Průběh plánování - z jednotlivých období „ Fall Gelb“ na mapě.
Datum prováděcího rozkazu plánu „Fall Gelb“ zní 19. října 1939 a autorem strategického základu je Adolf Hitler.Adolf Hitler, který samotným plánem nadšen není. A tak již 25. října 1939, mimo již vzpomínané poznámky, vznáší Hitler dotaz, jestli by při provádění bojových operací nešlo nepřítele odříznout „na jih od Namuru“ (Namur je město na řece Máse). Od Haldera se dozvěděl, že takový útok je neproveditelný. Řekli jsme také, že Hitler nekonvenčně do „Fall Gelb“ „vrtá“ a 29. října 1939 je plán pozměněn v tom smyslu, že Holandsko zůstane neutrální. Hitler totiž tehdy věřil, že se mu podaří Holanďany přesvědčit, aby se do války nevměšovali ( s jejich deseti divizemi), a to i za předpokladu, že Wehrmacht při útoku na Belgii projde přímo nizozemským městem Maastricht. A již druhý den, tedy 30. října 1939, se Hitler svěřuje svému náčelníku operačního štábu OKW Jodlovi se svým „nápadem“ – soustředit útok na průrvu u Arlonu a po průchodu Ardenským lesem udeřit na Sedan.
Zodpovědět v této souvislosti otázku zda lze vůbec s německými tanky postoupit úzkými, lesními, klikatými silničkami Arden, tak to dovedl v německé armádě jediný člověk – Heinz Guderian. A tady je takový mírný historický rozpor - ze zápisů OKW je vidět, že průchod Ardenami měl na Hitlerův rozkaz prokonzultovat s Guderianem Keitel (náčelník OKW). V knize – Guderian – od Kenneteha Mackseye – je sice setkání Guderiana s Keitelem popsáno, ale Guderian sám se ve svých pamětech o takovém setkání nezmiňuje (mohlo být telefonické, protože Hitler se o průchodu Ardenami od Keitela dozvěděl), Guderian totiž tvrdí, že se o plánu – průchod Ardenským lesem – jednalo až během jeho schůzky s Mansteinem.
Co je však jisté?
Jisté je, že konzultace s Guderianem byla pro plánovače OKW i OKH a samotného Hitlera důležitá, neboť Guderian oblast Arden velmi dobře znal z doby 1. světové války. Guderianovo dobrozdání znělo, že přesun a zásobování jeho tankových a motorizovaných divizí je i přes Ardenský les a tamní horský terén proveditelné.
Samotný plán „Fall Gelb“ od OKH vyvolal přímou odezvu u Skupiny armád A. Její velitel von Rundstedt
napsal svému nadřízenému Brauchitsovi (vrchní velitel OKH) dlouhý dopis s vysvětlením, proč je podle jejich názoru nemůže takový plán vést k rozhodujícímu vítězství. To byl jeden dokument. V dalším dokumentu pak Rundstedt zaslal dopodrobna propracovaný návrh (Mansteinův), podle kterého je přeneseno hlavní těžiště útoku z Bockovi Skupiny armád B na severu na jeho, Rundstedtovy, jižnější síly, Skupinu armád A, které jsou rozloženy na východ od Arden.
Tato Rundstedtova korespondence s OKH byla na OKH založena (do složek v archivu) s tím, že se v OKH domnívali, že jde zase jen o další ukázku špatných vztahů mezi Rundstedtem a jeho severním sousedem von Bockem, a že tyto návrhy Rundstedta neslouží k ničemu jinému než k získání větší moci, slávy a významu pro jeho Skupinu armád A.
Prostě Mansteinův plán byl založen na OKH do spisů a zapomnělo se na něj.
Dokonce Franz Halder ve svém deníku vyjádřil názor, že by se Mansteinovo memorandum raději nemělo k Hitlerovi ani dostat.
Generálplukovník Franz Halder náčelník štábu OKH.
Ale to se nestalo.
Byl to právě tento „Mansteinův plán“, který změnil tvář Evropy a vešel do všech učebnic historie.
A jaký byl další vývoj po časové ose?
Tak dne 3. listopadu 1939 navštívil Walter von Brauchitsch – vrchní velitel OKH
– velitelství Skupiny armád A v Koblenzi (Koblenci), kde se od samotného Mansteina osobně dozvěděl o jeho plánu a připomínkách k „Fall Gelb“ do všech podrobností.
Tehdy na Brauchitsche „Mansteinův plán“ příliš velký dojem neudělal a navíc tady velitel OKH řekl, že na jejich plánu nejde v podstatě nic změnit.
Něco však Brauchitsch přece jenom udělal – slíbil Skupině armád A 2 motorizované (mot.) pluky a jednu obrněnou (td) divizi ze záloh – to však bylo pro Skupinu armád A – Mansteinův plán – hodně málo. Manstein se touto situací nenechal odradit a dál bombardoval OKH svými memorandy (celkem jich bylo 6) k plánu „Fall Gelb“.
Nutno v tuto chvíli říci, že tehdy byl Brauchitsch pod silným časovým tlakem, neboť nikdy nevěděl, kdy bude plán „Fall Gelb“ spuštěn a tak se změnám bránil, neboť si myslel, že změny se mu do plánu nepodaří zanést. On totiž již do listopadu 1939 přišel několikrát krycí kód pro soustřeďování jednotek Wehrmachtu, ale samotný útok byl pokaždé pro špatnou předpověď počasí odložen.
Abychom měli představu o čem je řeč ( někde jsme to již říkali) – plán „Fall Gelb“ byl od října 1939 do 10. května 1940 odložen 29x – slovy dvacet devětkrát.
Během takového jednoho odkladu pro špatné počasí – bylo to 11. listopadu 1939 – náhle z ničeho nic rozkázal Adolf Hitler, který si mezitím nastudoval možnosti v Ardenském lese na své operační mapě – aby se Guderiánův – XIX. Panzerkorps /2 td a 1 (mot.) divize/ – my budeme používat 19. ts – připojil ke Skupině armád A se soustředěním a pozdějším útokem směrem k Sedanu.
Tehdy tento krok vlastně asi moc neznamenal a v celkovém kontextu se uvažovalo, že to je jen taková lest k odvrácení pozornosti, neboť tehdy – v listopadu 1939 – stále veškerá tíha útoku spočívala nadále na von Bockovi a jeho severní Skupině armád B.
Když Guderian se svým 19. ts dorazil do svého nového postavení v Koblenci, setkal se samozřejmě s Mansteinem, tehdy náčelníkem štábu Skupiny armád A.
Manstein se na Guderiana tehdy okamžitě obrátil s problémem, zda je možné německé tanky přesunout Ardenským lesem.
Totiž až do tohoto setkání – v listopadu 1939 – Manstein jenom „předpokládal“, že je takový přesun možný.
Je zajímavé, že historie říká, že Adolf Hitler již tehdy v listopadu 1939 názor svého největšího tankového odborníka Guderiana znal, a svým osobním rozkazem sem jeho 19. ts přeložil, jak mnozí předpokládali proto, aby se Guderian s tímto problémem vypořádal na místě prakticky.
Ale pokračujme - ani když sem přišel Guderiánův 19. ts, nebyla ještě úderná síla Skupiny armád A nijak veliká, a podle Guderiánových vlastních odhadů zde ještě nebyl dostatek vojsk, které by prorazily francouzskou obranu na řece Máse.
Celou situaci v listopadu 1939 ještě komplikoval Hitlerův rozkaz k útoku na samotný Sedan, kterým byl Adolf Hitler posedlý.
Hitler navíc v tu dobu připomínal svým generálům, že musí být stále připraveni poskytnout Guderiánovu 19. ts, v případě potřeby, veškerou pomoc a přesunout i třeba veškeré jednotky na podporu Skupiny armád A, jestliže bude jejich postup vypadat nadějně. Adolf Hitler byl stále instinktivně přitahován k Sedanu, ale přitom si v listopadu 1939 ještě v plném rozsahu neuvědomoval význam Mansteinova plánu, který měl umožnit jedním grandiózním krokem proniknout od Arden až na francouzské pobřeží a rozdělit tak spojenecké armády vedví.
Hitler si také neuvědomoval, že časová ztráta, která by tehdy vznikla stahováním rezerv a přesunováním divizí od jiných Skupin armád k Skupině armád A, dle jeho rozkazu, může být v takové situaci pro celé tažení na Západ osudné a může skončit katastrofou.
Adolf Hitler hovořil dne 27. listopadu 1939 s Rundstedtem a Guderianem, chtěl zjistit, jaká je současná situace ve frontových oblastech. Právě při tomto rozhovoru Adolf Hitler začal – stejně jako před polským tažením v září 1939 – podrobně rozebírat všechny detaily plánu a to až po úroveň jednotlivých pluků Wehrmachtu. Za tímto účelem vyslal také do Koblence svého adjutanta a ten se vrátil s novinkami o Mansteinových návrzích. Teprve takto, na konci listopadu 1939, dorazilo jedno ze šesti Mansteinových memorand konečně k samotnému Adolfu Hitlerovi.
Již jsme si řekli, že odložení „Fall Gelb“ se konalo 29x.
V průběhu podzimu a zimy 1939 – 1940 tak byl rozkaz k spouštění útoků „Fall Gelb“ neustále vydáván a neustále odvoláván!!!
A právě takto vydal Adolf Hitler i dne 10. ledna 1940 rozkaz, že útok začne 17. ledna 1940, protože meteorologická služba ve své předpovědi slibovala na celý jeden týden, chladné, mrazivé počasí, které zpevní terén pro postup motorizovaných vojsk a pro Luftwaffe bude po celou dobu jasné nebe.
Ale jaké to bylo riziko – leden 1940, tak to přesně ilustruje událost – letecká „nehoda“ – ke které došlo právě tohoto 10. ledna 1940, kdy Adolf Hitler jednal ve svém kancléřství se svými náčelníky sboru o útoku na Západ.
