Vasilij Konstantinovič Bljucher - Maršál SSSR

[Pegeucko]

Vasilij Konstantinovič Bljucher
19.11.1890 – 9.11. 1938) sovětský voják, státní a stranický činitel, Maršál SSSR (1935) . Byl popraven v rámci stalinských čistek v Rudé armádě. Rehabilitován po 20.sjezdu KPSS v r. 1956.



Vasilij Bljucher se narodil 19.11.1890 ve vesnici Barčinka v Jaroslavské gubernii v křesťanské rodině. V r. 1904 , po studiu v církevní škole, odvezl otec Blűchera do Peterburku , kde pracoval v obchodě, ve Franko-Ruském strojírenském závodě, odkud byl za účast na dělnických mítincích vyhozen. V r.1909 zaměstnán v Mytyščinské vagónce a v r. 1910 za vyzývání ke stávce odsouzen k žaláři.
Počátkem 1.sv.války je odveden jako vojín na frontu, kde sloužil v 8. armádě pod velením gen. Brusilova. Za zásluhy v boji byl dekorován 2 kříži a medailí a povýšen na mladšího poddůstojníka. V r. 1915 je u Ternopole těžce zraněn a uvolněn z vojenské služby.
Poté pracuje v Sormovské loděnici(Nižnij Novgorod) , odsud přechází do Strojírenského závodu v Kazani. Vstupuje do bolševické strany.

Revoluce a Občanská válka

V květnu 1917 se seznamuje s V.Kujbyševem, který ho posílá provádět agitaci k 102. záložnímu pluku. Zde byl vybrán do plukovního výboru a Městský výbor vojenských poslanců. V den zahájení VŘSR je Bljucher členem Samarského vojensko-revolučního výboru.
Bljucher byl aktivním účastníkem Občanské války.V r,1918 byl jako velitel oddílu poslán na Jižní Ural bojovat s oddíly gen..A.Dutova. Partyzánská skupina pod velením Blűchera během 40. dní boje prošla 1500km. Poté na Sibiři velí střelecké divizi v boji proti admirálu Kolčakovi. Projevil se jako schopný a talentovaný vojevůdce, zejména v boji o Kachovské předmostí a v Perekopsko-Čongarské operaci. Jako „první v historii“ je vyznamenán 28.9. 1918 řádem Rudého praporu.
V r. 1921 je jmenován vojenským ministrem v Hlavní Národně-revoluční armádě Dálněvýchodní republiky, provedl její reorganizaci, upevnil morálku a vítězně obsadil Voločajevký opevněný okrsek.

Kariéra

V letech 1922-24 - velitel a vojenský komisař Petrohradského vojenského okruhu.
V letech 1924-27 – hlavní vojenský poradce v Číně u generála Čankajška. V letech 1927-29 zástupce velitele Ukrajinského vojenského okruhu. V r. 1929 jmenován velitelem Speciální Dálněvýchodní armády. V r. 1935 se stal Maršálem SSSR
V červenci 1938 v průběhu bojů u jezera Chasan v důsledku chyb došlo k velkým ztrátám v řadách Rudé Armády a průtahu bojových operací. Hlavní vojenský výbor (Vorošlov, Buďonij, Molotov, Stalin) konstatoval, že u jezera Chasan se „projevily ohromné nedostatky velení Dálněvýchodního frontu“. V rámci armádních čistek to posloužilo jako záminka k obvinění Bljuchera , že „neuměl nebo nechtěl realizovat očištění fronty od vrahů národa“

Čistka
Pod touto záminkou Stalin předal Bljuchera pod pravomoc Speciálního soudního tribunálu, který odsuzoval na smrt skupinu vysokých vojenských činitelů v rámci tzv „ Věci Tuchačevského“ - označena také jako „antisovětská trockistická vojenská organizace“ ( většinou zastřeleni 12.7. 1937).
Na příkaz tohoto tribunálu byl Bljucher 22.10.1938 zatčen a umístěn ve vězení v Lefortovu. Zde také na následky zranění při krutého výslechu dne 9.11. 1938 umírá (někde je též udáváno, že byl zastřelen) . Na příkaz Stalina bylo Bljucherovo tělo zpopelněno.


Rehabilitován byl po 20.sjezdu KPSS v r. 1956. Jeho jménem jsou pojmenovány ulice v Omsku, Novosibirsku, Jekaterinburgu, Irkutsku, Samaře a Charkově.


Zdroj:
http://marshals.narod.ru/
www.peoples.ru/
http://www.cultinfo.ru/

[michan]

Tahle historie Bljuchera se samozřejmě za nás a ještě další generaci neučila.
Že byl v Číně na to jsem narazil.

Jen mi nějak uniklo jeho spojení s jezerem Chasan a s Dálněvýchodní armádou.
Doplním si.

[altmann]

Obdržel kříž Sv. Jiří 3.stupně a medaili Za chrabrost 4.stupně. Patřil mezi generalitu, která chtěla Rusko vrátit do Evropy, tuto teorii zatím nikdo nevyvrátil, neb se nikomu nehodí do politického náhledu na Evropu v letech 1935-38.

[Sawyerik]

Peguetko, nebyl on sám náhodou mezi soudci maršála Tuchačevského? Nemám teď po ruce literaturu, ale mám dojem, že jsem to někde četl.

[Pegeucko]

Sojerik:
Nevím jestli přímo soudil Tuchačevského, ale je zmiňována jeho účast na "Lidových soudech ve Věci Tuchačevského", tj na čistkách v armádě.

[Sawyerik]

Dík a promiň ten pokažený nick. Nebylo to schválně.

[stalker]

Pokusim se u našich na půdě najít prvorepublikový spisek Rudí maršálové, tam je něco i o Bljucherově působení v Číně.

[Mila.1]

Jsem tu porpvé,tak snad to zařazuji (své připomínky) správně:Mslím,že zde jsou chyby v překladu:...z křesťanské rodiny...má být z rolnické rodiny.Rusko je křesťanská (pravoslavná) země.Dále pojem "vrah národa" byl přeložil jako "nepřítel lidu",což byl používaný pojem již za fr.revoluce.Byl skutečně členem soudního tribunálu 11.6.1937,který odsoudil maršála Tuchačevského + 7 dalších velitelů na smrt.Z toho tribunálu byli však později popraveni nejméně ještě další 2 vojáci.

[kopapaka]

Pegeucko:

Počátkem 1.sv.války je odveden jako vojín na frontu, kde sloužil v 8. armádě pod velením gen. Brusilova. Za zásluhy v boji byl dekorován 2 kříži a medailí a povýšen na mladšího poddůstojníka. V r. 1915 je u Ternopole těžce zraněn a uvolněn z vojenské služby.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij_Bljucher editoval:-Pegeucko 18:08, 6. 7. 2007

Počátkem první světové války, v srpnu roku 1914, byl povolán do armády a vojenskou službu vykonával v moskevském Kremlu. Posádky dalších velkých měst byli ostatně sestavovány podle podobného klíče. Řady nejenom moskevské, ale i petrohradské posádky tvořili buřiči, anarchisté, odbojáři a dezertéři – tedy ti, kterým se na frontu příliš nechtělo. Není proto divu, že petrohradská posádka raději podpořila během říjnového převratu Lenina a Trockého, než aby byla přesunuta na frontu.

Ačkoli se traduje mýtus ohledně Bljucherových zásluh, podle kterých měl sloužit v 8. armádě generála Brusilova, za zásluhy v boji být dekorován 2 kříži a medailí, povýšen na mladšího poddůstojníka a v roce 1915 těžce raněn, Bljucher se na frontu nikdy nedostal. Po říjnovém převratu vstupuje do bolševistické strany.

Tak by mě zajímalo, co vlastně dělal...

[Pátrač]

Pečlivě jsem si přečetl ten prvotní článek. Je zajímavé, že mi připoměl něco co jsem kdysi četl ale nevím kde, asi generál čerpal ze stejného zdroje jako autor té práce co mám v paměti.Něco bych zde doplnil.

Maršál Bljucher byl zajímavá osobnost. A je příznačné, že se stal obětí systému který aktivně tvořil a kterému velmi přesvědčeně sloužil. Pomineme "prkotiny" jako to že řídil stalinské čistky v Dálně - východní armádě a jím kontrolované tribunály zbavily života nebo svobody několik set lidí všech hodností a funkcí. Ale to hlavní co mu lze klást za vinu bylo to, že dne 11. června 1937 zasedl po boku hlavního Stalinova justičního vraha Ulricha. Spolu s ním tam seděli:

- Buďonnyj jako druhý maršál Sovětského svazu
- Šapošnikov a Belov jako armádní velitelé prvního stupně
- Alknis, Dybenko a Kaširin jako armádní velitelé druhého stpně a
- Goričanov jako velitel divize.

Soud se konal bez obhájců a bez práva na odvolání v souladu se zákonem jehož číslo neznám ale vím, že byl přijat 1. prosince 1934.

Proti nim tam seděli obžalovaní: Jakir, Tuchačevskij, Uborevič, Putna, Primakov, Kork, Ejdeman a Feldman. Jejic funkce a hodnosti neuvádím. V době soudu už neměli nic z toho, co v životě a kariéře dosáhli.

Obvinění byla neuvěřitelná: Ulrich rozhodl, že všichni jsou aktéři protisovětského komplotu ve prospěch Německa dalších imperialistických mocností. Vše co na rozkaz svých nadřízených plnili na zahraničních cestách se stalo jádrem obžaloby:
- absolvování vzdělávacích kursů v Německu
- účast na společných cvičeních,
- členství ve vládních a vojenských delegacích

Všichni se přiznali a všichni litovali svých provinění. Je dobře, že není možno se dovědět jakými metodami a vydíráním tyto zcela jistě statečné lidi donutily takto sami sebe zničit.

Ten samý den večer Stalin rozhodl po konzultaci s Ulrichem a Ježovem o osudu souzených. A ti byli dne 12. června popraveni. Ale už 11. června Stalin sledujíc složení tribunálu přikázal Ježovovi důkladně si posvítit na soudce - zdálo se mu, že jsou při odsuzování souzených málo aktivní a tím se stali okamžitě podezřelí.

Nevím jaký byl osud ostaních ani to nebudu zjišťovat. Bljucherobvi zlomily vaz dvě okolnosti - to, že na stranickou kontrolu bojů proti Japoncům u jezera Chasan přijel Mechlis, který ho nesnášel a to že se podřídil zdravému rozumu místo rozkazů vydávaných v Moskvě tisíce kilometrů od místa bojů.

O své vůli posunul vzlet letadel kvůli husté mlze a nízké oblačnosti o 2 hodiny. Tím prokázal podle Mechlise nedůvěru ve vlastní síly a dal tím šanci Japoncům upevnit obranu. Nic na tom, že výsledek boje byl přesně podle Bljucherových předpokadů dobrý, mimo jiné i proto, že letci viděli koho a co bombardují.

Po bojích byl stažen do Moskvy a odstaven. 22. října byl zatčen. Zatykač podepsal Ježov, který už za 47 dní skončil v podobné cele. Bljucher s dostal do soukolí vraždění vlastně až na koci této ničivé vlny.
Vyslýchán byl tvrdě a pár dní bez brutálního násilí. Nic nepřiznal. Když začalo mučení odolával dál. Já jen doufám, že když ho mlátili, vyhrožovali zatčením rodiny a kdoví čím, že si vzpoměl na svoji tichou účast na likvidaci svých starých spolubojovníků v procesu s Tuchačevským.

Jeden z jeho vyšetřovatelů nějaký Viktorin uvedl po roce 1953, že poslední kdo viděli maršála Bljuchera řekli, že měl rozdrcený obličej, zlomené ruce, chrlil krev od toho jak mu rozdupaná žebra probodala plíce. Jedno oko měl vyražené a viselo na nervu a žilkách vedle tváře.

Dne 9. listopabu 1938 zahynul pod rukama svých mučitelů. K jeho cti lze uvést, že se nechal ubít k smrti ale svým katům nedal to hlavní - nepřiznal se k ničemu z čeho byl obviněn.

Co dodat. Byl to talentovaný a zkušený voják. Ale jako všichni měl díky stalinistickému režimu pokřivenou páteř. Nepochopil že Čistky jsou organizovany na základě vůle jednoho člověka. Nepochopil, že jdou ve vlnách, kdy každá další vlna ničí ty, kdo byli ti dobří ve vlně předcházející.

Na jeho rukách leží odpovědnost za spoustu zbytečně zničených životů. Může mi ho být líto, ale stal se obětí té zrůdnosti, kterou pomáhal vybudovat.

[Pegeucko]

Pátrač:
Polemizoval bych s jednou větou: Byl to talentovaný a zkušený voják.

Jak vyplývá z nově odtajňovných materiálů z ruských archivů, úroveň popravených vysokých důstojní RA byla silně přeceňována a absence těchto "nejschopnějších velitelů" je jen propagandistická bublina, která měla zdůvodnit prvotní porážky RA.

Ocituji z jedné připravované knihy - cituji:

Čistky v RA byly přímým pokračováním stranických čistek a týkaly se odstranění skutečných i potencionálních politických protivníků J. V. Stalina. Šlo zejména o ty, kteří budovali svou kariéru pod záštitou L. D. Trockého a těch, kteří měli blízko k G. I. Zinověvovi, L. B. Kameněnovi, N. I. Bucharinovi, a dalších komunistických vůdců, kterých se Stalin postupně zbavil.
V letech 1937 – 38 byli odstraněni vysocí důstojníci, kteří nepatřili do stranické frakce J. V. Stalina. V RA byla tato frakce představována mocenskou skupinou tzv. „konarmejcov“.
Šlo o důstojníky, kteří v občanské válce sloužili v první jezdecké armádě vedené S. M. Buďonnym a politickým vedením J. V. Stalina.

Hlavní konkurenční skupinou byli tzv. „červonie kozaki“ jejichž neformálním vůdcem byl M. N. Tuchačevskyj. Po zatčení M. N. Tuchačevského a s ním spojené skupiny vysokých důstojníků, se Stalin zbavil hrozby, že v případě války nebudou tito velitelé respektovat jeho rozkazy nebo dokonce jednat proti jeho politickým záměrům.

Představitelé obou mocenských skupin uvnitř RA měli stejné vojenské zkušenosti z občanské války (1918 – 22) a proto původní tvrzení oficiální sovětské historiografie, že důstojníci okolo Tuchačevského byli „vojenští géniové“ na rozdíl od „úplně neschopných“ důstojníků okolo Buďonného a Vorošilova zní velmi nevěrohodně.
V této souvislosti pak novodobí ruští historici zdůrazňují skutečnost, že občanská válka měla velmi specifický charakter a nepředstavovala regulérní ozbrojený konflikt, ve kterém by důstojníci RA mohli získat zkušenosti s vedením klasických bojových operací. Jedinou výjimkou byla Sovětsko-polská válka v roce 1920, která skončila katastrofální porážkou RA. V těchto bojích byl poražen jak západní front M. N. Tuchačevského (bitva u Varšavy) stejně jako první jezdecká armáda S. M. Buďonneho (bitva u Brody).

V obou mocenských skupinách RA sloužili důstojníci, jejichž jediné praktické vojenské zkušenosti pocházeli z bojů proti bělogvardějským jednotkám a kteří se vyznamenali masovým terorem proti povstáním a vzpourám vlastního obyvatelstva (Kronštad 1921, Tambov 1921).

Základy tvrzení o decimujících čistkách v RA pak položil N. S. Chruščov po svém nástupu k moci a změně politického kurzu na XX. sjezdu KSSS v roce 1956.

[Pátrač]

Děkuji za info. Bohužel jiné zdroje než mám neznám. Já vycházím hlavně z knihy od Volkogonova Triumf a Tragédie vydané v roce 1990 na Slovensku.

Nikdy jsem neviděl ve špičkách Rudé armády vojenské génie - ale nelze nevidět, že to byli lidé kteří zkušenosti měli: porazili jak vlastní vojenskou opozici tedy různé bělogvardějské armády ale i jednotky vojenských interventů a postupně vytlačili i Němce. Jejich porážky nebyly ani tak dané jejich neschopností jako neshodami ve stranických špičkách.

Myslím si třeba, že nebyl jediný důvod, proč by Poláci neměli bý poraženi - tedy vojenský důvod. Vaz Rudé armádě zlomili ti, kdo si mysleli, že vědí víc než velitelé v poli a ti kdo si chtěli připsat konečné zásluhy. A k tomu potom i kus hlouposti, arogance a nepochopení toho, že Poláci bojují o novou lepší vlast a že raději padnou než by o ni přišli. Potom příslovečná osobní i kolektivní statečnost polských vojáků porazila druhou stranu způsobem, že přecházel zrak.

Občanská válka byla válka specifická ale pohled soudobých ruských historiků mi připadá pdivně zavádějíccí. Za prvé by bylo potřeba definovat co si představit pod pojmem KLASICKÁ BOJOVÁ OPERACE.

Toto je totiž termín, který má obsah pokaždé jiný období po období a válku po válce. Zde bych se přibrzdil. Pokud najdeš čas a na ten termín se podívás tak, že ho přiřadíš k období, které myslíš, bude mi potěšením v diskusi pokračovat.

Jinak nemyslím si, že by Bljucher nebyl ve své době srovnatelný s kterýmkoliv vojenským velitelem kdekoliv na západě, mimo profesionály z wehrmachtu. Na ty skutečně v Rudé armádě asi nikdo neměl. Ale dějiny ukázali, že na ně v prvním období války neměl nikdo. Děkuji za odpověď a těším se na případnou další diskusi. A nyní jde Pátrač hajat - ráno musí jít podpořit boj proti ekonomické krizi.

[Mila.1]

V Rudé armádě proběhla velká čistka,která fakticky znamenala,že byli popraveníči uvězněni velitelé různých stupňů od velikosti pluku výše.Tuchačevskij a jeho skupina byli vlastně první,a likvidace Tuchčevského byla provedena za přispění německé provokace,pečlivě připravené Heydrichem (a schválené Stalinem).O jejich kvalitě bych nepochyboval,byli z rodu osobností,které se podobně jako za francouzské revoluce zrodily z řad vojáků a poddůstojníků vzešlých občanské války a bojů proti interventům. Lesk a sláva francouzských maršálů byla dána až Napoleonem. Stalina měli tito vojáci za nic,a on to věděl.Obával se jich tak,až se nakonec rozhodl zlikvidovat tyto špičky Rudé armády. Zasáhl v době,kdy však již Hitler byl u moci a začal se chystat k válce.V té době se zároveň rodila koncepce moderní Rudé armády,která vcelku zahrnovala i Tuchačevského koncepci moderní mechanizované armády,tankových vojsk a letectva.Proti nim stáli zastánci jízdní armády,ke kterým se Stalin přiklonil.Likvidace důstojnického sboru byla šílená,probíhala v letech 1937-1941.Ti co přežili,jako např.Žukov,Rokossovskij se osvědčili a překonali německé důstojníky dostatečně.Hitler sám v pozdější fázi několikrát zalitoval,že nepostupoval vůči svým stejně tvrdě jako Stalin. Srovnejte,že oba,Hitler i Stalin,likvidovali své stranické souputníky jakmile převzali moc,Hitler pak převzal obratně roli velitele armády a odstavil z velení jen dva vysoké důstojníky,Stalin prakticky všechny.Jednou rychlou odpovědí se to postihnout nedá. Přesto to byla jediná vojenská síla v Evropě,která Hitlerovi odolala a způsobila mu ztráty,které oproti předchozím tažením byly citelné. Opravdu až východní fronta vyčerpala Německo ve vojenských technických prostředcích i v lidech tak,že od r.1943 se objevily i v užším vedení Německa náznaky,že by Říše měla usilovat o nějakou formu příměří. Ale už v r.1941 po Moskvě se objevily v Německu názory,že se domnívali,že mají ruského medvěda na lopatkách, a zatím ho jen rozzuřili...

[Mila.1]

Opravuji:Heydrich si nechal tu provokaci schválit samozřejmě Hitlerem,nikoliv Stalinem.ještě doplňuji,že Hitler si pozorně nechal přehrát všechny dostupné filmové týdeníky z Rusko-finské války a na základě té sovětské bídy velení (Vorošilov a jiní) to hodnotil,že Rusko je zralé v té době k porážce.Stalin naopak na základě finské války došel ke správnému závěru,že musí prodloužit boj o čas,který obratně začal Paktem o neútočení (s Německem).Pakt byl vlastně čtvrtým dělením Polska (z historického pohledu to probíhalo mezi Prusy,Rusy a Rakušany už dříve několikrát),kde odtlačili Rusové hranici o několik set kilometrů na Západ (a Němci na Východ),ale německé výsledky hlavně proti Francii ukázaly,že ve výzbroji ve výcviku,ve výstavbě opevnění je Rudá armáda ve skluzu.Hitler sám se později zděsil,jak obrovské množství tanků měli Rusové již při zahájení války a jen bleskovým zahájením války se mu podařilo zlomit první fázi obrany Rusů.Stalin v té době smlouvám s Německem ještě věřil a byl připraven persekuovat ty generály,kteří by jednali proti jeho rozkazu neprovokovat Němce.Ještě vříjnu 1941 nechal popravit např.sovětské letecké velitele,kteří získali zkušenosti (jako dobrovolníci) ve Španělsku a později smetli Japonské letce u Chalchin Golu..K diskuzi o kvalitě sovětských generálů: těsně před válkou proběhla štábní cvičení, kde Žukov ,velitel "modrých" rozdrtil "rudé" k nelibosti Stalina,neb bylo zvykem,že vyhrávat mají "rudí". Tentýž manévr do roka zopakoval tuším maršál Bock proti generálu Pavlovovi na Leningradském směru.Pavlov byl odvolán a popraven...

[Sawyerik]

těsně před válkou proběhla štábní cvičení, kde Žukov ,velitel "modrých" rozdrtil "rudé" k nelibosti Stalina,neb bylo zvykem,že vyhrávat mají "rudí". Tentýž manévr do roka zopakoval tuším maršál Bock proti generálu Pavlovovi na Leningradském směru

Paradoxně i ve zmiňované "válečné hře" stál Žukov proti Pavlovovi.

Je velmi spekulativní hodnotit dnes odbornou a profesní úroveň popravených sovětských vyšších důstojníků a já se na to už vůbec necítím být kompetentní. Pokud ale budeme vycházet z mínění zasvěcenějších, tak například spolu Tuchačevským popravený velitel Kyjevského okruhu Jon Jakir byl v Německu známý jako "sovětský Moltke". A protože byl i Tuchačevského blízký přítel, domnívám se že ani ten na tom s odborností nebyl až tak špatně. Ono být přítel s nadřízeným kterého si nevážím ..... ? Moc mi to nesedí.

[kopapaka]

likvidace Tuchčevského byla provedena za přispění německé provokace,pečlivě připravené Heydrichem

možná tam nějaká provokace byla, jenže problém je v tom, že čistka začala dřív, než došlo k té slavné provokaci.

[Mila.1]

likvidace Tuchčevského byla provedena za přispění německé provokace,pečlivě připravené Heydrichem

možná tam nějaká provokace byla, jenže problém je v tom, že čistka začala dřív, než došlo k té slavné provokaci.

možná tam nějaká provokace byla....
Jen opakuji,že šlo a zpravodajsky pečlivě připravený svazek,opírající se o vojenskou spolupráci Německa a SSSR v letech 1923-33.Byla vybrána korespondence,doplněna falsy včetně zfalšovaného podpisu Tuchačevského,přes ČSR a Francii šly informace,že se "něco" chystá proti Stalinovi atd,atd.Stalin se již z Tuchačevským názorově rozešel asi v r.1936,navíc mu vadilo,že ho T.má za vojenského diletanta.Samotný proces trval den,od zahájení do popravy.Rozsudek byl tedy zadán,ale složka o spolupráci s Německém byla soudcům dodána jako hlavní důkaz zrady,o kterém nepochybovali.

[Pátrač]

Ne tak to není - oni nesměli pochybovat a navíc za pár měsíců stáli před popravčím oni sami. Postupně skoro všichni.

[ALPER111]

Co je pravdy na tom ,že maršál Bljucher měl předky z Moravy,snad od Šumperku?

[Peters]

Možné to je....