
2: Budování obrany mimo dotyk s nepřítelem. tato varianta byla příznivá v tom že bylo možno vybudovat obranu v klidu a promyšleně bez rizikových faktorů působení nepřítele. Jako první byla provedena rekognoskace terénu, byly vybrány nejvýhodnější čáry pro vybudování jednotlivých postavení vševojskových sil, dělostřelectva a byly prověřeny prostory rozmístění zabezpečujících jednotek. Bylo provedeno důkladné ženijní budování a maskovaní všech prostor. Bylo možno využít všech výhod pro zastřílení hlavních zbraní, vybudovat předsunutá postavení, postavení bojových zajištění a někdy i vyslat do prostoru před předním okrajem předsunuté odřady.
V šedesátých a sedmdesátých letech se používal i termín „obrana na široké frontě“. Měl se používat na podružných směrech, v těžko dostupném terénu, při vlastním nedostatku sil a prostředků a při odchodu z boje. Jednotkám se pak určovali výrazně větší úseky a rajóny než normálně.
Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy, platná pro jakýkoliv způsob boje.
Bojová sestava –je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou družstva je rojnice
Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem
Hotovostní palebné prostředky jsou prostředky určené ke zničení jednotlivých nepřátelských skupin, které provádí průzkum, chtějí vytvořit průchod v zátarasech nebo pronikly do hloubky obrany. U střeleckých družstev, motostřeleckých družstev to bývají hotovostní kulomety. U tankových jednotek to býval hotovostní tank. Obsluhy – osádky těchto zbraní jsou v neustále pohotovosti k okamžitému vedení paleb ze záložních nebo dočasných palebných stanovišť.
V hlubší minulosti měl hotovostní kulomet i další úkoly. Měl za úkol ničit pozorovatele a skupiny nepřátel, nedovolit nepříteli nekryté pohyby a měl ho omezit v ženijních pracích, hlavně v budování průchodů v minových polích a drátěných zátarasech.
Léčka je skryté rozmístění jednotky na nejpravděpodobnější cestě postupu nepřítele. Jejím cílem je :
- u malých léček zřizovaných průzkumem zajetí nepřátel, dokumentů, vzorků výzbroje a výstroje nepřátelských vojáků
- u velkých celků a léček tankových jednotek jde o překvapivé napadení z cílem pouze a jen ničit a oslabovat postupujícího nepřítele a donutit ho se předčasně rozvinout. To bývá i úkolem předsunutého odřadu v obraně.
Dotyk někdy i přímý dotyk je stav, kdy se postupující nepřítel přiblíží k naší obraně na dohled a dostřel pěchotních zbraní.
Maskování je prvek bojového zabezpečení a zahrnuje opatření jejichž cílem je v obraně zajistit utajení:
- rozmístění vlastních jednotek a to s důrazem na utajení průběhu předního okraje obrany
- určených os a čar pro rozvinování jednotek druhých sledů k protiztečím
- čáry nasazení pohyblivých odřadů zatarasovacích a protitankových záloh
- prostorů rozvinutí prostředků dělostřelectva vojskové PVO
Obsahuje všechny druhy maskování od prostého překrytu vegetací , přes světelné, infračervené a radiolokační maskování až po výrobu a rozmisťování maket.
Minové pole- je úsek terénu, kde jsou položeny miny. Jsou minová pole PP- protipěchotní, PT – protitanková a smíšená. Podle způsobu uvádění k činnosti se mohou být řízená – tedy odpalovaná obsluhou nebo neřízené
Palba je působení střelami na cíl. Palba je základní prostředek ničení nepřítele v poli. Podle směru může jít o tyto druhy paleb:
a/ čelní, tedy palba z děl a pěchotních zbraní , vedená tak že postupující nepřítel je ostřelován čelně
b/ boční která směřuje do boku nepřítele. Byla plánována ze záložních stanovišť, pokud nepřítel začne pronikat obranou
c/ šikmá, která je vedená k frontě nepřítele v ostrém úhlu
d/ křížová palba je palba vedená na jeden cíl ze dvou či více směrů
e/ palba za pohybu byla základní typ palby tanků a tankových jednotek při protizteči.Užívala se k ničení palebných prostředků techniky a živé síly která nebyl ukryta a byla v pohybu
f/nastražená palba byla palba zahájená s překvapením a na malou vzdálenost. Prováděly ji většinou hotovostní zbraně – kulomety nebo hotovostní tanky
g/ palba salvami byla palba malých jednotek zahajovaná současně na povel příslušného velitele. Používala se k ničení nahromaděných nepřátelských bojových sestav, k odrážení překvapivých průniků protivníka a k boji s nízkoletícími letouny a vrtulníky
h/ přehradná palba byla palba dělostřelectva minometů a raketových prostředků vedená po určitou dobu na přesně stanovenou čáru k vytvoření palebné clony. Byla určena k zastavení nebo alespoň narušení nepřátelské zteče. Byla připravena dopředu na všech odhadnutých tankových směrech a byla to palba hromadná za použití všech vyčleněných sil. Mohla být:
h-1/ nepohyblivá, která byla vedena na bezpečnostní vzdálenost před vlastními jednotkami, vyžadoval ji určený velitel
h-2/ pohyblivá, která provázela útočícího nepřítele od jeho příchodu na dohled a dostřel až po bezpečnostní vzdálenost. Měla narušit bojové sestavy tanků a popít sesedlou pěchotu.
Opěrný bod – v obraně zvláště důležitý terénní úsek, který upravuje rota či četa k obraně tak, aby se z nich dal přehradit směr postupu nepřítele.
- opěrný bod čety je tvořen třemi obrannými postaveními družstev
- opěrný bod roty je tvořen třemi opěrnými body čet
- tři opěrné body rot tvoří obranný rajon praporu. Je jedno jestli jde o motostřelecké či tankové jednotky.
Palebný úkol je časově a prostorově vymezený a účelně stanovená palebná činnost zbraně, zbraňového systému a, jednotky i vyššího celku. Vždy se určoval a hlavní palebný úkol a jeden nebo dva doplňkové palebné úkoly.
Palebný sektor – je prostor vymezený zbrní a dvěma body v terénu. Určuje se pro stanovení palebného úkolu jednotlivých vojáků nebo zbraní, tanků a posilových palebných prostředků
Palebné pásmo je prostor vymezený křídly jednotky a nejméně dvěma body v terénu. Určoval se pro stanovení palebných úkolů jednotek
Palebné stanoviště je místo, ze kterého zbraň, bojové vozidlo, zbraňový systém střílí a které je pro střelbu připraveno ženijně, zastřílením a nácvikem. Záložní palebné stanoviště se buduje také předem a slouží pro vedení střelby, pokud je tato činnost z původního stanoviště znemožněna činností nepřítele.
Dočasné palebné stanoviště je palebné stanoviště vyčleněních zbraní určených k plnění zvláštních palebných úkolů. Například:
- podpora boje bojového zajištění
- střelba v noci do úseků soustředěných paleb
- podpora boje předsunutého odřadu operujícího před předním okrajem
- palba k odražení nepřátelského průzkumu.
Po splnění všech úkolů se toto stanoviště vyklízí a neobsazuje.
Palebný postavení je to prostor palebných stanovišť zbraní určité jednotky, útvaru. A to jak vševojskového tak i druhu vojsk, tedy zde myšleno dělostřeleckého. Tedy minometné baterie, dělostřeleckého pluku, raketometné čety a tak různě.
Dělily se na čtyři druhy:
- hlavní – zde je už jasno.
- záložní – zde je také jasno
- dočasná, zřizovaná podle stejných zásad jako záložní palebná stanoviště
- klamná, která slouží k oklamaní protivníka
Systém paleb v obraně je souhrn pásem souvislých paleb všech druhů před předním okrajem i v hloubce obrany
Protizteč je aktivní forma bojové činnosti v obraně. Rozumí je jí zteč provedená obráncem na nepřítele,který se vklínil do obrany. Jejím cílem je zničit tohoto nepřítele a obnovit původní přední okraj vlastní obrany a případně přejít do šířeji koncipovaného útoku. Aby uspěla musí být rychlá, razantní a překvapivá. Provádí ji jak vytlačené jednotky tak i síly a prostředky nadřízeného.
Pozorovací hlídka byla skupina 2 až 3 pozorovatelů určená k pozorování z pozorovacího stanoviště tedy pozorovatelny. Určuje se jí pozorovací sektor , což je část terénu v podobě kruhové výseče. Její vrchol tvoří pozorovatelna a levý a pravý okraj pak kvalitní orientační body. To jsou terénní tvary a předměty které nelze zničit tak, aby po nich nezbyla viditelná stopa.
Pozorovací pásmo je pás terénu,který je povinna jakákoliv jednotka povinna konat pozorování. Pásmo je určeno do šířky a do hloubky je omezeno možnostmi pozorovatelů a průzkumných prostředků.
Sled je část sestavy a je tvořen jednou či více jednotkami, útvary nebo svazky uřčenými ke splnění určitého úkolu. Sledy v sestavě následují za sebou a jsou od sebe vzdáleny přesně stanovenými vzdálenostmi.
Vyčkávací prostor je vymezená část terénu ve které se rozmísťují stanovené síly před nasazením do akce podle samostatně vydaných rozkazů.
Popis činnosti jednotlivých organizačních stupňů ČSLA v útočném boji.
1. Družstvo v obraně
Motostřelecké družstvo ČSLA bránilo obranné postavení široké až 100 metrů. Jeho hloubka nebyla stanovena ale byla dána tvarem ženijních úprav. Úkol plnilo v sestavě čety. Jeho úkol byl jednoduše popsán:
„Úporně bránit zaujaté postavení a bez rozkazu nadřízeného je neopouštět“
Šlo-li o družstvo na BVP-1, BVP-2 bylo tvořeno sedmi vojáky na zemi - velitel družstva, 2 kulometčíci, čtyři střelci. Dále pak řidič vozidla a střelec operátor z palubních zbraní. Jeden či dva střelci z SA .58 nesli i jednorázovou pancéřovku.
U družstev na OT-64 byla sestava: pancéřovník a pomocník pancéřovníka, kulometčík a pomocník kulometčíka, 4 střelci, velitel, řidič a střelec z palubní výzbroje tedy 11 vojáků.
Vozidlo bylo začleněno do sestavy nebo do 50 metrů za sestavou a podporovalo palubními zbraněmi svůj roj.
Velitel družstva se pohyboval přímo v sestavě družstva.
Velitel družstva - na základě rozkazu velitele čety - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ Orientační body
b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace
c/ Posily - například tank a odloučení - třeba odvelení BVP/OT
d/ Samotný úkol čety, družstva a sousedů
- provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry
- stanovil úkoly pro: kulomety a protitankové zbraně a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.
- stanoviště střelců ze samopalů
- stanoviště a záložní stanoviště BVP anebo OT, palebné sektory palubních zbraní
- pro celé družstvo pak stanovil způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva
e/ Určil zásoby
f/ Povely a signály
g/ Dobu pohotovosti
h/ Zástupce při svém vyřazení z boje.
Co k tomu napsat více? Je toho hodně. Do obrany se přecházelo v přímém dotyku nebo mimo dotyk s nepřítelem. Družstvo zaujímalo postavení tak, aby mělo od samého počátku jejího budování možnost společně se sousedy ničit palbou nepřítele před opěrným bodem čety a ne jeho bocích.
Prioritně se organizovalo pozorování a systém paleb a to jak před předním okrajem tak i po jeho bocích. Systém paleb musel zajistit boční palbu a křížovou palbu před přední okraj, do mezer mezi vlastním postavením a sousedy, kruhovou obranu a palbu na nízkoletící cíle.
Palebný systém nabyl pohotovosti poté, kdy všechny palebné prostředky zaujaly palebná stanoviště a byla zásobena municí. V rámci palebného systému se určila i hotovostní zbraň, kulomet a jeho úkoly.
Hotovostní zbraň ničí přednostně jednotlivé nepřátelské skupiny, které se snaží proniknout do postavení družstva, provést průzkum, vytvořit průchody v zátarasech či proniknout v boji do hloubky vlastní obrany.
Obrázek číslo 5 pak ukazuje jak vypadalo vybudované obranné postavení motostřeleckého družstva s BVP.
Popis toho co na obrázku vidíme:
Pozice 1: palebné stanoviště kulometu
Pozice 2: záložní palebné postavení kulometu
Pozice 3: krytá střílna pro kulomet učený pro boční palbu
Pozice 4: nakrytý ochranný okop
Pozice 5: výklenek
Pozice 6: okop – hlavní palebné stanoviště BVP
Pozice 6a: okop- záložní palebné stanoviště BVP
Pozice 7: spojovací zákop směrem záložnímu postavení družstva
Pozice 8: směr budování dalšího zákopu za účelem propojení se sousedem.
Plné šipky naznačují palebné sektory jednotlivých zbraní, zde kulometů a BVP, přerušované šipky pak záložní palebné sektory stejných prostředků vedení boje.
USP-1 a USP-2 jsou úseky soustředěné palby družstva.
Ženijní práce mají tento postup:
Jako první se hloubí jednotlivé okopy , ty se potom propojí spojovacími zákopy. Pokud je čas, spojovací zákopy se vyhloubí na plný profil. V dalším pořadí se budují výklenky pro munici, a zřizuje se nakrytý pohotovostní úkryt. Pro představu jaký rozsah ženijních prací jen u družstva musel být vykonán ukazuje obrázek číslo 4. Je na něm vytvoření okopu pro samopalníka. Popis a rozměry není potřeba samostatně vysvětlovat.
A budeme pokračovat tím jak asi vypadal průběh boje. Zde přejdu do přítomného času.
Velitel družstva je na takovém místě,odkud může vydávat povely a pozorovat signály velitele čety. Je-li zahájena palebná příprava nepřítele, pozorovatel nepřetržitě pozoruje a ostatní příslušníci družstva se ukryjí v pohotovostním či jiném úkrytu. Jsou připraveni okamžitě zaujmout svá místa v postavení družstva. Jakmile pozorovatel oznámí zahájení zteče, družstvo s připraví k boji.
Palba se na nepřítele se zahajuje, když se přiblíží na účinný dostřel zbraní družstva. Při přiblížení nepřítele k přednímu okraji obrany se palba družstva vystupňuje na nejvyšší míru. Obrněné cíle se ničí vším, co je k dispozici a sesedlá pěchota se ničí hlavně palbou kulometů a samopalů. Jakmile nepřátelská pěchota dorazí na 30 až 40 metrů před vlastní okopy přijdou ke slovu ruční granáty a palba zblízka.
Jestliže některý z kulometů byl určen pro vedení nástražné palby, nesmí se do zahájení nepřátelské zteče ničím prozradit. Jakmile se nepřítel objeví v určeném sektoru kulometník sám zahájí palbu s maximální intenzitou.
Zde je potřeba navázat samostatným postem jak na tom jsou s obranou tankové jednotky. Ale na začátek si musíme uvědomit, že tankové stejně jako motostřelecké jednotky spadaly pod všeobecný název vševojskové jednotky a tak tabulka taktických norem platí i pro ně.
V tom budeme pokračovat v další části, která následuje.
