Když už se začalo psát o letadlech který sloužily v Pacifiku neměl by být Corsair vůbec přehlidnutej! A to hlavně kvůli několika faktům: jako ten hlavní byla asi jeho úloha za WW2 z počátku a tou bylo "vysvobození" amerického letectva z problému se kterými se potýkalo vzhledem k nedostatkům ve svém letectvu - jak je známo neměli vhodnou stíhačku která by dosahovala kvalit hlavního japonského letadla A6M "Zera" a právě F4U je označován jako letadlo které ukončilo nadvládu japonských stíhaček ve vzdušném prostoru nad pacifikem. Ikdyž by se o tom dalo hodně spekulovat pže tu byly jiné nové typy ještě před Corsairem třeba F6F Hellcat. Dalším důvodem přoč by se o F4U mělo vědět bylo asi to že byl mnoha lidmi označován jako nejlepší stíhačka z celé WW2 a to sloužil jen na jedné frontě a to právě v Pacifiku.
Corsair začal být projektován z podnětu vlády USA (asi jako pokaždé
) jako náhrada za už tehdy zastaralý P-40. Jako další podmínku pro tento typ bylo umožnění jeho nasazení z palub letadlových lodí které tahdy byly plánované.Ikdyž se F4U jevil (a byla to pravda) jako špatný pro použití z letadlových lodí nakonec se po drobných úpravách osvědčil i v tomto úkolu. Důvody proč se rozhodovalo o jeho použití z palub L.L. bylo víc: jeho velká váha, špatný výhled z kokpitu při přistávání (což byl halvní důvod záporu) a také špatná konstrukce přistávacího háku který špatně zezačátku pracoval (vytrhával se z konstrukce při přistáních!!!).
Jak sem psal tak Corsair učinil hlavní přítrž rozprostírání japonských letadel po Pacifiku, ačkoliv spíš neplánovaně pže s ním bylo zamíšleno jako ze stíhacím bombardérem a né jako ze stíhačkou. Jako stíhačka byl použit po mnoha zkušebních letech a viditelnosti jeho obratnosti což se amíkům skvěle hodilo v boji proti skvělým zerům. Američané se zer skutečně báli, a to tak že už hodně nadsazovali a zbytečně se nespouštěli do zbytečných soubojů i s letouny které třeba jen vypadaly jako Zera např. Ki-43 Hayabusa. Není taky divu pže vlastnosti které se kombinovali v japonských letcích hodně dodávali jejim úspěchům a to skvělá vycvičenost,velká odhodlanost dovést vše do konce (jak je známo japonci nepřijímali prohru) a odvaha.
No ale zpátky k Corsairu, jeho první bojové nasazení se uskutečnilo v roce 1943 z pozemní základny na ostrově Guadalcanal,dále pak o rok později už zmodernizované,pro nasazení z L.L. upravené Corsairy F4U-1A.Po umožnění tohohle nasazení se převaha USA ve vzdušném prostoru stále stupňovala a to nejn kvůli Corsairům ale přidali se i další stroje jako Wildcaty a Hellcaty.
Typickým znakem Corsairu byla zalomená křídla která byla velmi pevná a na tehdejší poměry bylo nasáváni motoru umístěno v první části kořenu křídel.F4U měl kvůli své vetší váze o dost silnější, hvězdicový motor double Wasp s 18 válci a velkou třílistou vrtulí Hamilton s průměrem 4,04 m,udájně největší vrtulí své doby.
Corsair byl používán z počátku jako stíhací bombardér, poté hned jako stíhačka a od roku 1945 na chvíli jako noční stíhačka když byly vybaveny vyhledávacím radarem na pravém křídle. Jeho kariéra však neskončila WW2, F4U byl úspěšně nasazen ještě za války v Koreji kdy bylo jednou pilotovi dokonce připsáno jediné vítězství vrtulového letadla (corsairu) v Koreji nad Migem-15.
Technické údaje
Motor: Double Wasp Pratt and Whitney R-2800-8,18ti válcový
(výkon-1 490 kW)
Max. rychlost: 671 km/h v 6 605 metrech
Dolet: 1 633 km
Výzbroj
:6x 12,7 mm kulomety Browning M2
:až 3 100 kg pum nebo neřízených raket HVAR
Rozměry
rozpětí: 12,49 m
délka: 10,16 m
výška: 4,90 m
plocha křídel: 19,17 m2
F4U měl při roli stíhacího bombardéru možnost podvěšení pum na 3 závěsníky pod trupem (2 na kořenech křídel a ten 1 přímo pod trupem), ty 2 co byly na kořenech křídel se daly použít i pro přídavné nádrže. Další závěsníky byly pod křídly a to 2 na pumy a 4 pod každým křídlem na rakety HVAR. Závesník který byl pod křídlem se za války v Koreji upravil pro použití velké neřízené střely Tiny Tim.
.Corsair a formace corsairů
F4U-1A - verze pro letadlové lodě, dobře de vidět umístění palivových nádržní na závěsnících při kořenech křídel.
Jeho první nasazení na letadlovkách bylo u Royal Navy, angláni je užívali dřív něž US NAVY
