Že by desátník neměl výložky PTP? Ten úřad je stejně povedený.....Destroyman píše:Ve velmi seriózní knížce Jiřího Bílka „Pomocné technické prapory“ (vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2002)je zaznamenána příhoda, která je jako vystřižená ze Švandrlíkovejch Černejch Baronů, nebo z Haškova Švejka. Ale autor se dušuje, že je od A do Z pravda.
Při stavbě jakéhosi tatranského sanatoria se jednomu pétépákovi stal úraz, na jehož následky nešťastník zemřel. Organizaci pohřbu dostal na starost jistý desátník. A protože desátník nebyl funebrák, tak samozřejmě vůbec netušil, co takový vojenský funus obnáší. Tož usoudil, že „voják najde na všechny otázky odpověď ve vojenských řádech“ a – povedlo se. V řádech stálo, že každý voják, který zahyne při bojovém úkolu má nárok na řádný vojenský pohřeb. A protože pétépák zahynul při práci a práce byla de facto jeho „bojovým úkolem“, desátník vzal rakev, nasedl s ní do vlaku a odjel do Prostějova, odkud nebožtík pocházel (rodina si přála, aby byl pohřben doma). Na místním útvaru jen řekl, že nebožtík má nárok na pohřeb se všemi poctami (desátník byl natolik chytrý, aby neřekl, že je od PTP) a už to jelo. Takový funus Prostějov snad nikdy neviděl. Rakev přikrytá vlajkou, jízda na lafetě, čestná salva, smuteční projev o náročné službě vlasti a vrazích z Wall Streetu atd. atd. To vše se dělo za všeobecného veselí Prostějovanů, kteří nebožtíka znali jako velkého „reakcionáře“ a „nepřítele lidu“. Koneckonců – nenarukoval k PTP jen tak pro nic za nic.
Po funusu ovšem všechno prasklo a desátník měl značné problémy. Ale protože měl na všechny svý skutky oporu v platných vojenských řádech, nikdo na něj nemohl!!!
ČSLA : Příprava vojáka - jednotlivce k boji
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
James - zdravím kolego. Jedna z mých zásad je, že vítám každou informaci, doplněk a kritiku s otevřenou náručí. Takže pokud to máš možnost doplnit odkazem , obrázkem či osobní zkušeností, dej se do práce. Zvláště obrázek výbavy pomocníka pancéřovníka a pancéřovníka by se hodil. Máš volné pole kolego. A vítej mezi námi.
Dzine - děkuji.
Dzine - děkuji.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Sovieti urobili takéto cvičenia najmenej dve. Cieľom ale nebol "výcvik vojsk" pre činnosť s použitím JZ, ale hlavne najrozličnejšie skúšky a testy v podmienkach požitia JZ a výcvik bol zameraný prednostne na vyššie a najvyššie stupňov velenia (v jednom filme spomínal priamy účastník, že ako kapitán sa jedného takéhoto cvičenia zúčastnil vo funkcii velitel dela). U sovietov tieto cvičenia zostávali v polohe testov (dôvodov je viac, okrem iného významne menšia zásoba jadrových zbraní v danom období).kopapaka píše:Svého času byly na několika cvičeních použity ostré jaderné zbraně...
Podobné cvičenia robili aj USA, a to vo väčšom počte a s väčším zameraním na výcvik vojsk - a s výrazne väčším počtom zúčastnených vojakov.
Pritom testy a skúšky zbraní a techniky prebiehali zväčša oddelene od "cvičení".
v levo batoh pro popáka (tři střely a tři startovací nábojky odděleně)
v pravo batoh pro pancéřovníka (dvě střely a dvě nábojky odděleně)
také v batohu pro pancéřovníka byly umístěné náhradní díly a vytěrák.. též nesl náhradní díly k optice v pouzdru pro optiku na opasku.
-chtěl bych připomenout nesprávné označení RPG-75 jako JP-75 (což sice je opodstatněné avšak tento název nebyl nikdy oficiálně používán a též by mohlo dojít k záměně za jednorázovou pláštěnku vz.75).
-pokud vím tak kulometník měl u sebe jen malou schránku tedy 50 nábojů a další přísun munice musel být z velké schránky kterou nesli střelci.
ad granáty: je psáno že voják má u sebe dva granáty (neurčeného typu) v zadní kapse u blůzy či kabátu.Pancéřovník udajně neměl žádné.
ad. C2 : dálším z úkonů při přípravě na zteč bylo otevření kapsy s granáty pro rychlý přístup k nim.
tyhle úkony jsou pro střelce. specialisti je měli lehce upravené podle zbraně
ad C3: při zteči po výbuchu granátu a přechodu do rychlého běhu vojáci měli křičet "Hurááá"
ač to možná zní úsměvně tak už ve 10-ti lidech je psychologický účinek na obránce obrovský...dále je při zteči nutné aby vojáci při běhu udržovali rozestupy a nesbíhali se.
ještě by mělo být zmíněho že zteč se nezastavuje přímo v nepřátelském postavení ale po rychlém dočištění se pokračuje dál a až v určité vzdálenosti se zaujímá pohotovostní obrana pokud nezní rozkaz jinak.Důvod je takový že nepřítel má jistě přesně zaměřené své postavení a když pozorovatelé (nebo kdokoliv jiný) nahlásí že bylo dobyto tak na něj okamžitě navádí dostupnou dělostřeleckou palbu.
James - děkuji kolego za skvělý doplněk. Na základě Tvé připomínky jsem opravit chybu v označení RPG - 75 a samozřejmě i počty nesených střel u střelce a pomocníka střelce z této zbraně. Další věci jsem už nechal být a myslím si, že Tvůj doplněk plně postačuje na dokreslení některých pasáží textu.
Pokud bys mohl čímkoliv dalším přispět budu velmi rád. A nejen já.
Pokud bys mohl čímkoliv dalším přispět budu velmi rád. A nejen já.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Zdavím. Měl bych dotaz ohleně ztrát na spojeneckém cvičeni "Štít 84". Moje učitelka hudební výchovy na základní škole byla bohužel matkou zde padlého záklaďáka. Fámy říkaly, že ho přejel tank... pravda asi už nikdy najevo nevyjde, nicméně je fakt, že rodině bylo odmítnuto(doporučeno?)
ukázat tělo a i jinak prý armáda mlžila. Dále, shodou okolností také můj učitel, tentokrát na střední škole, byl přímý účastník Štítu a hovořil o tom jako o nejvýš traumatické události kdy se bál o život a následně musel, jak říkal vyhledat ještě s dalšími záklaďáky psychiatrické ošetření. Mluvil o jakési tribuně ze které to sledovali gumáci zůčastněných států zatímco se dole téměř regulérně bojovalo. Máte někdo o tomto cvičení a ztrátách na životech bližší poznatky? Díky.
ukázat tělo a i jinak prý armáda mlžila. Dále, shodou okolností také můj učitel, tentokrát na střední škole, byl přímý účastník Štítu a hovořil o tom jako o nejvýš traumatické události kdy se bál o život a následně musel, jak říkal vyhledat ještě s dalšími záklaďáky psychiatrické ošetření. Mluvil o jakési tribuně ze které to sledovali gumáci zůčastněných států zatímco se dole téměř regulérně bojovalo. Máte někdo o tomto cvičení a ztrátách na životech bližší poznatky? Díky.
Velká spojenecká cvičení s nasazením velkých počtů vojsk a bojové techniky zcela jistě zanechal v duši účastníků své stopy. Já je zažil 3 a nikdy na to nezapomenu.
Byla zde rizika, která lze specifikovat asi takto:
- vysoké nasazení jednotek, na tuto zátěž nebyla naše vojska až tak moc zvyklá
- používalo se hodně ostré nebo redukované munice
- příliš mnoho školení a neustálé podepisování jak jsou všichni poučeni jak vědí co mají dělat lidi dovedla do stavu, že měli strach udělat jaoukoliv chybu a díky strachu jich hodně dělali.
- velké množství přesunů v neznámém terénu
Toto a další faktory mohly vést a také vedly k úrazům a někdy i ke smrtelným zraněním.
Dovedu pochopit, že pokud vojáka zabil tank, že ho rodičům neukázali. Kdybych měl velení trval bych na tom. K bolesti kterou prožívají není potřeba přidávat pohled na totalně rozmačkané či jinak destruované tělo jejich syna.
Na všech cvičeních co jsem zažil skutečně v terénu byly usazeny rozlehlé tribuny ze kterých představitelé spojeneckých armád a vlád sledovali průběh a spolu snimi i pozvaní vojenští atašé jiných států. Stejné to bylo i u NATO. Na tom nic není.
Byla zde rizika, která lze specifikovat asi takto:
- vysoké nasazení jednotek, na tuto zátěž nebyla naše vojska až tak moc zvyklá
- používalo se hodně ostré nebo redukované munice
- příliš mnoho školení a neustálé podepisování jak jsou všichni poučeni jak vědí co mají dělat lidi dovedla do stavu, že měli strach udělat jaoukoliv chybu a díky strachu jich hodně dělali.
- velké množství přesunů v neznámém terénu
Toto a další faktory mohly vést a také vedly k úrazům a někdy i ke smrtelným zraněním.
Dovedu pochopit, že pokud vojáka zabil tank, že ho rodičům neukázali. Kdybych měl velení trval bych na tom. K bolesti kterou prožívají není potřeba přidávat pohled na totalně rozmačkané či jinak destruované tělo jejich syna.
Na všech cvičeních co jsem zažil skutečně v terénu byly usazeny rozlehlé tribuny ze kterých představitelé spojeneckých armád a vlád sledovali průběh a spolu snimi i pozvaní vojenští atašé jiných států. Stejné to bylo i u NATO. Na tom nic není.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Povolené ztráty během výcviku, to snad už někdo neví, co by napsal?
Moje osobní zkušenosti jsou úplně opačné. Než jsem vůbec mohl sáhnout na letadlo, poučovalo mne několik školitelů a techniků o bezpečnostních opatřeních při práci na letecké technice. Později, když jsem sám vykonával funkci technika letadla ( i když to byl jen L-39) jsem zase já odpovídal za bezpečnost mladíka.
K tomuto mám ještě dodatek.
O ozbrojených silách Japonska meziválečného období se napsalo mnoho. Tvrdost, krutost a surovost byly na denním pořádku. K tomu ještě duševní teror. Avšak, zemřel-li při výcviku voják nebo námořník na následky bití či surových výcvikových metod, dopustili se ti, kteří toto připustili, urážky císaře. Řešení bylo pro provinilce jediné - sebevražda.
Moje osobní zkušenosti jsou úplně opačné. Než jsem vůbec mohl sáhnout na letadlo, poučovalo mne několik školitelů a techniků o bezpečnostních opatřeních při práci na letecké technice. Později, když jsem sám vykonával funkci technika letadla ( i když to byl jen L-39) jsem zase já odpovídal za bezpečnost mladíka.
K tomuto mám ještě dodatek.
O ozbrojených silách Japonska meziválečného období se napsalo mnoho. Tvrdost, krutost a surovost byly na denním pořádku. K tomu ještě duševní teror. Avšak, zemřel-li při výcviku voják nebo námořník na následky bití či surových výcvikových metod, dopustili se ti, kteří toto připustili, urážky císaře. Řešení bylo pro provinilce jediné - sebevražda.
Pop - kolego to máš tak. To je jedno z nejblbějších klišé, které se k armádě z dob ČSLA vztahují. SE ZTRÁTAMA SE POČÍTÁ. Jen opravdový debil by to mohl brát vážně. Neumím si představit, že by kdokoliv mohl počítat s tím, že mu při výcviku či cvičení zemře podřízený. Stávalo se to. Ale nikdo to nikdy nemohl kalkulovat.
Na lidi se nezlob. Neznalost a nebo neochota vidět realitu sebou nesou i tyto názory. Na nás co víme alespoň o trochu více protože jsme to zažili je, abychom se pokusili uvést věci na správnou míru.
Dotaz kolegy azazelo považuji za korektní a proto jsem na něj podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpověděl.
Na lidi se nezlob. Neznalost a nebo neochota vidět realitu sebou nesou i tyto názory. Na nás co víme alespoň o trochu více protože jsme to zažili je, abychom se pokusili uvést věci na správnou míru.
Dotaz kolegy azazelo považuji za korektní a proto jsem na něj podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpověděl.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Já chápu i ty druhé. Když nějakou blbost slyšíš stále znovu a znovu, nakonec to v hlavě zůstane. Sám jsem výcvik podstoupil na několika úrovních. Několik ročníků psluchačů VVŠ jsem provedl i přijímačem jako záklaďáky.
I dva ročníky klasických záklaďáků jsem v Bechyni provedl přijímačem. Vím co se cvičilo a jak se asi cvičilo. Vždy byla bezpečnost na první straně. Někdy tak, až to škodilo reálnosti a komlexnosti výcviku.
I dva ročníky klasických záklaďáků jsem v Bechyni provedl přijímačem. Vím co se cvičilo a jak se asi cvičilo. Vždy byla bezpečnost na první straně. Někdy tak, až to škodilo reálnosti a komlexnosti výcviku.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Fámu o "povolených ztrátách" přirovnávám podobné o tom, že jsme občas vojákům dávali žrát kojence, aby byli drsnější, bojovnější a krvelačnější...
Na jednom ze spojeneckých cvičení (cca 82 - 86) byla mimořádka, která vznikla klasicky, nedodržením toho, to bylo vojákům nařízeno a tím, že udělali přesně to, co jim velitelé zakázali.
Šlo o to, že voják či vojáci, příslušníci osádek tanků, pokud už tedy museli spát venku, měli povoleno spát mimo vozidla, ale nesměli spát vedle nich - jen před tankem, za tankem nebo pod tankem, nejlíp se ale spávalo na vyhřátém krytu motorového prostoru, samozřejmě, byl-li motor vyhřátý... Věřte mi, pokud byla mašina studená, bylo lepší spát venku než v ní - to se taky člověk mohl probudit s botama, přimrzlýma k podlaze, vysrážená voda dělala bordel v elektrice vozidel, ... Tohle se vojákům vtloukalo do hlavy nejen u tankistů, ale i u bigošů, samohybných dělostřelců, prostě všude tam, kde byla obrněná i neobrněná technika....
Už si nepamatuju přesně, jestli to byl jednotlivec, ze souvislosti to spíš vypadá na celou osádku - mládenci neposlechli, udělali přesně to, co měli zakázáno - zabalili se do kusu maskovací sítě a spali vedle vozidla... Začalo posněžívat...
Nad ránem prapor "zvedli" a ten vyrazil do východiště a po jeho dosažení jeden velitelů rot zjistil, že mu chybí mašina - tak tam, zpátky do prostoru soustředění praporu, poslali Uaza, ten se zakrátko vrátil s tím, že tank našli, ale vojáky ne... Napřed to vypadalo tak, že synci vyrazili někam do civilu, ožrali se a někde vyspávají, ale hledání v okolních vesnicích výsledek nepřineslo. Až mnohem později, uběhlo několik hodin, při pobíhání kolem tanku si jeden z vojáků všiml, že v kolejích, projetých desítkami vozidel, jsou zbytky maskovací sítě a v ní...
Co myslíte, co mohli ukázat rodičům?
Za ty roky, kdy jsem velel, jsem vždy měl největší strach z toho, že pojedu rodičům kondolovat a že budu ten, na něhož budou ukazovat a říkat "Má na rukou jeho krev". Naštěstí se mi to nestalo, jinak řečeno, viděl jsem to, vždy to tak nějak prošlo "kolem" a člověka zabolelo u srdce, vím, že z takových "služebek" se chlapi vracívali ve strašném psychickém stavu, třesoucí se a přes noc napůl šediví...
Život a zdraví vojáků bylo to, co jsme považovali za nejdražší, materiál se dá opravit, nahradit, zaplatit, ale zdraví a život člověka? Ano, statistika je neúprosná, to jsme si říkali mnohokrát, ale dá se ošálit, donutit k ústupu. Proto se prakticky při každém zaměstnání s technikou a se zbraněmi zdůrazňovala bezpečnostní opatření a dbalo se na jejich dodržování, proto se při jejich nedodržení snižovalo hodnocení jednotky, ...
Na jednom ze spojeneckých cvičení (cca 82 - 86) byla mimořádka, která vznikla klasicky, nedodržením toho, to bylo vojákům nařízeno a tím, že udělali přesně to, co jim velitelé zakázali.
Šlo o to, že voják či vojáci, příslušníci osádek tanků, pokud už tedy museli spát venku, měli povoleno spát mimo vozidla, ale nesměli spát vedle nich - jen před tankem, za tankem nebo pod tankem, nejlíp se ale spávalo na vyhřátém krytu motorového prostoru, samozřejmě, byl-li motor vyhřátý... Věřte mi, pokud byla mašina studená, bylo lepší spát venku než v ní - to se taky člověk mohl probudit s botama, přimrzlýma k podlaze, vysrážená voda dělala bordel v elektrice vozidel, ... Tohle se vojákům vtloukalo do hlavy nejen u tankistů, ale i u bigošů, samohybných dělostřelců, prostě všude tam, kde byla obrněná i neobrněná technika....
Už si nepamatuju přesně, jestli to byl jednotlivec, ze souvislosti to spíš vypadá na celou osádku - mládenci neposlechli, udělali přesně to, co měli zakázáno - zabalili se do kusu maskovací sítě a spali vedle vozidla... Začalo posněžívat...
Nad ránem prapor "zvedli" a ten vyrazil do východiště a po jeho dosažení jeden velitelů rot zjistil, že mu chybí mašina - tak tam, zpátky do prostoru soustředění praporu, poslali Uaza, ten se zakrátko vrátil s tím, že tank našli, ale vojáky ne... Napřed to vypadalo tak, že synci vyrazili někam do civilu, ožrali se a někde vyspávají, ale hledání v okolních vesnicích výsledek nepřineslo. Až mnohem později, uběhlo několik hodin, při pobíhání kolem tanku si jeden z vojáků všiml, že v kolejích, projetých desítkami vozidel, jsou zbytky maskovací sítě a v ní...
Co myslíte, co mohli ukázat rodičům?
Za ty roky, kdy jsem velel, jsem vždy měl největší strach z toho, že pojedu rodičům kondolovat a že budu ten, na něhož budou ukazovat a říkat "Má na rukou jeho krev". Naštěstí se mi to nestalo, jinak řečeno, viděl jsem to, vždy to tak nějak prošlo "kolem" a člověka zabolelo u srdce, vím, že z takových "služebek" se chlapi vracívali ve strašném psychickém stavu, třesoucí se a přes noc napůl šediví...
Život a zdraví vojáků bylo to, co jsme považovali za nejdražší, materiál se dá opravit, nahradit, zaplatit, ale zdraví a život člověka? Ano, statistika je neúprosná, to jsme si říkali mnohokrát, ale dá se ošálit, donutit k ústupu. Proto se prakticky při každém zaměstnání s technikou a se zbraněmi zdůrazňovala bezpečnostní opatření a dbalo se na jejich dodržování, proto se při jejich nedodržení snižovalo hodnocení jednotky, ...
Palič - děkuji. Ale použil jsi termín, když jsem velel tedy předpokládám že jsi vševojskovec. Mohl by ses zamyslet a napsat něco na téma výcvik cestou taktickýh pořadových cvičeních pro obranu a útok tak jak to tenkrát vypadalo z pohledu velitele ?
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.