Část 1.
K bojům u skupiny armád Sever a zapojení Finska do těchto bojů, je třeba si vysvětlit vývoj vztahů.
Německý postoj během finsko – ruské zimní války v 1940 nebyl jednoznačný z důvodů rusko – německé smlouvy. Hitler dodržoval vůči Sovětům neutralitu. 22. června 1941 však bylo v jeho prohlášeních, která přinesla jak tisk, tak rozhlas a která velitelé přečetli všem svým vojákům na frontě mezi Severním ledovým oceánem a Černým mořem napsáno: „Němečtí vojáci stojí ve svazku s finskými divizemi a chrání Finsko.“
Maršál Mannerheim tato slova kritizoval a řekl: „Pan říšský kancléř touto formulací ne zcela dbal mezinárodně právních skutečností, nehledě k tomu, že předešel událostem. Ještě 24. června 1941 bylo na berlínském ministerstvu zahraničí veřejně konstatováno, že podle mezinárodního práva Finsko ještě není ve válce s Ruskem.“ Potom však smířlivě dodal: „Pro vývoj situace to však nemá žádný význam, protože jsem si jistý, že Stalin by nás napadl v každém případě, aby si zajistil svůj bok – Leningrad a Baltské moře – i kdybychom byli jakkoli rozhodnuti zůstat neutrální. Jenom přechod do sovětského tábora by nás mohl zachránit před útokem. A to by bylo stejné, jako kdybychom prohráli.“ Dále maršál citoval Stalina, který krátce po zimní válce řekl finskému vyslanci v Moskvě: „Rád věřím, že byste chtěli zůstat neutrální, ale kdo má takovou polohu jako Vaše malá země, ten neutrální zůstat nemůže. Zájmy velmocí to zakazují.“ Další zajímavost kterou maršál Mannerheim řekl: „Bylo mi od ledna 1941 jasné, že sovětské velení předpokládalo možnost otevřené roztržky s Německem a počítalo s ozbrojeným střetnutím, ale chtělo získat čas, aby jeho začátek oddálilo.“
Maršál využíval každé příležitosti aby dal najevo, že Německo nebylo spojencem Finska, nýbrž jak říkával: „Spolucestujícím ve válce, který Finsko vede k aktivní obraně.“
Jen jednou a to v listopadu 1940 se jich Němci zastali. Molotov totiž v Berlíně požadoval německý souhlas s opětovnou sovětskou akcí proti Finsku. Hitler tehdy tento ruský požadavek striktně odmítl.
V době finsko – ruské války, Finům nepřišla na pomoc žádná západní velmoc a i bratrský švédský národ je nechal na holičkách. Finové jsou stateční, velkolepí lidé a příkladní vlastenci. Z této doby je znám příklad legendárního generála Pajariho, který si za zimní války vysloužil finský rytířský kříž. Sám obsluhoval ukořistěný sovětský protitankový kanon a vedl s ním palbu proti útočícím sovětským tankům. Závěr a mířidla byly poškozeny. Pajari mířil hlavní a střílel tak, že sekerou udeřil na kolík rozněcovače. Tímto způsobem zničil tři ze čtyř sovětských tanků.
Finové se nakonec museli sklonit před obrovskou přesilou a přijmout tvrdou mírovou smlouvu s těžkými ztrátami území a měst. 22. června 1941 viděli tedy šanci, jak pod mocnou záštitou německého Wehrmachtu budou moci získat zpět území, především staroslavný Vyborg, a obnovit starou finsko – ruskou hranici. Německo však vkládalo v Mannerheima mnohem větší naděje než on ve skutečnosti chtěl dosáhnout.
V pokynech pro rozvinutí vojsk k operaci „Barbarossa“ stálo, že po porážce nepřátelských sil v Bělorusku skupinou armád Střed se mají silné části motorizovaných vojsk stočit na sever, aby v součinnosti se skupinou armád Sever zničily v Pobaltí rozmístěné nepřátelské síly. Po splnění tohoto úkolu měly zahájit operace k obsazení Leningradu. Teprve po dobytí Leningradu měl následovat útok na Moskvu. Pořadí tohoto vojenského jízdního řádu je důležité a je dobré si ho zapamatovat. Nedodržení této posloupnosti bylo jednou z příčin zimní katastrofy před Moskvou.
Leningrad je perla evropského Ruska. Puškin v jedné své básni napsal: „Novgorod otec, Kyjev matka, Moskva srdce a Petěrburg hlava ruské říše.“ I když Leningrad té doby již nebyl hlavou říše, byl svědomím, neboť nesl jméno otce revoluce, která zde vypukla.
Když si člověk navíc uvědomí polohu Leningradu jako pevnosti ve Finském zálivu a jako domovské místo baltského loďstva, uvědomí si co znamená z hlediska strategie. Leningrad byl důležitý vojenský, hospodářský a politický cíl. Jeho dobytí by pro Hitlera znamenalo velké vítězství a pro bolševický režim by jeho ztráta znamenala velkou pohromu.
Leningrad Aug 41.
k dalšímu psaní. Tohle se čte úplně samo. Záložku s některým dílem mám v prohlížeči trvale otevřenou. Možná by stálo za to vydat to knižně. Jakože papírové knížky už nečtu, tohle bych si koupil.